OSPT 2 C 45/2026-80

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 172 892,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 709 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 130 183,78 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 967,54 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 543,54 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 168 153,09 Kč od 26. 11. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 168 153,09 Kč od 26. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 172 892,78 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet úvěr ve výši celkem 200 000 Kč, který měl být splacen v 96 měsíčních splátkách po 4 577 Kč. Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně (157 291 Kč), nesplácel řádně a včas, a proto mu byl úvěr ze strany žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami ke dni 5. 11. 2025 zesplatněn. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z informací získaných z rejstříků NRKI, BRKI, SOLUS a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb, insolvenčním rejstříku, evidenci neplatných dokladů.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně vedla pro žalovaného bankovní účet č. č. účtu (zjištěno ze smlouvy o bankovních službách), ke kterému měl žalovaný zřízeno elektronické bankovnictví (zjištěno z podmínek přímého bankovnictví, podmínek k elektronickému podpisu, žádosti o aktivaci internetového bankovnictví mobilní banky, dodatku ke smlouvě o elektronickém podpisu a bankovní identitě KB, žádosti o blokaci a žádosti o změnu internetového bankovnictví). Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru (zjištěno z návrhu na poskytnutí úvěru, smlouvy o úvěru a sazebníku KB), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet finanční prostředky v celkové výši 200 000 Kč (zjištěno z historického výpisu). Úvěr měl být splacen do 25. 6. 2030 v 96 měsíčních splátkách po 4 577 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto mu byl úvěr ze strany žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami ke dni 5. 11. 2025 zesplatněn (zjištěno z výzvy k okamžitému splacení dluhu z 17. 9. 2025 vč. dokladu o odeslání). Žalovaný na svůj dluh hradil pouze částečně ve výši 157 291 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky opakovaně upomínán (zjištěno z upomínky ze dne 4. 1. 2023, upomínky z 5. 5. 2023, upomínky ze 4. 9. 2023, upomínky z 5. 12. 2023, upomínky ze 4. 1. 2024, upomínky z 5. 2. 2024, upomínky ze 6. 3. 2024, upomínky ze 6. 5. 2024, upomínky z 4. 4. 2025, upomínky z 29. 4. 2025, upomínky z 29. 5. 2025).

4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

13. Žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmu ze závislé činnosti ve výši 19 574 Kč (zjištěno z návrhu na poskytnutí úvěru), ten žalovaný žalobkyni doložil do výše 1 275 EUR, tj. 24 468,68 Kč (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele). Co se týče výdajů, žalovaný v rámci žádosti uvedl měsíční výdaje náklady spojené s bydlením ve výši 2 500 Kč a ostatní výdaje žadatele včetně výživného ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že sama spočítala výdaje žalované podle svého ekonomického modelu. Konkrétně se jednalo o výdaje na bydlení ve výši 6 083 Kč, částku představující životní minimum ve výši 4 250 Kč, ostatní výdaje a náklady na pojištění ve výši 1 000 Kč. Celkem vycházela z výdajů žalované ve výši 11 333 Kč. Současně žalobkyně uvedla, že žalovaného lustrovala v bankovních a nebankovních registrech, evidenci neplatných dokladů, živnostenském a insolvenčním rejstříku, což částečně i doložila (zjištěno z výpisu z lustrace BRKI, NRKI a SOLUS).

14. Podle názoru soudu, žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně, když se nezaobírala reálnými výdaji žalovaného. Co se týče výdajů žalovaného, ten sám uvedl výdaje ve výši 2 500 Kč jako náklady na bydlení a 1 000 Kč jako výživné, které budí na první pohled pochybnosti, jelikož je zřejmé, že nemohou odpovídat realitě. Žalobkyně si proto sama vypočetla výdaje žalovaného na základě svého ekonomického modelu a dospěla k výdajům ve výši 11 333 Kč. Reálnými výdaji žalovaného se vůbec nezabývala, navíc když je zde hrubý rozpor mezi žalovaným tvrzenými výdaji a těmi, k nimž dospěla na základě svých výpočtů. O tom, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy o úvěru úvěruschopný svědčí i fakt, že úvěr byl poskytnut v červenci 2022 a už od ledna 2023 začal mít žalovaný problémy se splácením, splátky si dělil na části, o čemž svědčí mnohost upomínek, které mu byly zaslány.

15. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 200 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 157 291 Kč. V této části (42 709 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 130 183,78 Kč a ohledně smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

16. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrům žalované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalované zjištěným při jednání, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jejím možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč a umožnil tak žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalované, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný nesplacenou jistinu vrátit.

17. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

18. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích u Okresního soudu v Prachaticích.

Nebude-li podle tohoto rozsudku řádně a včas plněno, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.