OSPR 20 C 100/2025-33

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 24 904 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit další částku částka a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění doplnění ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené prostředky komunikace na dálku přes stránku www.coolcredit.cz, na které se žalovaný zaregistroval, zadal své údaje, akceptoval text smlouvy, poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet částku částka. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem částka do datum, avšak uhradil toliko částka. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě žalovaným poskytnutých informací a nahlédnutím do relevantních databází, avšak zároveň uvedla, že žádná skutková tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti doplňovat nebude, což zřejmě povede k neplatnosti smlouvy, proto po žalovaném požaduje, vrátit, co podle smlouvy dostal s úrokem z prodlení. Žalobkyně nyní po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu částka, nesplacený poplatek částka (částečná úhrada žalovaného byla započtena částečně na poplatek, smluvní pokutu a náklady vymáhání), a úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu vyjádřil tak, že zpochybnil uplatněné nároky z úvěrové smlouvy, neboť by podle něj mělo jít o nárok z bezdůvodného obohacení. Na jednu stranu žalovaný namítal vůbec způsob sjednávání smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku s poukazem na neprokázání uzavření smlouvy. Zároveň se však vyjadřoval v tom smyslu, že v době uzavření smlouvy nedokázal vyhodnotit své možnosti splácení a orientovat se ve smlouvě. Namítal dále, že žalobkyně nezkoumala řádně jeho schopnost splácet a smluvní podmínky jsou v rozporu s dobrými mravy, a to výše RPSN i další ujednané poplatky a platby. Konečně namítl, že žalobkyně řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost, neboť stačilo doložit doklad totožnosti a výpis z účtu, ale skutečné příjmy a výdaje žalobkyně neověřovala. Závěrem žalovaný uvedl, že žalobkyni již uhradil částka (přiložil výpis z účtu), a navrhl, aby byl zavázán k doplacení zbývající částky částka bez úroku z prodlení; částku je schopen splatit jednorázově.

3. Soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu, na základě kterých soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne datum bylo zjištěno, že jde o elektronický dokument. Obsahem listiny je ujednání o poskytnutí finančních prostředků ve výši částka žalobkyní ve prospěch žalovaného s tím, že prostředky vrátí žalobkyni do datum s poplatkem částka, tj. v celkové výši částka. Úrok činí 0 %, RPSN činí 2 969 %. Je uvedena možnost zpoplatněného prodloužení splatnosti. Jsou uvedeny poplatky za upomínku částka (a mnohé další), smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení. Listina obsahuje odkaz na Obchodní podmínky a Sazebník.

5. Z listiny označené jako Výpis z běžného účtu bylo zjištěno, že z účtu žalovaného na účet žalobkyně byla dne datum uhrazena ověřovací platba, a dále z účtu žalobkyně na účet žalovaného byla dne datum odeslána částka částka.

6. Z listiny označené jako Vybrané pohyby na účtu bylo zjištěno, že žalovaný obdržel dne datum částku částka a na tentýž účet uhradil ve třech splátkách celkem částka (částka dne datum, částka dne datum a částka dne datum).

7. Z pěti listin označených jako Upomínka a Opakovaná výzva k úhradě bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému výzvy k zaplacení dlužné částky; doklady o odeslání nepřiloženy. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a ve srovnání s předchozími výzvami je parná částečná úhrada žalovaného; zásilka byla odeslána.

8. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě dohody označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne datum obdržel převodem na účet peněžní prostředky ve výši částka a zavázal se je vrátit do datum ve výši částka, úrok ve výši 0 % a RPSN ve výši 2 969 %; ujednány byly smluvní pokuty a poplatky. Žalovaný uhradil toliko částka, z toho částka po podání žaloby. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě peněžních prostředků před podáním žaloby. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením dohody a před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému nějak zkoumala jeho schopnost splácet.

9. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Neobstojí žalovaným vznesená námitka ohledně nejasnosti uzavření smlouvy, neboť žalovaný sám zároveň tvrdí, že smlouvu uzavřel a odvolává se na její neplatnost.

10. Při posuzování závazkového vztahu mezi stranami pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že úvěrová smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, sp. zn. C-679/18).

11. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána lustrací v databázích, avšak žádná konkrétní tvrzení či důkazy k tomuto neuvedla, ale naopak výslovně uvedla, že ani žádná další tvrzení (ani důkazy) dokládat nebude a sama uzavřela, že to povede k neplatnosti smlouvy. Také žalovaný pak uvedl, že jeho poměry nebyly řádně zkoumány, že žalobkyně neprověřila řádně jeho příjmy a výdaje. Soud musí s žalobkyní i s žalovaným souhlasit, že smlouva o úvěru je z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti neplatná podle § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.; jedná se přitom o neplatnost absolutní. Žalobkyně zjevně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala a sama si tedy byla vědoma, že je smlouva z tohoto důvodu neplatná. Nebylo proto nutno k této skutečnosti vést dokazování či dále žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení a důkazů.

12. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených podmínek. Přestože úrok formálně nebyl sjednán, je cena peněz v podobě ujednaného poplatku naprosto nepřiměřená, což vyplývá už z RPSN v absurdní výši 2 969 %. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů a s poplatky a smluvními pokutami sjednanými výlučně v neprospěch klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

13. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný skutečně obdržel částku částka a uhradil částku částka (z toho část po podání žaloby, na což však žalobkyně nereagovala žádnou dispozicí s žalobou), žalobkyně má tedy právo na vrácení dosud nesplacené jistiny částka. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru.

14. Žalovaný byl v řízení aktivní a uvedl, že zbývající jistinu je schopen splatit v jediné splátce. Proto soud i s ohledem na výši zbývající jistiny částka vycházel z toho, že pro vrácení jistiny je doba přiměřená možnostem žalovaného podle § 87 odst. 1 spotř. z. doba tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud nyní žalovaného zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyl žalovaný vyzván, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo rozsudek Krajského soudu v adresa, pobočka v Olomouci ze dne datum, č. j. spisová značka). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.

15. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a konečně i z důvodu rozporu smlouvy s dobrými mravy) nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla.

16. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že přiznal plnou náhradu nákladů řízení žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch (i při zohlednění částečné úhrady až po podání žaloby). Za účelně vynaložené náklady žalovaného soud považuje paušální náhradu účastníka nezastoupeného advokátem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši částka podle § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za písemné podání). Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.