OSSO 7 C 136/2025-21

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená datum narození žalované bytem adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 13 046 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 000 Kč od 2.01.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že původní Smlouva o úvěru byla uzavřená se společností právnická osoba, IČ IČO. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na společnost právnická osoba., IČO IČO. Původní věřitel poskytl na základě Smlouvy o úvěru dne datum žalované na její bankovní účet částku 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni úrok ve výši 36% ročně a jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru po slevě ve výši 3 779,70 se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaná dosud žalobkyni na svůj dluh neuhradila Ničeho, ačkoliv byla k úhradě dluhu vyzvána dopisem ze dne 25.12.2024.

Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Soudu byla k důkazu předložena Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum (dále také jen „Smlouva“), kterou dle tvrzení žalobkyně měla uzavřít předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, a žalovaná, coby klient. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Ve Smlouvě se poskytovatel úvěru zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, a to na bankovní účet klienta, klient se zavazuje splatit úvěr do 30 dnů od poskytnutí úvěru, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 9055.69% v případě řádného splácení, úroková sazba činí 36 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru činí 3 779,70 Kč. Žalobkyně dále soudu předložila předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 25.12.2024 včetně dokladu o jejím odeslání žalované téhož dne.

Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

Na základě smlouvy o úvěru ze dne datum byla žalované poskytnuta na její bankovní účet částka 9 000 Kč. Žalovaná se kromě jistiny 9 000 Kč zavázala zaplatit žalobkyni úrok ve výši 36% ročně a jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru po slevě ve výši 3 779,70 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto:

Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem.

V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaných souhrnných poplatků za poskytnutí úvěru, které tvoří úrok ve výši 36% ročně a jednorázový poplatek ve výši 3 779,70 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru, defacto obě uvedené položky jsou příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v jejich souhrnu o smluvní úrok. Jednorázový poplatek ve výši 3 779,70 Kč v projednávané věci činí více než 30 % z poskytnuté jistiny ve výši 9 000 Kč. V součtu se sjednaným úrokem ve výši 39% ročně tak celkový příjem žalobkyně za poskytnutí prostředků byl sjednán ve výši 9000 % ročně. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 7,92% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba přesahuje obvyklý úrok stodvacetidevítinásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.

Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalované částku 9 000 Kč, žalovaná dosud neuhradil na svůj dluh ničeho, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 9 000 Kč. Žalobkyně odeslala žalované dne 25.12.2024 výzvu k úhradě dluhu, dne 29.12.2024 byla výzva žalované doručena podle § 573 o.z., dne 1.01.2025 měla žalovaná plnit a od 2.01.2025 je v prodlení podle § 1 958 o.z.

Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu žalobkyně a neúspěchu žalované je nepatrný.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.