OSSY 3 C 158/2025-76

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 114 384 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 476 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 88 908,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 101 345 Kč ve výši 12 % ročně od 14. 2. 2025 do 30. 5. 2025 ve výši 3 531,92 Kč, zákonným úrokem prodlení z částky 95 968 Kč ve výši 12 % ročně od 31. 5. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 66,26 % ročně z částky 84 050,22 Kč od 14. 2. 2025 do 9. 3. 2025 ve výši 3 567,60 Kč a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 84 050,22 Kč od 10. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 14. 2. 2025 dosáhne částky 309 715 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 114 384, 99 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 20. 12. 2023. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a z dalších zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Úvěrová historie žalovaného byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI, žalovaný nebyl v době žádosti evidovaný v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 90 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen dne 20. 12. 2023. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal zaplatit společně s úrokem ve výši nominální sazby 66,26 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 5 377 Kč počínaje měsícem lednem 2024. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. Na svůj dluh zaplatil 59 147 Kč. Z důvodu prodlení o délce 65 dní u splátky č. 12 splatné dne 9. 12. 2024 došlo k zesplatnění úvěru ke dni 12. 2. 2025 dle čl. 6.3. smlouvy a celá dosud neuhrazená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru dle čl. 6.4 smlouvy, přičemž tuto novou jistinu úvěru ve výši 97 848,93 Kč (součet jistiny ve výši 84 050,22 Kč a úroku ve výši 13 798,71 Kč) byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil 5 377 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení tří smluvních pokut po 499 Kč podle čl. 6.1 za prodlení se splátkou č. 11, 12 a 13 delšího než 30 dnů. Celková částka za smluvní pokuty činí 1 497 Kč. Podle čl. 6. 2. smlouvy žalobkyně požaduje zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného po 200 Kč za prodlení se splátkou č. 2, 3, 4, 5, 7, 8, 9, 11, 12, 13, tj. celkem 2 000 Kč. Podle bodu 6.5. smlouvy žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, a to od 14. 2. 2025 do data vyhotovení žaloby v celkové výši 18 416,99 Kč. Závěrem žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 66,26 % ročně z částky 84 050,22 Kč od 14. 2. 2025 do 9. 3. 2025 ve výši 3 567,60 Kč a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 84 050,22 Kč od 10. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 14. 2. 2025 dosáhne částky 309 715 Kč (tedy 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle bodu 2.2. písm. e) části A. smlouvy).

2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 17. 10. 2025, č. j. 3 C 158/2025-45, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, zejména jak ověřovala výši výdajů žalovaného, jeho faktické poměry a platební morálku a další závazky především z úvěrů a půjček, které vyplývají z lustrace v NRKI. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například potvrzení o lustraci v registrech dlužníků, podklady k dříve poskytnutým úvěrům a zápůjčkám). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.

3. Podáním ze dne 27. 10. 2025 žalobkyně k výzvě soudu, kromě skutečností již uvedených v žalobě, sdělila, že žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení žalovaného. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový měsíční příjem žalovaného činí 35 687 Kč, celkové měsíční náklady 11 278 Kč, tedy volné zdroje ke splácení činily 23 409 Kč. Úvěrová historie byla zkoumána v databázích NRKI a SOLUS. Na základě uvedených údajů byl proveden skóring klienta. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Ve formuláři hodnocení klienta byla provedena analýza bonity žalovaného a byla zjištěna jeho výše volných zdrojů ke splácení, byly zjišťovány informace týkající se jeho stavu, zaměstnání, vzdělání. K výdajům žalovaného byla připočtena rezerva 1 000 Kč a bylo zadáno životní minimum ve výši 4 860 Kč, pokud žalovaný neuvedl vyšší výdaje. Další výdaje je povinen uvést žalovaný. Výdaje na bydlení žalovaný uvedl v částce 5 318 Kč (nájemné a inkaso), žádnou vyživovací povinnost neuvedl, žalobkyně neměla s žalovaným uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu a žalovaný neuvedl žádné další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů. Z fotografie občanského průkazu bylo zjištěno, že občanský průkaz je platný a byla ověřena identita žalovaného. V NRKI byl proveden skóring žalovaného. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti. Z informativních výpisů z bankovního účtu bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem účtu, na který mu byl úvěr vyplacen, a má pravidelný příjem z pracovního poměru. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že všechny jím uvedené údaje jsou pravdivé, je seznámen s podmínkami úvěru, nemá žádné splatné dluhy, nenachází se v úpadku ani hrozícím úpadku a je schopen úvěr řádně a včas splácet, přičemž smlouvu uzavírá podle své svobodné, pravé a vážné vůle, nikoliv v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti nebo lehkomyslnosti. Žalobkyně zjišťovala veškerá objektivní kritéria, která lze doložit, a při sjednávání úvěru postupovala s maximální a řádnou péčí, kterou po ní lze spravedlivě požadovat. Je to naopak žalovaný, kterému nepřísluší žádná ochrana, jestliže uvede nesprávné údaje. Po úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti při posuzování úvěruschopnosti, nýbrž přiměřenou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019).

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

5. U jednání dne 21. 1. 2026 žalobkyně na podané žalobě setrvala. Poukázala na skutečnost, že smlouva byla uzavřena svobodně a řádně. Žalovaný byl informován o všech svých povinnostech při vědomí veškerých podmínek pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti mimo jiné vycházela i z informací od klienta. Svou zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost splnila řádně.

6. Žalovaný ponechal rozhodnutí na úvaze soudu. Je si vědom, že má vůči žalobkyni dluh, nicméně má dluhy i u jiných věřitelů a bude podávat insolvenční návrh, proto nemůže upřednostňovat žádného ze svých věřitelů.

7. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

8. Z hodnocení klienta a příloh vyplynulo, že žalovaný prohlásil, že je zaměstnaný s příjmem ve výši 35 687 Kč měsíčně a má měsíční náklady ve výši 11 278 Kč (životní minimum 4 860 Kč, splátky úvěrů ve výši 1 100 Kč, náklady na bydlení ve výši 5 318 Kč). Nemá žádnou vyživovací povinnost. Je zaměstnaný u právnická osoba na dobu neurčitou, není ve výpovědní lhůtě. Je svobodný, má maturitní vzdělání. Bydlí ve vlastním bydlení, s nikým nežije. Volné zdroje činily 23 409 Kč měsíčně. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu. V registru SOLUS žalovaný neměl žádný záznam. Podle výsledků lustrace v NKRI měl žalovaný další závazky z úvěrů či zápůjček v celkové výši 1 275 170 Kč a byl v prodlení se splátkou ve výši 3 266 Kč. Z historie pohybů na účtu žalovaného č. č. účtu vyplynulo, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činil 34 470,25 Kč.

9. V prohlášení klienta žalovaný podpisem potvrdil, že je informovaný o právech a povinnostech vyplývajících z úvěrové smlouvy a dále, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení nebo řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod nebo ujednání, jejichž planění by bylo v rozporu s plněním závazků podle úvěrové smlouvy, nenachází se v úpadku nebo stavu hrozícího úpadku, nebyl proti němu podán insolvenční návrh ani nebyl insolvenční návrh v posledních třech letech zamítnut pro nedostatek majetku. Veškeré údaje, které z jeho strany budou uvedeny ve smlouvě, jsou pravdivé a úplné.

10. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2023, dodatku č. 1 předsmluvního formuláře a oznámení o schválení úvěru č. hodnota ze dne 21. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 66,26 % ročně (RPSN 93,44 %) splácet v pravidelných 48měsíčních splátkách po 5 377 Kč splatných vždy k 9. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. V čl. 6.1. smlouvy bylo ujednáno, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, maximální souhrn těchto smluvních pokut činí 2 999 Kč za kalendářní rok. Podle článku 6.2. smlouvy má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů, ve výši 200 Kč. Podle článku 6.3. platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru a podle článku 6.4. celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí tzv. nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen uhradit ke dni zesplatnění. Z nové jistiny úvěru je žalovaný povinen platit zákonný úrok z prodlení. Podle článku 6.5. smlouvy, pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. V článku 2.2. smlouvy bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna po žalovaném požadovat úrok po zesplatnění úvěru v maximální výši 309 715,20 Kč. Listiny žalovaný podepsal tzv. korunovou platbou, jak se podává z interních potvrzení žalobkyně nazvaných důkaz o odeslání 1 Kč, zaslaná SMS (Informace o vyplacení), důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) a základní informace o klientovi. Popis podpisu na dálku je popsán v listině Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A). Žalobkyně dne 21. 12. 2023 oznámila žalovanému, že úvěr schválila a zaslala mu splátkový kalendář, který je součástí spisu společně s dodejkou o odeslání oznámení.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byl úvěr ve výši 90 000 Kč poskytnut dne 20. 12. 2023, a to vyplacením na jeho bankovní účet č. č. účtu.

12. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil na svůj dluh celkem 64 524 Kč.

13. Z výzev ze dne 10. 12. 2024, 9. 1. 2025 a 10. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splátek č. 11 až 14, které jsou již po splatnosti, s upozorněním na zesplatnění úvěru v případě jejich nevyrovnání.

14. Z oznámení ze dne 12. 2. 2025 vzal soud za prokázané, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a zároveň jej vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 101 345 Kč.

15. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 6. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky do 15 dnů ode dne odeslání výzvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 6. 8. 2025, jak vyplynulo z podacího archu.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 12. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného tak, jak bude rozvedeno níže. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných 48měsíčních splátkách po 5 377 Kč. Úroková sazba činila 66,26 % ročně z poskytnuté částky. Žalovaný na dluh uhradil celkem 64 524 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 12. 2. 2025 a dosud nezaplacená jistina a splatný úrok se staly součástí nové jistiny úvěru. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou splátky o délce 30 dnů, náhrada nákladů s prodlením s úhradou splátky delším než 15 dnů ve výši 200 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a zákonný úrok z prodlení z dlužné nové jistiny úvěru od prodlení s její úhradou do zaplacení. Smluvní úrok je za dobu po zesplatnění omezen 309 715 Kč.

17. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

23. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

24. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

25. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 20. 12. 2023. Soud však má za to, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalovaného řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně dostatečně posuzovala příjmovou stránku žalovaného, když vycházela z jeho příjmu ze zaměstnání, který byl ověřen z potvrzení banky o provedených platbách. Nicméně podle názoru soudu nebyla dostatečně zkoumána výdajová stránka žalovaného. Žalobkyně totiž při posuzování výdajů žalovaného vycházela pouze z jeho prohlášení a dále z výpisů z registru SOLUS a NRKI. V registru SOLUS sice žalovaný neměl žádný záznam, nicméně dle lustrace v NRKI měl žalovaný v době žádosti další úvěry v celkové výši 1 275 170 Kč a současně byl v prodlení s úhradou splátek ve výši 3 266 Kč. Právě s ohledem na výši dříve poskytnutých a dosud neuhrazených úvěrů žalovaného a prodlení s jejich splácením se soud domnívá, že bylo na místě důkladněji zkoumat faktické poměry žalovaného. Především bylo třeba se zabývat dosavadní platební morálkou žalovaného a jeho dalšími závazky, a to nejen lustrací ve zmíněných registrech, ale také především z výpisů z bankovních účtů žalovaného či podkladů k dříve poskytnutým úvěrům a zápůjčkám, aby bylo zcela jasné, jaké jsou skutečné měsíční náklady žalovaného včetně splátek na jeho dosud neuhrazené úvěry a zda je žalovaný schopen vedle dalších úvěrů splácet také požadovaný úvěr od žalobkyně, a to navíc za situace, když již je v prodlení se splátkou dosavadních úvěrů. To však žalobkyně neučinila. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposuzovala relevantním způsobem úvěruschopnost žalovaného. V této souvislosti je také nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

27. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalovaného.

28. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč a žalovaný jí dosud vrátil 64 524 Kč. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit zbývajících 25 476 Kč ve smyslu § 2993 o. z.

29. Ve zbývající části ohledně 88 908,99 Kč s příslušenstvím ve formě úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na smluvní pokuty. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.

30. Ve sporu byl žalovaný úspěšnější než žalobkyně, jelikož žalobě bylo vyhověno co do 25 476 Kč (22 % žalované částky) a pro zbývajících 88 908,99 Kč (78 %) byla žaloba zamítnuta. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. by mu tak náleželo právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (56 %). Žalovaný však žádné náklady řízení neúčtoval. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

31. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená plněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.