OSPR 16 C 374/2010

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Bronislavem Beranem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částka spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

Podanou žalobou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky částka spolu s úrokem z prodlení z uvedené částky od datum do zaplacení. Tato částka podle tvrzení žalobkyně představuje náklady, které jí vznikly v souvislosti s marným výjezdem sanitního vozu v režimu rychlé lékařské pomoci dne datum ve 22.17 hod. z obec do obce Kovalovice a zpět, kam vyjela na základě tísňového volání žalovaného. Žalovaný na tísňové lince oznámil napadení osoby na hřišti v obec s tím, že tato osoba krvácí a upadá do kómatu, což však nebyla pravda, posádka sanitního vozu na místě nikoho nenašla a žalovaný sám následně potvrdil Policii ČR, že si vše vymyslel. Žalobce požadovanou částku vyčíslil na základě bodového výpočtu stanoveného vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 472/2009 Sb., přílohou vyhl. číslo Sb a v souladu s vyhl. Ministerstva zdravotnictví č. 471/2009 Sb., když v případě marného výjezdu je počítána částka jako při ošetření v režimu rychlé lékařské pomoci kód číslo, tj. 304,5 bodů (á 15 minut), hodnota bodu pro RLP je částka, výkon končí návratem na základnu. Podle záznamu o výjezdu byl čas výjezdu 22.18 a čas návratu 23.17 hod., což je 4 x 15 minut, tj. 4x 304,50 x 1,06 = částka. Dopravné v režimu RLP, kód 70,72 činí 40,07 bodů na 1 km, obec obec a zpět 54 km, tj 54 km x 40,07 x 1,06= částka. Dne datum žalobce vyzval žalovaného k úhradě předmětné částky, a to nejpozději do datum. Žalovaný nezaplatil ničeho.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že dne datum v době od 22.18 hod. do 23.17 hod. došlo k marnému výjezdu vozidla rychlé lékařské pomoci z obec do obec, hřiště, a zpět (celkem 54 km) na základě tísňové výzvy v terénu, kterou uskutečnil žalovaný z mobilního telefonu, tel. číslo když na udaném místě nebyla nalezena žádná zraněná ani jiná osoba. Žalovaný Policii ČR přiznal, že nikdo zraněn nebyl, že tísňové linky zneužil, neboť jej zajímalo, zda někdo přijede.

Po projednání věci dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť nárok na náhradu za tzv. marný výjezd tak, jak byl uplatněn žalobkyní, nevyplývá ze žádného předpisu hmotného práva. Nárok žalobkyně by bylo možno podřadit pod režim náhrady škody podle obecného předpisu, tj. podle občanského zákoníku (nikoli podle předpisů upravujících vztah zdravotnických zařízení a zdravotních pojišťoven stran úhrady zdravotní péče), o čemž byla žalobkyně poučena u jednání dne datum a byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení o tom, jaká skutečná škoda žalobkyni v souvislosti s marným výjezdem vozidla rychlé záchranné služby vznikla. I přes poučení soudu setrvala žalobkyně na původních tvrzeních, žádné nové skutečnosti neprokázala ani netvrdila a z tohoto důvodu soud žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy procesně úspěšnému účastníku – žalovanému - dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné dle § 202 odst. 2 o. s. ř.