OSPY 22 C 93/2021

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 18 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 050 Kč a úrok z prodlení z částky 1 050 Kč ve výši 8,05 % ročně od 26. 10. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 17 250 Kč a úrok z prodlení z částky 17 250 Kč ve výši 8,05 % ročně od 26. 10. 2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala soudu dne 16. 12. 2020 návrh, jímž se domáhala uložení povinnosti žalované k úhradě částky 18 300 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO) a žalovaná uzavřely dne 30. 9. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Žalobkyně coby postupník uzavřela dne 11. 12. 2019 se společností právnická osoba IČO coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr, kapitalizovaný úrok z prodlení, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek, celkem tak částku ve výši 42 250 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek ve 13 splátkách, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, poslední splátka byla splatná ke dni 25. 10. 2017. Právní předchůdce žalobkyně poskytl úvěr žalované dne 30. 9. 2016, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas, ocitla se tak v prodlení a žalobkyně má tak nárok i na zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 26. 10. 2017 do zaplacení. Žalovaná částka 18 300 Kč je tak tvořena neuhrazenou jistinou úvěru po lhůtě splatnosti, kterou žalobkyně uplatňuje ve výši 18 300 Kč. Posouzení schopnosti žalované splácet předmětnou zápůjčku dlužníka spočívalo v prověřování podle vnitřních kritérií poskytovatele zápůjčky. Těmito kritérii jsou maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, 0 zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky bylo požadováno uvedení příjmů, výdajů, lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Při posuzování úvěruschopnosti byla žalovaná povinna vyplnit pravdivě veškeré výdaje, tedy včetně splátek úvěrů. Na základě těchto postupů dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Tento závěr nijak žalovaná nevyvrátila. Naopak právní předchůdce žalobkyně její úvěruschopnost zcela legitimně očekával a od počátku byl v dobré víře, když neměl důvod pochybovat o platnosti právního vztahu. Pokud žalovaná nebyla úvěruschopná, pak neuvedla pravdivé skutečnosti při kontraktačním procesu. Za nikoliv nevýznamnou považuje žalobkyně též skutečnost, že žalovaná služby poskytovatele úvěru sama aktivně vyhledala a požádala jej o poskytnutí rychlé půjčky v hotovosti, tedy nejednalo se zde o poskytnutí (či snad dokonce vnucení) hotovostního úvěru žalované zprostředkovatelem na nějaké předváděcí marketingové akci, tedy o situaci, kdy by úvěrující mohl případně ovlivnit rozhodování žalované jako spotřebitele. Právní předchůdce žalobkyně měl ostatně právo předpokládat a očekávat, že žalovaná, jako úvěrovaná, má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, jak plyne z ustanovení § 4 o. z.

2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. Nevyjádřila se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 30. 9. 2016 smlouvu číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 25 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou 18 000 Kč v 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Výpůjční úroková sazba byla uvedena 25,85 % p. a., RPSN byla uvedena 187,6 % Celkem tak byla k úhradě předepsána částka 43 000 Kč. Téhož dne byla datována Rozhodčí smlouva ke smlouvě číslo Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná signovala předpis splátek ke smlouvě o úvěru. Dále žalovaná vyplnila Žádost o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta/klientů. Žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené a předložila rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Příbrami s tím, že pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč, přídavky na dítě ve výši 500 Kč, příspěvek na živobytí ve výši 6 690 Kč, dále rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, dle kterého je otec povinen hradit na výživu nezletilých dětí výživné ve výši celkem 8 000 Kč, a občanský průkaz. Průměrný měsíční příjem celé domácnosti uvedla 40 000 Kč, průměrné výdaje domácnosti uvedla 15 000 Kč /smlouva na č. l. 12 – 13 spisu, rozhodčí smlouva na čl. 13 -14 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na čl. 16, 2. strana – 18 spisu, předpis splátek ke smlouvě o úvěru na čl. 18, 2. strana spisu, žádost o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta/klientů na čl. 19-24 spisu, občanský průkaz na čl. 25, kontaktní osoba na čl. 26 spisu/

7. právnická osoba jako prodávající a společnost právnická osoba jako kupující uzavřely Smlouvu o prodeji části závodu, kterou byla část závodu společnosti právnická osoba převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO Součástí smlouvy je i seznam pohledávek. /příloha žalobkyně - elektronický systém soudu/

8. právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 11. 12. 2019 smlouvou o postoupení pohledávek. Součástí smlouvy je seznam postupovaných pohledávek. /smlouva o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek – příloha žalobkyně, elektronický systém soudu/

9. Žalované byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 2. 2020, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky, tak jako i oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni. /předžalobní upomínka, podací lístek na čl. 26-28 spisu/

10. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

11. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 30. 9. 2016 smlouvu číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 25 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou 18 000 Kč v 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Výpůjční úroková sazba byla uvedena 25,85 % p. a., RPSN byla uvedena 187,6 % Celkem tak byla k úhradě předepsána částka 43 000 Kč. Téhož dne byla datována Rozhodčí smlouva ke smlouvě číslo Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná signovala předpis splátek ke smlouvě o úvěru. Dále žalovaná vyplnila Žádost o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta/klientů. Žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené a předložila rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Příbrami s tím, že pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč, přídavky na dítě ve výši 500 Kč, příspěvek na živobytí ve výši 6 690 Kč, dále rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 11. 11. 2014, č. j. číslo jednací, dle kterého je otec povinen hradit na výživu nezletilých dětí výživné ve výši celkem 8 000 Kč, a občanský průkaz. Průměrný měsíční příjem celé domácnosti uvedla 40 000 Kč, průměrné výdaje domácnosti uvedla 15 000 Kč právnická osoba jako prodávající a právnická osoba jako kupující uzavřely dne 28. 9. 2018 Smlouvu o prodeji části závodu, kterou byla část závodu společnosti právnická osoba převedena právnická osoba anonymizována dvě slova, a s. právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 11. 12. 2019 smlouvou o postoupení pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované adresováno spolu s předžalobní upomínkou dopisem ze dne 26. 2. 2020.

12. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaná žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporovala, žádné důkazy nepředložila.

13. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

15. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

16. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši řepo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

20. Soudem bylo vzato za prokázané, že 30. 9. 2016 uzavřeli právní předchůdce žalobkyně a žalovaná smlouvu, jejímž předmětem byla povinnost předat finanční prostředky oproti povinnosti tyto prostředky uhradit sjednanými úplatami. Smlouva byla označena jako„ smlouva o úvěru“. Soud konstatuje, že teorie procesního práva zastává v souladu s § 79 o. s. ř. zcela jednoznačný závěr o tom, že právní charakteristiku skutků, tzv.„ právní důvod žaloby“, není žalobce povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodných skutečností jako jedna z podstatných náležitostí žaloby slouží k vymezení předmětu řízení po stránce skutkové, nikoliv právní. Právní posouzení věci a aplikace příslušných předpisů na žalobcem vymezený skutek, jehož existenci je však povinen prokázat soudu navrženými, označenými důkazy, je věcí samotného nalézacího soudu. Soud tak není vázán právním hodnocením uváděným stranami sporu. Nadto soud jednání posuzuje dle jeho obsahu, nikoliv dle jeho označení (§ 555 o. z.).

21. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

22. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalované bude předána finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaná poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátkách, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalované byly finanční prostředky poskytnuty v časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.

23. Soud má za prokázané, že pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu. Dále bylo v řízení prokázáno, že uvedenou smlouvou, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč, se žalovaná zavázala uhradit nadále i částku 18 000 Kč. K tomu, které platby jsou úrokem, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014 vydaný ve věci sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, Občanský zákoník s komentářem, Praha 2009, str. 1856. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě se za poskytnutí jistiny 25 000 Kč žalovaná zavázala uhradit částku 18 000 Kč. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. K tomuto je namístě odkázat i na údaj o RPSN, který je uveden ve výši 187,6 %. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 580 o. z. Pro úplnost soud podotýká, že shora uvedené části právního jednání lze oddělit od ostatního obsahu.

24. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 25 000 Kč. Dle obsahu smlouvy měla vrátit zpět celkem částku 42 250 Kč. Dle tvrzení žalobkyně pohledávka za žalovanou ke dni podání žaloby činila 18 300 Kč, poté již žalovaná neuhradila ničeho. Soud tak má za prokázané, že žalovaná na uvedenou částku plnila celkem 23 950 Kč (42 250 Kč - 18 300 Kč). Za situace, kdy platby spojené s poskytnutím úvěru byly shledány neplatně sjednanými, žalovaná plnila na jistinu. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni zbývající část jistiny ve výši 1 050 Kč (25 000 Kč - 23 950 Kč). Žalovaná tak byl zavázána k úhradě částky 1 050 Kč s příslušenstvím, když žalobkyni rovněž náleží dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná tudíž byla zavázána k úhradě úroku z prodlení z uvedené částky od 26. 10. 2017. V ostatních nárocích byl nárok žalobkyně shledán nedůvodným, proto byl v této části žalobní návrh zamítnut. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.

25. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně úspěšná. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud tudíž rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.