OSPM 25 C 129/2026-33

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ Anonymizovaný odstavec ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ Anonymizovaný odstavec ⟪LB:lb_004⟫ o 31 080,01 Kč s příslušenstvím

I. Řízení co do zaplacení částky 1 623,33 Kč se zastavuje.

II. Žaloba co do zaplacení částky 33 390,84 Kč spolu s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 10 559,65 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 807,41 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 31 080,01 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 1 389,01 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 10 807,41 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 2 545,15 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 10 807,41 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba., dne 27. 6. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, jež žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 20 618 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 217 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 11 760 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 321 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 320 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 187 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 27. 8. 2024. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když sjednané splátky řádně a včas nesplácel, poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 10. 7. 2024 částkou 3 187 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 27. 8. 2024 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 10 559,65 Kč, na dlužném poplatku celkem částky 8 520,36 Kč a dále na zaplacení smluvní pokuty, kterou žalobkyně vyčíslila částkou 12 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně touto žalobou nárokovala zaplacení částky 10 559,65 Kč na dlužném poplatku celkem částku 8 520,36 Kč, dále na zaplacení smluvní pokuty částku 12 000 Kč a příslušenství (úroky a úroky z prodlení), které zčásti zkapitalizovala (viz výše). Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

3. Podáním ze dne 3. 6. 2026 žalobkyně omezila žalobní návrh částky co do částky 492,26 Kč (na smluvní pokutě, částky 323,66 Kč (na kapitalizovaném úroku za období od 28. 8. 2024 do 24. 11. 2025) a co do částky 807,41 Kč (na kapitalizovaném úroku z prodlení za období od 28. 5. 2024 do 24. 11. 2025). V tomto podání zároveň žalobkyně doplnila, jakým způsobem její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když vycházel z informací poskytnutých od žalovaného před uzavřením smlouvy, které ověřoval doklady, které si od žalovaného vyžádal a nahlédnutím do veřejných registrů (zkoumal majetkové, pracovní a jiné poměry), tyto informace zaznamenal v žádosti o úvěr. Zároveň pracovní smlouvou a výplatnými páskami ověřil příjmy žadatele. Zjistil, že žalovaný je v invalidním důchodu a od 12. 8. 2021 na dobu určitou zaměstnán do 31. 8. 2023 u společnosti právnická osoba., výše jeho příjmů činila 29 037 Kč měsíčně, měsíční výdaje činily 9 890 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten částkou 19 147 Kč. Žalovaný bydlel u rodičů, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dospěl k závěru, že žalovaný je schopen splácet úvěr ve výši 24 000 Kč splátkami v částce 3 187 Kč měsíčně. Neměl přitom důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Žalobkyně dále konkretizovala výpočet smluvní pokuty i požadovaných poplatků, doplnila, že žalovaný po uzavření smlouvy uhradil celkem částku 25 538 Kč.

4. Vzhledem k tomu, že k částečnému zpětvzetí žaloby došlo ještě před zahájením řízení (čtením žaloby), soud postupoval v souladu s § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. a řízení ohledně této části zastavil (výrok I.), aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť jeho případný nesouhlas by nebyl v této fázi řízení účinný (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.).

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba., dne 27. 6. 2023 smlouvu o úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 24 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 20 618 Kč (celkem 44 618 Kč) v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 3 187 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 1 217 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 760 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 321 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 4 320 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby činila 8 % ročně, RPSN 272,44 %. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (smlouva o úvěru z uvedeného dne, smluvní podmínky, předpis splátek, žádost o úvěr). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný zaplatil poslední splátku dne 10. 7. 2024, celkem uhradil částku 25 538 Kč, zbývající část již nedoplatil. Tato částka koresponduje s částkami, které žalovaný postupně uhradil, jak soud ověřil v nepojmenované listině, v níž jsou uvedeny jednotlivé platby od žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba. postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 6. 1. 2026 byla tato skutečnost oznámena žalovanému (zmíněný dopis). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 9. 3. 2026 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku). Žalobkyně dále předložila žádost o úvěr ze dne 27.63. 2023, v němž žalovaný uvedl, že pobírá mzdu ve výši 14 094 Kč, důchod, sociální dávky ve výši 14 943 Kč (celkem měsíční příjmy činily 29 037 Kč), výdaje specifikoval částkou v celkové výši 9 890 Kč. Žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů, neměl žádnou vyživovací povinnost. Zároveň předložil i dodatek č. 2 k pracovní smlouvě ze dne 12. 8. 2021, který uzavřel se společností právnická osoba., výplatní pásky za březen až květen roku 2023 a ústřižky složenek z vyplácení invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně z 6. 4. 2023, 9. 5. 2023 a 8. 6. 2023, z nichž je patrné, že za březen 2023 byla žalovanému vyplacena mzda 12 602 Kč, za duben 2023 mzda ve výši 14 648 Kč a za květen 2023 ve výši 15 031 Kč, dne 6. 4. 2023 obdržel od ČSSZ částku 14 044 Kč, dne 9. 5. 2023 částku 14 566 Kč a dne 8. 6. 2023 částku 15 220 Kč.

6. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

9. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o. z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 24 000 Kč vrátit za 14 měsíců rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové výši 20 618 Kč, jež téměř dosahuje výše zapůjčené jistiny. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byl žalovaný pro případ prodlení povinen hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek či oznámení o zesplatnění. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.

11. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o. z. Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o. z. (§ 1802 o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku v roční výši 73,64 % (za 14 měsíců v částce 20 618 Kč). Danou výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 9,46 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.

12. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020 apod.). Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 25 Co 47/2022-111 po posouzení všech aspektů projednávané věci žalobkyni nepřísluší se odůvodněně dovolávat možnosti oddělitelnosti ujednání o úroku, resp. dalších sjednaných poplatků. Odvolací soud zdůraznil, že jde o obchod s chudobou, pro věc je významné posouzení jejího souladu se zásadami obecné spravedlnosti a proporcionality.

13. Z popsaných důvodů soud vyhodnotil, že žaloba není důvodná, neboť žalovaný žalobkyni (resp. jejímu právnímu předchůdci) zcela vrátil poskytnutou jistinu úvěru (tj. poskytnuté peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč), v důsledku čehož žalobkyni nepřísluší ani právo na vydání bezdůvodného obohacení, žalobu proto zcela zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). Soud se dále z důvodu hospodárnosti nezabýval splněním podmínek dle § 84 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, nenařizoval ústní jednání, neboť i v případě, že by soud postupoval dle § 87 citovaného zákona, jeho výsledné rozhodnutí by nedoznalo změn, neboť i v tomto případě by v případě nesplnění podmínek vyplývajících z výše citovaných ustanovení by bylo nezbytné uzavřít, že smlouva je neplatná a žalobu zamítnout, neboť žalovaný již zcela vrátil jistinu, která mu byla poskytnuta.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že soud z obsahu spisu nezjistil žádné náklady na straně plně úspěšného žalovaného, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.