OSTC 10 C 371/2024-36

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená Jméno Zástupce, advokátkou se sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_007⟫ o 23 316 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 200 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 116 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 912,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 19 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 8. 2023 do zaplacení, částku 2 000 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a částku 4 116 Kč představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne 20. 6. 2023 uzavřela prostřednictvím svých internetových stránek smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 7 200 Kč, tedy celkem 19 200 Kč, ve třech splátkách po 6 400 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto vedle vrácení poskytnuté jistiny a sjednaného poplatku požadovala zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 12 000 Kč za dobu od 28. 8. 2023 do 5. 8. 2024 a náhradu nákladů čtyř písemných upomínek po 500 Kč.

2. V průběhu řízení soud zjistil, že ve věci žalovaného bylo u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL spisová značka vedeno insolvenční řízení, zahájené dne datum v Anonymizováno:Anonymizováno. Usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL spisová značka-AnonymizovánoAnonymizováno ze dne datum byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, v důsledku čehož bylo toto řízení podle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona přerušeno. Usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL spisová značka-Anonymizováno-Anonymizováno ze dne datum však oddlužení žalovaného nebylo schváleno a insolvenční řízení bylo zastaveno, neboť žalovaný neplnil své povinnosti a nevlastnil majetek postačující k uspokojení věřitelů. Právní mocí výroku o zastavení insolvenčního řízení insolvenční řízení skončilo, a odpadla tak překážka, pro kterou bylo toto řízení přerušeno.

3. Protože ze žalobních tvrzení a původně předložených listin nebylo možné posoudit, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, soud ji usnesením č. j. spisová značka ze dne datum vyzval, aby doplnila svá skutková tvrzení a označila důkazy o způsobu, jakým před uzavřením smlouvy získala a ověřila informace o příjmech, výdajích, závazcích a celkové finanční situaci žalovaného. Soud žalobkyni vyzval zejména k předložení záznamu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vstupních údajů použitých při tomto posouzení, dokladů o jejich ověření, výsledků kontrol provedených v příslušných evidencích a databázích a výstupu, na jehož základě žalobkyně dospěla k závěru, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne datum, v němž uvedla, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil, že je zaměstnán na plný úvazek u společnosti právnická osoba na základě pracovního poměru uzavřeného na dobu neurčitou, který trvá déle než pět let, a že jeho čistý měsíční příjem činí 36 000 Kč. Žalovaný dále uvedl měsíční výdaje ve výši 12 800 Kč, že je ženatý, má dvě nezletilé děti a bydlí v podnájmu. Žalobkyně tvrdila, že příjem žalovaného ověřila z výplatních pásek za únor až duben 2023, podle nichž jeho průměrný čistý měsíční příjem činil po zaokrouhlení 36 580 Kč. Namísto žalovaným uvedených měsíčních výdajů ve výši 12 800 Kč použila při posouzení jeho finanční situace vyšší částku 13 638 Kč, odpovídající podle jejího vyjádření nezabavitelné částce platné v rozhodné době. Rozdíl mezi průměrným čistým příjmem žalovaného a uvedenou výdajovou částkou stanovila na 22 942 Kč a porovnala jej s celkovou částkou 19 200 Kč, kterou se žalovaný zavázal podle smlouvy zaplatit. Žalobkyně dále uvedla, že ověřila, zda je žalovaný veden v insolvenčním rejstříku nebo v Centrální evidenci exekucí, přičemž výsledky obou kontrol byly negativní.

5. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť bylo možné rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila již v žalobě a u žalovaného se má za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil. Žalovaný se k žalobě ani k předloženým důkazům nevyjádřil a žádné důkazy nenavrhl.

6. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.

1.1. Smlouvu o spotřebitelském úvěru žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 6. 2023. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet, žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 7 200 Kč, tedy celkem 19 200 Kč, ve třech splátkách po 6 400 Kč, splatných 31., 62. a 93. den ode dne poskytnutí úvěru. Ve smlouvě byla uvedena roční procentní sazba nákladů ve výši 1 689 %. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a právo žalobkyně na náhradu nákladů spojených s prodlením, včetně částky 500 Kč za písemnou upomínku.

1.2. Ze všeobecných obchodních podmínek plyne, že tvořily součást smlouvy a upravovaly proces uzavření smlouvy prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, ověření totožnosti klienta a uzavření smlouvy prostřednictvím identifikátoru zaslaného klientovi. Všeobecné obchodní podmínky dále upravovaly způsob splácení úvěru, identifikaci plateb, pořadí jejich započítávání na jednotlivé složky dluhu, následky prodlení a možnost změny všeobecných obchodních podmínek.

1.3. Dle výpisu z účtu žalobkyně dne 20. 6. 2023 poukázala z účtu vedeného u právnická osoba., na účet žalovaného částku 12 000 Kč. Platba byla označena variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného a jako platba související s poskytnutím zápůjčky žalovanému.

1.4. Z upomínek plyne, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek písemnostmi ze dne 24. 7. 2023, 4. 8. 2023, 23. 8. 2023 a 1. 9. 2023. V upomínce ze dne 24. 7. 2023 byla uvedena částka v prodlení 7 280 Kč, v upomínce ze dne 4. 8. 2023 částka 8 193 Kč, v oznámení o zesplatnění ze dne 23. 8. 2023 částka 22 332 Kč a v opakované výzvě ze dne 1. 9. 2023 částka 23 045 Kč. V každé z těchto listin žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 500 Kč jako náklady spojené s vyhodnocením a odesláním písemné upomínky.

1.5. Předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobkyně dne 22. 7. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě částky 27 534 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 800 Kč, a to ve lhůtě tří dnů. Dle podacího archu byla zásilka téhož dne podána k poštovní přepravě jako doporučená zásilka adresovaná žalovanému na adresu adresa.

1.6. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl v období od února do dubna 2023 zaměstnán u společnosti právnická osoba a v únoru 2023 dosáhl čisté mzdy 30 894 Kč, v březnu 2023 čisté mzdy 32 893 Kč a v dubnu 2023 čisté mzdy 45 954 Kč. Dubnová mzda zahrnovala pololetní odměnu ve výši 16 197 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za uvedené tři měsíce činil po zaokrouhlení 36 580 Kč.

1.7. Z výstupů z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně dne 20. 6. 2023 opakovaně ověřovala, zda je žalovaný v insolvenčním rejstříku veden, přičemž všechny kontroly byly negativní. Z výstupu z Centrální evidence exekucí soud zjistil, že ke dni 14. 6. 2023 nebyla u žalovaného evidována žádná exekuce v České republice ani na Slovensku.

1.8. Z vyjádření žalobkyně ze dne 7. 5. 2026 soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jím uvedeného čistého měsíčního příjmu 36 000 Kč, měsíčních výdajů 12 800 Kč, pracovního poměru na dobu neurčitou trvajícího déle než pět let, rodinného stavu, dvou nezletilých dětí a bydlení v podnájmu. Žalobkyně příjem žalovaného ověřila z výplatních pásek za únor až duben 2023, při vlastním výpočtu použila částku výdajů 13 638 Kč a rozdíl mezi průměrným čistým příjmem 36 580 Kč a touto částkou stanovila na 22 942 Kč.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Podle § 1970 téhož zákona může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě zejména porovnáním příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, včetně údajů o jeho majetku, závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Podle § 87 odst. 1 téhož zákona je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku jsou zneužívající vždy ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci.

Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, zákonný úrok z prodlení nebo smluvní pokutu. Byla-li sjednána náhrada nákladů převyšující skutečně účelně vynaložené náklady, považuje se v této části za smluvní pokutu. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení nesmí uplatněná smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, a podle odstavce 3 nesmí souhrn všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout polovinu celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

8. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že účastníci dne 20. 6. 2023 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, kterou žalovaný spolu se sjednaným poplatkem neuhradil. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila pravidelný pracovní příjem žalovaného výplatními páskami, zjistila jím deklarované rodinné a bytové poměry a provedla kontrolu insolvenčního rejstříku a Centrální evidence exekucí; těmito kontrolami však nebyla ověřena případná existence jiných, řádně splácených závazků žalovaného. Nebylo však prokázáno, že žalobkyni vznikly zasláním jednotlivých písemných upomínek skutečné náklady ve výši 500 Kč za každou z nich, neboť žalobkyně nepředložila kalkulaci těchto nákladů ani jiný doklad o jejich skutečné výši.

9. Předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně při jejím uzavření jednala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný smlouvu uzavřel jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti. Soud byl proto povinen z úřední povinnosti posoudit nejen to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, ale také to, zda smlouva neobsahuje ujednání odporující kogentním ustanovením na ochranu spotřebitele.

1.1. Žalobkyně na výzvu soudu nepředložila úplný záznam o interním hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, identifikaci konkrétní osoby nebo automatizovaného systému, který o poskytnutí úvěru rozhodl, ani doklady o ověření skutečných nákladů žalovaného na bydlení, domácnost a dvě nezletilé děti. Rovněž nepředložila výstupy z úvěrových registrů, z nichž by bylo možné zjistit jiné úvěrové závazky žalovaného a způsob jejich splácení. V tomto rozsahu žalobkyně usnesení soudu č. j. spisová značka ze dne datum zcela nevyhověla.

1.2. Uvedený nedostatek však sám o sobě nevede k závěru, že smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Pro tento následek je rozhodující, zda byl úvěr žalovanému poskytnut, ačkoli byly dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, dovodil, že nedostatečnost postupu při posouzení úvěruschopnosti sama o sobě nepostačuje k závěru o neplatnosti smlouvy, nebylo-li současně zjištěno, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet nebo že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti tak činit.

1.3. V projednávané věci žalobkyně ověřila pracovní příjem žalovaného výplatními páskami za tři měsíce bezprostředně předcházející uzavření smlouvy. Žalovaný dosahoval čistého měsíčního příjmu nejméně 30 894 Kč, přičemž jeho průměrný čistý příjem činil 36 580 Kč. Žalobkyně dále zjistila, že pracovní poměr žalovaného byl uzavřen na dobu neurčitou a trval déle než pět let, a ověřila, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v Centrální evidenci exekucí. Při posouzení výdajů žalovaného vyšla z částky 13 638 Kč, která byla vyšší než žalovaným deklarované výdaje 12 800 Kč.

1.4. I při použití nejnižšího doloženého čistého příjmu žalovaného ve výši 30 894 Kč činil rozdíl po odečtení žalobkyní použité výdajové částky 17 256 Kč. Po odečtení sjednané měsíční splátky úvěru ve výši 6 400 Kč by žalovanému zůstala částka 10 856 Kč. S přihlédnutím k výši poskytnutého úvěru 12 000 Kč, době jeho splatnosti a výši jednotlivých splátek proto nebyly v době uzavření smlouvy dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

1.5. Skutečnost, že bylo dne 26. 3. 2024 zahájeno insolvenční řízení ve věci žalovaného, sama o sobě neprokazuje, že žalovaný nebyl úvěruschopný již při uzavření smlouvy dne 20. 6. 2023. Úvěruschopnost spotřebitele je nutné posuzovat podle informací dostupných v době uzavření smlouvy. Pozdější zhoršení finanční situace žalovaného proto nemůže bez dalších konkrétních zjištění vyvrátit údaje o jeho pravidelném pracovním příjmu a finanční rezervě existující v rozhodné době.

1.6. Soud uzavřel, že postup žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyl úplný, neboť žalobkyně neověřila konkrétní výši jeho pravidelných výdajů ani případnou existenci dalších závazků. Pro posouzení následku podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru však bylo rozhodující, zda z poměrů žalovaného známých v době uzavření smlouvy vyplývaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Takové pochybnosti soud nezjistil. Žalovaný měl stabilní pracovní poměr a i při použití nejnižšího doloženého čistého příjmu a výdajové částky použité žalobkyní mu po úhradě sjednané měsíční splátky zbývala částka 10 856 Kč. S přihlédnutím k výši úvěru 12 000 Kč, jeho tříměsíční době splatnosti a jednotlivým splátkám po 6 400 Kč proto nebylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva proto není neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

10. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 12 000 Kč, kterou žalovaný přes její výzvy nevrátil. Nárok žalobkyně na zaplacení jistiny 12 000 Kč je proto důvodný.

11. Naproti tomu soud nepřiznal žalobkyni sjednaný poplatek ve výši 7 200 Kč. Přestože bylo ujednání o výši poplatku ve smlouvě uvedeno určitě a srozumitelně, nevylučuje tato skutečnost jeho přezkum z hlediska souladu s dobrými mravy. Poplatek představoval za poskytnutí částky 12 000 Kč na dobu přibližně tří měsíců odměnu odpovídající 60 % poskytnuté jistiny, přičemž smlouva uváděla roční procentní sazbu nákladů ve výši 1 689 %. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutí tohoto konkrétního úvěru bylo spojeno s mimořádnými náklady nebo jinými individuálními okolnostmi, které by takto vysokou odměnu odůvodňovaly. Ujednání ukládající žalovanému povinnost zaplatit vedle vrácení jistiny za možnost užívat částku 12 000 Kč po dobu přibližně tří měsíců další částku 7 200 Kč představuje hrubý nepoměr vzájemných plnění a zjevně se příčí dobrým mravům. Ujednání o poplatku je proto podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku neplatné. Důvod neplatnosti se týká pouze této oddělitelné části smlouvy, a proto podle § 576 občanského zákoníku nezpůsobuje neplatnost smlouvy jako celku. Povinnost žalovaného vrátit skutečně poskytnutou jistinu může obstát samostatně.

12. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 2 000 Kč jako náhrady nákladů čtyř písemných upomínek po 500 Kč. Samotné smluvní ujednání o paušální částce 500 Kč za písemnou upomínku neprokazuje, že žalobkyni takové náklady skutečně vznikly. Žalobkyně nepředložila žádnou kalkulaci ani jiný doklad o personálních, materiálních nebo poštovních nákladech spojených s vyhotovením a odesláním jednotlivých upomínek. Z podoby upomínek přitom vyplývá, že šlo o typizované listiny vytvářené v rámci standardního procesu správy pohledávek žalobkyně. Protože podle § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru lze jako náhradu nákladů požadovat pouze náklady, které věřiteli v souvislosti s prodlením spotřebitele skutečně a účelně vznikly, a žalobkyně vznik ani výši takových nákladů neprokázala, nebylo možné jí částku 2 000 Kč přiznat jako náhradu nákladů. V rozsahu, v němž sjednaná náhrada převyšuje skutečně účelně vynaložené náklady, se podle téhož ustanovení považuje za smluvní pokutu. Žalobkyně však netvrdila, ke kterým jednotlivým nesplněným povinnostem se částky po 500 Kč vztahovaly, od kterého okamžiku a z jakého základu měly jako smluvní pokuty vzniknout, ani nevymezila jejich vztah ke smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně, kterou uplatnila samostatně. Soud proto nemohl posoudit dodržení jednotlivých omezení podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ani určit, v jaké výši vzniklo žalobkyni vedle samostatně uplatněné smluvní pokuty právo na další smluvní pokutu. Žalobu proto také v této části zamítl.

13. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž zaplacením byl žalovaný v prodlení. Žalobkyně ji uplatnila z částky 12 000 Kč za dobu od 28. 8. 2023 do 5. 8. 2024, tedy za 343 dnů. Denní smluvní pokuta činila 12 Kč a za uvedené období dosáhla částky 4 116 Kč. Uplatněná sazba nepřekračuje nejvyšší sazbu přípustnou podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a celková částka smluvní pokuty nepřesahuje polovinu celkové výše spotřebitelského úvěru podle § 122 odst. 3 téhož zákona. S ohledem na dobu prodlení, výši nesplněné povinnosti a absolutní výši smluvní pokuty soud ujednání nepovažoval za nepřiměřenou sankci a žalobkyni částku 4 116 Kč přiznal.

14. Žalovaný měl poslední splátku úvěru uhradit dne 27. 8. 2023, a ode dne 28. 8. 2023 se proto nacházel v prodlení. Repo sazba České národní banky platná pro první den druhého kalendářního pololetí roku 2023, v němž došlo k prodlení žalovaného, činila 7 %. Zákonný úrok z prodlení proto podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 15 % ročně. Tato sazba se určila podle sazby platné pro první den kalendářního pololetí, v němž prodlení vzniklo, a dále zůstává neměnná. Protože soud nepřiznal žalobkyni poplatek ve výši 7 200 Kč, přiznal jí zákonný úrok z prodlení pouze z částky skutečně poskytnuté a nevrácené jistiny 12 000 Kč, a to od 28. 8. 2023 do zaplacení.

15. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 16 116 Kč, sestávající z nevrácené jistiny ve výši 12 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 116 Kč, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, a to co do částky 9 200 Kč, sestávající z poplatku ve výši 7 200 Kč a nákladů upomínek ve výši 2 000 Kč, a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 200 Kč.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 16 116 Kč z částky 23 316 Kč, která tvořila žalovanou jistinu a samostatně vyčíslenou smluvní pokutu, tedy v rozsahu 69,12 %. Žalovaný byl v tomto rozsahu úspěšný co do částky 7 200 Kč, tedy v rozsahu 30,88 %. Rozdíl procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného činí 38,24 %. Částka 2 000 Kč uplatněná jako náklady spojené s uplatněním pohledávky představuje příslušenství pohledávky, a proto se do základu pro výpočet poměru úspěchu ve věci nezahrnuje. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 933 Kč a z nákladů právního zastoupení. Zástupkyni žalobkyně náleží z tarifní hodnoty 23 316 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 odměna za tři úkony právní služby učiněné do podání návrhu na zahájení řízení včetně, a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, po 300 Kč, celkem 900 Kč. Dále jí podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 náleží tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč, celkem 300 Kč, a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tedy 252 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 385 Kč, z nichž 38,24 % představuje částku 912,02 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově.

Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozsudkem, může se žalobkyně domáhat jejich splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.