OSTC 19 C 35/2026-20

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurztéglem, Ph.D., LL.M., ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ pro zaplacení 43 362,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 300 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba co do částky 26 062,60 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 000 Kč za dobu od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 17 300 Kč od datum do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 700 Kč od datum do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 982,63 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 449,73 Kč a co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 43 362,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 982,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 449,73 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 52 týdenních splátkách po 727 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj závazek řádně a včas neplnila, vznikla pohledávka, která byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobce.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, nenavrhla provedení žádných důkazů a skutková tvrzení žalobce nijak nerozporovala.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou, doklady předloženými žalobcem k posouzení úvěruschopnosti žalované, tabulkou umoření a přehledem plateb, oznámením o postoupení pohledávky, smlouvou o postoupení pohledávek, příslušnou částí seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky, předžalobní výzvou a dalšími listinami založenými ve spise.

4. Z provedených důkazů soud zjistil, že dne datum byla mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako spotřebitelem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč. Současně bylo sjednáno, že žalovaná uhradí celkovou dlužnou částku v 52 týdenních splátkách po 727 Kč. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o úroku, poplatku za zpracování úvěru, rozšířené doplňkové službě komfortního a flexibilního splácení a smluvní pokutě.

5. Z tabulky umoření a přehledu plateb soud dále zjistil, že žalovaná na předmětný závazek uhradila celkem částku 3 700 Kč, a to platbami ve výši 3 000 Kč dne datum, 500 Kč dne datum a 200 Kč dne datum. Další plnění žalovaná neposkytla.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, potvrzení o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy č. hodnota byla s účinností ke dni datum postoupena na žalobce. Aktivní věcná legitimace žalobce byla proto v řízení prokázána.

7. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

8. Předmětná smlouva představuje smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť byla uzavřena mezi podnikatelem poskytujícím spotřebitelské úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Na projednávanou věc se proto vedle obecné úpravy občanského zákoníku použije také zákon o spotřebitelském úvěru a právní úprava ochrany spotřebitele.

9. V řízení o nárocích ze spotřebitelských smluv je soud povinen z úřední povinnosti přezkoumat, zda smlouva neobsahuje nepřiměřená ujednání a zda poskytovatel úvěru splnil povinnosti, které mu zákon ukládá před uzavřením smlouvy. Součástí tohoto přezkumu je i posouzení, zda věřitel před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a v případě potřeby i z dalších zdrojů. Smyslem této právní úpravy je zabránit poskytování úvěrů osobám, u nichž objektivně nelze důvodně očekávat jejich řádné splácení.

11. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že právní předchůdce žalobce vycházel zejména z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě, z oznámení o přiznání dávky a ze složenky dokládající příjem ve výši 13 830 Kč. Současně tvrdil, že žalovaná uvedla další příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč měsíčně a že nebylo zjištěno vedení insolvenčního řízení.

12. Tato tvrzení však podle názoru soudu sama o sobě nepostačují k závěru, že úvěruschopnost žalované byla posouzena s odbornou péčí ve smyslu zákona.

13. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy příjem přibližně 13 000 Kč měsíčně a že sjednaná týdenní splátka činila 727 Kč. Reálné měsíční zatížení vyplývající z této splátky odpovídalo částce přesahující 3 000 Kč měsíčně. Současně byla žalovaná osobou pobírající rodičovský příspěvek či jinou obdobnou dávku sociální podpory.

14. Žalobce neprokázal, jakým způsobem byly zjišťovány a ověřovány pravidelné výdaje žalované. Ze spisu není patrné, že by právní předchůdce žalobce zjišťoval skutečné náklady na bydlení, náklady spojené s péčí o dítě, jiné pravidelné výdaje domácnosti ani další závazky žalované. Rovněž není zřejmé, jakým způsobem byl ověřován tvrzený další příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč, komu tento příjem náležel a zda mohl být při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr relevantně zohledněn.

15. Žalobce dále nepředložil žádný záznam o vyhodnocení disponibilního příjmu žalované, žádné interní hodnocení bonity ani jiné podklady, z nichž by bylo možno dovodit úvahu věřitele vedoucí k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr po dobu jednoho roku řádně splácet. Soud má za to, že pouhé převzetí údajů sdělených spotřebitelem a jejich následné zopakování v zákaznické kartě bez konkrétního ověření majetkových a výdajových poměrů nemůže samo o sobě představovat posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Soud nepřehlédl, že žalobce odkazoval na rozsudek Krajského soudu v adresa sp. zn. spisová značka. Skutkové okolnosti nyní projednávané věci jsou však odlišné. Ve věci posuzované krajským soudem byly zjištěny konkrétní údaje o výši příjmů, nákladech na bydlení, dalších výdajích a existujících závazcích dlužníka. V projednávané věci taková zjištění učiněna nebyla a žalobce nepředložil podklady, z nichž by vyplýval způsob vyhodnocení schopnosti žalované úvěr řádně splácet.

16. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nelze žalobci přiznat plnění představující sjednaný úrok, poplatky za zpracování úvěru, odměnu za doplňkové služby, smluvní pokutu ani další smluvní příslušenství. Jelikož žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, nelze mu přiznat sjednané úroky ani další náklady spotřebitelského úvěru. Žalobci však nadále náleží právo na vrácení dosud nevrácených peněžních prostředků, které byly žalované fakticky poskytnuty.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není-li úvěruschopnost spotřebitele posouzena v souladu s § 86 téhož zákona, není spotřebitel povinen platit sjednané úroky ani jiné náklady spotřebitelského úvěru. Soud proto při rozhodování vycházel pouze z částky představující dosud nevrácené peněžní prostředky skutečně poskytnuté žalované.

18. Ze smlouvy a z tabulky umoření soud zjistil, že žalované bylo poskytnuto plnění ve výši 21 000 Kč a že žalovaná na tento závazek uhradila celkem 3 700 Kč. Dosud nevrácená část poskytnutých peněžních prostředků proto činí 17 300 Kč.

19. V rozsahu částky 17 300 Kč proto soud žalobě vyhověl.

20. Žalobce dále požadoval zaplacení příslušenství již od datum. Soud však dospěl k závěru, že žalované vznikla povinnost vrátit částku 17 300 Kč nejpozději na základě předžalobní výzvy ze dne datum, v níž byla vyzvána k plnění do datum. Prodlení žalované tak nastalo dne datum. Žalobci proto náleží zákonný úrok z prodlení z částky 17 300 Kč od datum do zaplacení.

21. Soud naopak neshledal důvodným nárok žalobce na zaplacení dalších 26 062,60 Kč představovaných smluvním úrokem, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru, částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení a smluvní pokutou. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce neprokázal, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud proto nepovažoval za důvodné přiznat žalobci plnění vyplývající ze smluvních ujednání, jejichž základem byla právě předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru.

22. Z téhož důvodu soud žalobci nepřiznal ani kapitalizovaný úrok ve výši 2 449,73 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 982,63 Kč ani smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení. Tyto nároky byly žalobcem odvozeny od smluvního režimu sjednaného mezi původním věřitelem a žalovanou, který však za zjištěného skutkového stavu nemůže založit právo žalobce na požadovaná plnění.

23. Soud dále nepřiznal ani žalovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobci bylo přiznáno pouze právo na vrácení dosud nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 17 300 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky až od datum, kdy se žalovaná dostala do prodlení po marném uplynutí lhůty poskytnuté jí předžalobní výzvou k plnění. V rozsahu přesahujícím takto přiznané plnění proto soud žalobu zamítl.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 43 362,60 Kč s příslušenstvím. Soud mu přiznal pouze částku 17 300 Kč s částí požadovaného příslušenství, zatímco co do částky 26 062,60 Kč a převážné části příslušenství byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalobce tak činil přibližně 39,90 %, zatímco úspěch žalované přibližně 60,10 %. Převážný procesní úspěch měla žalovaná. Proto by jí zásadně příslušelo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Ze spisu však nevyplývá, že by žalované v řízení vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady, jejichž náhradu by bylo možné přiznat. Soud proto rozhodl, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.