OSTC 10 C 20/2026-30

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená Jméno Zástupce, advokátkou se sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 69 701,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 004,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 54 697,18 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 69 701,50 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 69 701,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 23. 8. 2025 do zaplacení a nahradit náklady řízení.

1.1. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 22. 8. 2024 s její právní předchůdkyní, společností Anonymizováno dříve Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla čerpat úvěr v konečné výši 74 701,50 Kč. Celý úvěr měl být podle žalobkyně splatný nejpozději dne 22. 8. 2025. Po zohlednění dílčích plateb žalované měla zbývat částka 69 701,50 Kč. Pro případ, že by soud nárok neposoudil jako nárok ze smlouvy, žalobkyně požadovala přiznání žalobou uplatněné částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

1.2. Dále tvrdila, že původní věřitel před poskytnutím úvěru ověřil úvěruschopnost žalované porovnáním doložitelných příjmů a deklarovaných výdajů a lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Podle žalobkyně měl původní věřitel na základě vyhodnocení příjmů a výdajů klienta dospět k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Žalobkyně současně odvozovala svou aktivní věcnou legitimaci od smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020.

2. Soud žalobkyni usnesením ze dne 28. 4. 2026 vyzval k doplnění skutečností a důkazů vztahujících se zejména k posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně v podání ze dne 16. 6. 2026 uvedla, že původní věřitel prověřil žalovanou v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, vycházel z jejího prohlášení o pravidelném měsíčním příjmu a porovnával doložitelné příjmy s deklarovanými výdaji. Klientovi měla zůstat rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, odpovídající nejméně životnímu minimu ve výši 3 410 Kč. Další důkazy žalobkyně nenavrhla.

3. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., neboť bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložených důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

1.1. Ze smlouvy o úvěru a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost Anonymizováno uzavřela se žalovanou dne 22. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru na dobu neurčitou s maximálním úvěrovým limitem 45 000 Kč. První čerpání činilo 45 000 Kč. Smlouva stanovila minimální měsíční platbu ve výši 13 % celkové splatné částky, nejméně však 1 000 Kč, a její splatnost do patnácti dnů od data příslušného výpisu. Smlouva stanovila nominální úrok ve výši 0,4026 % denně z nesplaceného zůstatku úvěru, tedy 146,949 % ročně, a RPSN ve výši 299,98 %. Při modelovém čerpání 45 000 Kč po dobu jednoho roku byla celková částka splatná spotřebitelkou vyčíslena částkou 80 818,82 Kč, z níž 35 818,82 Kč představoval úrok. Při nesplaceném zůstatku jistiny ve výši 45 000 Kč odpovídal smluvní úrok 0,4026 % denně částce 181,17 Kč za každý den.

1.2. Z údajů o žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla příjem ze zaměstnání ve výši 52 000 Kč měsíčně a měsíční výdaje ve výši 20 000 Kč. Dále uvedla pracovní poměr na plný úvazek od 1. 1. 2021, nájemní nebo sdílené bydlení, domácnost tvořenou dvěma dospělými a jedním dítětem a dva výdělečně činné členy domácnosti. Z listiny však nevyplynulo, zda uvedený příjem byl čistý nebo hrubý, jakými doklady byl ověřen, zda byl pravidelný a dlouhodobě udržitelný ani jaké konkrétní položky obsahovala souhrnná částka výdajů 20 000 Kč.

1.2.1. Z listiny dále nevyplynulo, zda výdaje zahrnovaly nájemné, energie, náklady na výživu a další potřeby dítěte, dopravu, pojištění, splátky jiných úvěrů nebo další pravidelné závazky. Nebyly předloženy konkrétní výsledky tvrzených lustrací v úvěrových registrech, insolvenčním rejstříku ani Centrální evidenci exekucí. Nebyl doložen interní scoring, schvalovací protokol ani individuální výpočet schopnosti žalované splácet plně čerpaný úvěrový rámec zatížený úrokem 0,4026 % denně.

1.2.2. Ani při použití žalobkyní popsané interní metodiky nebylo možné ověřit, že žalovaná splnila podmínky pro poskytnutí úvěru. Rozdíl mezi deklarovaným měsíčním příjmem 52 000 Kč a deklarovanými měsíčními výdaji 20 000 Kč činil 32 000 Kč. Deset procent z tohoto rozdílu představovalo částku 3 200 Kč, která nedosahovala ani částky 3 410 Kč označené žalobkyní za minimální požadovanou rezervu. Žalobkyně nevysvětlila, jak původní věřitel tento nesoulad vyhodnotil, zda do výpočtu zahrnul příjem dalšího výdělečně činného člena domácnosti ani jakou konkrétní částku považoval za disponibilní pro splácení úvěru.

1.3. Z bankovních potvrzení a přehledu čerpání a plateb soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované celkem 102 300 Kč. První částka 45 000 Kč byla zadána dne 22. 8. 2024 a bankovně vypořádána dne 23. 8. 2024. Následně byly žalované poskytnuty další částky 10 000 Kč, 10 000 Kč, 10 000 Kč, 5 000 Kč, 10 000 Kč, 2 700 Kč, 1 400 Kč, 1 500 Kč, 2 000 Kč, 4 000 Kč a 700 Kč. Všechna čerpání byla vedena pod týmž úvěrovým účtem a platební referencí.

1.3.1. Ze stejného přehledu soud zjistil, že žalovaná zaplatila celkem 87 295,68 Kč. Původní věřitel z této částky započetl 57 036 Kč na jistinu, 500 Kč na poplatky a 29 759,68 Kč na smluvní úrok. Ke dni 8. 8. 2025 evidoval jistinu 44 927 Kč, poplatky 1 000 Kč a úrok 29 136,26 Kč, celkem 75 063,26 Kč. Při účetním vyřazení pohledávky dne 20. 8. 2025 evidoval jistinu 44 927 Kč, poplatky 1 000 Kč a úrok 28 774,50 Kč, celkem 74 701,50 Kč.

5. Žalobní tvrzení, že žalovaná čerpala „úvěr v konečné výši 74 701,50 Kč“, proto neodpovídá obsahu předložených důkazů. Částka 74 701,50 Kč nepředstavovala součet žalované vyplacené jistiny, ale účetní zůstatek tvořený vedle jistiny také smluvním úrokem a poplatky. Částka 69 701,50 Kč uvedená v seznamu postoupených pohledávek byla o 5 000 Kč nižší než částka 74 701,50 Kč zachycená při účetním vyřazení pohledávky a v oznámení o postoupení. Předložené listiny nevysvětlovaly důvod tohoto rozdílu ani položkovou strukturu částky 69 701,50 Kč.

6. Podle § 1810 o. z. se ustanovení o spotřebitelských smlouvách použijí na smlouvy uzavírané podnikatelem se spotřebitelem.

Podle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ujednání, která v rozporu s požadavkem poctivosti zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud byla spotřebiteli poskytnuta jasným a srozumitelným způsobem.

Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům.

7. Soud je ve spotřebitelském sporu povinen z úřední povinnosti přezkoumat transparentnost, přiměřenost a poctivost smluvních podmínek, včetně ujednání o ceně, pokud jeho ekonomické důsledky nebyly spotřebiteli vysvětleny jasným a srozumitelným způsobem. Přezkum se neomezuje na jazykovou srozumitelnost smluvní sazby. Spotřebitel musí být schopen pochopit, jak rychle bude dluh narůstat a jaký bude vztah mezi jeho pravidelnými platbami, úrokem a úbytkem jistiny.

1.1. Ujednání o úroku 0,4026 % denně odpovídalo nominálnímu úroku 146,949 % ročně a vedlo při modelovém čerpání 45 000 Kč za jediný rok k úroku 35 818,82 Kč. Spolu s konstrukcí revolvingového úvěru, minimální měsíční splátkou a započítáváním plateb převážně na úrok umožňovalo, aby spotřebitelka i přes opakované vysoké platby nadále dlužila téměř celou účetně evidovanou jistinu.

1.2. Tento důsledek se v posuzované věci skutečně projevil. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu zaplatila celkem 87 295,68 Kč, zatímco souhrn všech postupně poskytnutých čerpání činil 102 300 Kč. Přesto původní věřitel ke dni postoupení evidoval jistinu ve výši 44 927 Kč a úroky a poplatky v souhrnné výši 29 774,50 Kč. Z plateb žalované bylo na smluvní úrok a poplatky započteno celkem 30 259,68 Kč. Ekonomická konstrukce úvěru tak vedla k tomu, že značná část plateb nesnižovala jistinu, ale pouze uspokojovala mimořádně vysoký průběžně narůstající úrok.

1.3. Ujednání o smluvním úroku představovalo ujednání o ceně úvěru. Jeho přezkum podle § 1813 odst. 1 o. z. je proto přípustný pouze tehdy, nebylo-li spotřebitelce poskytnuto jasným a srozumitelným způsobem. Požadavek jasnosti a srozumitelnosti nelze omezit na uvedení číselné hodnoty denní a roční úrokové sazby. Spotřebitelka musela být na základě smluvních údajů schopna posoudit skutečné ekonomické důsledky ujednání, zejména jak rychle bude při opakovaných čerpáních narůstat její dluh, jaká část minimální měsíční platby bude připadat na úrok a v jakém rozsahu budou její platby snižovat jistinu. Smlouva, standardní informace ani standardní podmínky takové vysvětlení neobsahovaly. Modelový příklad založený na jediném čerpání částky 45 000 Kč neumožňoval spotřebitelce posoudit ekonomické dopady opakovaného čerpání revolvingového rámce a následného započítávání plateb. Ujednání proto nebylo ekonomicky transparentní, a nebylo tak vyloučeno z přezkumu podle § 1813 odst. 1 o. z.

1.4. Při tomto přezkumu soud zohlednil, že denní úrok 0,4026 % odpovídal nominální sazbě 146,949 % ročně a při modelovém čerpání částky 45 000 Kč vedl za jediný rok k úroku 35 818,82 Kč. Ve spojení s revolvingovou povahou úvěru, minimálními měsíčními platbami a způsobem započítávání úhrad umožňoval, aby spotřebitelka navzdory opakovaným platbám nadále dlužila podstatnou část účetně evidované jistiny. Ujednání tak v rozporu s požadavkem poctivosti zakládalo významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitelky, a bylo proto zneužívajícím ujednáním podle § 1813 odst. 1 o. z.

1.5. Současně soud uzavřel, že mimořádná výše sjednaného úroku a její konkrétní ekonomické důsledky se příčí dobrým mravům. Ujednání o smluvním úroku je proto absolutně neplatné podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

8. Neplatnost ujednání o smluvním úroku by sama o sobě přinejmenším vylučovala přiznání smluvního úroku a převzetí účetního zůstatku vytvořeného jeho průběžným účtováním. Soud však závěr o neplatnosti celé úvěrové smlouvy neopřel pouze o neplatnost tohoto cenového ujednání. Celá smlouva je neplatná přímo podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou téhož zákona. Posouzení úrokového ujednání proto představuje samostatný podpůrný důvod, pro který žalobkyni nemůže náležet smluvní úrok zahrnutý do žalované částky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Poskytovatel smí spotřebitelský úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a posouzením dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, včetně majetku, závazků a způsobu plnění dosavadních dluhů.

1.1. Původní věřitel získal některé údaje o příjmu, souhrnných výdajích, zaměstnání, bydlení a složení domácnosti žalované. Rozsah, kvalita a způsob jejich ověření však neumožňovaly s odbornou péčí uzavřít, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet revolvingový úvěr zatížený mimořádně vysokým úrokem.

1.2. Žalobkyně přes výzvu soudu nepředložila konkrétní výsledky registrů, doklady o příjmu, rozpis výdajů, údaje o jiných závazcích, interní scoring ani výpočet reálného disponibilního příjmu. Obecné tvrzení o nahlédnutí do registrů a převzetí údajů uvedených spotřebitelkou nemůže nahradit individuální a zpětně přezkoumatelné posouzení schopnosti úvěr splácet. Z předložených listin nevyplynulo, že by byl sjednaný úvěrový limit 45 000 Kč později zvýšen. Samotný součet všech postupných čerpání ve výši 102 300 Kč zvýšení úvěrového limitu neprokazuje, neboť žalovaná mohla po úhradě dřívějšího čerpání znovu využívat uvolněnou část revolvingového rámce. Soud proto závěr o porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost nezaložil na kumulativní výši následných čerpání, nýbrž na nedostatečnosti a neověření údajů, z nichž původní věřitel vycházel již při uzavření smlouvy dne 22. 8. 2024. Nešlo přitom pouze o formální nedostatek dokumentace postupu původního věřitele. Bez ověření úplnosti a reálnosti výdajů žalované, bez zjištění jejích dalších závazků a způsobu plnění dosavadních dluhů a bez porovnání takto zjištěného disponibilního příjmu s náklady plně čerpaného úvěrového rámce neměl původní věřitel spolehlivý skutkový podklad pro závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Přesto žalované spotřebitelský úvěr poskytl. Tím postupoval v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb., což podle § 87 odst. 1 téhož zákona způsobuje neplatnost smlouvy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

1.1. Závěr o neplatnosti podle § 87 odst. 1 doplňuje samostatný závěr soudu o nepřiměřenosti a nemravnosti cenového ujednání.

11. Z neplatné smlouvy proto žalobkyni nenáleží smluvní úrok, poplatky ani jiné smluvní navýšení. Současně však žalovaná není oprávněna ponechat si skutečně poskytnuté peněžní prostředky v rozsahu, v němž je dosud nevrátila. Skutečně poskytnutá jistina činila 102 300 Kč, žalovaná zaplatila 87 295,68 Kč. Při neplatnosti smlouvy nelze převzít jednostranné započtení jednotlivých plateb původním věřitelem na neplatný smluvní úrok a poplatky. Všechny platby žalované je nutno započíst na vrácení skutečně poskytnutých peněžních prostředků. Nevrácená jistina proto činí 15 004,32 Kč.

12. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně měl soud za prokázanou rámcovou smlouvou o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení s dodatkem č. hodnota, kterým bylo trvání postupního vztahu prodlouženo i na období rozhodné pro vznik a převod posuzované pohledávky, dále seznamem pohledávek, který individualizoval žalovanou, úvěrový vztah a evidovanou částku, a oznámením postupitele o postoupení pohledávky žalobkyni. Souhrn těchto listin umožnil uzavřít, že předmětem postoupení bylo právo na peněžité vypořádání prostředků poskytnutých žalované v rámci téhož úvěrového vztahu. Rozdíl mezi částkou evidovanou původním věřitelem a částkou uvedenou v seznamu postoupených pohledávek se týkal výše pohledávky, nikoli její totožnosti. Rámcová smlouva upravovala postoupení pohledávek individualizovaných v předávaném datovém souboru. Seznam žalovanou individualizoval osobními údaji, referenčním číslem hodnota, variabilním symbolem var. symbol a částkou 69 701,50 Kč. Skutečnost, že soud postoupenou pohledávku právně posoudil jako právo na vrácení zbývající části jistiny podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., nemění její skutkovou totožnost. Nadále jde o právo na peněžité vypořádání prostředků poskytnutých žalované v rámci téhož úvěrového vztahu, který byl identifikován v seznamu postoupených pohledávek.

13. Soud proto žalobkyni výrokem I. přiznal částku 15 004,32 Kč. Výrok není založen na právu na plnění z platné úvěrové smlouvy, ale na zvláštní povinnosti spotřebitelky vrátit poskytnutou jistinu podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Obecná úprava vypořádání plnění z neplatného právního důvodu podle § 2991 o. z. se uplatní pouze podpůrně, neboť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. upravuje následek neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy v rozhodném rozsahu zvláštním způsobem.

14. Žalobu soud výrokem II. zamítl co do částky 54 697,18 Kč. Tato částka představuje rozdíl mezi žalovanou částkou 69 701,50 Kč a skutečně nevrácenou částí poskytnuté jistiny ve výši 15 004,32 Kč. Žalobkyně při vyčíslení žalované pohledávky nevycházela z rozdílu mezi všemi peněžními prostředky skutečně poskytnutými žalované a všemi jejími úhradami, ale z účetního zůstatku vytvořeného započítáváním plateb žalované také na smluvní úrok a poplatky. Při neplatnosti smlouvy však platby žalované nelze započítat na smluvní úrok a poplatky, které původnímu věřiteli nenáležely, nýbrž na vrácení skutečně poskytnuté jistiny. Po zohlednění všech plateb žalované proto zůstala nevrácena pouze částka 15 004,32 Kč. Ve zbývajícím rozsahu 54 697,18 Kč žalobkyně existenci nevrácené jistiny neprokázala.

1.1. Soud zamítl také požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 69 701,50 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně vycházela z tvrzení, že celý úvěr byl splatný dne 22. 8. 2025. Smlouva však upravovala revolvingový úvěr na dobu neurčitou, splácený minimálními měsíčními platbami. Poslední vyúčtování stanovilo ke dni 22. 8. 2025 minimální splátku 34 511,25 Kč, nikoliv splatnost celého účetního zůstatku. Předložené listiny neobsahovaly výpověď smlouvy, oznámení o jejím ukončení ani právní jednání způsobující okamžitou splatnost celého zůstatku. Především však při neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nelze prodlení s vrácením jistiny odvozovat od smluvní splatnosti obsažené v neplatné smlouvě. Spotřebitelka je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3675.2021.1, vzniká věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení teprve tehdy, neuhradí-li spotřebitel zbývající část jistiny v době přiměřené jeho možnostem; samotná výzva věřitele k vrácení zbývající jistiny prodlení spotřebitele nezakládá. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že doba přiměřená možnostem žalované uplynula právě dne 22. 8. 2025. Nárok na úrok z prodlení od 23. 8. 2025 proto není důvodný.

15. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná nenavrhla určení jiné doby vrácení jistiny podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nepožádala o povolení splátek a neuvedla žádné konkrétní skutečnosti o svých aktuálních příjmových, sociálních nebo majetkových poměrech. Soud proto neměl skutkový ani procesní podklad pro stanovení delší doby plnění a použil obecnou třídenní pariční lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla z žalované částky 69 701,50 Kč úspěšná co do 15 004,32 Kč, tedy v rozsahu 21,53 %. Žalovaná byla úspěšná v rozsahu 78,47 %. Čistý úspěch žalované činil 56,94 %. Žalované, která měla ve věci převažující procesní úspěch, však podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Soud proto výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.