OSSU 9 C 225/2024-36

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: anonymizováno, narozený anonymizováno bytem anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobkyně je úplným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních Anonymizováno pozemku parc. č. hodnota jehož součástí je anonymizováno, pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je Anonymizováno, pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je Anonymizováno, pozemku parc. č. hodnota, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo hodnota, pro katastrální území anonymizováno, obec anonymizováno, adresa, u anonymizováno

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 30 349,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta, advokáta se sídlem v adresa, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1) Každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné), zásadně podléhá výkladu. Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu.

2) Pro výklad jakéhokoliv právního jednání je podstatný jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování (§ 555 odst. 1 o. z.). Skutečnost, že osoba činící právní jednání jej nesprávně (např. v důsledku svého mylného právního názoru) označí, nemá při výkladu právního jednání zásadně žádný význam.

3) Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností.

Soud dospěl k závěru, že ze skutkových okolností dané věci, jak jsou shora vyloženy, vyplývá, že skutečným úmyslem žalobkyně bylo, aby vypořádala s žalovaným podílové spoluvlastnictví tak, že přestane být vlastnicí svého spoluvlastnického podílu ke společné věci, tedy nebude ji vázat s žalovaným spoluvlastnický vztah k předmětným věcem, a současně že žalovaný na vypořádání takto ukončeného majetkového společenství zaplatí žalobkyni náhradu ve výši částka, tomu pak odpovídal úmysl žalovaného stát se po skončení partnerského vztahu opět výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, když současně souhlasil, že za to poskytne žalobkyni náhradu v penězích prostřednictvím úvěru. Soud tedy dospěl k závěru, že bez ohledu na označení smlouvy uzavřené dne 28. 2. 2024 jako „Kupní smlouva“, jde mezi účastník řízení o dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dle § 1141 odst. 1 o. z., ve které bylo sjednáno, že k vypořádání dojde převedením vlastnického práva žalobkyně ke společné věci jednomu ze spoluvlastníků se založením povinnosti žalovaného vyplatit žalobkyni dle § 1141 odst. 2 o. z. Tuto dohodu pak soud posoudil jako platné právní jednání, které založilo žalobkyni i žalovanému odpovídající povinnosti. Na základě této dohody pak došlo i k založení účinků věcněprávních, kdy se žalovaný stal výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí ke dni 5. 6. 2024, kdy byl podán návrh na vklad práva podle této dohody do katastru nemovitostí (§ 10 katastrálního zákona). Soud pro úplnost dodává, že vzhledem ke všem uvedeným okolnostem neměl za to, že by byly kupní smlouva ze dne 29. 12. 2023 a kupní smlouva ze dne 28. 2. 2024 právními jednáními, která by se vztahovala k zajištění splacení dočasně poskytnutých peněžitých prostředků mezi účastníky. Soud obě právní jednání posoudil jako samostatné a na sobě nezávislé důvody pro založení práv a povinností žalobkyně a žalovaného, která byla založena na základě skutečností daných jejich osobním partnerským vztahem.

4. Soud neprováděl jiné důkazy, protože nebyly žalobkyní označeny a ani potřeba provedení jiných důkazů se ze spisu nepodávala.

5. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, když neměl pochybnosti o pravosti a správnosti listin, proti nimž nebylo účastníky ničeho namítáno; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedla žalobkyně, a došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný byli v minulosti partnery, sdíleli společnou domácnost a došlo mezi nimi i k úpravě majetkových vztahů jako součástí celkového rámce soužití. V něm jednak žalobkyně poskytla pro společný život a majetek částku minimálně částka, což žalovaný potvrdil podpisem Kupní smlouvy z 29. 12. 2023, jednak žalovaný poskytl žalobkyni v tomto režimu část svého nemovitého majetku tak, že převedl na žalobkyni spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních Anonymizováno předmětných nemovitostí. Anonymizováno Žalobkyně a žalovaný se tedy dohodli na vypořádání vzniklých majetkových vztahů tak, že uzavřeli Kupní smlouvu z 28. 2. 2024, kterou žalobkyně převedla na žalovaného spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních Anonymizováno předmětných nemovitostí, tedy ve shodném rozsahu, jako předtím nabyla od žalovaného, tím mělo dojít k ukončení majetkového společenství ve vztahu k těmto nemovitým věcem, a naproti tomu se zavázal žalovaný na vypořádání těchto vztahů zaplatit žalobkyni částku částka jako kupní cenu za daný spoluvlastnický podíl, a to v době do dvou měsíců od uzavření této smlouvy. Žalovaný měl též bezodkladně po uzavření Kupní smlouvy z 28. 2. 2024 podat návrh na vklad práva vlastnického podle této smlouvy do katastru nemovitostí. Žalovaný však tyto své povinnosti nesplnil řádně a včas, jednak nepodal ani včas návrh na vklad práva vlastnického do katastru nemovitostí, kdy tento podal až dne 5. 6. 2024 (ač byla smlouva uzavřena dne 28. 2. 2024 aniž stanovila vazbu podání návrhu na vklad na zaplacení kupní ceny), jednak nezaplatil kupní cenu řádně a včas až do současnosti. Žalobkyně proto dne 13. 6. 2024 odstoupila od této kupní smlouvy pro prodlení žalovaného se splněním jeho povinnosti zaplatit žalobkyni kupní cenu a požadovala, aby žalovaný poskytl žalobkyni součinnost, aby byla žalobkyně opětovně zapsána do katastru nemovitosti jako úplný vlastník ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideálních Anonymizováno předmětných nemovitostí, když vlastnictví k němu žalobkyně převáděla s úmyslem, že za to obdrží kupní cenu ve sjednané výši částka. Žalovaný na odstoupení od smlouvy ani na výzvu k poskytnutí součinnosti nereagoval. Žalobkyně se tedy domáhá, aby soud určil, že je žalobkyně úplným vlastníkem spoluvlastnického podílu.

6. Po právní stránce posoudil soud žalobou uplatněné právo žalobkyně nejprve z hlediska toho, zda má žalobkyně na určení, že je úplným vlastníkem spoluvlastnického podílu předmětných nemovitostí, naléhavý právní zájem, neboť to je dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) podmínkou pro věcné projednání takové žaloby. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je již dlouhodobě ustálena v závěru, že naléhavý právní zájem na určení, zda tu je či není právo, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho postavení stalo nejistým, zejména v případech, kdy určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků; opačně řečeno žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71 uveřejněný pod č. 1/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či jeho rozsudek ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Primární zkoumání naléhavého právního zájmu je dáno proto, že dospěje-li soud k závěru, že žalobce nemá na navrhovaném určení naléhavý právní zájem, je již vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumával po věcné stránce, jak připomenul Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2698/2024 s odkazem na shora uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo jeho rozsudek ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1121/2011)]. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně má v dané věci naléhavý právní zájem na určení, že je úplnou vlastnicí spoluvlastnického podílu k předmětným nemovitostem, protože jiný prostředek procesní ochrany nemůže založit žalobkyni právní jistoty, a potažmo ani žalovanému, než rozsudek, který může jediný (při absenci součinnosti žalovaného jako vlastníka zapsaného k dané věci ve veřejném seznamu) být podkladem pro zápis vlastnictví žalobkyně v požadovaném rozsahu do tohoto veřejného seznamu, katastru nemovitostí.

7. Po přijetí závěru, že žalobkyně má na určení naléhavý právní zájem, se soud dále zabýval právním posouzením zjištěného skutkového stavu a dospěl k těmto závěrům. Dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle § 560 a § 2128 o. z. vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší, písemnou formu. Žalobkyně a žalovaný tedy uzavřeli nejprve dne 29. 12. 2023 písemnou kupní smlouvu, kterou došlo k založení závazkového vztahu, jehož obsahem byl převod vlastnického práva žalovaného k předmětným nemovitým věcem v rozsahu podílu o velikosti ideálních Anonymizováno na žalobkyni. Žalobkyně za tento převod zaplatila žalovanému kupní cenu částka před uzavřením této kupní smlouvy. V souladu s § 1105 o. z. nabyla kupní smlouva věcněprávních účinků ke dni 29. 12. 2023, tedy zápisem práva žalobkyně k danému spoluvlastnickému podílu do katastru nemovitostí dle § 1 a § 3 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), a žalobkyně a žalovaný se tímto stali dle § 1115 o. z. osobami, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, tedy podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, kdy dle § 1121 o. z. každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu. Následně uzavřela žalobkyně s žalovaným v pořadí druhou smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideálních Anonymizováno na předmětných nemovitostech, a to dne 28. 2. 2024; obsahem této smlouvy byla povinnost žalobkyně umožnit žalovanému nabytí vlastnictví k tomuto spoluvlastnickému podílu a povinnost žalovaného za toto nabytí vlastnictví zaplatit žalobkyni částku částka. K okolnostem dohody na těchto právech a povinnostech následně inkorporovaných do písemné smlouvy uvedla žalobkyně, že úmyslem žalobkyně i žalovaného bylo ukončit nejen osobní partnerské soužití, ale vypořádat si i majetkové poměry, které byly do té doby mezi účastníky řízení založeny. Namísto původní ceny, za kterou nabyla vlastnictví k předmětnému spoluvlastnickému podílu žalobkyně, byla sjednána cena, kterou zaplatí žalovaný za nabytí opětovně výlučného vlastnictví k předmětným věcem o polovinu nižší s tím, že zbývající majetkové vztahy budou vypořádány mimo vztah převodu vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu (Anonymizováno Těmto skutkových tvrzením žalobkyně, z nichž měl být podán obsah úmyslu obou účastníků řízení jako stran smlouvy, neměl soud důvod neuvěřit, když jednak tyto skutečnosti odpovídají obsahu obou písmenných smluv provedených k důkazu (zejména společné prohlášení stran smlouvy [29. 12. 2023] o úhradě kupní ceny žalobkyní po částech před podpisem smlouvy a následná dohoda [28. 2. 2024] o úhradě poloviny původní hodnoty podílu a to prostřednictvím úvěru převzatého pouze žalovaným), jednak tyto skutečnosti nebyly zpochybněny žalovaným, ač mu tato možnost byla dána prostřednictvím doručení výzvy k vyjádření k žalobě a předvolání k jednání ve věci soudem. Soud tedy podrobil Kupní smlouvu z 28. 2. 2024 výkladu právního jednání, podle zásad vyjádřených rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 uveřejněným pod č. 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek:

8. Žalovaný však nesplnil svou povinnost z Kupní smlouvy z 28. 2. 2024 a to zejména zaplatit žalobkyni částku částka do dvou měsíců od „převodu Předmětu převodu“, jak byl tento rozhodný okamžik pro počátek běhu doby plnění sjednán v čl. IV. této smlouvy. Soud se zabýval, kdy byla povinnost žalovaného zaplatit tuto částku žalobkyni dospělá, a to z toho důvodu, že okamžik a doba prodlení žalovaného má v daných poměrech této věci vliv na posouzení platnosti právního jednání žalobkyně, kterým, jak tvrdila, odstoupila od Kupní smlouvy z 28. 2. 2024. Soud podrobil výkladu právního jednání, jak jsou jeho zásady shora vymezeny citací rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu, v části ujednání o době plnění. Stranami smlouvy použitý milník „převod Předmětu převodu“ lze totiž vyložit u smlouvy, jejímž obsahem je převod vlastnického práva k nemovité věci zapsané ve vějném seznamu, dvěma způsoby. Pojem „převod“ totiž může prima facie značit, že je jím myšlen až okamžik, když je vlastnické právo, které se převádí, vloženo do katastru nemovitostí dle § 1105 o. z. (srov. „Převede-li se vlastnické právo … nabývá se věc do vlastnictví zápisem …“), a v takovém případě by se doba plnění dvou měsíců posuzovala od účinků vkladu vlastnického práva pro žalovaného do katastru nemovitostí. Tento pojem pak žalobkyně vykládala u jednání soudu tak, že je jím myšlen okamžik uzavření smlouvy, tedy teprve založení obligačních účinků mezi stranami Kupní smlouvy z 28. 2. 2024 ve vztahu k převodu vlastnického práva a nikoli až účinky věcněprávní. Soud po posouzení celkového obsahu smlouvy, jakož i skutečnosti, že jejím účelem bylo vypořádat majetkové společenství, a to dokonce prostřednictvím zajištění úvěru žalovaným u banky, a dále že žalovaný měl návrh na vklad práva do katastru nemovitostí podat bezodkladně již po uzavření smlouvy, tedy bez ohledu na zaplacení kupní ceny, dospěl k závěru, že stranami ne zcela šťastně zvolený pojem „převod“ byl nesen úmyslem, aby byl žalovaný povinen plnit na cenu již v době od založení obligačních účinků převodu vlastnického práva, tedy od okamžiku uzavření smlouvy, jak prosazovala i žalobkyně. Soud tedy uzavřel, že cena za převod vlastnického práva žalovaným žalobkyni byla splatná dne 28. 4. 2024 (počítání doby určené podle měsíců dle § 605 odst. 2 o. z.).

9. Žalovaný se tedy dostal do prodlení se zaplacením ceny žalobkyni dne 29. 4. 2024. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Na základě těchto ustanovení soukromého práva lze pro poměry dané věci uzavřít, že žalobkyně jako věřitel využila práva odstoupit od Kupní smlouvy z 28. 2. 2024, když byl žalovaný jako dlužník v prodlení právě s povinností, kterou mu tato smlouva stanovila, jako protiplnění za převod vlastnického práva žalobkyně na žalovaného. Důvody odstoupení od této smlouvy nebyly stranami sjednány, žalobkyně tedy přistoupila k odstoupení od smlouvy z důvodu stanoveného zákonem. Dle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením (§ 1968 o. z.) svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla, a dle § 1978 odst. 1 o. z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. Soud nejprve dospěl k závěru, že prodlení žalovaného se zaplacením ceny částka je nepodstatným porušením smlouvy. Podstatným porušením smlouvy je dle § 2002 o. z. takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Vzhledem ke konkrétním poměrům dané věci, jak vyplynulo z dokazování a tvrzení žalobkyně, nemohl žalovaný vědět, že by žalobkyně Kupní smlouvu z 28. 2. 2024 neuzavřela, kdyby mohla předvídat, že žalovaný nesplní povinnost zaplatit kupní cenu do 28. 4. 2024, je tomu tak proto, že zaplacení ceny bylo vázáno na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, žalobkyně v době sjednání povinnosti k zaplacení ceny částka neměla jiný faktický ani právní prostředek, aby zajistila plnění obdobné tomu, k němuž se žalovaný zavázal, že jej poskytne do dvou měsíců. Jinými slovy, pokud by nedošlo k převzetí povinnosti žalovaným zaplatit žalobkyni danou částku a nabýt za ni vlastnické právo, zůstalo by žalobkyni toto vlastnické právo k jejímu podílu na předmětných nemovitostech, žalobkyně pak v řízení netvrdila, že by mohla shodnou peněžitou částku obdržet ve stejné době od třetí osoby za převod daného podílu namísto žalovanému. Žalovaný tedy byl v postavení, že nemohl vědět, že Kupní smlouvu z 28. 2. 2024 uzavírá žalobkyně s výlučnou pohnutkou, že spoléhá na zaplacení částky částka právě a jen do dvou měsíců. Žalovaný porušil svou povinnost zaplatit cenu nepodstatným způsobem. Žalobkyně doručila žalovanému odstoupení od Kupní smlouvy z 28. 2. 2024 dne 13. 6. 2024 (k účinnosti doručení viz níže). Z uvedených časových souvislostí také vyplývá, že i kdyby soud dospěl k závěru, že žalovaný porušením uvedené povinnosti v daných poměrech porušil kupní smlouvou podstatným způsobem, žalobkyně by neodstoupila od smlouvy dle § 1977 o. z. bez zbytečného odkladu, a i v tomto případě by se tak na porušení povinnosti žalovaného uplatnila práva žalobkyně dle § 1978 o. z. z nepodstatného porušení smlouvy prodlením.

10. Žalobkyně odstoupila od Kupní smlouvy z 28. 2. 2024 pro nepodstatné porušení smlouvy poté, co dala žalovanému dle § 1978 odst. 1 o. z. přiměřenou dodatečnou možnost, aby svou povinnost splnil. Přiměření lhůta zde tedy činila dobu od 28. 4. do 13. 6. 2024, tedy dobu jeden a půl měsíce, což je celkem třičtvrtě původně stanovené doby plnění, což soud považuje za více než přiměřené. Dne 13. 6. 2024 tak práva a povinnosti z Kupní smlouvy z 28. 2. 2024, resp. dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, zanikla dle § 2005 o. z. v celém rozsahu, a to ke dni jejího uzavření (ex tunc) dle § 2004 o. z. (částečné plnění dlužníka částkami částka dne 23. 6. 2024 a dne 24. 6. 2024 nemá již žádný význam, protože k němu došlo po zrušení závazku ze smlouvy). Vzhledem k tomu závěru zbývá jen dodat, že žalobkyní zaslaná písemnost dne 10. 9. 2024, ve které byla mimo výzvy k poskytnutí součinnosti opětovně projevena vůle žalobkyně odstoupit od smlouvy, nemohla v tomto rozsahu již vyvolat žádné účinky, protože závazek z této kupní smlouvy byl již zrušen.

11. Soud považuje doručení odstoupení ze dne 13. 6. 2024 žalovanému za řádné. a tedy účinné dle § 570 o. z., protože z důkazů vyplynulo, že žalovaný se přihlásil do své datové schránky a odstoupení od smlouvy se tak dostalo do jeho dispozice a tento se s ním seznámil; na tom nic nemění skutečnost, že jde o datovou schránku žalovaného zřízenou pro něj jako podnikající fyzickou osoby, protože v soukromém právu je podstatné, zda se adresát s písemností seznámí, resp. zda se písemnost skutečně do dispozice adresáta dostane.

12. Žalobkyně se tedy v důsledku doručení projevu vůle, kterým odstoupila od Kupní smlouvy z 28. 2. 2024, stala opětovně vlastnictví spoluvlastnického podílu vymezeného v této smlouvě. Zrušením práv a povinností z této smlouvy odstoupením totiž odpadl převod práva vlastnického ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideálních Anonymizováno předmětných nemovitostí z žalobkyně na žalovaného a s účinky od 28. 2. 2024 je tak žalobkyně stále skutečným úplným vlastníkem tohoto podílu, což soud určil v části výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. K zápisu tohoto vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí byl nutný rozsudek soudu, který toto právo určí a bude tak podkladovou listinou pro zápis práva do veřejného seznamu. Určením práva žalobkyně tedy dojde k opětovnému zápisu spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k předmětným nemovitostem.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů, které ji v souvislosti s účelným uplatňováním a bráněním jejího vlastnického práva vznikly, a povinnost k uspokojení tohoto práva uložil v celém rozsahu žalovanému, protože žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobkyně určil soud dle § 137 o. s. ř. částkou ve výši 30 349,50 Kč. Tato sestává se zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a dále náhrady za odměnu právního zástupce dle § 137 odst. 2 o. s. ř., kterou soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), a to dle § 7 a § 9 odst. 4, písm. b) a. t. ve znění do 31. 12. 2024 (podle čl. II. vyhlášky 258/2024 Sb.) částkou 3 100 Kč za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, resp. k součinnosti, aby nedošlo k podání žaloby, podání žaloby, a dle § 7 a § 9a odst., 1, písm. d) a. t. ve znění pozdějších předpisů, částkou 10 300 Kč za úkon účasti u jednání soudu dne 17. 3. 2025; k tomu dále 3x náhrada hotových výdajů právního zástupce dle § 13 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 ve výši 900 Kč a 1x ve výši 450 Kč dle § 13 a. t. ve znění pozdějších předpisů; celkem tedy částka odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce částkou 20 950 Kč, k tomu náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 4 399,50 Kč, celkem 25 349,50 Kč, což spolu s náhradou soudního poplatku činí 30 349,50 Kč. Soud zdůrazňuje, že předmětem řízení bylo určení, zda tu je právo k nemovité věci, nikoli nemovitá věc, resp. podíl na ní, proto soud vycházel z tarifní hodnoty dle § 9, resp. § 9a, a nikoli § 8 a. t., protože předmětem řízení nebyla věc, ale určení práva k věci (což a. t. stanoví jako lex specialis).

14. O lhůtě k plnění povinnosti nahradit náklady řízení rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.