OSSY 15 C 296/2023-59

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 53 921,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 24 900 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách 2 075 Kč měsíčně, splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod sankcí ztráty výhody splátek v případě prodlení s úhradou byť jen jediné splátky.

II. Žaloba se co do částky 29 021,46 Kč včetně příslušenství zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou původně k Okresnímu soudu v Blansku dne 29. 6. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 53 921,46 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o úvěru č. tel. číslo uzavřené dne 23. 9. 2020 (dále jen „smlouva A“) a č. tel. číslo ze dne 25. 10. 2020 (dále jen „smlouva B“) mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, IČO IČO (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou. Na základě smlouvy A právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 640 Kč. Celkem měla tedy žalovaná původnímu věřiteli vrátit částku 28 640 Kč, a to v 72 pravidelných týdenních splátkách po 368 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 3. 2022. Souhrnný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 9 141 Kč (23,79% ročně), částkou 1 500 Kč za zpracování úvěru a částkou 2 999 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení (dále jen poplatek). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, celkem na svůj dluh zaplatila 7 100 Kč a poslední splátku uhradil dne 25. 4. 2021. Ke dni 27. 8. 2021 právní předchůdce žalobkyně úvěr vyčíslil a dlužná jistina činila 10 315,68 Kč, dlužný poplatek 10 607,82 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni 16. 12. 2022 postoupena na současnou žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Dlužná částka uplatněná touto žalobou tak činí 20 923,50 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 10 315,68 Kč a dlužného poplatku ve výši 10 607,82 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 10 315,68 Kč od 4. 9. 2021 do 14. 12. 2022 v kapitalizované výši 1 137,45 Kč, úrok ve výši 23,79 % ročně z částky 10 315,68 Kč od 24. 3. 2022 do 14. 12. 2022 v kapitalizované výši 1 813,31 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 315,68 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 23,79 % ročně z částky 10 315,68 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Na základě smlouvy B právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 19 000 Kč, spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 876 Kč, který měla žalovaná splácet v 78 týdenních splátkách po 460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 24. 4. 2022. Souhrnný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 11 578 Kč (23,19% ročně), částkou 1 500 Kč za zpracování úvěru a částkou 3 798 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení (dále jen poplatek). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, celkem na svůj dluh zaplatila 2 000 Kč a poslední splátku uhradil dne 12. 1. 2021. Ke dni 27. 8. 2021 právní předchůdce žalobkyně úvěr vyčíslil a dlužná jistina činila 17 819,34 Kč, dlužný poplatek 15 178,62 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni 16. 12. 2022 postoupena na současnou žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Dlužná částka uplatněná touto žalobou tak činí 32 997,96 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 17 819,34 Kč a dlužného poplatku ve výši 15 178,62 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 17 819,34 Kč od 4. 9. 2021 do 14. 12. 2022 v kapitalizované výši 1 964,83 Kč, úrok ve výši 23,19 % ročně z částky 17 819,34 Kč od 25. 4. 2022 do 14. 12. 2022 v kapitalizované výši 2 686 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 819,34 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 23,19 % ročně z částky 17 819,34 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil na 18. 3. 2024 jednání, k němuž se žalovaná navzdory řádnému předvolání nedostavila a žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 23. 9. 2020 (smlouva A) soud zjistil, že žalovaná požádala právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. V této žádosti uvedla, že je rozvedená, vzdělání má základní, bydlí v nájmu. Zaměstnavatel nebyl uveden, zaškrtnuta nebyla ani skutečnost, že by byly předloženy výplatní pásky či pracovní smlouva. Čistý příjem žalované činil 10 076 Kč měsíčně. Další příjmy domácnosti činily 20 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované činí 3 000 Kč, jiný spotřebitelský úvěr nemá.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 25. 10. 2020 (smlouva B) soud zjistil, že žalovaná požádala právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. V této žádosti uvedla, že je rozvedená, vzdělání má základní, bydlí v nájmu. Zaměstnavatel nebyl uveden, zaškrtnuta nebyla ani skutečnost, že by byly předloženy výplatní pásky či pracovní smlouva. Čistý příjem žalované činil 5 963 Kč měsíčně. Další příjmy domácnosti činily 26 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované činí 3 000 Kč, jiný spotřebitelský úvěr nemá.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo ze dne 23. 9. 2020 (smlouva A) soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 9 141 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 999 Kč, tj. souhrnným poplatkem ve výši 13 640 Kč, splácet v pravidelných 78 týdenních splátkách po 368 Kč, respektive 304 Kč v případě poslední splátky, splatných vždy ke konci splátkového období. Týdenním splátkovým obdobím se rozuměla doba 7 dní a první splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy. Celkem měla žalovaná zaplatit žalobkyni částku 28 640 Kč. Ve smlouvě pak bylo dále uvedeno, že sazba RPSN byla ujednána ve výši 118,57 %, úroková sazba 69,00 % ročně.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo ze dne 25. 10. 2020 (smlouva B) soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 19 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 11 578 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 798 Kč, tj. souhrnným poplatkem ve výši 16 876 Kč, splácet v pravidelných 78 týdenních splátkách po 460 Kč, respektive 456 Kč v případě poslední splátky, splatných vždy ke konci splátkového období. Týdenním splátkovým obdobím se rozuměla doba 7 dní a první splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy. Celkem měla žalovaná zaplatit žalobkyni částku 35 876 Kč. Ve smlouvě pak bylo dále uvedeno, že sazba RPSN byla ujednána ve výši 113,84 %, úroková sazba 69,00 % ročně.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 12. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky z 16. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ji, aby na svůj dluh ze shora uvedené smlouvy napříště plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalované dne 13. 1. 2023.

10. Z tabulky umoření č. smlouvy 10030259 (smlouva A) vyhotovené ke dni 19. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná dne 23. 9. 2020 čerpala od právního předchůdce žalobkyně úvěr ve výši 15 000 Kč. V období do 25. 4. 2021 na tento svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem 7 100 Kč.

11. Z tabulky umoření č. smlouvytel. číslo (smlouva B) vyhotovené ke dni 19. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná dne 25. 10. 2020 čerpala od právního předchůdce žalobkyně úvěr ve výši 19 000 Kč. V období do 12. 1. 2021 na tento svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem 2 000 Kč.

12. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalované dne 2. 6. 2023.

13. Na základě poučení soudu dle § 118a o.s.ř., kdy soud vyzval žalobkyni k předložení dokladů prokazujících řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, byly soudu následně doloženy následující listiny.

14. Z oznámení ČSSZ o výši lednové splátky 2020 činil invalidní důchod žalované celkem 5 963 Kč měsíčně.

15. Z uznání dluhu ze dne 27. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaná podepsala uznání dluhu na částku 60 622,13 Kč ze smluv č. tel. číslo (smlouva A) atel. číslo (smlouva B).

16. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

17. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 23. 9. 2020 smlouvu o úvěru č. tel. číslo (smlouva A) a 25. 10. 2020 smlouvu o úvěru č. tel. číslo (smlouva B), na základě které poskytl žalované částku 15 000 Kč (v případě smlouvy A) a 19 000 Kč (v případě smlouvy B) a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v pravidelných 78 týdenních splátkách spolu se stanoveným souhrnným poplatkem, viz bod 6 a 7 tohoto rozsudku. Pohledávku z uvedených smluv její právní předchůdce postoupil na žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informoval. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy předžalobní upomínkou svého právního zástupce. Na smlouvu A bylo uhrazeno 7 100 Kč, na smlouvu B pak 2 000 Kč.

18. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú“).

19. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle ust. § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacený výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle ust. § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3 leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle ust. § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

26. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

27. K uvedenému je nutno dále doplnit, že ust. § 86 a 87 z.s.ú. jsou transformací ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. K jejich výkladu pak Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 uvedl, že články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tedy neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3 leté promlčecí době.

28. Ust. § 86 z.s.ú. pak ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, příp. je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, příp. domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky).

29. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k následujícím závěrům.

30. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobkyně se omezila pouze na sdělení žalované, jaké jsou její příjmy, kdy za prokázaný lze považovat toliko příjem z invalidního důchodu ve výši 5 963 Kč měsíčně počínaje lednem 2020. Stran ostatních tvrzených příjmů se ani ve smlouvách neobjevují informace o tom, že by snad žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky žalované či její pracovní smlouvu. Příjmy nad rámec přiznané výše invalidního důchodu tedy nebyly nijak prokázány a soud má za to, že patrně ani vyžadovány, neboť z obou smluv je patrné, že žalobkyně se spolehla pouze na tvrzení žalované. Nadto je třeba poukázat, že se údaje v obou smlouvách, třebaže uzavřených měsíc po sobě, značně liší. Stejná situace se pak týká i výdajů žalované. Žalovaná ve svých žádostech shodně uváděla, že bydlí v nájmu a její běžné měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Pomine-li soud skutečnost, že je mu z úřední činnosti známo, že tato částka je uváděna u velké řady žadatelů o úvěr předchůdkyně žalobkyně, nelze odhlédnout od skutečnosti, že nikde není uvedeno, v jaké výši žalovaná platí nájemné i kdyby snad soud uznal, že je možné měsíčně vyžít za náklady 3 000 Kč, tj. za částku nižší, než je životní minimum. Jelikož však soud nepovažuje tuto skutečnost za možnou a ani pravděpodobnou a rozhodně nereflektující ani informace o situaci žalované, tedy skutečnost, že bydlí v nájmu, nemohl považovat ani otázku výdajů za řádně zjištěnou a tedy prokázanou. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně tedy řádně nedoložila doklady o svých příjmech ani výdajích a předchůdkyně žalobkyně je zjevně nevyžadoval. Právní předchůdce žalobkyně pro ověření platební morálky žalované neprovedl ani její lustraci v dostupných registrech dlužníků. Soud vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 118a o.s.ř., žalobkyně však soudu žádné takové listiny nepředložila s výjimkou potvrzení o výši invalidního důchodu, což soud shledává zcela nedostatečným. Dle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně neměl k dispozici dostatek podkladů pro to, aby mohl před uzavřením shora uvedených úvěrových smluv řádně posoudit úvěruschopnost žalované, přesto jí úvěry poskytl.

31. Důsledkem shora uvedených skutečností je absolutní neplatnost obou úvěrových smluv dle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. V kontextu tohoto hodnocení je pak zcela bez významu uznání dluhu, které žalovaná ve vztahu k předchůdci žalobkyně podepsala dne 27. 9. 2021. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 7 900 Kč (15 000 Kč – 7 100 Kč, které žalovaná uhradila) v případě smlouvy A, a dále na částku 17 000 Kč (19 000 Kč – 2 000 Kč, které žalovaná uhradila) v případě smlouvy B. Celkem tedy žalobkyni vznikl nárok na částku 24 900 Kč (7 900 + 17 000). Dle § 87 odst. 1 z.s.ú je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se navzdory řádnému předvolání jednání nezúčastnila a soud tak vyšel pouze z listin prokazujících finanční možnosti žalované stran možnosti uhradit soudem stanovenou výši dlužné pohledávky a tyto možnosti promítl do přiměřené délky splácení úvěru. Z tohoto pohledu se soudu jeví jako přiměřená částka 2 075 Kč měsíčně, která by umožnila žalované splatit dlužnou částku žalobkyni za dvanáct měsíců, což je doba, kterou soud považuje rovněž za dostatečnou. Soud nicméně podmínil tuto možnost sankcí ztráty výhody splátek v případě prodlení s úhradou byť jen jediné splátky.

32. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 29 021,46 Kč včetně požadovaného příslušenství žalobu výrokem II. zamítl.

33. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná co do 46 %, žalovaná co do 54 %, nepočítaje v to požadované příslušenství, ohledně něhož žalobkyně nebyla úspěšná. Žalovaná tedy byla v řízení úspěšnější a náleželo by jí tak právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na skutečnost, že byla žalovaná v řízení po celou dobu pasivní a žádné náklady řízení jí tak nevznikly, rozhodl soud v otázce náhrady nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon.