OSTA 11 C 239/2021-297

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Novotnou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_008⟫ o určení vlastnictví studny a vodovodní přípojky

I. Určuje se, že vlastníkem stavby studny nacházející se na pozemku p. č. Anonymizovánoú. adresa a stavby potrubí přivádějícího vodu ze studny nacházející se na pozemku p.č. Anonymizováno v k.ú. adresa, přes pozemky p.č. Anonymizováno a p.č.st. Anonymizováno v k.ú. adresa, jehož umístění je určeno body číslo hodnota, uvedenými v polohovém zaměření provedeném právnická osoba, adresa, ze dne 31. 1. 2025, číslo ověření Anonymizováno, číslo zakázky Anonymizováno, je vlastník stavby č.p. Anonymizováno v k.ú. adresa.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, k rukám právního zástupce Jméno advokáta A, náklady řízení ve výši 125 447,47 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu – Okresnímu soudu v Táboře, náklady řízení ve výši 4 945,64 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou ze dne 9. 11. 2021 (petit upřesněn při jednání dne 7. 5. 2025) domáhali, jako vlastníci domu č.p. Anonymizováno, určení, že jsou vlastníky stavby studny na pozemku v p.č. Anonymizováno v k.ú. adresa a stavby potrubí přivádějícího vodu ze studny nacházející se na pozemku p.č. Anonymizováno v k.ú. adresa, přes pozemky p.č. Anonymizováno a p.č.st. Anonymizováno v k.ú. adresa, jehož umístění je určeno body číslo hodnota–Anonymizováno, uvedenými v polohovém zaměření provedeném právnická osoba, adresa, ze dne 31. 1. 2025, číslo ověření Anonymizováno, číslo zakázky Anonymizováno

2. Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 8. 12. 2022, č.j. spisová značka, ve spojení s usnesením ze dne 11. 1. 2023, č.j. spisová značka žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 o.s.ř.), že je dána aktivní a pasivní legitimace účastníků a že předmětná studna je samostatnou věcí ve smyslu občanskoprávním. Pro posouzení, zda je studna součástí pozemku p.č. Anonymizováno, nebo zda se stala příslušenstvím domu č.p. Anonymizováno, považoval soud za podstatné prokázat, kdy a kým byla vybudována. Žalobci však k otázce zbudování studny ničeho netvrdili, přes poučení soudu ani nenavrhli žádné důkazy, naopak uvedli důvody, proč nepovažují okolnosti vzniku studny a vodovodu za důležité. S jejich názorem soud nesouhlasil, když měl za to, že pokud není tvrzeno a prokázáno, kdo studnu a vodovod vybudoval a nabyl tak vlastnictví originárně jejich vytvořením, a za jaké se to stalo právní úpravy, nelze jednoznačně dospět k závěru, jaký byl charakter studny, jakým způsobem bylo vlastnictví k těmto věcem převáděno, zda se skutečně staly příslušenstvím domu č.p. Anonymizováno či příslušenstvím dalších staveb, které byly vodou ze studny zásobovány, nebo zůstaly součástí pozemku. Soud také měl za to, že i kdyby studna a vodovod byly příslušenstvím domu č.p. Anonymizováno a úmyslem prodávajícího bylo prodat toto příslušenství, muselo by být v kupní smlouvě výslovně uvedeno, jinak je ujednání o příslušenství neurčité. Fakticky totiž vedení od studny sloužilo nejen pro dům č.p. Anonymizováno, ale i pro zásobování vodou dalších objektů. Článek V. kupní smlouvy z roku 1972 dle názoru soudu I. stupně vylučuje, že bylo vůlí Jednotného zemědělského družstva adresa prodávat spolu s domem č.p. Anonymizováno potrubní vedení vedoucí ze studny a tím i studnu. Soud tedy dospěl k závěru, že na základě kupní smlouvy z roku 1972 nemohli právní předchůdci žalobců nabýt vlastnictví studny a potrubního vedení a nemohli je proto ani převést dalšími smlouvami na žalobce. Pokud jde o případné vydržení vlastnického práva ke studni a potrubí, konstatoval soud, že článek V. kupní smlouvy z roku 1972 vylučuje dobrou víru právních předchůdců žalobců, pokud jde o potrubí a tím pádem i studnu, neboť z něho vyplývá, že potrubí nebylo předmětem převodu. Subjektivní přesvědčení právních předchůdců žalobců, že jsou vlastníky studny a potrubí, nepovažoval soud pro posouzení jejich dobré víry za dostačující. Tvrzení žalobců, že další objekty byly tímto zdrojem napájené až po sjednání dohody z JZD adresa v roce 1984, je v rozporu s provedenými důkazy. Svědci, jejichž slyšení navrhli žalobci, se vesměs měli vyjadřovat k otázce zásobování objektu č.p. Anonymizováno vodou, nikoliv k otázce vlastnictví. Proto tyto důkazy nebyly prováděny.

3. Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, usnesením ze dne 27. 4. 2023, č.j. spisová značka rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že závěry okresního soudu o aktivní a pasivní legitimaci účastníků, o existenci naléhavého právního zájmu žalobců na určení jejich vlastnického práva i o tom, že předmětná studna je samostatnou věcí ve smyslu občanskoprávním, jsou správné, a lze z nich vycházet. Pokud jde o právní problematiku posuzování vlastnictví studně, soud prvního stupně vycházel správně z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2791/2017, podle kterého studna (je-li samostatnou stavbou ve smyslu občanského práva) zřízená v době účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811, byla součástí pozemku. Ode dne účinnosti občanského zákoníku č. 141/1950 přestaly být stavby součástí pozemku a k 1. 1. 1951 se tak stavba stala vlastnictvím vlastníka pozemku, na kterém byla zřízena. Podmínkou pro to, aby se z právního hlediska nově vzniklá věc stala od 1. 1. 1951 nebo později příslušenstvím jiné věci, bylo, aby k tomuto dni byly obě věci, jak hlavní, tak vedlejší (dům a studna) ve vlastnictví stejné osoby či osob, a aby vlastník obou těchto věcí je určil ke společnému užívání. Má-li však soud I. stupně za to že pokud žalobci netvrdí a neprokazují, kdo studnu a vodovod vybudoval, nelze dospět k závěru, jaký byl charakter studny, jakým způsobem bylo vlastnictví k těmto věcem převáděno, zda se staly příslušenstvím domu č.p. Anonymizováno či jiných staveb, nebo zda zůstaly součástí pozemků, na nichž byly zbudovány, jsou tyto závěry zčásti nesprávné a zčásti neúplné, neboť pomíjí argumentaci žalobců obsaženou v jejich podáních i příslušnou právní úpravu nabývání vlastnictví. Pokud okresní soud neprovedl žalobci navržené důkazy výslechy svědků, odepřel jim možnost prokazovat skutečnosti shora uvedené a s ohledem na jejich právní argumentaci i vlastnictví studny a vodovodu. Nesprávný je i názor soudu prvního stupně, že i kdyby byla studna a vodovod příslušenstvím domu č.p. Anonymizováno a úmyslem prodávajícího dle kupní smlouvy z roku 1972 bylo kupujícím prodat toto příslušenství, muselo by být v kupní smlouvě dle judikatury soudů výslovně uvedeno. Tento názor byl totiž další judikaturou Nejvyššího soudu překonán. Závěr soudu o tom, že článek V. kupní smlouvy z roku 1972 vylučuje vůli JZD prodat spolu s domem č.p. Anonymizováno potrubní vedení a tím i studnu, je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelný, neboť záležitosti spojené s potrubím specifikovaným v článku V. kupní smlouvy nebyly předmětem dokazování. Proto i navazující závěr, že na základě kupní smlouvy nemohli právní předchůdci žalobců nabýt vlastnictví studny a potrubní vedení jakožto příslušenství předmětného domu č. p. Anonymizováno, je předčasný. Při závěru o „nejasnosti“ potrubí uvedeného v článku V kupní smlouvy z roku 1972 pak neobstojí ani závěr soudu, že tento článek kupní smlouvy vylučuje dobrou víru právních předchůdců žalobců pro vydržení vlastnického práva k potrubí a ke studni. Okresní soud pomíjí tvrzení žalobců o dlouhodobém užívání studny k zásobování domu č.p. Anonymizováno pitnou vodou z předmětné studny, k čemuž navrhli i důkazy, které však nebyly provedeny. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů zrušil a uložil okresnímu soudu, aby v dalším řízení provedl žalobci navržené výslechy svědků, případně účastníků, všechny provedené důkazy zhodnotil dle zásad § 132 o.s.ř. a vypořádal se s právní argumentací zejména žalobců k dané problematice.

4. Okresní soud, vázán právním názorem nadřízeného soudu, doplnil dokazování výslechy navržených svědků. Svědkyně jméno FO uvedla, že byla jedním z kupujících, kteří v roce 1972 koupili od právnická osoba adresa dům č. p. Anonymizováno. V té době tam již byl vodovod zabudovaný. Voda se brala z předmětné studny. Tu považovali za příslušenství domu. Proto se o ni starali, chodili ji čistit. Předtím v domě bydleli jméno FO, kteří měli malé děti a bez vody by tam nemohli být. Ti si vodu rozvedli do prvního patra. Ona sama přestala na zámeček jezdit někdy v roce 1973-74, protože se s manželem rozvedli. Neví tedy, jak to tam nyní vypadá. Nepamatuje si, že by voda vedla ještě někam jinam než do č.p. Anonymizováno.

5. Svědek jméno FO uvedl, že v roce 1971 nabízelo právnická osoba adresa k prodeji budovu zámku. V té době tam byl sklad obilí. Pokud jde o vodu, pro potřeby zámku se vždy vedla tímto způsobem. Nepamatuje si, kdy se přívod vody dělal, ví však, že se dodatečně dělala přípojka vody od zámku do statku. Kdy to bylo, však není schopen říci. Statek patřil k zámku, za zemědělského družstva tam byli býci. Voda ze zámku byla vedena ještě do stájí, ani tady si nepamatuje přesně, kdy se přívod dělal, ale vzpomíná si, že byl nějaký výkop mezi zámkem a stájemi. Zda tehdy šlo o přívod vody, však neví. Z předmětné studny brali vodu pouze do zámku a do statku. Jiná možnost, než brát vodu čerpacím zařízením, které tam je pro zámek, ze studny nebyla. Pokud jde o podnikovou chatu stavebního podniku, ti si brali vodu z jiné studánky, umístěné nad touto chatou. Nebyl tam žádný přívod vody, chodili si pro ni přímo ke studánce.

6. Svědkyně jméno FO vypověděla, že na zámku bydlela s rodinou v letech 1954-1974. Zásobování vodou bylo v té době stejné jako dnes. Ze studny v lese vedl vodovod přes pole do zámku a do kravína. Když začali na zámku bydlet, byl tam ještě starý vodovod. Ten během času popraskal a do kravína přestala voda téct. Tehdy udělalo zemědělské družstvo nové vedení od studny do zámku a dále přes 2 místnosti zámkem až do kravína. Družstvo v té době opravilo i samotnou studnu. Místo původního dřevěného chránění tam udělalo skruže a dalo kryt. To mohlo být někdy kolem roku 1962. Voda nikam jinam nevedla než do zámku a do kravína. Jiná možnost, než brát vodu z uvedené studny nebyla. Proto logicky noví majitelé zámku vodu čerpali přímo z této studny. Někdy v osmdesátých letech si myslivci udělali klubovnu v bývalém domku u statku, napojení vody měli z kravína, jinou možnost neměli.

7. Svědek jméno FO uvedl, že v roce 1972 koupil spolu s dalšími zámeček v Anonymizováno. Chápal to tak, že součástí je i studna. Pak se ozvaly právnická osoba, že by měli platit roční nájemné za užívání studny. To pak platili až do té doby, než zámeček prodal. Nemovitost byla zásobována vodou pouze z předmětné studny. O studnu se starali, udržovali její okolí, rozbory zjišťovali stav vody. Voda byla do nemovitosti přiváděna trubkou přes pole od lesa, kde se studna nacházela. Žádný další objekt podle něj vodou ze studny zásobován nebyl. Se zemědělským družstvem, od něhož dům č.p. Anonymizováno kupovali, se konkrétně o studni nebavili. Vědělo se, že studna tam je a objekty jsou z ní zásobovány vodou. Více to neřešili. Od koupě nemovitosti se otázka studny nikdy neřešila, nikdo faktický stav, který tam byl, nezpochybňoval, na nic je nikdo neupozorňoval, a to ani v době poté, co nemovitosti v okolí zrestituoval pan jméno FO. Pokud je mu známo, potrubí vedlo ze zámečku ještě dál do statku. Ten užívalo zemědělské družstvo jako kravín. Nevybavuje si, že by se někdy řešily problémy s množstvím vody, které bylo do statku dodáváno.

8. Svědek jméno FO uvedl, že není schopen časově zařadit, kdy se dělal přívod vody do statku. Když v roce 1976 pracoval v Zemědělském družstvu adresa jako elektrikář, již tam voda zavedena byla. Asi šla ze zámku, nic bližšího o tom neví.

9. právnická osoba provedla polohové zaměření trasy vodovodu ze studny na p.č. Anonymizováno k objektům Anonymizováno. Z geodetického zaměření je zřejmé, že ze studny na pozemku p.č. Anonymizováno vede vodovod do šachty (bod 133) a odtud jsou vedeny rozvody k jednotlivým objektům.

10. Pokud jde o právní hodnocení, soud především nic nemění na svém názoru, že předmětná studna a potrubní vedení jsou samostatnými věcmi v právním smyslu. V tomto lze odkázat na odůvodnění rozsudku v této věci ze dne 8. 12. 2022, č. j. spisová značka, když tento názor považuje za správný i odvolací soud. V dalších úvahách pak soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 2791/2017, dle kterého studna, zřízená za účinnosti zákona č. 946/1811 Sb. (obecný občanský zákoník) představující součást pozemku, se stala k 1. 1. 1951 vlastnictvím vlastníka pozemku, na kterém byla zřízena. Podmínkou pro to, aby se stala k 1. 1. 1951 nebo později příslušenstvím jiné věci, bylo, aby k tomuto dni nebo později byly, jak hlavní, tak vedlejší věci ve vlastnictví stejné osoby, a aby vlastník obou těchto věcí je určil ke společnému užívání.

11. Jak vyplývá z provedeného dokazování, k 1. 1. 1951 byl vlastníkem jak pozemku se studnou, tak domu č.p. Anonymizováno pan jméno FO. Protože se studnu i vodovod používali k zásobování domu č.p. Anonymizováno (včetně hospodářských budov k němu náležejících), lze dospět k závěru, že se staly příslušenstvím domu č.p. Anonymizováno (jako stavby hlavní), když vlastník domu je samotným konáním (odběrem vody), aniž by k tomu bylo třeba výslovné prohlášení nebo rozhodnutí, určil ke společnému užívání. Na základě rozhodnutí Okresního národního výboru ve Anonymizováno ze dne 12. 11. 1951 přešlo na stát mimo jiné vlastnictví st.p.č. hodnota (kde se nacházel statek) i část pozemku, na němž se studna nacházela, ale studna, jako samostatná věc (tedy ne součást tohoto pozemku), byla stále užívána jako příslušenství domu č.p. Anonymizováno. Ke dni 6. 2. 1967 přešly na stát na základě nabídky bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví československého státu i zbývající pozemky a dům č.p. Anonymizováno. Studna a vodovod byly stále příslušenstvím domu č.p. Anonymizováno a nadále s ním byly užívány. Hospodářskou smlouvou ze dne 1. 8. 1968 převedl Okresní národní výbor adresa dům č.p. Anonymizováno na JZD adresa. To ho v té době již fakticky užívalo (jak vyplývá z nabídky bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví československého státu – čl. 83 spisu - dle smlouvy ze dne 27. 2. 1957 uzavřené na ONV adresa). V domě č.p. Anonymizováno v té době bydleli jméno FO, studnu a vodovod také používali pro dodávku vody do nemovitosti. V roce 1972 pak JZD adresa prodalo dům č.p. Anonymizováno s veškerým příslušenstvím, s veškerými právy a povinnostmi s touto nemovitostí spojenými v hranicích, jak JZD adresa dosud prodávané nemovitosti užívalo, právním předchůdcům žalobců. Studna, která neztratila charakter příslušenství domu č.p. Anonymizováno, přešla tak uvedenou smlouvou spolu s domem č.p. Anonymizováno na právní předchůdce žalobců a od nich pak smlouvami na žalobce. Je prokázáno, že po určité blíže neprokázané období, byl ze studny zásobován vodou i statek č.p. Anonymizováno, kde mělo JZD adresa kravín, ale později došlo k odpojení, o čemž svědčí žádost JZD adresa z 23. 1. 1984 o znovu napojení na předmětnou studnu, kterou považovali za vlastnictví právních předchůdců žalobců. Skutečnost, že JZD adresa studnu a potrubí opravilo, nic nemění na charakteru studny jako příslušenství domu č.p. Anonymizováno, který byl, na rozdíl od jiných staveb, na studnu připojen kontinuálně po celou dobu od roku 1951, a jako příslušenství bylo spolu s č.p. Anonymizováno následně převáděno. Jelikož studna nebyla součástí pozemku p.č. Anonymizováno, převody tohoto pozemku se jí netýkaly. Z uvedeného důvodu ani nemohly být studna a vodovod vydány žalovanému v rámci restituce spolu s jemu vydávanými pozemky. K námitce žalovaného, že není s ohledem na geodetické zaměření zřejmé, kterého objektu byla studna a vodovod příslušenstvím, lze zpětně odkázat na chronologii shora uvedenou, z níž plyne, že vlastnictví studny a domu č.p. Anonymizováno bylo jednotné. Je fakt, že studna byla vždy hlavním a jediným zdrojem vody pro tento objekt. To vyplývá z výpovědí všech slyšených svědků. Č.p. Anonymizováno (statek, kravín) bylo evidentně, dle žádosti ze dne 23. 1. 1984, určitý čas zásobováno vodou z jiného zdroje. Historicky lze přitom považovat za zcela logické, že prvotní bylo zásobování vodou pro objekt bydlení, a teprve následně byla voda rozvedena do dalších objektů k obytné části náležejícím. Po zvážení všech uvedených skutečností proto dospěl soud k závěru, že žalobci jsou vlastníky předmětné studny a části vodovodního potrubí konkretizovaného ve výroku I tohoto rozsudku, když uvedené na ně bylo převedeno právními předchůdci spolu s domem č.p. Anonymizováno, jako jeho příslušenství.

12. Pokud by shora uvedený závěr okresního soudu nebyl správný, stali se žalobci (respektive jejich právní předchůdci) vlastníky studny a potrubí na základě vydržení. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. až do roku 1982 vydržení neupravoval. Až § 135a ve znění novely občanského zákoníku účinné od 1. 4. 1982 stanovil, že vlastníkem věci, která mohla být předmětem osobního vlastnictví, se stal občan, který měl nepřetržitě v držbě movitou věc po dobu tří let, nemovitou věc po dobu 10 let. Po celou vydržecí dobu musel mít vydržitel věc v držbě nepřetržitě a musel být naplněn požadavek dobré víry, že mu věc patří, a to se zřetelem ke všem okolnostem. Přechodné ustanovení § 507a odst. 3 právní úpravy účinné od 1. 4. 1983 stanovilo, že do doby uvedené v ustanovení § 135a občanského zákoníku se započítává i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě před 1. dubnem 1983. Tato doba však neskončila dříve než uplynutím jednoho roku od tohoto dne. K vydržení vlastnictví věci mohlo tedy nejdříve dojít k 1. dubnu 1984. Důsledkem vydržení bylo nabytí vlastnictví ex lege, zákon nevyžadoval žádné rozhodnutí o tom, že vlastnictví věci je vydrženo.

13. S účinností od 1. 1. 1992 pak bylo nově vydržení upraveno v § 134 odst. 1 občanského zákoníku tak, že oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost. Podmínkou vydržení byla oprávněná držba dle § 130 občanského zákoníku, uplynutí stanoveného času podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku, po který má mít oprávněný držitel věc v nepřetržité držbě. Podle § 130 občanského zákoníku je oprávněný držitel takový držitel, který je se zřetelem ke všem objektivním okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc patří. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Oprávněný držitel musí po celou vydržecí dobu nakládat s věcí jako vlastník. § 865 odst. 3 občanského zákoníku umožňoval započítání vydržecí doby proběhlé před 1. 4. 1983 v celém rozsahu s tím, že vydržecí doba nemohla skončit dříve než uplynutím jednoho roku po 1. 4. 1983, tedy dne 31. 3. 1984.

14. Jak vyplývá z provedeného dokazování, právní předchůdci žalobců nabyli vlastnictví domu č.p.Anonymizováno kupní smlouvou z roku 1972, přičemž nemovitost nabyli včetně příslušenství, s právy a povinnostmi v rozsahu, jak je dosud užívalo zemědělské družstvo, tedy logicky včetně vodovodní přípojky a studny, která nemovitost vodou zásobovala. O studnu se právní předchůdci žalobců po celou dobu starali, považovali ji za příslušenství domu. Po celou uvedenou dobu, tedy od uzavření kupní smlouvy v roce 1972 až do té doby, než nemovitost č.p. Anonymizováno nabyli žalobci, studnu a vodovod užívali s přesvědčením, že jim patří. Jejich dobrá víra nebyla žádným způsobem zpochybněna. Jednotné zemědělské družstvo adresa a Lesy ČR jednaly s právními předchůdci žalobců jako s vlastníky předmětné studny. O tom svědčí, jak žádost zemědělského družstva z roku 1984 o opětovné připojení ke studni, tak i opakovaně uzavírané nájemní smlouvy s Lesy ČR ohledně nájmu části pozemku se studnou a jejím bezprostředním okolím, sloužícím k údržbě studny. Dle názoru soudu není důvodná námitka žalovaného, že v předmětných dokumentech bylo uvedeno, že studna se nachází na pozemku p.č. Anonymizováno (což je otázka přesného zaměření uvedené studny), podstatné je, že všichni zúčastnění věděli, o jakou konkrétní studnu se jedná, právní předchůdci žalobců se o jinou nestarali, a z této studny vedlo do jejich nemovitosti vodovodní potrubí. S ohledem na shora uvedenou právní úpravu vydržení v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. lze tedy mít za to, že právní předchůdci žalobců nabyli vlastnické právo ke studni a vodovodní přípojce vydržením k 1. 1. 1984 (a to bez dalšího) a následně pak spolu s nemovitostí č.p. Anonymizováno je převedli na žalobce. Pokud jde o vodovodní potrubí, má soud za to (s ohledem na geodetické zaměření studny) že se jedná o liniovou stavbu, skládající se z několika samostatných staveb (přívod ze studny do jímky, odtud pak jednotlivé samostatné přípojky k jednotlivým objektům), proto mohli žalobci (respektive jejich právní předchůdci) nabýt vlastnické právo k části potrubí, tak jak je konkretizováno ve výroku I rozsudku.

15. O nákladech řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. v situaci, kdy žalobci byli v řízení úspěšní, mají proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty představují náklady právního zastoupení, a to odměna advokáta za 11 úkonů právní služby v částce 54 560 Kč (1 úkon ve výši 4 960 Kč dle § 9 odst. 4 a ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky 177/96 Sb. dále „AT“ ve znění do 31. 12. 2024), odměna advokáta za 2 úkony právní služby v poloviční výši v částce 4 960 Kč (1 úkon v poloviční výši dle § 9 odst. 4 a, § 11 odst. 2 písm. a) AT se ve spojení s § 12 odst. 4 a),c) ve znění do 31. 12. 2024 ve výši 2 480 Kč – návrh na PO, odvolání proti rozhodnutí o PO), 13 paušálních částek náhrady nákladů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024 – převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření k žalobě, doplnění tvrzení, návrh na vydání předběžného opatření, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření, odvolání, 6 × soudní jednání ve věci), odměna advokáta za 2 úkony právní služby v částce 15 174 Kč (1 úkon ve výši 10 116 Kč – § 9 odst. 4 a ve spojení s § 12 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025, 1 úkon v poloviční výši 5 058 Kč), 2 paušální částky náhrady nákladů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025 – jednání před soudem 7. 5. 2025 a 16. 5. 2025, kdy byl vyhlášen rozsudek), jízdné k jednání soudu v Praze dne 6. 12. 2023 ve výši 1 267,47 Kč, náhrada za promeškaný čas cestou k tomuto jednání ve výši 600 Kč (6 půlhodin po 100 Kč – § 14 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024). Soud nepřiznal žalobcům vyúčtované 4 porady s klientem delší než jednu hodinu, když provedení těchto porad nebylo ničím doloženo. Celkem bylo žalobcům přiznáno na nákladech řízení 125 447,47 Kč a jejich splatnost vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení odvolání ve 4 vyhotoveních ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.

V případě, že rozhodnutí nabude právní moci, zaplaťte ve stanovené lhůtě částku uvedenou ve výroku III bankovním převodem nebo poštovní poukázkou na účet 19-729301/0710 vedený u České národní banky, variabilní symbol 1111023921 či v pokladně zdejšího soudu. Nezaplatíte-li dle pravomocného rozhodnutí uvedenou částku do 30 dnů od její splatnosti, bude její zaplacení vymáháno celním úřadem.