OSPS 9 C 153/2026-20

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Buškovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o 10 460,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 5 460,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 460,50 Kč od 16. 1. 2025 do 16. 3. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 460,50 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 460,50 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené se společností právnická osoba., IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum prostřednictvím své webové stránky smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy byla podle žalobních tvrzení zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací žalovaného v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Přičemž se nevyskytly důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč nejpozději do datum. Žalovaný však na splátkách úvěru neuhradil ničeho, a to ani na předžalobní výzvu. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok z titulu shora uvedené smlouvy za prokázaný, požaduje vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučil ho o tom, že pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.

3. Žalobkyně s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., uzavřela dne datum podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni i pohledávku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky podle § 1883 o. z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem ze dne datum.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které zaslala na bankovní účet žalovaného č. č. účtu uvedený ve smlouvě, jak bylo zjištěno z potvrzení o provedení transakce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Úroková sazba podle smlouvy činila 40 % ročně a RPSN 9 202,60 %. Žalovaný byl podle smlouvy povinen vrátit celkem 10 460,50 Kč, a to jednorázovou úhradou nejpozději do datum. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu v předžalobní výzvě s dodatečnou lhůtou k plnění v délce 3 dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána podle podacího lístku dne datum.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy důkladně neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú., když tuto prověřila pouze na základě lustrací žalovaného v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalobkyně navíc výslovně uvedla, že ke svým tvrzením týkajícím se posuzování úvěruschopnosti žalovaného nenavrhuje žádných důkazů. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Nadto soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 40 % ročně, RPSN ve výši 9 202,60 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (podle databáze ČNB ARAD se v měsíci prosinci 2024 jednalo o úrokovou sazbu ve výši 8,63 % ročně a RPSN ve výši 8,96 %, přičemž podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximální navýšení úroku na 25,89 % ročně a RPSN na 26,88 %).

11. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 5 000 Kč, která mu byla poskytnuta. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na zaslanou upomínku k zaplacení dlužné částky. Z podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla předána provozovateli poštovních služeb k přepravě dne datum. Dne datum se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit do 3 dnů, tj. do datum. Dne datum se již ocitl v prodlení. Ve zbytku byla žaloba výrokem II zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.

12. Podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.

14. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Pokud nebude částka uvedená ve výroku III tohoto rozsudku zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.