OSPZ 8 C 162/2025-22

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Tůmovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 12 210 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,75 %, z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,75 %, z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %, z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %, z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %, z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %, z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % a z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12,75 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky částka z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. To odůvodnil tím, že žalovaný se dne datum a datum v dopravním prostředku linky 135; dne datum a datum v dopravním prostředku linky B, dne datum v dopravním prostředku linky 25, dne datum a datum v dopravním prostředku linky C a dne datum v dopravním prostředku linky A neprokázal platným jízdním dokladem. Neuhradil tak jízdné ve výši částka a současně mu byla účtována i přirážka ve výši částka, pro každý z uvedených případů.

2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav:

4. Žalovaný se dne datum a datum (zápis o provedené kontrole č. hodnota a 15636729) v dopravním prostředku linky 135; dne datum a datum (zápis o provedené kontrole č. hodnota a 15759292), v dopravním prostředku linky B, dne datum (zápis o provedené kontrole č. hodnota) v dopravním prostředku linky 25, dne datum a datum (zápis o provedené kontrole č. hodnota a 15942786) v dopravním prostředku linky C a dne datum (zápis o provedené kontrole č. hodnota) v dopravním prostředku linky A neprokázal platným jízdním dokladem. Jízdné ve všech uvedených případech činilo částka.

5. Přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu činí částka (informace pro cestující).

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o drahách“), a zákona č. 111/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o silniční dopravě“).

7. Žalobce a žalovaný spolu uzavřeli konkludentně smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 o. z., na základě níž se žalobce zavázal přepravit žalovaného do místa určení a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci jízdné. Žalovaná částka představuje dlužné jízdné a přirážku k jízdnému ve smyslu vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Podle § 7 odst. 6 citované vyhlášky se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z § 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách, pokud jde o přepravu tramvají nebo metrem, a z § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční přepravě, pokud jde o linky autobusů. Podle tohoto ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokáže cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Výše přirážky nesmí podle § 37 odst. 6 zákona o drahách nebo § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě přesáhnout částku částka. Tím, že žalovaná uvedené částky žalobci nezaplatila, ocitla se vždy dnem následujícím po dni, kdy k tomu byla vyzvána, tedy dnem po provedení kontroly v prodlení. Žalobce je tak vedle částky částka (jízdné + přirážka) oprávněn požadovat dále úroky z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení č. 351/2013 Sb., a to pro každou jednotlivou částku částka od dne následujícího provedení kontroly do dne úplného zaplacení takové částky. Z těchto důvodů soud návrhu žalobce plně vyhověl.

8. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni jejich náhradu v plné výši, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka (§ 6 a příloha zákona č. 549/1991 Sb.), dále pak z odměny advokáta za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), každý ve výši částka (§ 11 odst. 1, § 7 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní pomoci, každý ve výši částka (§ 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek vyjma soudního poplatku (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

9. Pro účely stanovení náhrady nákladů se postupuje podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jestliže bylo občanské soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřevyšující částku částka a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje své pohledávky ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Rovněž se v předmětném řízení jedná o takto vymezený typový obsah návrhu, jenž odůvodňuje postup podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.