OSTP 20 C 205/2023-90

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení, Ph.D. a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ doručovací adresa adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 24 560 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 8. 2023, č. j. 20 C 205/2023-65

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 552 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 908 Kč od datum do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 1 458 Kč od datum do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 3 186 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 435 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokátky.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 592 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokátky.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalované uložil zaplatit žalobkyni 18 008 Kč s úroky z prodlení v sazbách 11,75 % ročně z částky 4 982 Kč od datum do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 3 807 Kč od datum do zaplacení, 15 % ročně z částky 8 319 Kč od datum do zaplacení, a to vše ve splátkách po nejméně 1 800 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek (výrok I.) a co do částky 6 552 Kč s úroky z prodlení v sazbách 11,75 % ročně z částky 1 908 Kč od datum do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 1 458 Kč od datum do zaplacení, 15 % ročně z částky 3 186 Kč od datum do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.). Výrokem III. okresní soud žalované uložil zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení 2 435 Kč, a to do 28 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalovaná v období od datum do datum byla vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu registrační značka, anonymizováno se zdvihovým objemem motoru 1 896 cm3, maximálním výkonem 74 kW, maximální hmotností 1 875 kg, k němuž nebylo sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Výzvou ze dne datum, datum a datum žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě příspěvků do garančního fondu ve výši 7 190 Kč za období od datum do datum (106 dnů), ve výši 5 265 Kč za období od datum do datum (81 dnů) a 11 505 Kč za období od datum do datum (177 dnů), když výši příspěvku do garančního fondu stanovila podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 65 Kč za každý den, celkem 23 660 Kč a požadovala úhradu paušálních nákladů vymáhání ve výši 3x 300 Kč. Žalovaná požadované příspěvky neuhradila, ač byla k zaplacení žalobkyní opakovaně vyzvána upomínkami ze dne datum, datum, datum a datum, doručovanými rovněž na adresu trvalého pobytu žalované.

3. Vycházeje ze zákona č. 268/1999 Sb., shledal okresní soud nárok žalobkyně v základu důvodným. Při posouzení výše žalobkyní požadovaného příspěvku do garančního fondu stanoveného podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., vydané na základě § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., který stanoví, že výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů anonymizováno spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou, okresní soud dospěl k závěru, že uplatnění denní sazby 65 Kč v případě vozidla žalované je v rozporu s ústavně garantovaným právem na ochranu majetku, když vyhláška stanovuje jako kritérium pro odlišení různých sazeb u osobních automobilů pouze zdvihový objem motoru (vozidlo žalované formálně spadá do kategorie písm. h) 1 850 cm3 až 2 500 cm3). Okresní soud shledal, že aplikace kritéria zdvihového objemu spalovacího motoru je nevhodná a představuje nepřiměřený a nerozumný zásah moci výkonné, když prováděcí vyhláškou by měl být reflektován spíše výkon vozidla než jednotlivý konstrukční detail spalovacího motoru. V případě vozidla žalované (reg. zn. anonymizováno číslo) okresní soud s odkazem na § 136 o. s. ř. přistoupil k zařazení vozidla do kategorie dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., a stanovil denní sazbu příspěvku ve výši 47 Kč, celkovou výši příspěvku za 364 dnů bez pojištění stanovil na 5 781 Kč. Žalobkyni okresní soud rovněž přiznal paušální náhradu nákladů na vymáhání ve výši 3x 300 Kč, tj. 900 Kč a úroky z prodlení od splatnosti stanovené v jednotlivých výzvách, a to v souladu s § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu částky 6 552 Kč s úrokovým příslušenstvím okresní soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni i přes částečný neúspěch přiznal zcela náhradu nákladů řízení, když výše plnění závisela na úvaze soudu. Okresní soud rovněž stanovil, že tyto náklady tvoří náhrada za soudní poplatek zaplacený žalobkyní za řízení před soudem prvního stupně ve výši 983 Kč, odměna a náhrada hotových výdajů advokátky žalobkyně za vykonané tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t. za přípravu a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní výzvy a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (písemného podání ve věci samé) ve výši stanovené podle § 14b a. t. a náhradě 21% daně z přidané hodnoty, které je zástupkyně žalobkyně plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). S odkazem na § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. okresní soud umožnil žalované v případě vyhovující části rozsudku uhradit dluh ve splátkách s přihlédnutím k tomu, že inflační a uprchlická krize a okresním soudem bylo v letech 2020 a 2021 proti žalované, která má dvě vyživovací povinnosti, nařízeno celkem 5 exekucí. Ze stejných důvodů stanovil okresní soud lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení v délce 28 dnů od právní moci rozsudku.

4. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, kterým (posuzováno dle obsahu) napadla toliko zamítavý výrok II. rozsudku z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. g), popř. písm. c) o. s. ř., když rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud postupoval v rozporu s exaktně stanovenou normou, a to vyhláškou č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, když nesprávně při stanovení výše příspěvku žalované do garančního fondu aplikoval jiné, zcela nepřiléhavé ustanovení předmětné vyhlášky. Interpretaci jiných ustanovení dané vyhlášky na projednávaný případ žalobkyně považovala za nepodloženou a zavádějící. Žalobkyně zopakovala, že v řízení doložila, že předmětné osobní vozidlo Škoda Octavia, registrační značka, se zdvihovým objemem motoru 1 896 cm3, maximálním výkonem 74 kW, maximální hmotností 1 875 kg, dle registru silničních vozidel spadá do kategorie určení výše příspěvku podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., že v období od datum do datum nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla, které tak bylo nepojištěno 364 dnů (106+81+177). Z § 2 odst. 1 písm. h) platné a účinné vyhlášky vyplývá denní sazba příspěvku za specifikovaný druh vozidla ve výši 65 Kč. Žalobkyni proto náleží příspěvek ve výši denní sazby vynásobené počtem dnů tzv. nepojištěného období a rovněž paušálně stanovené náklady mimosoudního uplatnění práva dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč, tj. 7 190 Kč (65*106+300) (tj. nárok číslo dle EPR), 5 565 Kč (65*81+300) (tj. nárok číslo dle EPR) a 11 805 Kč (65*177+300) (tj. nárok číslo dle EPR), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých nároků. Dle žalobkyně okresní soud rovněž pochybil, když v předmětném řízení nepostupoval podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dle kterého soud řízení přeruší, dospěl-li k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a podal-li u ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení. Dle žalobkyně, ačkoliv se uvedené ustanovení se vztahuje výlučně na zákon, měl okresní soud takto postupovat i ve vztahu k vyhlášce Ministerstva financí, dospěl-li k závěru, že zařazení některých vozidel do příslušných skupin dle této vyhlášky je nevhodné a z pohledu ústavně garantovaného práva na ochranu majetku představuje nepřiměřený a nerozumný zásah moci výkonné. V této souvislosti žalobkyně poukázala na to, že postup soudu byl ve vztahu k ní nepředvídatelný, když napadený rozsudek vydal bez předchozího nařízení jednání a odňal tak žalobkyni možnost postup dle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. navrhnout. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni 24 560 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 890 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 265 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 11 505 Kč od datum do zaplacení, a to vše ve splátkách po nejméně 1 800 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek. Žalobkyně požadovala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 904 Kč k rukám její právní zástupkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

5. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“)), osobou oprávněnou (§ 201, 203 o. s. ř.) a je přípustné, odvolací přezkoumal v rámci nařízeného jednání napadený rozsudek, spolu s řízením jeho vydání předcházejícím, podle § 212, § 212a o. s. ř. v mezích, ve kterých se odvolatelka domáhala přezkoumání rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Okresní soud v předmětné věci správně uzavřel, že žalovaná v období od datum do datum byla vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu registrační značka, anonymizováno se zdvihovým objemem motoru 1 896 cm3, maximálním výkonem 74 kW, maximální hmotností 1 875 kg, a že k vozidlu nebylo v předmětném období sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně vyzvala žalovanou výzvami ze dne datum, datum a datum k úhradě příspěvků do garančního fondu ve výši 7 190 Kč za období od datum do datum (106 dnů), ve výši 5 265 Kč za období od datum do datum (81 dnů) a 11 505 Kč za období od datum do datum (177 dnů). Výši příspěvku žalobkyně stanovila podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 65 Kč za každý den na částku celkem 23 660 Kč a požadovala úhradu paušálních nákladů vymáhání ve výši 3x 300 Kč. Žalovaná požadované příspěvky neuhradila, ač byla k zaplacení žalobkyní opakovaně vyzvána upomínkami ze dne datum, datum, datum a datum, doručovanými rovněž na adresu trvalého pobytu žalované.

7. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

8. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit anonymizováno příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 je osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit anonymizováno náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů anonymizováno spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

9. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válce motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí 65 Kč.

10. Podle § 2a vyhlášky č. 205/199 Sb. výše nákladů české anonymizováno pojistitelů spojených s mimosmluvním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

11. Nejprve se odvolací soud zabýval namítanou procesní vadou, resp. námitkou žalobkyně vytýkající okresnímu soudu, že nepřerušil řízení a nepředložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení vyhlášky č. 205/1999 Sb. Odvolací soud shledal tuto odvolací námitku nedůvodnou, když jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí, v případě vyhlášky, jakožto podzákonnému předpisu, je žalobkyní požadovaný postup vyloučen.

12. Aktivně legitimovanou osobou k podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení vyhlášky nebo jejích jednotlivých ustanovení jsou podle § 64 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: a) vláda, b) skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, d) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona, e) zastupitelstvo kraje, f) Veřejný ochránce práv, g) Ministerstvo vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky obce, kraje nebo hlavního města Prahy za podmínek stanovených v zákonech upravujících územní samosprávu, h) věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, jde-li o návrh na zrušení nařízení kraje nebo hlavního města Prahy za podmínek stanovených v zákonech upravujících územní samosprávu3a), i) ředitel krajského úřadu, jde-li o návrh na zrušení nařízení obce za podmínek stanovených v zákonu o obcích, j) zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obec náleží.

13. Z uvedeného vyplývá, že okresní soud v předmětném případě nebyl oprávněn k podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení předmětné vyhlášky, či její části, neboť jeho oprávnění vyplývající z čl. 95 odst. 1 věty za středníkem Ústavy se vztahovalo výlučně na přezkum podzákonného právního předpisu v smyslu jeho souladu se zákonem, a to výlučně s právními účinky inter partes, a případné rozhodnutí o jeho neaplikovatelnosti v konkrétní věci.

14. Odvolací soud nepřisvědčil okresnímu soudu v tom, že v předmětné věci jsou dány podmínky pro postup podle § 136 o. s. ř., tj. k určení výše příspěvku do garančního fondu úvahou, pakliže v tomto případě se nejedná o nárok, jehož výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec. Odvolací soud rovněž nesdílí názor soudu prvého stupně o neaplikovatelnosti vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., resp. jejího § 2 odst. 1 písm. h) v dané věci, vycházející z okresním soudem provedené analýzy vhodnosti kritéria zdvihového objemu motoru pro účely rozlišení výše příspěvku dle kategorie vozidla. Rozlišení výše příspěvku dle objektivně zjistitelného kritéria – zdvihového objemu motoru registrovaného vozidla má zcela jasný základ v ustanovení § 4 odst. 3, 5, zák. č. 168/1999 Sb. Vedle kritéria zdvihového objemu spalovacího motoru prováděcí předpis rozlišuje pro vozidla s elektrickým nebo hybridním pohonem kritérium založené na zjištěném výkonu těchto vozidel. Výkon (kW) u vozidel stejných typů a značky a totožného zdvihového objemu motoru může být však veličinou proměnlivou. Odvolací soud rovněž nesdílí závěr soudu prvého stupně o tom, že aplikace kritéria zdvihového objemu motoru v daném případě je nevhodná a porušující významné majetkové právo žalované, když nelze pominout, že žalovaná stejně jako ostatní vlastníci motorových vozidel si musí být dlouhodobě vědoma povinnosti provozovat pouze motorové vozidlo, k němuž je sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Výše příspěvku vychází stejně jako smluvní pojištění z objemu válců motoru v situaci, kdy se jedná o objektivní kritérium, zohledňované i při stanovení smluvního pojistného, kdy logicky výše příspěvku nemůže, jde-li současně o sankci, zohledňovat stejná kritéria jako smluvní pojištění v podobě např. délky pojištění, či bezškodního průběhu (bonusy), apod., která představují jistou formu odměny za řádný průběh pojištění. Smyslem příspěvku do garančního fondu, jak uvedl již okresní soud je kromě vytváření zdrojů k náhradě škod způsobených nepojištěnými vozidly, a to včetně újem na zdraví způsobených nezjištěným pachatelem a úhradě nákladů spojených s likvidací takovýchto škod, maximální omezení rizik vyplývajících z provozu motorových vozidel bez uzavřeného pojištění. Funkce příspěvku je tedy rovněž sankční a preventivní, kdy musí motivovat vlastníky, resp. provozovatele motorových vozidel k plnění jejich zákonné povinnosti provozovat pouze vozidlo pojištěné, tj. pojištění vozidla sjednat a zajistit tak případným obětem dopravních nehod náhradu škod způsobených provozem vozidla. Zásadní roli motivačního faktoru plní musí plnit výše příspěvku do garančního fondu, který musí být několinásobně převyšovat běžné smluvní pojistné pojištění odpovědnosti z provozu sjednaného u komerční pojišťovny, když musí zajistit, aby pro žádnou skupinu provozovatelů/vlastníků motorových vozidel nebylo ekonomicky výhodným nesjednat pojištění. V této souvislosti není bez významu, že v tomto směru vyhláškou stanovená výše příspěvků svou úlohu dlouhodobě plní, když, jak vyplývá z veřejně dostupných informací, počet vozidel provozovaných bez pojištění odpovědnosti od roku 2009 razantním způsobem poklesl. Zásadně odvolací soud nepřisvědčil okresnímu soudu v tom, že předmětná právní úprava § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. vede k diskriminaci technických řešení a k deformaci technologického vývoje i trhu s automobily, kdy tento závěr naprosto nekoresponduje se smyslem předmětné úpravy, kterým nejsou zásahy do trhu s automobily, ale maximální snížení počtu případů provozování motorových vozidel bez sjednaného pojištění. Nelze přitom rovněž přehlédnout, že většinu případů vozidel provozovaných bez povinného pojištění nepředstavují vozidla nová, ani to, že průměrné stáří vozidel provozovaných v ČR dosahuje téměř 16 let a ve většině případů se tedy jedná o vozidla, kde zdvihový objem motoru koreluje s ostatními parametry (výkonu, hmotnosti, dosažitelné rychlosti) majícími vliv na rozsah následků dopravních nehod.

15. Odvolací soud neshledal výši příspěvku 65 Kč denně v případě žalované rozpornou s jejím právem na ochranu majetku, pakliže celková výše plnění, které je žalovaná povinna plnit do garančního fondu je odvislá výlučně od jejího chování spočívajícího v absolutní nečinnosti. Žalovaná si musela být vědoma své povinnosti vozidlo pojistit, stejně jako výše případné sankce za porušení této povinnosti v podobě příspěvku do garančního fondu ČKP, jehož výše je určena vyhláškou zcela určitě a srozumitelně. V řízení nebylo zjištěno nic, co by žalované objektivně bránilo vozidlo pojistit, případně reagovat již na první výzvu žalobkyně k plnění, která současně představuje upozornění vlastníka/provozovatele vozidla na jeho případné opomenutí, a umožňuje mu na toto okamžitě reagovat a snížit tak dopady do jeho majetkové sféry, a to zejména sjednáním pojištění nebo doložením skutečnosti, že vozidlo bylo převedeno, či vyřazeno z provozu. V této souvislosti odvolací soud nemohl pominout, že v případě žalované se zřejmě nejedná o pouhé opomenutí, když žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost sjednat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, neboť následně nereagovala ani na výzvy žalobkyně a zcela nečinnou zůstala i v průběhu soudního řízení, když nereagovala ani na výzvu soudu, aby se vyjádřila k žalobě.

16. Pakliže z ustanovení čl. 95 odst. 1 ve spojení s čl. 1 Ústavy vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad„ jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán, odvolací soud shledal výši žalobou požadovaných příspěvků do garančního fondu týkajících se předmětného motorového vozidla stanovených podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., vydané na základě § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., v celkové výši 23 660 Kč správnou a žalobu i v rozsahu částky 6 552 Kč včetně požadovaných úroků z prodlení za důvodnou.

17. Podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. proto odvolací soud rozsudek v zamítavém výroku II. změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 6 5552 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 908 Kč od datum do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 1 458 Kč od datum do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 3 186 Kč od datum do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. S ohledem na absenci tvrzení a důkazů o rozhodných skutečnostech (poměrech žalované) neshledal odvolací soud důvody pro stanovení delší než třídenní lhůty k plnění, ani pro povolení splátek.

18. S ohledem na změnu části napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud znovu o nákladech řízení před soudem prvého stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů prvostupňového řízení sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 983 Kč a nákladů právního zastoupení tvořených odměnou advokátky za vykonané tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. za přípravu a převzetí zastoupení, výzvu k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (písemného podání ve věci samé) ve výši 300 Kč za jeden úkon stanovené podle § 14b odst. 1 bod 2. a. t., náhrada hotových výdajů advokátky za každý ze tří úkonů právní služby ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, které je zástupkyně žalobkyně plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 252 Kč, celkem prvostupňové náklady řízení činí částku 2 435 Kč.

19. Výroky o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud uložil žalované zaplatit úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady odvolacího řízení sestávající ze soudního poplatku z odvolání 1 000 Kč (ze základu 6 552 Kč dle § 6 odst. 1, 8 zákona č. 549/1991 Sb., Položky 22 a 1 písm. a) Sazebníků poplatků) a odměny advokáta ve výši 3 000 Kč za dva úkony právní služby (odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne datum) po 1 500 Kč dle § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. g), k) a. t. počítáno z tarifní hodnoty 6 552 Kč, náhrady paušálních výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 a. t., náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč za cestu ze sídla advokátní kanceláře (obec) k jednání odvolacího soudu (obec) a zpět (tj. 6 půlhodin po 100 Kč, zdroj: webová adresa) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. a cestovních výdajů ve výši 1 248 Kč dle zákona číslo Sb. ve spojení s vyhláškou č. 467/2022 Sb. za cestu obec – obec a zpět, celkem 184 (2x92) km (zdroj: webová adresa) za použití osobního automobilu Kia s průměrnou spotřebou 4,6 l NM/100 km a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., rovnající se 21 % z uvedených částek, tj. 1 144 Kč Celkem tak odvolací soud žalobkyni přiznal na náhradu nákladů odvolacího řízení 7 592 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Pakliže žalobkyně k výzvě okresního soudu ze dne 22. 9. 2023, č. j. 20 C 205/2023-76 zaplatila na poplatku za odvolání 1 228 Kč, ačkoliv předmětem odvolacího řízení byla částka 6 552 Kč s příslušenstvím a soudní poplatek z odvolání tak podle § 6 odst. 1, 8 zákona č. 549/1991 Sb., Položky 22 a 1 písm. a) Sazebníků poplatků činil 1 000 Kč, vrátí žalobkyni podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku 228 Kč přeplatku soudního poplatku zaplaceného na základě nesprávné výzvy okresní soud.

21. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení soud stanovil jako základní třídenní počítanou od právní moci tohoto rozsudku, neboť v okolnostech případu a při absenci tvrzení rozhodných skutečností o poměrech žalované (žalovaná byla v řízení nečinná a z obsahu spisu okresního soudu skutečnosti týkající se poměrů žalované nevyplývají) neshledal důvody pro stanovení lhůty delší ani pro povolení splátek (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).