OSPY 35 C 68/2021-16

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr Ing Viktorem Smolíkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 3. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Soud se zabýval žalobou z jízdy bez dokladu o zaplacení ze dne 2. 8. 2020.

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy, který je provozován žalobcem, a to dne 2. 8. 2020 na lince autobusu číslo. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného 24 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč jsou soudu známy z jeho úřední činnosti.

Soud posuzoval nárok ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále ve smyslu § 18a zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, a ve smyslu § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaný jako cestující z přepravní smlouvy byl povinen se při jízdě dopravním prostředkem žalobce prokázat platným dokladem a pokud tak neučinil, byl povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou určí dopravce v přepravním řádu, nejvýše však 1 500 Kč, což žalobce učinil.

Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil nárok žalobce dobrovolně, musel soud žalobci nárok přiznat, jak uvedeno ve výroku rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy zcela úspěšnému žalobci žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Žalobce se v rámci tohoto řízení domáhal zaplacení jízdného a přirážky k němu z jízdy dne 2. 8. 2020, přičemž dne 17. 7. 2020 žalobci vznikl nárok z obdobného titulu, který uplatnil samostatně u zdejšího soudu (řízení vedeno pod sp. zn. 21 C 10/2021), přičemž žalobci nic nebránilo obě pohledávky uplatnit najednou, čímž by náklady řízení vznikly toliko jedenkrát. Další takto vzniklé náklady řízení proto nebyly uhrazeny účelně. Vzhledem k tomu, že v souběžném řízení mu již byly náklady řízení přiznány, soud je v rámci tohoto řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.