OSTC 10 C 330/2025-26

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně A., (dříve Jméno žalobkyně B.), IČ IČO žalobkyně B, se sídlem Adresa žalobkyně B, ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená Jméno Zástupce, advokátem se sídlem Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 36 675,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 338,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 338,27 Kč od 5. 5. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 19 337,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 421,43 Kč za dobu od 11. 2. 2025 do 4. 5. 2026, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 83,16 Kč od 5. 5. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 17 338,27 Kč od 5. 5. 2026 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 36 348,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 421,43 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 326,57 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne 12. 10. 2024 distančním způsobem uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalobkyně tehdy vystupovala pod obchodní firmou Jméno žalobkyně B. a podle smlouvy mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 35 500 Kč. Žalovaný dne 12. 10. 2024 čerpal částku 17 000 Kč, kterou mu žalobkyně převedla na bankovní účet č. č. účtu. Úvěr měl být splácen pravidelnými denními splátkami, přičemž první denní splátka byla splatná dne 11. 11. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný splátky řádně nehradil, proto smlouvu dne 10. 2. 2025 vypověděla a celý úvěr se stal splatným dne 10. 2. 2025, takže ode dne 11. 2. 2025 byl žalovaný v prodlení s úhradou celého dluhu.

Žalobkyně částku 36 348,84 Kč vymezila jako součet nesplacené jistiny ve výši 16 999,98 Kč, poplatku za vyplacení tranše ve výši 338,29 Kč, smluvního úroku ve výši 18 927,41 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 65,88 Kč a poplatku za „Informační SMS servis“ ve výši 17,28 Kč. Zákonný úrok z prodlení požadovala z částky 17 421,43 Kč, tvořené součtem nesplacené jistiny, poplatku za vyplacení tranše a obou volitelných služeb. Smluvní pokutu ve výši 326,57 Kč vyčíslila sazbou 0,1 % denně ze „zůstatku jistiny“ za prvních 90 dnů prodlení, v žalobě vyjádřených číselnými údaji 45608 až 45698. Pro případ, že by soud neshledal smluvní nárok na vrácení jistiny prokázaným, navrhla žalobkyně posoudit odpovídající část nároku jako vydání bezdůvodného obohacení.

2. Protože z žaloby a jejích příloh nebylo možné ověřit způsob výpočtu smluvního úroku ve výši 18 927,41 Kč, smluvní pokuty ve výši 326,57 Kč ani základu zákonného úroku z prodlení ve výši 17 421,43 Kč, soud žalobkyni usnesením ze dne 2. 5. 2026, č. j. spisová značka, vyzval, aby doplnila přesné období a způsob výpočtu smluvního úroku, uvedla denní zůstatky jistiny, z nichž byl smluvní úrok počítán, a vysvětlila způsob zohlednění případných úhrad a jejich započtení. Dále ji vyzval, aby uvedla konkrétní částku, z níž byla v jednotlivých dnech počítána smluvní pokuta, vysvětlila, co mínila „zůstatkem jistiny“, doložila počet dnů zahrnutých do výpočtu a předložila přezkoumatelný rozpis smluvní pokuty. Ve vztahu k základu zákonného úroku z prodlení byla žalobkyně vyzvána, aby vysvětlila, z jakých položek se částka 17 421,43 Kč skládá a proč z ní požaduje zákonný úrok z prodlení. Dále ji vyzval, aby předložila úplnou stavovou rekapitulaci dluhu a přehled případných plateb žalovaného a způsobu jejich započtení, doložila, zda a jak žalovaný zvolil nebo aktivoval službu „Klidné spaní“ a „Informační SMS servis“, uvedla dobu jejich aktivace a předložila výpočet požadovaných poplatků. Současně ji vyzval, aby doložila splnění podmínek předčasné splatnosti úvěru, zejména předchozí výzvu poskytnutou žalovanému před zesplatněním a dodatečnou lhůtu k úhradě dlužných splátek, vysvětlila rozdíl mezi částkou 37 515,41 Kč uvedenou v oznámení o ukončení smlouvy a částkami uplatněnými žalobou a převedla číselné údaje označující data, zejména údaje 45577, 45607, 45608, 45698, 45699 a 45827, na běžná kalendářní data.

3. Žalobkyně na výzvu reagovala podáním doručeným soudu dne 25. 6. 2026, v němž uvedla, že nemá technické prostředky k nápravě diskrepance návrhu, a navrhla, aby soud žalobu odmítl a vrátil jí soudní poplatek. Žalobkyně však nedoplnila žádné z požadovaných skutkových tvrzení, nepředložila výpočty jednotlivých žalovaných položek, stavovou rekapitulaci dluhu, přehled plateb ani důkazy o aktivaci volitelných služeb a nedoložila předchozí výzvu potřebnou k předčasnému zesplatnění úvěru.

4. Protože žaloba dostatečně vymezovala předmět řízení a z jejího obsahu bylo možné zjistit, jakých konkrétních peněžitých nároků se žalobkyně domáhá, nebyly splněny podmínky pro její odmítnutí. Samotný návrh žalobkyně, aby soud žalobu odmítl, nemohl založit podmínky postupu podle § 43 odst. 2 o. s. ř., neboť o procesním způsobu rozhodnutí nerozhoduje účastník a vytčené nedostatky nebránily pokračování v řízení. Nedoplněné skutečnosti a důkazy však byly rozhodné pro posouzení vzniku a výše smluvního úroku, smluvní pokuty, poplatků za volitelné služby a části požadovaného zákonného úroku z prodlení. Soud proto o těchto nárocích rozhodl podle tvrzení a důkazů, které žalobkyně předložila, a neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene v rozsahu jednotlivých neprokázaných položek vyhodnotil k její tíži.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

6. Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, standardních informací o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek, informací pro spotřebitele a předpisu denních splátek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný dne 12. 10. 2024 uzavřeli distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Sjednaný úvěrový rámec činil 35 500 Kč, první denní splátka byla splatná dne 11. 11. 2024 a konec platnosti kreditního rámce byl sjednán na den 5. 4. 2026. Podle standardních informací měla doba trvání úvěru skončit 29 dnů po skončení kreditního rámce. Pevná úroková sazba činila 0,933 % denně, RPSN 1 422,87 % a poplatek za vyplacení tranše 1,99 % z čerpané částky. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl spotřebitel v prodlení. Smluvní dokumentace obecně upravovala také volitelné služby „Anonymizováno Anonymizováno“, „Anonymizováno“ a „Anonymizováno“. Z předložených listin však nevyplynulo, že by žalovaný některou z těchto služeb skutečně zvolil nebo aktivoval, ani po jakou dobu mu měla být poskytována.

6.1. Z potvrzení bankovní transakce soud zjistil, že žalobkyně dne 12. 10. 2024 převedla na účet č. č. účtu částku 17 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol. Z dokladu o ověření účtu prostřednictvím služby AISP vyplynulo, že uvedený účet byl veden na jméno žalovaného. Údaje o osobě žalovaného uvedené ve smlouvě odpovídaly údajům obsaženým v předložených identifikačních dokladech. Poskytnutí úvěru ve výši 17 000 Kč žalovanému tak bylo prokázáno.

6.2. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně dne 12. 10. 2024 provedla u žalovaného posouzení úvěruschopnosti vztahující se k případu č. hodnota. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 25 000 Kč, žalobkyně však pro účely posouzení vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu 17 166 Kč. Dále byly zaznamenány náklady na bydlení ve výši 10 000 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 2 000 Kč a domácnost tvořená dvěma členy, z nichž oba měli příjem. Výsledek posouzení byl označen jako úspěšný. Z přehledu identifikovaných příjmů soud zjistil, že částka 17 166 Kč byla stanovena na základě analýzy příchozích transakcí na účtu žalovaného. Z metodiky posouzení úvěruschopnosti a z informací o zpracování osobních údajů vyplynul obecný postup žalobkyně při ověřování příjmů, výdajů, totožnosti a bankovního účtu a při využívání externích zdrojů informací. Z těchto obecných listin však nebylo možné zjistit, zda byly v konkrétním případě skutečně provedeny všechny v nich popsané kontroly a dotazy do registrů.

6.3. Z e-mailu ze dne 10. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila, že nejstarší neuhrazená splátka je 91 dnů po splatnosti, a sdělila mu, že smlouvu vypovídá s okamžitou platností a celý dluh ve výši 37 515,41 Kč považuje za splatný. Žádnou předchozí výzvu, kterou by žalovanému před tímto oznámením poskytla nejméně třicetidenní lhůtu k uhrazení dlužných splátek, však žalobkyně nepředložila. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2025 a z podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně téhož dne odeslal žalovanému na adresu adresa, výzvu k zaplacení částky 37 515,41 Kč. Podací lístek prokazoval odeslání zásilky, nikoli její doručení žalovanému. Tato výzva byla odeslána až po tvrzeném zesplatnění a podmínku předchozí výzvy nemohla zpětně splnit.

6.4. Částka 37 515,41 Kč uvedená v e-mailu ze dne 10. 2. 2025 a v předžalobní výzvě ze dne 19. 6. 2025 byla o 840 Kč vyšší než součet žalované částky 36 348,84 Kč a samostatně uplatněné smluvní pokuty 326,57 Kč. Z předložených listin nebylo možné zjistit, z jakých položek tento rozdíl sestává. Žalobkyně dále nepředložila přezkoumatelný výpočet smluvního úroku ve výši 18 927,41 Kč ani smluvní pokuty ve výši 326,57 Kč. Přestože částka 17 421,43 Kč, z níž žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, aritmeticky odpovídala součtu tvrzené neuhrazené jistiny, poplatku za vyplacení tranše a poplatků za služby „Anonymizováno“ a „Anonymizováno“, aktivace těchto volitelných služeb nebyla předloženými listinami prokázána.

7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

Podle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuta jasným a srozumitelným způsobem.

Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Poskytovatel posuzuje zejména příjmy a výdaje spotřebitele, jeho majetek, závazky a způsob plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona je smlouva uzavřená v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

8. Soud přezkoumal splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost z úřední povinnosti, jak vyžaduje též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance. Při hodnocení vycházel z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, přehledu identifikovaných příjmů, dokladu o ověření účtu prostřednictvím AISP a z metodiky žalobkyně, jejichž obsah rekapituloval v odstavci 6.2..

9. Z individualizovaného výpisu dále vyplynulo, že žalobkyně při výpočtu nepřevzala žalovaným uvedený příjem 25 000 Kč, nýbrž použila nižší příjem 17 166 Kč ověřený z pohybů na jeho bankovním účtu. Zohlednila rovněž skutečnost, že domácnost tvořili dva členové, z nichž oba měli příjem, dále náklady na bydlení ve výši 10 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč a minimální výdaje určené podle její metodiky. Výsledkem posouzení nebylo pouze obecné hodnocení bonity žalovaného, nýbrž konkrétní porovnání jeho ověřeného příjmu a zjištěných výdajů a výpočet disponibilního příjmu. Soud proto s přihlédnutím k výši skutečně čerpaného úvěru 17 000 Kč neshledal, že by z údajů dostupných žalobkyni při uzavření smlouvy vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Skutečnost, že žalobkyně nepředložila samostatné výstupy ze všech registrů uvedených v její obecné metodice, sama o sobě neprokazuje, že úvěruschopnost žalovaného neposoudila, neboť konkrétní posouzení bylo založeno na ověřeném příjmu, zjištěných výdajích a složení domácnosti žalovaného. Z provedených důkazů proto nebylo zjištěno porušení § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. v intenzitě zakládající neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

10. Soud dále z úřední povinnosti provedl přezkum smluvních ujednání z hlediska ochrany spotřebitele podle § 1810 a násl. o. z. a ve světle směrnice Rady 93/13/EHS, jak vyžaduje judikatura Soudního dvora Evropské unie, zejména rozhodnutí ve věcech C-600/19, C-693/19 a C-831/19. Přezkum zaměřil na ujednání, z nichž žalobkyně odvozovala uplatněné nároky, tedy na poplatek za vyplacení tranše, smluvní úrok, volitelné služby, smluvní pokutu, podmínky předčasné splatnosti a elektronickou komunikaci. Okolnost, že žalovaný zůstal v řízení pasivní, nezbavovala soud povinnosti přezkum provést.

1.1. Ujednání o poplatku za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z vyplacené částky bylo obsaženo přímo mezi individuálními parametry smlouvy i ve standardních informacích. Bylo formulováno určitě, srozumitelně a umožňovalo spotřebiteli předem zjistit jeho výši. Podle smlouvy vznikl žalobkyni při vyplacení tranše nárok na poplatek ve výši 1,99 % z vyplacené částky. Z částky 17 000 Kč činil takto vypočtený poplatek 338,30 Kč. Protože žalobkyně požadovala pouze 338,29 Kč a soud nemohl překročit rozsah žalobního návrhu, přiznal jí pouze žalovanou částku 338,29 Kč. Soud v tomto ujednání neshledal významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele ani jinou zneužívající povahu a nárok na zaplacení částky 338,29 Kč shledal důvodným.

1.2. Smluvní úroková sazba 0,933 % denně a RPSN 1 422,87 % byly ve smlouvě a ve standardních informacích uvedeny výslovně, takže spotřebitel mohl ze smluvní dokumentace zjistit sjednanou sazbu a celkovou nákladovost úvěru. Samotné uvedení sazby a RPSN však neprokazovalo správnost konkrétní kapitalizované částky smluvního úroku. Předložené listiny prokazovaly sjednanou sazbu a obecný předpis denních splátek, nikoli vývoj konkrétního dluhu žalovaného a způsob vzniku částky 18 927,41 Kč. Žalobkyně neuvedla přesné období výpočtu, denní základy úročení, způsob zohlednění případných úhrad ani způsob zaokrouhlování a přes výslovnou výzvu soudu nepředložila přezkoumatelnou rekapitulaci. Nebylo proto možné ověřit, zda byl při výpočtu respektován § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož po uplynutí 90 dnů prodlení náleží věřiteli z konkrétní části dluhu pouze úrok omezený uvedeným ustanovením. Bez přehledu splatnosti jednotlivých denních splátek, členění každé z nich na jistinu a úrok a evidence případných úhrad nebylo možné zjistit, které části dluhu byly v prodlení déle než 90 dnů a od kterého dne se na ně uplatnilo uvedené omezení. Žalobkyně proto ohledně smluvního úroku 18 927,41 Kč neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno a soud žalobu v této části zamítl.

1.3. Obdobně nebyly prokázány poplatky za volitelné služby. Smlouva a všeobecné obchodní podmínky upravovaly službu „Anonymizováno“ v ceně 3,66 Kč denně a „Anonymizováno“ v ceně 0,96 Kč denně. Požadované částky 65,88 Kč a 17,28 Kč aritmeticky odpovídaly osmnácti dnům účtování. Žádná z předložených listin však neprokazovala, že žalovaný tyto služby skutečně zvolil nebo aktivoval, kdy se tak stalo a po jakou dobu byly aktivní. Obecná úprava služby ve formulářové smluvní dokumentaci neprokazuje individuální souhlas žalovaného s jejím sjednáním. Ani po výzvě žalobkyně nepředložila záznam z klientské sekce, potvrzení volby nebo položkový přehled účtování. Soud proto žalobu co do částek 65,88 Kč a 17,28 Kč zamítl. Služba „Presto“ sice byla ve smluvní dokumentaci obecně popsána, žalobkyně však za ni žádnou částku neuplatnila, proto o ní soud nerozhodoval.

1.4. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Samotná sazba nepřekračovala denní limit podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však neprokázala výši pokuty 326,57 Kč. Z žaloby nebylo zřejmé, zda výrazem „zůstatek jistiny“ mínila celou nesplacenou jistinu, součet splatných složek denních splátek jistiny nebo jinou průběžně se měnící částku po splatnosti. Za období od 12. 11. 2024 do 10. 2. 2025 odpovídala částka 326,57 Kč při devadesáti dnech konstantnímu základu 3 628,56 Kč a při devadesáti jednom dni základu 3 588,68 Kč, nikoli jistině 17 000 Kč. Žalobkyně přes výzvu soudu nepředložila denní rozpis základu pokuty ani vysvětlení počtu dnů. Soud proto nemohl přezkoumat, zda byla pokuta vypočtena ze skutečně splatné částky a v mezích § 122 zákona č. 257/2016 Sb., a žalobu o zaplacení 326,57 Kč zamítl.

1.5. Ujednání všeobecných obchodních podmínek o elektronické komunikaci a doručování prostřednictvím e-mailu nebo klientské sekce samo o sobě nemohlo nahradit splnění podmínek sjednaných pro předčasnou splatnost úvěru. Ani případné účinné doručení e-mailu ze dne 10. 2. 2025 proto nemohlo založit splatnost celého dluhu, nebylo-li prokázáno, že mu předcházela výzva poskytující žalovanému sjednanou dodatečnou lhůtu k plnění.

11. Žalobkyně rovněž neprokázala předčasnou splatnost celého úvěru ke dni 10. 2. 2025. Smlouva a všeobecné obchodní podmínky spojovaly předčasné zesplatnění po prodlení delším 90 dnů s předchozí výzvou a s poskytnutím dodatečné lhůty nejméně 30 dnů. Taková výzva nebyla předložena. E-mail ze dne 10. 2. 2025 pouze obecně odkazoval na předchozí upozornění a současně již oznamoval okamžité ukončení smlouvy. Předžalobní výzva ze dne 19. 6. 2025 byla pozdější a nemohla nedostatek předchozí výzvy zhojit. Nebyl proto prokázán žalobkyní tvrzený počátek prodlení celého dluhu dne 11. 2. 2025.

12. Podle smlouvy skončila platnost kreditního rámce dne 5. 4. 2026. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru však vyplynulo, že doba trvání úvěru měla skončit až uplynutím 29 dnů po skončení platnosti kreditního rámce, tedy dne 4. 5. 2026. Pro rozsudek je podle § 154 odst. 1 o. s. ř. rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Přestože předčasná splatnost celého úvěru ke dni 10. 2. 2025 prokázána nebyla, v době vyhlášení rozsudku již uplynula i konečná smluvní doba. Prokázaný zůstatek jistiny a poplatek za vyplacení tranše proto byly nejpozději dne 4. 5. 2026 splatné a žalovaný se s jejich zaplacením dostal do prodlení dne 5. 5. 2026.

13. Žalobkyně prokázala poskytnutí částky 17 000 Kč a domáhala se vrácení nesplacené jistiny pouze ve výši 16 999,98 Kč. Soud proto, vázán rozsahem žalobního návrhu, přiznal z titulu vrácení poskytnutých peněžních prostředků částku 16 999,98 Kč, aniž činil skutkový závěr o důvodu rozdílu 0,02 Kč mezi poskytnutou a žalovanou částkou. Spolu s důvodným poplatkem za vyplacení tranše ve výši 338,29 Kč činila přiznaná částka celkem 17 338,27 Kč. Soud proto, vázán rozsahem žalobního návrhu, přiznal z titulu vrácení poskytnutých peněžních prostředků částku 16 999,98 Kč, aniž činil skutkový závěr o důvodu rozdílu 0,02 Kč mezi poskytnutou a žalovanou částkou. Spolu s důvodným poplatkem za vyplacení tranše ve výši 338,29 Kč činila přiznaná částka celkem 17 338,27 Kč.

14. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Protože prodlení žalovaného vzniklo dne 5. 5. 2026, je rozhodná repo sazba platná dne 1. 1. 2026 ve výši 3,5 %. Zákonný úrok z prodlení proto činí 11,5 % ročně a v této výši běží až do zaplacení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 421,43 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení. adresa 421,43 Kč se podle žalobního rozpisu skládala z nesplacené jistiny 16 999,98 Kč, poplatku za vyplacení tranše 338,29 Kč, poplatku za službu „Anonymizováno“ 65,88 Kč a poplatku za „Anonymizováno“ 17,28 Kč. Součet obou posledně uvedených položek činí 83,16 Kč. Protože žalobkyně neprokázala, že žalovaný službu „Klidné spaní“ a „Informační SMS servis“ skutečně zvolil nebo aktivoval, nebyly prokázány pohledávky ve výši 65,88 Kč a 17,28 Kč ani právo požadovat zákonný úrok z prodlení z jejich součtu 83,16 Kč. Základ, z něhož bylo možné úrok z prodlení přiznat, proto činil pouze 17 338,27 Kč, tedy součet prokázané nesplacené jistiny 16 999,98 Kč a poplatku za vyplacení tranše 338,29 Kč. Protože předčasná splatnost celého dluhu ke dni 10. 2. 2025 nebyla prokázána, nevzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení za dobu od 11. 2. 2025 do 4. 5. 2026. Od 5. 5. 2026 mohl být úrok z prodlení přiznán pouze z prokázané částky 17 338,27 Kč a pouze v zákonné sazbě 11,5 % ročně. Soud proto žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 421,43 Kč za dobu od 11. 2. 2025 do 4. 5. 2026, dále co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 83,16 Kč od 5. 5. 2026 do zaplacení a konečně co do úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 17 338,27 Kč od 5. 5. 2026 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 338,27 Kč od 5. 5. 2026 do zaplacení.

15. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 17 338,27 Kč z celkem požadované částky 36 675,41 Kč, tedy přibližně v rozsahu 47,27 %, zatímco žalovaný byl úspěšný přibližně v rozsahu 52,73 %. Čistý úspěch žalovaného tak činil přibližně 5,46 %. S ohledem na téměř vyrovnaný úspěch účastníků soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem ve stanovené lhůtě, může se žalobkyně po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.