OSPY 18 C 201/2024-225

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 379 961 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a z částky částka od datum do zaplacení, a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do nároku na

 zaplacení částky částka,

 kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka,

 kapitalizovaného úroku ve výši částka,

 úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,

 úroku ve výši 13,4 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,

 kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka,

 kapitalizovaného úroku ve výši částka,

 úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení

 úroku ve výši 11,7 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně právnická osoba., IČ IČO (dále jen „banka“) s žalovaným uzavřela dvě úvěrové smlouvy, a to dne datum Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjčky, na jejímž základě poskytla banka žalovanému úvěr ve výši částka, když část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část převodem na běžný účet žalovaného, úrok byl sjednán ve výši 11,70 % ročně (dále jen „úvěr 1“) a dále dne datum Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka, na jejímž základě poskytla banka žalovanému úvěr ve výši částka, úrok byl sjednán ve výši 13,40 % ročně (dále jen „úvěr 2“). Splátky úvěru a sjednané poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu z běžného účtu a byl povinen neocitnout se v prodlení. Protože se však žalovaný opakovaně dostal do prodlení s hrazením splátek, ukončila banka poskytování úvěru 1 přípisem ze dne datum a k uvedenému dni tento úvěr zesplatnila. Poskytování úvěru 2 ukončila banka přípisem ze dne datum a k témuž dni úvěr 2 zesplatnila. Pohledávky banky z titulu obou úvěrů byly následně postoupeny bankou na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dne datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne datum. Dlužné částky představující nedoplatek jistiny poskytnutých úvěrů (ve výši částka u úvěru 1 a ve výši částka u úvěru 2), smluvní pokuty a poplatky, úroky a úroky z prodlení žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne datum, zaslané následující den. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bankou žalobkyně uvedla, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádostech o úvěr a potvrzení o příjmu. Výdaje byla bankou odhadovány dle statistických údajů a zohledňovány byly i dosavadní závazky žalovaného.

2. Žalovaný v rámci svého vyjádření uvedl, že nesporuje, že si předmětné půjčky vzal, ale aktuálně nemá na to, aby je splácel, neboť je v tíživé finanční situaci, kterou se chystá řešit podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení oddlužením, neboť má množství exekucí. Jeho příjem z profese kuchaře je částka čistého, má dvě děti a třetí na cestě. Jeho manželka je na mateřské dovolené s dávkami mateřské ve výši částka měsíčně a po uhrazení všech mandatorních nákladů, kdy náklady na bydlení činí částka měsíčně, zbývá rodině částka na měsíc.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav věci:

4. Žalovaný uzavřel s bankou dne datum Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjčky, na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši částka s tím, že část úvěru ve výši částka bude použito ke splacení dřívější pohledávky banky za žalovaným a ve zbylé části pak neúčelově ve prospěch běžného účtu žalovaného u banky. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 11,70 % ročně a úvěr měl být splacen ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po částka (zjištěno ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjčky ze dne datum).

5. Úvěr 1 byl poskytnut a splácen prostřednictvím úvěrového účtu č. č. účtu. Celý úvěr 1 byl žalovaným čerpán dne datum, a to v částce 290 860,18 ke konsolidaci dřívějších závazků žalovaného a v částce částka na běžný účet žalovaného č. č. účtu (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu).

6. Žalovaný uzavřel s bankou dne datum Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka, na základě které banka poskytla žalovanému úvěr 2 ve výši částka s úrokem ve výši 13,40 % ročně, který měl být splacen v 96 měsíčních splátkách po částka (zjištěno ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne datum).

7. Úvěr 2 byl poskytnut a splácen prostřednictvím úvěrového účtu č. č. účtu. Celý úvěr 2 byl žalovaným čerpán dne datum (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu).

8. Před uzavřením Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjčky ze dne datum žalovaný vyplnil dne datum žádost o úvěr, v níž uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činí částka, počet zdrojů příjmů jeho domácnosti je jeden a příjem celé jeho domácnosti je částka, je svobodný, vzdělání má učňovské a bydlí v nájemním bydlení (zjištěno z žádosti o úvěr ze dne datum). Dosavadní splátky u banky činily částka a příjem žalovaného byl ověřen z běžného účtu u banky (zjištěno z vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne datum).

9. Před uzavřením Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne datum žalovaný vyplnil žádost o úvěr, v níž uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činí částka, což potvrdil jeho zaměstnavatel, příjem jeho domácnosti pak činí částka měsíčně, ač jeho domácnost má pouze jeden příjem, je svobodný, vzdělání má učňovské a bydlí v nájemním bydlení (zjištěno z žádosti o úvěr ze dne datum a potvrzení společnosti právnická osoba ze dne datum). Dosavadní splátky u banky činili částku částka měsíčně (zjištěno z vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne datum).

10. Z důvodu porušení smluvních podmínek banka žalovanému přípisem ze dne datum oznámila, že úvěr 1 (č. č. účtu) prohlašuje za splatný ke dni datum a vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku ve výši částka (z toho nesplacená jistina činila částku částka) zaplatil do datum (zjištěno z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum).

11. Z důvodu porušení smluvních podmínek banka žalovanému přípisem ze dne datum oznámila, že úvěr 2 (č. č. účtu) prohlašuje za splatný ke dni datum a vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku ve výši 120 862,19 (z toho nesplacená jistina činila částku částka) zaplatil do datum (zjištěno z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum).

12. Banka postoupila pohledávky za žalovaným vyplývající ze smlouvy č. hodnota a č. hodnota na žalobkyni smlouvou ze dne datum a oznámila to žalovanému přípisem ze dne datum (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum).

13. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužných částek vyplývajících z úvěru 1 a úvěru 2 přípisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán dne datum (zjištěno z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum včetně podacího lístku).

14. Ze shora uvedených důkazů byl skutkový stav zjištěn v dostatečném rozsahu pro posouzení věci. Další žalobkyní navržené důkazy proto soud pro nadbytečnost neprováděl.

15. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

22. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že banka a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Z provedeného dokazování soud učinil závěr, že banka nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Banka při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pochybila zejména v otázce zjišťování jeho mandatorních měsíčních výdajů (viz například rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka). Bance bylo známo, že příjmy žalovaného nejsou příliš vysoké a při zohlednění obecně známých poměrů mělo být bance zřejmé, že pro žalovaného nebude jednoduché zajistit ze svého příjmu úhradu všech svých základních potřeb, a to zejména s ohledem na skutečnost, že uvedl, že žije v nájemním bydlení. Pokud za takové situace banka nezkoumala výdajovou stránku domácnosti žalovaného, alespoň co do jeho výdajů na bydlení, nemohla řádně posoudit, jaká je majetková situace žalovaného a zda je schopen poměrně vysoké úvěry (vzhledem k jeho příjmu) řádně splácet. Přitom nelze vycházet z tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr, že příjem jeho domácnosti činí částka, když žalovaný zároveň uvedl, že jeho domácnost má pouze jediný, a to jeho příjem, který je ovšem podstatně nižší. Tato zřejmá nesrovnalost nebyla ze strany banky dále nijak zkoumána. Soud proto uzavřel, že banka nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.

24. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, sp. zn. C-679/18).

25. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z tvrzení žalobkyně o výši dosud neuhrazené jistiny obou úvěrů, když žalovaný v tomto směru ničeho netvrdil. Soud proto uzavřel, že na jistině úvěru 1 zbývá uhradit částku ve výši částka a na jistině úvěru 2 částku ve výši částka. Žalovaný je tedy povinen z titulu bezdůvodného obohacení vrátit žalobkyni celkem částka jako nesplacenou jistinu úvěrů. Ohledně úroku z prodlení soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele podle § 1958 o. z. Žalovaný v řízení nijak nebrojil proti dodatečné lhůtě splatnosti stanovené bankou, a to ani v intencích § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že bankou stanovená lhůta pro zaplacení zesplatněných úvěrů je nutno posoudit jako lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení, která splňuje zákonný požadavek na lhůtu bez zbytečného odkladu a je i lhůtou přiměřenou, proto soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, který banka stanovila jako dodatečnou lhůtu ke splnění dluhu ve výzvě ze dne datum, tj. od datum ve vztahu k úvěru 1 a ve výzvě ze dne datum, tj. od datum ve vztahu k úvěru II (výrok I.). Ve zbytku je pak žaloba nedůvodná, a proto ji soud zamítl (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 9/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně byla se svým nárokem neúspěšná pouze v nepatrném rozsahu. Žalobkyni tak přísluší plná náhrada nákladů ve výši částka, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.„) za čtyři úkony právní služby po částka (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a účast na jednání dne datum) a tři paušální náhrady nákladů po částka (dle a. t. ve znění do datum) a jedna paušální náhrada nákladů ve výši částka (dle a. t. ve znění od datum) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka (výrok III). Soud žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu odměny za zastoupení advokátem za vyjádření ze dne datum, neboť se nejedná o úkon právní služby, ale toliko o zcela jednoduché sdělení soudu, ani za podání ze dne datum, neboť bylo povinností žalobkyně vyčerpávajícím způsobem tvrdit všechny rozhodné skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného již v žalobě, což je žalobkyni, s ohledem na její procesní aktivitu v těchto věcech, zcela jistě známo.

27. Platební povinnosti soud žalovanému stanovil v prodloužené pariční lhůtě podle § 160 o. s. ř. s ohledem na jeho rodinnou a finanční situaci.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek zvláštního zákona (zákona č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.