OSTA 4 C 75/2024-133

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Bílou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z této částky od 1. 2. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 2 000 000 Kč za dobu od 1. 6. 2022 do 31. 1. 2024, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci, k rukám tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno se sídlem v Anonymizováno, náklady řízení ve výši 254 046,66 Kč.

1. Žalobou ze dne 15. 3. 2024 se žalobce domáhal vydání platebního rozkazu, kterým by soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit mu žalovanou částku s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalované tím, že z důvodu neplatnosti kupní smlouvy prodeje nemovitostí nabyla zpět své vlastnické právo k nim, aniž by žalobci v pozici kupujícího vrátila jím zaplacenou kupní cenu.

2. Žalovaná se proti platebnímu rozkazu vydaného Okresním soudem v Táboře dne 19. 11. 2024, č. j. spisová značka bránila včas podaným odporem s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 14. 10. 2012 uzavřena kupní smlouva, kterou vyhodnotily soudy v jiných předchozích řízeních jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť provedeným dokazováním bylo prokázáno, že parametry kupní smlouvy ve spojení s okolnostmi, které její uzavření provázely, odůvodňovaly závěr, že ze strany kupujícího byly porušeny dobré mravy natolik intenzivně, že smlouva je neplatná. Žalovaná rovněž uplatnila námitku promlčení, když desetiletá promlčecí lhůta podle ní uběhla již v říjnu 2022, tříletá subjektivní lhůta uběhla dle rozsudku Krajského soudu v adresa – pobočka v Táboře č. j. spisová značka a navrhla proto žalobu zamítnout. Dále žalovaná namítla nedostatek své pasivní legitimace, když žalobce by se měl domáhat vydání bezdůvodného obohacení na osobách, kterým měl údajně jednotlivé částky z kupní ceny vyplatit. Žalovaná dále namítala, že žalobce netvrdí a ani neprokazuje, z jakého právního titulu bylo plněno osobám uvedeným v kupní smlouvě, neuvádí, které částky po žalované požaduje, žalovaná částka neodpovídá součtu dílčích částek, které měl žalobce žalované na kupní ceně zaplatit a žalovaná neudělila žalobci k vyplacení částek souhlas a kupní smlouva byla prohlášena za neplatnou.

3. Soud přistoupil ke zjišťování skutkového stavu věci dokazováním, z důvodu ekonomie procesu si však musel nejprve vyřešit, zda je důvodná námitka promlčení nároku uplatněná žalovanou. Jelikož kupní smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne 14. 10. 2012, a tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) postupoval soud v době rozhodování dle přechodných ustanovení § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

Dle citovaného ustanovení proto soud vyšel z toho, že při vzájemných právech na vydání bezdůvodného obohacení u neplatné či u zrušené smlouvy je třeba čelit nerovnováze plynoucí z toho, že například typicky při kupní smlouvě není vydání věci pro nepromlčitelnost vlastnického práva ohroženo uplynutím doby, zatímco právo na vydání peněžitého protiplnění promlčení podléhá. Tomuto stavu v souladu se synallagmatickým principem ovládajícím § 457 – brání úprava výslovně stanovená v § 107 odst. 3. Citované ustanovení, čelící nepřípustnému obohacení pouze jedné smluvní strany, lze však použít pouze tam, kde podle smlouvy každá ze smluvních stran (nikoliv tedy pouze jedna) něco obdržela, takže je povinna druhé smluvní straně z neplatné či zrušené smlouvy vrátit to, co již obdržela. Problematikou se zabýval rovněž Nejvyšší soud České republiky, a to ve svém rozhodnutí ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. spisová značka, dále ze 29. 8. 2002 sp. zn. spisová značka. Popisovaná situace tak nastala i v dané věci, neboť žalobce nemá možnost vznést námitku promlčení vlastnického práva žalované k nemovitostem, které byly předmětem kupní smlouvy, a proto nelze k námitce promlčení vznesené žalovanou přihlédnout a nárok žalobce uplatněný žalobou v dané věci promlčen není.

5. Následně přistoupil soud ke zjišťování skutkového stavu věci prováděním dokazování, jehož výsledky hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a učinil tyto skutkové a právní závěry.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 14. 10. 2012 mezi sebou uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva z prodávající Jméno žalované na kupujícího adresa, a to k nemovitostem specifikovaných v odstavci I. kupní smlouvy, zapsaných na LV číslo hodnota u právnická osoba Jihočeského kraje, Katastrální pracoviště adresa pro obec a katastrální území adresa, a to za kupní cenu uvedenou v odstavci III. kupní smlouvy ve výši 2 950 000 Kč. Obsahem této kupní smlouvy má soud dále prokázáno, že žalovaná, která smlouvu osobně podepsala, dala pokyn kupujícímu, jakým způsobem jí má být celá kupní cena zaplacená. V odstavci IV. kupní smlouvy měl kupující kupní cenu za prodej nemovitosti ve výši 2 900 000 Kč zaplatit tak, že první část kupní ceny ve výši 442 500 Kč složil jako zálohu v hotovosti k rukám prodávající Jméno žalované, druhou část kupní ceny ve výši 1 180 000 Kč se zavázal kupující uhradit prostřednictvím úvěru jemu poskytnutého za tímto účelem Hypoteční bankou, a. s. na účet pana jméno FO, číslo účtu č. účtu vedený u právnická osoba., třetí část kupní ceny ve výši 350 000 Kč se kupující zavázal uhradit prostřednictvím úvěru poskytnutého jemu za tímto účelem Hypoteční bankou a s. na účet číslo č. účtu vedený u právnická osoba Bank, čtvrtou část kupní ceny ve výši 300 000 Kč se kupující zavázal uhradit prostřednictvím úvěru poskytnutého jemu za tímto účelem Hypoteční bankou a s. na účet paní Jméno žalované, číslo účtu č. účtu, vedený u právnická osoba. a pátou část kupní ceny ve výši 677 500 Kč se kupující zavázal uhradit prostřednictvím úvěru poskytnutého jemu za tímto účelem Hypoteční bankou a s. na účet číslo č. účtu vedený u právnická osoba.

7. Obsahem spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. spisová značka, zejména pak rozsudkem ze dne 5. 3. 2019, č. j. spisová značka ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v ČB, pobočka v Táboře ze dne 22. 8. 2019, č. j. spisová značka, má soud prokázáno, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem jako kupujícím a žalovanou jako prodávající, dne 14. 10. 2012 byla soudy vyhodnocená jako absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 39 obč. zák., dle kterého je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Obsahem uvedeného spisu a rovněž obsahem spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. spisová značka má soud prokázáno, že výše specifikovanou kupní smlouvu žalovaná osobně podepsala, její podpis byl úředně ověřen a na jejím základě došlo ke změně zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí ze žalované na žalobce. Rozsudky Krajského soudu v adresa, pobočka v Táboře ze dne 22. 8. 2019, č. j. spisová značka a ze dne 12. 4. 2022 č. j. spisová značka má soud mimo jiné za prokázané, že žalované nikdy nebyla zaplacena část kupní ceny v hotovosti ve výši 442 500 Kč. Aktuálním výpisem z LV číslo hodnota pro obec a katastrální území adresa vedeném u právnická osoba Jihočeského kraje, Katastrální pracoviště adresa, má soud prokázánu změnu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalované, a to na základě pravomocného rozsudku Krajského soudu v adresa, pobočka v Táboře ze dne 12. 4. 2022, č. j. 15 Co 46/ 2022-234.

8. Obsahem spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. spisová značka, zejména však sdělením Hypoteční banky a. s. k výzvě soudu ze dne 24. 8. 2021 (č.l. 154 + další dokumenty pod sp. zn. v elektronické podobě) má soud prokázáno, že čerpání hypotečního úvěru poskytnutého adresa pod registrační značkou číslo Anonymizováno/Anonymizováno–Anonymizováno/Anonymizováno/AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno probíhalo dle doložené kupní smlouvy. Plyne to z výpisu z účtu pro čerpání, které banka zároveň přiložila. Obsahem uvedeného výpisu má soud prokázáno, že způsob výplaty dílčích částek kupní ceny realizovala banka zcela v souladu s obsahem kupní smlouvy na totožné účty v kupní smlouvě specifikované. V součtu tak banka provedla výplatu částky na úhradu kupní ceny ve výši 2 575 500 Kč.

9. Po skutkové stránce lze tedy na základě provedeného dokazování uzavřít, že v době předchozí proběhly u Okresního soudu v Táboře již dva soudní spory, a to ve věci sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka o určení vlastnictví k části nemovitosti. V rámci obou soudních řízení se řešila platnost kupní smlouvy, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva na žalobce, a to kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou, jako prodávající a žalobcem, jako kupujícím dne 14. 10. 2012. Okresní soud ve věci sp. zn. spisová značka uzavřel, že tato kupní smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 obč. zák. a rovněž tento závěr přijal Krajský soud v adresa pobočka v Táboře i ve věci sp. zn. spisová značka. V důsledku toho žalobce pozbyl zcela svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, jejímiž vlastníky se stala dílem opět žalovaná a dílem její matka jméno FO. Žalobou v daném řízení se domáhá žalobce vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalované tím, že dle obsahu kupní smlouvy, kterou prokazatelně podepsala, vyplatila na zaplacení kupní ceny Hypoteční banka převážnou část kupní ceny ve výši 2 575 500 Kč, a to z hypotečního úvěru poskytnutého žalobci za účelem koupě předmětných nemovitostí. Ze sdělení Hypoteční banky vyplývá způsob a výše vyplacení dílčích částí kupní ceny, a to zcela v souladu s obsahem kupní smlouvy, která byla žalovanou prokazatelně podepsána. Vyplacení části kupní ceny v hotovosti ve výši 442 500 Kč nebylo v soudních řízeních prokázáno. Soud rovněž uzavírá, že žalovanou vznesená námitka promlčení, není dle § 107 odst. 3 občanského zákona důvodná a nárok tedy promlčen není.

10. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

11. Ve výše citovaném ustanovení nejde o samostatnou skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení. Je zde upraven zvláštní způsob vydání předmětu bezdůvodného obohacení, jestliže smlouva, podle níž si strany vzájemně plnily, byla neplatná nebo byla zrušena. Plnila-li podle smlouvy jen jedna strana, ust. § 457 se neuplatní; v takovém případě by se povinnost vydat plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy řídila obecným ustanovením § 451a násl. obč. zák. Ustanovení § 457 obč. zák. určuje jako pravidlo vzájemnou vázanost práv a povinností účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy. Znamená to, že právo jedné smluvní strany na vydání poskytnutého plnění je podmíněno její povinností vrátit druhé smluvní straně to, co podle smlouvy od ní přijala. Ze zákona, tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Platí zde zásada vyjádřená v § 560 obč. zák. tj., že splnění závazku se může domáhat jen ten, kdo sám již splnil, tedy předmět bezdůvodného obohacení vrátil, případně je připraven svůj závazek vůči druhému splnit a zároveň s uplatněním svého práva vrací nebo nabízí vrácení toho, co přijal. Ke vzájemné podmíněnosti nároku smluvních stran dochází přímo ze zákona, avšak jen za předpokladu, že na základě oboustranně zavazující smlouvy si obě strany, byť i jen částečně, plnily. Plnila-li jen jedna strana nebo u jednostranně zavazujících smluv, synallagma nenastává. Povinnost ke vzájemnému vrácení se týká jen toho plnění, jež bylo poskytnuto na základě neplatné či zrušené smlouvy. Otázku platnosti smlouvy posuzuje soud v řízení o nároku na vydání bezdůvodného obohacení jako otázku předběžnou, pokud již nebyla pravomocně vyřešena.

12. Výše citované ust. § 457 obč. zák. tak dopadá i na daný případ, neboť v předchozích soudních řízeních vedených u Okresního soudu v Táboře a u Krajského soudu v adresa, pobočka v Táboře, pod spisovými značkami spisová značka, spisová značka a spisová značka byla řešena otázka platnosti kupní smlouvy a soudy shodně dovodily, že smlouva je absolutně neplatná dle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy. Na základě této skutečnosti nabyla žalovaná zpět své vlastnické právo k nemovitostem, které byly předmětem kupní smlouvy a za něž žalobce zaplatil kupní cenu způsobem, který udávala kupní smlouva. V předchozích soudních řízeních nebylo prokázáno, že by žalované byla vyplacena v hotovosti část kupní ceny ve výši 442 500 Kč. V řízení vedeném u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. spisová značka a rovněž v řízení tomto, bylo prokázáno, že Hypoteční banka a. s. zaplatila z hypotečního úvěru poskytnutého žalobci zbývající část kupní ceny, a to ve výši 2 575 500 Kč, a to zcela v souladu s obsahem kupní smlouvy, kterou žalovaná v pozici prodávající podepsala a udala tím i pokyn ke způsobu úhrady kupní ceny. Žalobce v pozici kupujícího do způsobu úhrady kupní ceny nikterak nezasahoval a ani jej nemohl, jakkoliv ovlivnit. Pokud tedy žalovaná nabyla zpět své vlastnické právo k nemovitostem, za něž žalobce zaplatil kupní cenu a tuto mu žalovaná dosud nevrátila, bezdůvodně se obohatila na úkor žalobce a toto obohacení mu musí vydat. Za irelevantní považuje soud námitku žalované, že kupní smlouva byla soudy vyhodnocena jako absolutně neplatná ex tunc, neboť na nárok uplatněný touto žalobou to nemá žádný vliv za situace, kdy žalovaná kupní smlouvu prokazatelně vlastnoručně podepsala. Za nedůvodnou považuje soud rovněž námitku žalované, že není ve věci pasivně legitimována, neboť z kupní ceny obdržela fakticky pouze částku 300 000 Kč a žalobce by se měl domáhat vydání bezdůvodného obohacení na těch osobách, které jednotlivé části kupní ceny skutečně obdržely. Pro danou věc je podstatné pouze to, že žalobce zaplatil kupní cenu dle pokynu žalované tak, jak jej udala v kupní smlouvě a účty, na které byla kupní cena zaplacená, představují pouze platební místo. Žalobcem byla prokazatelně zaplacená prostřednictvím hypotečního úvěru částka 2 575 500 Kč a pokud žalobce požaduje žalobou zaplacení částky pouze ve výši 2 miliony Kč, nepožaduje více, než by požadovat mohl. Zároveň není podstatné, jakou konkrétní částku dosud na tento úvěr splatil, neboť jej i do budoucna stíhá povinnost půjčenou částku s příslušenstvím věřiteli (bance) vrátit. Soud proto na základě výše uvedeného žalobě vyhověl, a to i co do zákonného úroku z prodlení, na nějž má žalobce právo dle ustavení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení je odvozen od data následujícího po doručení výzvy žalobce žalované k vydání bezdůvodného obohacení a uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění. Výzva byla žalované doručena 10. 1. 2024, lhůta pro dobrovolné plnění byla stanovena do 31. 1. 2024, teprve od data následujícího, tj. od 1. 2. 2024, se ocitla žalovaná v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a proto soud část nároku žalobce, co do počátku doby prodlení zamítl, tak, jak uvádí výroková část tohoto rozsudku.

13. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o. s. ř.), když v podstatě zcela úspěšným účastníkem řízení byl žalobce a ten má také právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou přestavovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 100 000 Kč, dále náklady za právní zastoupení advokátem účtované v souladu s vyhláškou 177/1996 Sb. v platném znění za 7 úkonů právní služby po 16 300 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření k odporu žalované, účast u jednání soudu dne 6. 5. 2025, doplnění skutkových tvrzení a důkazů k výzvě soudu, účast u jednání soudu dne 13. 6. 2025). Celkem tedy částka 114 100 Kč, dále 3 režijní paušály po 300 Kč účtované v souladu s vyhláškou 177/1996 Sb. účinné do 31. 12. 2024 a 4 režijní paušály po 400 Kč účtované dle vyhlášky 177/1996 sbírky platné od 1. 1. 2025, celkem ve výši 2 700 Kč. Dále jízdné automobilem účtované právním zástupcem žalobce za cestu na jednání soudu dne 6. 5. 2025 a 13. 6. 2025, vykonané osobním vozidlem tovární značky Volkswagen– Arteon, RZ SPZ při počtu ujetých kilometrů 270 za jednu jízdu, při ceně spotřebované pohonné hmoty dle vyhlášky č. 475/2024 za 34,70 Kč motorové nafty při průměrné spotřebě dle velkého technického průkazu 5,6 l/100 km a dále náhrada za amortizaci vozidla dle příslušné vyhlášky ve výši 5,80 Kč za ujetý kilometr. Celkem se tedy jedná o jízdné ve výši 8 362,66 Kč. Dále ztráta času stráveného jízdou z Olomouce na ústní jednání k Okresnímu soudu v Táboře a zpět ve dnech 6. 5. 2025 a 13. 6. 2025, vždy v rozsahu 6 půl hodin za jednu jízdu, celkem tedy hodnota půl hodin po 150 Kč, v součtu tedy 3 600 Kč. Ke všem výše uvedeným položkám vyjma zaplaceného soudního poplatku ještě 21 % DPH účtovaný z měny advokáta za právní zastoupení, za režijní paušál, a za ztrátu času ve výši 25 284 Kč. V součtu tedy soud rozhodl o povinnosti neúspěšné žalované nahradit úspěšnému žalobci na nákladech řízení částku 254 046,66 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí v exekučním řízení.