OSTP 111 C 22/2021-54

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Milanem Viragem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení úroku z jistiny z částky 8 000 Kč od datum do datum se částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 5 538,17 Kč, tuto k rukám anonymizováno jméno jméno, advokáta sídlem adresa, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení z částky 8 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od datum do datum se zamítá.

Žalobkyně žalobou ze dne datum žádala vůči žalované zaplacení částky 8 000 Kč z titulu vrácení peněžité jistoty při skončení nájmu ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení a dále zaplacení úroku z jistoty od jejího poskytnutí ve výši zákonné sazby s odůvodněním, že žalovaná jako pronajímatel bytu při skončení nájmu žalobkyni peněžitou jistotu nevrátila, ačkoliv byla vyzvána k jejímu vrácení výzvou ze dne datum, kterou žalovaná převzala dne datum.

Dříve, než soud začal ve věci jednat, žalobkyně dne datum vzala částečně žalobu zpět týkající se uplatněného nároku na zaplacení úroku z jistoty za dobu od jejího poskytnutí, a to od datum do datum. Soud proto ohledně tohoto samostatného nároku řízení částečně zastavil, jak vyplývá z ustanovení výroku I. tohoto rozsudku.

Žalovaná v zákonné lhůtě podala písemný odpor a ve vyjádření k žalobě tvrdila, že dosud nájemní poměr žalobkyně platně neukončila, neboť žalovaná neobdržela výpověď z nájmu bytu a mezi účastníky nedošlo k uzavření dohody o zániku nájemního poměru. Nájemní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou, a proto v případě ukončení nájmu výpovědí žalovaná započte na zaplacenou jistotu ve výši 8 000 Kč své nároky z titulu dlužného nájemného, služeb spojených s užíváním bytu a nákladů na uvedení bytu do původního stavu. Protože žalobkyni dosud nevznikl nárok na vrácení jistoty s příslušenstvím, navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

Po provedeném dokazování byl zjištěn tento závěr skutkového stavu věci:

Mezi účastníky není sporné to, že tito uzavřeli platně smlouvu o nájmu bytu, když žalovaná v zastoupení s pronajímatelem tuto smlouvu se žalobkyní, jako nájemkyní, uzavřela dne datum na dobu neurčitou, a to ohledně bytu číslo v ulici anonymizována dvě slova v obec. Rovněž není sporné, že při podpisu smlouvy žalobkyně uhradila peněžitou jistotu ve výši 8 000 Kč dne datum a že tato kauce bude nájemkyni vrácena po ukončení nájmu či použita na úhradu dluhů. Z písemného předávacího protokolu vyplývá, že mezi předávajícím, tedy žalobkyní a přebírajícím, a to žalovanou, byl byt předán v pořádku a bez závad, a to dne datum s poznámkou, že kauce nebyla vrácena. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne datum, která dle sdělení České pošty byla žalované doručena datum, vyzvala žalovanou k vracení peněžité jistoty ve výši 8 000 Kč ve lhůtě 3 dnů od obdržení výzvy, tedy do datum. Rovněž je nesporná skutečnost, že dosud ani částečně žalovaná nevrátila žalobkyni zaplacenou peněžitou kauci. Sporná skutečnost vznikla ohledně ukončení nájemního poměru, který lze ukončit nejen výpovědí, nýbrž i dohodou, když z okolnosti případu a zejména z daného předávacího protokolu má soud za to, že k ukončení nájemního poměru došlo dohodou ke dni datum. Bylo proto povinností žalované žalobkyni vrátit jistotu při skončení nájmu, jak vyplývá z ust. § 2254 odst. 2 věta první obč. zákoníku. Námitka žalované o existenci dlužného nájemného, služeb spojené s užíváním bytu a dlužných nákladů spojených s uvedením bytu do původního stavu, soud poznamenává, že v případě jednostranného započtení pohledávky je toto nutné provést až po splatnosti započítávané pohledávky s uvedením přesné výše tohoto kompenzačního projevu, přičemž po skončení nájmu nelze v jedné listině vyzvat nájemce či pronajímatele k zaplacení pohledávky a zároveň učinit projev k jejímu započtení, neboť tímto by došlo k započtení nesplatné pohledávky a nemohlo by dojít k zániku dluhu započtením (viz rozsudek Nejvyšší soud ČR sp. zn. 26 Cdo 3662/2012 Sb.). Soud rovněž poznamenává, že pohledávky musí být způsobilé k započtení, k započtení lze přistoupit, jakmile strany vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (§ 1982 odst. 1, 2 o. z.).

Z předložené výpovědi z nájmu bytu ze dne datum podanou žalovanou vůči žalobkyni je zřejmé, že nájemní poměr touto výpovědí by měl skončit až uplynutím výpovědní lhůty 3 měsíců, tedy až po dni, ve kterém byl tento rozsudek vyhlášen, a proto nelze z pohledu žalované předčasné nároky tedy nesplatné (řádné vyúčtování služeb spojené s užíváním bytu a nákladů spojené s uvedením bytu do původního stavu) v tomto řízení požadovat v rámci započtení nesplatné pohledávky.

Z výše uvedených důvodů a za užití shora citovaného ustanovení obč. zákoníku soud proto žalobě o zaplacení částky 8 000 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení vyhověl, nikoliv však na počátek prodlení žalované, neboť žalovaná se ocitla v prodlení se splněním svého závazku uplynutím stanovené lhůty, dle předžalobní výzvy k plnění, tedy od datum do zaplacení. V uvedené době prodlení vymezené žalobou byl požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení od datum do datum zamítnut.

O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve sporu ohledně příslušenství částečně úspěšná, ovšem tento neúspěch byl v poměrně nepatrné části, a proto soud žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení spočívá ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu ve výši 1 000 Kč a z nákladů právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč, tj. 3 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zastoupení na jednání dne datum), dle § 7 bod 4 AT, náhrada za promeškaný čas za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč, 2 RP po 300 Kč, tj. 600 Kč, dle § 13 odst. 3 AT, cestovní výdaje za cestu obec – obec a zpět motorovým vozidlem zn. Škoda Octavia registrační značka, ujeto celkem 76 km po 7,58 Kč, tj. 578 Kč a 21 % DPH z částky

4 577 Kč, tj. 961,17 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení o registraci ze dne datum Celkem náklady řízení proto činí 5 538,17 Kč.

Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. před středníkem.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či nařízení exekuce.