OSTC 19 C 22/2026-37

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurztéglem, Ph.D., LL.M., ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ pro 42 089,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 517,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 24 517,47 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 772,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 42 089,48 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Žalovaný následně vyčerpal celkem částku 41 705,36 Kč. Přestože byl povinen poskytnuté prostředky splácet za podmínek sjednaných ve smlouvě, své závazky řádně a včas neplnil. Ke dni zesplatnění úvěru dne datum evidoval právní předchůdce žalobkyně vůči žalovanému pohledávku sestávající z nesplacené jistiny, smluvních úroků, poplatků a dalších příslušných nároků. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena žalobkyni, která se jejího zaplacení domáhá v tomto řízení.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, nárok žalobkyně neuznal a žádné rozhodné skutečnosti netvrdil.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota včetně smluvních podmínek, potvrzeními o čerpání úvěru, tabulkou umoření (transakční historií úvěru), oznámením o postoupení pohledávky, smlouvou o postoupení pohledávek včetně příslušné části seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o úhradě úplaty za postoupené pohledávky, předžalobní výzvou, upomínkami, rozpisy plateb, doplněním žaloby ze dne datum a dalšími listinami založenými ve spise.

4. Z provedených důkazů soud zjistil, že dne datum uzavřel žalovaný se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na jejím základě byl žalovanému sjednán revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč. Smlouva stanovila roční úrokovou sazbu ve výši 60 % a roční procentní sazbu nákladů ve výši 81,02 %.

5. Z potvrzení o provedení transakcí soud zjistil, že na základě uvedené smlouvy byla žalovanému dne datum poukázána částka 40 000 Kč a dne datum další částka 1 705,36 Kč. Celkem tak žalovaný z úvěru vyčerpal 41 705,36 Kč.

6. Z tabulky umoření a přehledu plateb soud dále zjistil, že žalovaný na úhradu svého závazku uhradil celkem 17 187,89 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že uvedená částka byla na úvěrový vztah skutečně zaplacena.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o úhradě úplaty za postoupené pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota byla ke dni datum platně postoupena na žalobkyni, která je proto v řízení aktivně věcně legitimována.

8. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 a § 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně vystupoval při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti jako poskytovatel spotřebitelského úvěru a žalovaný uzavřel smlouvu mimo rámec své podnikatelské činnosti jako spotřebitel. Na právní vztah účastníků se proto použije mimo jiné zákon o spotřebitelském úvěru a ustanovení občanského zákoníku na ochranu spotřebitele.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých, přiměřených a aktuálních informací o jeho příjmech, výdajích a dalších okolnostech rozhodných pro jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost představuje jednu ze základních povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru a její splnění musí být v případném soudním řízení schopen prokázat právě poskytovatel úvěru, resp. osoba od něj odvozující svůj nárok.

10. Žalobkyně v žalobě i v doplnění žaloby tvrdila, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy prověřoval závazky žalovaného v registrech klientských informací, kontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného a vycházel rovněž z výpisu či náhledu do bankovního účtu žalovaného. Současně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vyhodnocoval příchozí a odchozí transakce na bankovním účtu žalovaného a na základě takto zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet.

11. Soud však konstatuje, že žalobkyně přes výslovnou výzvu soudu nepředložila žádný konkrétní důkaz, z něhož by bylo možné ověřit správnost těchto tvrzení. Ve spise se nenachází žádný výpis z bankovního účtu žalovaného, žádný výstup z bankovních či nebankovních registrů, žádný interní záznam o hodnocení bonity, žádný výpočet vyhodnocující poměr příjmů a výdajů žalovaného ani žádný jiný dokument, z něhož by bylo možné zjistit, jaké konkrétní informace měl právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy k dispozici a jakým způsobem z nich dovodil schopnost žalovaného úvěr řádně splácet.

12. Žalobkyně tak soudu nabídla pouze obecná tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti, nikoliv důkazy umožňující přezkum, zda byly skutečně zjišťovány příjmy a výdaje žalovaného, jaká byla jejich výše, jaké další závazky žalovaný měl a zda zjištěné skutečnosti objektivně odůvodňovaly závěr, že bude schopen dostát povinnostem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Přitom právě tyto okolnosti tvoří jádro zákonné povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Za této situace soud přihlédl k neplatnosti smlouvy z úřední povinnosti. Důsledkem této neplatnosti není vznik nároku žalobkyně na sjednané úroky, smluvní úroky po zesplatnění, poplatky ani další náklady úvěru, nýbrž pouze povinnost žalovaného vrátit dosud nevrácené finanční prostředky, které mu byly na základě neplatné smlouvy poskytnuty.

16. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému celkem částku 41 705,36 Kč, a to vyplacením částky 40 000 Kč dne datum a částky 1 705,36 Kč dne datum.

17. Současně bylo prokázáno, že žalovaný na plnění poskytnuté na základě této smlouvy uhradil celkem 17 187,89 Kč. Tato skutečnost vyplývá z transakční historie úvěru a odpovídá rovněž tvrzením samotné žalobkyně.

18. Po odečtení již uhrazených plateb tak zbývá nevrácená část poskytnutých finančních prostředků ve výši 24 517,47 Kč (41 705,36 Kč − 17 187,89 Kč). V tomto rozsahu shledal soud žalobu důvodnou.

19. Ohledně splatnosti této částky soud přihlédl k tomu, že podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne datum k úhradě dluhu a poskytla mu lhůtu k plnění do datum.

20. Soud má za to, že takto poskytnutá dodatečná lhůta byla s ohledem na okolnosti projednávané věci dostatečná a přiměřená. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho neuhradil, dostal se do prodlení dne datum a od tohoto dne vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení. Proto soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 24 517,47 Kč od datum do zaplacení.

21. Ve zbývající části, tedy co do požadovaných smluvních úroků, poplatků, kapitalizovaných úroků, dalších nákladů úvěru a části jistiny převyšující nevrácené poskytnuté finanční prostředky, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 772,20 Kč, přičemž tato částka představuje 16,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,25 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 776 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 089,48 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.