OSSY 9 C 17/2023-32

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 16 860 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 250 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 390 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 110 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 2 050 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 1. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 16 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 250 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena 14. 12. 2021. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat, že žalobkyni uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, obojí ve lhůtě do 13. 1. 2022. Tento svůj závazek však nesplnil řádně a včas. V důsledku prodlení s vrácením zápůjčky vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatku rovněž zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jeho prodlením (poplatky za celkem pět odeslaných písemných výzev po 500 Kč) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 610 Kč, která odpovídala smluvní sazbě sjednané v čl. 2 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky (10 000 Kč) denně za období od 14. 1. 2022 do 10. 1. 2023. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy neuhradil ničeho. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení dlužné částky ve výši 16 860 Kč odpovídající dlužné jistině, poplatku a smluvní pokutě, a dále požadovala rovněž zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jejichž výše odpovídala shora uvedeným poplatkům za písemné výzvy, a zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině zápůjčky a poplatku za dobu ode dne následujícího sjednanému dni splatnosti zápůjčky do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, soud proto podle citovaného ustanovení jejich souhlas předpokládal.

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 14. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to ve prospěch bankovního účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, obojí ve lhůtě splatnosti do 13. 1. 2022. Dle čl. 2 smlouvy okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky i jakékoliv její části veškeré doposud vyúčtované poplatky měly přirůst k jistině a stát se její součástí. Zároveň byla pro případ prodlení žalovaného v uvedeném ustanovení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále povinnost žalovaného uhradit zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vzniknou v souvislosti s jeho prodlením. Mezi ty byl dle smlouvy řazen mimo jiné poplatek za písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč.

5. Ze dvou potvrzení o provedených platbách předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný dne 14. 12. 2021 odeslal ze svého bankovního účtu č. bankovní účet na účet žalobkyně ověřovací poplatek ve výši 1 Kč. Na uvedený účet mu následně dne 14. 12. 2021 žalobkyně zaslala peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.

6. Z písemných upomínek z 20. 1. 2022, 27. 1. 2022, 3. 2. 2022, 12. 2. 2022 a 27. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně celkem v pěti případech vyzývala žalovaného k úhradě jeho dluhu z předmětné smlouvy o zápůjčce.

7. Z předžalobní výzvy z 15. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce rovněž prostřednictvím zástupce žalobkyně, přičemž byl upozorněn na to, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

8. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Žalobkyně poskytla na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky 14. 12. 2021 žalovanému téhož dne bezhotovostní formou převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč ve lhůtě do 13. 1. 2022. Současně si účastníci v čl. 2 smlouvy sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného, konkrétně mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. V tomtéž ustanovení smlouvy pak bylo sjednáno i to, že okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky nebo jakékoliv její části veškeré dosud vyúčtované poplatky přirostou k jistině a stanou se její součástí. Žalobkyně celkem pětkrát písemně upomínala žalovaného o zaplacení jeho dluhu z předmětné smlouvy, následně pak žalovanému prostřednictvím své zástupkyně zaslala ještě předžalobní výzvu.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).

10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

Podle § 122 odst. 1 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze

a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,

b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo

c) smluvní pokutu.

Podle § 122 odst. 2 věty prvé ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

Podle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

11. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo uzavřením smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. ke vzniku závazkového právního vztahu. Zatímco žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, neboť poskytla žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaný svému závazku nedostál, neboť tyto prostředky spolu s poplatkem za jejich poskytnutí nevrátil žalobkyni v ujednaném termínu splatnosti. Výši poplatku za poskytnutí zápůjčky, který v daném případě plní funkci úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., soud neposoudil jako nepřiměřenou, a to zejména s ohledem na to, že v daném případě se jednalo o krátkodobou zápůjčku splatnou ve lhůtě 1 měsíce a pro žalobkyni by nemělo ekonomický smysl, pokud by takovou zápůjčku úročila roční úrokovou sazbou v místě a čase obvyklou pro spotřebitelské úvěry s delší dobou splatnosti, která je samozřejmě neporovnatelně nižší. Navíc nelze přehlížet, že žalovaný obdržel potřebné peněžní prostředky bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti a nemusel absolvovat jistě nepoměrně přísnější test jeho úvěruschopnosti, jakému by byl podroben, pokud by o podobnou zápůjčku požádal některou banku a který by mohl vést i k tomu, že by potřebné peněžní prostředky vůbec nezískal. Proto soud posoudil jako oprávněný jak nárok na zaplacení dlužné jistiny zápůjčky, tak i poplatku za její poskytnutí.

12. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky vzniklo dle čl. 2 smlouvy rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Jak vyplývá z podané žaloby, žalobkyně vůči žalovanému uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty ve shora uvedené denní sazbě z dlužné částky ve výši 10 000 Kč za dobu od 14. 1. 2022 (1. den prodlení žalovaného) do 10. 1. 2023. Za toto období činila smluvní pokuta celkem 3 610 Kč. I nárok na její zaplacení lze s ohledem na to, že žalovaný nesplnil povinnost, která byla smluvní pokutou utvrzena, považovat za oprávněný, neboť žalobkyní požadovaná smluvní pokuta nepřesahuje limit stanovený v § 122 odst. 3 ZSÚ, tedy polovinu jistiny zápůjčky.

13. Pokud jde o nárok na zaplacení částky 2 500 Kč z titulu účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením žalovaného, tento soud považuje za oprávněný pouze částečně. Jak vyplývá z předložených důkazů, žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o zápůjčce celkem pěti písemnými upomínkami. Soud má však za to, že takový postup nelze považovat za účelný. Podle názoru soudu v situaci, kdy dlužník nereaguje ani na opakovanou upomínku k zaplacení dluhu ze strany věřitele, již nemá smysl, aby jej věřitel nadále upomínal, naopak je namístě přistoupit k soudnímu vymáhání dluhu, neboť je evidentní, že dlužník jej dobrovolně zaplatit nehodlá. Soud proto za účelně vynaložené náklady považuje toliko částku ve výši 1 000 Kč, která odpovídá sjednanému poplatku za dvě písemné upomínky k úhradě dluhu (čl. 2 smlouvy). Naopak na zbývající nárokovanou částku ve výši 1 500 Kč je třeba ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ nahlížet jako na smluvní pokutu, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného. Z uvedené částky pak lze za oprávněný považovat pouze nárok na zaplacení 1 390 Kč, neboť tato částka ve spojení se smluvní pokutou nárokovanou žalobkyní v částce 3 610 Kč (viz předchozí odstavec) dosahuje částky 5 000 Kč odpovídající polovině poskytnuté jistiny zápůjčky, a tedy maximální výše smluvní pokuty, kterou si žalobkyně z titulu smlouvy o zápůjčce mohla dle § 122 odst. 3 ZSÚ po žalovaném nárokovat. Ve zbytku, tj. v částce 110 Kč, již smluvní pokuta přesahuje zákonný limit, a nárok na její úhradu nelze žalobkyni přiznat.

14. Ze shora popsaných důvodů soud uzavřel, že žalovaný byl na podkladě předmětné smlouvy o zápůjčce povinen uhradit žalobkyni jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, celkem tedy částku 19 250 Kč. Podle žaloby přitom žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Vzhledem k tomu, že toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvrátil a netvrdil, natož aby prokázal, že by na svůj dluh provedl jakoukoliv úhradu, vycházel soud z toho, že i v současnosti žalobkyni dluží shora uvedených 19 250 Kč, a v tomto rozsahu podané žalobě vyhověl. Uložil tedy žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 16 860 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 13 250 Kč odpovídající dlužné jistině a poplatku (§ 1970 o. z.), kdy poplatek dle příslušného smluvního ujednání v okamžiku vzniku prodlení žalovaného přirostl k dlužné jistině a stal se její součástí, a dále žalovaného zavázal též k úhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 390 Kč (16 860 + 2 390 = 19 250). Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. Ve zbytku, tj. co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 110 Kč, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

16. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 19 360 Kč (16 860 + 2 500 = 19 360) s příslušenstvím. Žalobkyně sice nebyla v řízení úspěšná v plném rozsahu, nicméně její neúspěch se týkal jen velmi nepatrné části předmětu řízení, neboť žaloba byla zamítnuta co do částky 110 Kč, která odpovídá méně než 1 % částky, o jejíž zaplacení žalobkyně usilovala. Žalobkyni tak podle § 142 odst. 3 o. s. ř. svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plném rozsahu.

17. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů jejího zastoupení ve výši 1 050 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 150 Kč, a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 050 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

18. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.