OSTC 5 C 46/2024-22

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ manželky: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ a ⟪LB:lb_003⟫ manžela: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_004⟫ pro rozvod manželství,

I. Manželství, které uzavřeli jméno FO a jméno FO dne 7. 8. 2019 před Obecním národním výborem v jméno FO, okr. jméno FO, kraj jméno FO, ve Vietnamské socialistické republice, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

Manželka se návrhem domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků již přestalo plnit svoji funkci, více než šest měsíců spolu účastníci nežijí jako manželé, intimně spolu nežijí a netvoří manželské resp. rodinné společenství. Z manželství se nenarodily žádné děti.

Manžel se k žalobě o rozvod manželství připojil, a proto soud podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”) pokládá návrh za návrh společný.

V daném případě se jednalo o spor s cizím prvkem, kdy oba manželé jsou vietnamské národnosti, proto soud zkoumal, zda je založena pravomoc zdejšího soudu ve věci rozhodnout. Dle ust. § 47 odst. 1 z. č. ZMPS, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis EU něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Ke dni podání žaloby byla v platnosti mezinárodní smlouva uzavřená mezi ČSSR a VSR o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne 12. 10. 1982, která vstoupila v platnost dnem 16. 4. 1984, ve které v čl. 20 odst. 1 je uvedeno, že rozvod se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení, tj. v daném případě vietnamským hmotným právem. Dle zákona vydaného Národním shromážděním VSR č. 52/2014/Q113, části 1, článku 56, bod. 1, jestliže o rozvod požádá pouze jeden z manželů a soudem nebylo dosaženo smíru, soud rozhodne, že se manželství rozvádí, jestliže je důvodně zjištěno, že se manželka nebo manžel dopouštějí domácího násilí nebo závažným způsobem porušují manželská práva a povinnosti a manželství je tak hluboce rozvráceno, že společný život nemůže dále pokračovat, když manželství neplní svůj účel. Soud tedy pro potřeby rozhodnutí o rozvodu manželství použil vietnamské hmotné právo ve smyslu shora uvedeného.

Mezi manžely shledal shodná právně významná tvrzení, prokázaná nespornými skutkovými tvrzeními obou manželů, jež pokládá soud za závěr o skutkovém stavu. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 7. 8. 2019 před Obecním národním výborem v jméno FO, okr. jméno FO, kraj jméno FO, ve Vietnamské socialistické republice, z manželství se nenarodily žádné děti. Účastníci nevlastní žádný společný majetek.

Dle zákona vydaného Národním shromážděním VSR č. 52/2014/Q113, části 1, článku 56, bod. 1, jestliže o rozvod požádá pouze jeden z manželů a soudem nebylo dosaženo smíru, soud rozhodne, že se manželství rozvádí, jestliže je důvodně zjištěno, že se manželka nebo manžel dopouštějí domácího násilí nebo závažným způsobem porušují manželská práva a povinnosti a manželství je tak hluboce rozvráceno, že společný život nemůže dále pokračovat, když manželství neplní svůj účel.

V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení části 1, čl. 56, bodu 1. z. č. 52/2014/Q113, vydaného NS VSR, čímž závažným způsobem porušují manželská práva a povinnosti, jejich manželství tedy neplní zcela svůj účel. Soud proto manželství rozvedl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 z. ř. s.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15ti dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího. Právo na odvolání nepřísluší osobám, které se tohoto práva po vyhlášení rozhodnutí výslovně vzdaly.