OSTP 21 C 386/2022-65

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ o určení splatnosti dluhu

I. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce domáhal určení, že dluh žalované vůči žalobci z titulu zápůjčky ve výši 14 359 EUR nabude splatnosti uplynutím jednoho roku ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Určuje se, že dluh žalované vůči žalobci z titulu zápůjčky ve výši 5 000 EUR nabude splatnosti uplynutím jednoho roku ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 10. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že dluhy žalované vůči žalobci z titulu zápůjček ve výši 14 359 EUR a 5 000 EUR nabudou splatnosti uplynutím jednoho roku ode dne právní moci rozsudku, a to s následujícím odůvodněním. Dne 5. 8. 1995 uzavřel žalobce se žalovanou a jejím tehdejším manželem jméno FO v místě jejich tehdejšího bydliště v Teplicích smlouvu o zápůjčce 28 000 DEM za účelem nákupu domu v adresa. Uvedenou částku předal žalobce dlužníkům téhož dne tamtéž v hotovosti. O vrácení částky bylo mezi účastníky dojednáno, že ji dlužníci vrátí „až na to budou mít“. K vrácení půjčky nedošlo a na výzvu žalobce k dohodě o termínu splatnosti dluhu žalovaná nereagovala. K úhradě zbývá částka 14 359 EUR, když dne 31. 12. 2001 byla měna DEM nahrazena měnou EUR v kurzu 1/1,95. Dne 28. 9. 2001 dále uzavřel žalobce se žalovanou a jejím tehdejším manželem jméno FO v místě jejich tehdejšího bydliště v Lipencích smlouvu o zápůjčce 15 600 DEM za účelem zakoupení nákladního automobilu. Uvedenou částku předal žalobce dlužníkům téhož dne tamtéž v hotovosti. O vrácení částky bylo mezi účastníky dojednáno, že ji dlužníci vrátí „až na to budou mít“. K vrácení půjčky nedošlo, s výjimkou částky 3 000 EUR, kterou uhradil manžel žalované, a na výzvu žalobce k dohodě o termínu splatnosti dluhu žalovaná nereagovala. K úhradě zbývá částka 5 000 EUR.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, popřela existenci společných dluhů a namítla, že ve věci není pasivně legitimována. Bývalý manžel žalované začal tvrdit společné dluhy až v souvislosti s majetkovým vypořádáním po rozvodu, kdy se snažil ponížit co nejvíce vypořádací podíl, který měl žalované uhradit. Žalovaná dále uvedla, že se zohlednění údajných společných dluhů v předmětném řízení bránila a ke své obraně již tehdy tvrdila, že netvoří předmět společného jmění manželů. U obou těchto dluhů pak žalovaná avizovala, že v případě vypořádání bude pro zachování možnosti svých námitek žádat, aby ve vzájemném poměrů bývalých manželů byly určeny k úhradě tzv. půl na půl, neboť pouze tento postup nepřinese účelové a nedůvodné ponížení vypořádacího podílu. Řízení o vypořádání společného jmění manželů následně skončilo smírem, tvrzené dluhy nebyly zohledněny do výše vypořádacího podílu a dluhy byly toliko ve vzájemném poměru mezi účastníky vypořádány rovným dílem.

3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

Z kupní smlouvy sepsané dne 14. 8. 1995 na Městském úřadu v adresa vyplývá, že tato byla uzavřena mezi adresa a jméno FO jako prodávajícími a jméno FO a jméno FO jako kupujícími a jejím předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitým věcem – zemědělské usedlosti č. p. 4 v obci adresa a pozemků zde specifikovaných v obci a k. ú. adresa z prodávajících na kupující za kupní cenu ve výši 420 000 Kč, která byla kupujícími vyplacena v hotovosti při podpisu kupní smlouvy. Vklad práva vlastnického pro kupující byl zapsán dne 17. 8. 1995, s právními účinky vkladu ke dni 15. 8. 1995.

Podáním ze dne 28. 6. 2021, adresovaným Okresnímu soudu v Lounech ke sp. zn. spisová značka, navrhli v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníci Jméno žalované a jméno FO schválení smíru, přičemž z bodu 4) tohoto návrhu vyplývá, že ze společného dluhu účastníků vůči Jméno žalobce z titulu půjček ve výši 8 000 EUR (v době zániku manželství ve výši 7 000 EUR) a ve výši 28 000 DEM nesplacené ani zčásti, které jmenovaný zapůjčil účastníkům za účelem koupě nemovitostí v k. ú. adresa, jsou oba účastníci zavázáni rovným dílem.

Usnesením Okresního soudu v Lounech č. j. spisová značka ze dne 9. 8. 2021 byl v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů schválen smír účastníků Jméno žalované a jméno FO, kdy z bodu 4) schváleného smíru vyplývá, že ze společného dluhu účastníků vůči Jméno žalobce z titulu půjček ve výši 8 000 EUR (v době zániku manželství ve výši 7 000 EUR) a ve výši 28 000 DEM nesplacené ani zčásti, které jmenovaný zapůjčil účastníkům za účelem koupě nemovitostí v k. ú. adresa, jsou oba účastníci zavázáni rovným dílem.

Dopisem ze dne 7. 3. 2022, který není nikým podepsán, měl žalobce vyzvat osobu, která zde není označena, k úhradě částky 13 500 EUR. Dopis začíná slovy „Ahoj podle usnesení Okresního soudu v Lounech mi máš a jméno FO zaplatit dluh každý jednu polovinu…“.

Emailovou zprávou ze dne 26. 4. 2022 byla z emailové adresy e-mail na emailovou adresu e-mail zaslána původní zpráva odeslaná dne 17. 3. 2022 z emailové adresy e-mail, z níže lze zjistit, že dne 17. 3. 2022 osoba „právnická osoba“ napsala osobě jméno FO, že posílá spojení na svou advokátku, na kterou se má nadále obracet.

Výzvou ze dne 31. 5. 2022 byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobce k úhradě dluhu ve výši 526 722,56 Kč (tj. 7 000 EUR a 28 000 DEM dle kurzu ke dni výzvy) nebo alespoň poloviny na ni připadající, resp. k uzavření dohody o termínu úhrady dluhu či způsobu jeho splácení. Dle předloženého potvrzení byla výzva žalované odeslána dne 1. 6. 2022 a žalovaná ji dne 2. 6. 2022 převzala.

Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že žalovaná je jeho sestřenice, navrhovaný svědek jméno FO je bývalým manželem žalované. Žalobce uvedl, že rodině jméno FO, jméno FO a jméno FO, půjčil v roce 1995 peníze, aby mohli koupit dům v adresa. Jednalo se o částku 24 000 DEM, kterou jim dal v místě jejich tehdejšího bydliště v Teplicích, Prosetická ulice. Smlouva byla uzavřena ústně a podle dohody měly být peníze žalobci vráceny „až je budou mít“. Pokud by se pan jméno FO a paní jméno FO rozvedli, nebo by se nemovitost prodávala, měly být peníze žalobci vráceny okamžitě. Žalobce dále uvedl, že toto nebyla jediná částka, kterou jméno FO poskytl. Když se panu jméno FO rozbil tahač, půjčoval mu asi ještě dvakrát, ale kolik přesně to bylo, už neví, jednalo se o 10 – 15 000 DEM. Na peníze nespěchal, měli mu je vrátit, až na to budou mít. U obou půjček byli oba manželé jméno FO.

Z účastnické výpovědi žalované soud zjistil, že žalobce je jejím bratrancem, svědek jméno FO bývalým manželem. Žalovaná uvedla, že bratranec jí a bývalému manželovi poskytl půjčku na koupi baráku, říkal, že jí nebude chtít zaplatit, že tam bude bydlet, až bude v důchodu, a oni se o dům budou starat. Říkal taky, že peníze ale bude chtít hned zpátky, pokud se rozvedou nebo když dojde k prodeji baráku. Statek stál 420 000 Kč a myslí si, že bratranec jim poskytl celou tuto částku, asi v markách. Jednalo se o rok 1995 nebo 1994. Bratranec jim tehdy peníze přivezl do Teplic, kde bydleli. Ona se do domu stěhovat nechtěla, tak se o to moc nezajímala. Bývalý manžel a žalobce chtěli tehdy dopravovat automobily na opravu a pak je prodávat, vybírali dům, kde je nějaký velký plac a nakonec vybrali ten statek v adresa. Bratranec si na něj vzal půjčku a koupilo se to. Údajně byla ještě půjčka na kamion, ale o té ona moc neví, dozvěděla se až poté, co bratranec bývalému manželovi peníze poskytl, že mu nějaké peníze půjčil. Kamion se rozbil, tak si pak půjčovali na nový od sestřenice, u této půjčky už byla i žalovaná. Žalovaná uvedla, že o výši těchto půjček nic neví.

Z výslechu svědka jméno FO vyplývá, že žalovaná je jeho bývalá manželka a žalobce její bratranec. Svědek uvedl, že měli půjčku na dům a dvakrát na kamion, a když se rozvedli, tak by se to mělo dát nějak do pořádku. On již nějakou částku splatil, ale co ví, bývalá manželka to odmítla nést, přitom ten dluh uznala. Dal návrh na vyplacení 600 000 Kč za barák a hypotéku s tím, že dluh zaplatí on. Ale bývalá manželka to odmítla s tím, že on zaplatí hypotéku, ona zaplatí půlku dluhu jméno FO a od něj chce 850 000 Kč. Akceptoval to, takto je to i v rozhodnutí soudu. K doplňujícím dotazům svědek uvedl, že uznává dluh za půjčku na dům a dvě půjčky na auto. Bývalá manželka se tehdy na půjčkách dohodla s bratrancem. Chtěli si vzít hypotéku, ale byl tam vysoký úrok, tak se manželka domluvila s bratrancem, že si vezme půjčku on, kterou oni budou splácet, ale nakonec ji splácel žalobce, protože se dostali do srabu i s tím autem. Bratranec manželky půjčku splácel a říkal, že až se u toho dostanou, tak mu to budou dávat. Půjčka na dům byla na české koruny cca 420 000 Kč, v markách si to nepamatuje. Na kamion to bylo 10 000 DEM a 15 000 DEM. První kamion se rozbil, tak si musel vzít druhou půjčku.

Z doplňujícího výslechu svědka jméno FO vyplývá, že půjčky byly celkem tři, jedna na dům a dvě na kamiony. Všechny půjčky jim poskytl žalobce, i když jednu manželka domlouvala se sestrou žalobce. Co se týká první půjčky na kamion, peníze měli s manželkou vrátit, až začne vydělávat, měl autodopravu. Jenže podnikání nešlo, kamion se rozbil a došlo k druhé půjčce, kde vlastně o splatnosti nebylo ujednáno nic. U půjčky na dům to bylo tak, že žalobce do domu de facto jezdil, na peníze nepospíchal, říkal „až budete mít nějaký přebytek, tak mi to dáte“. Říkal, že jedině, kdyby se rozvedli, tak že chce peníze hned zpět. S manželkou se rozvedli v roce 2016.

4. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalovaná a její bývalý manžel uzavřeli se žalobcem nejméně dvě smlouvy o půjčce, jednu v roce 1995 na částku v přepočtu 420 000 Kč (tehdy 28 000 DEM) na zakoupení zemědělské usedlosti v adresa a o několik let později na částku 15 000 DEM na zakoupení kamionu. Uvedenou skutečnost potvrzují nejen účastnické výslech a výpověď slyšeného svědka, ale i listinné důkazy, zejména návrh žalované a jméno FO na schválení smíru v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů a usnesení Okresního soudu v Lounech, kterým byl tento smír schválen. Tvrzená půjčka na dům je pak dle závěru soudu v širších souvislostech potvrzována i samotnou kupní smlouvou na předmětnou nemovitou věc v adresa, která byla uzavřena v srpnu 1995, kdy kupujícími byla žalovaná a jméno FO a kupní cena činila 420 000 Kč. Splatnost ani jedné z půjček pak nebyla mezi žalobcem na straně jedné a žalovanou a svědkem jméno FO na straně druhé sjednána konkrétním datem. Půjčku na dům měli žalovaná a jméno FO vrátit okamžitě, pokud se rozvedou nebo se bude dům prodávat, o čemž hovořila nejen žalovaná, ale i sám žalobce a v doplňujícím výslechu to potvrdil i svědek jméno FO. Splatnost půjčky na kamion byla sjednána „až na to budou mít“, svědek jméno FO pak hovořil o tom, že měli peníze vrátit, až začne vydělávat.

5. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok zejména podle ust. § 564 zákona č. 40/1961 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, a to s ohledem na znění ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014.

6. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení doby splatnosti u dvou půjček, které před více než dvaceti lety poskytl žalované a jejímu tehdejšímu manželovi s odůvodněním, že doba vrácení půjček byla tehdy ujednána „až na to budou dlužníci mít“. Soud vycházel ze zjištění, že obě žalobcem tvrzené smlouvy o půjčce byly mezi účastníky sjednány, když tuto skutečnost nejen uváděli oba účastníci (žalovaná s výhradou, že o druhé půjčce se dozvěděla až po jejím poskytnutí), ale potvrdil ji i svědek jméno FO, a vznik půjček je rovněž potvrzován listinami - návrhem žalované a jméno FO na schválení smíru a výrokem usnesení Okresního soudu v Lounech č. j. spisová značka ze dne 9. 8. 2021, kterým byl schválen smír žalované a svědka jméno FO jako bývalých manželů ve věci vypořádání zaniklého společného jmění manželů, v nichž jsou obě půjčky ve výši zmiňovány. Soud při hodnocení, zda došlo k uzavření tvrzených smluv o půjčkách, vycházel především ze zjištění o tvrzené výši půjček, která koresponduje z listinnými důkazy, byť druhá z půjček ve výši původně 8 000 EUR (v době zániku manželství 7 000 EUR a nyní 5 000 EUR) měla být dle těchto listin určena na jiný účel (koupi nemovitostí) než na účel, který vyplynul z účastnických výslechů a výslechu slyšeného svědka, tedy na pořízení kamionu. K tomu však soud považuje za důležité uvést, že ani jedna z osob slyšených před soudem ve své výpovědi nezmiňovala, že by byla poskytnuta jakékoliv jiná půjčka na koupi domu než půjčka určená na zaplacení kuní ceny nemovité věci. Všechny osoby slyšené před soudem hovořily o půjčce na dům v částce tehdy v přepočtu cca 420 000 Kč, což byla právě kupní cena předmětné nemovité věci v adresa, a všechny tyto osoby se i shodly na dalších dvou půjčkách na pořízení kamionu. Soud v tomto řízení nehodnotil, zda došlo k platnému uzavření smluv o půjčkách, ani skutečnost, zda a v jaké výši v současné době dluhy existují, pro účely žaloby o určení splatnosti dluhu postačuje zjištění, že právní vztah mezi účastníky vznikl.

7. Soud tak po zjištění, že závazky mezi účastníky v minulosti vznikly, dále zvažoval, zda je možné žalobě o určení splatnosti dluhu vyhovět, tedy zda doba plnění (splatnosti půjček) byla v projednávané věci ponechána na vůli dlužníků. Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, doba splnění závazku může být stanovena soudním rozhodnutím za situace, kdy doba splnění závisí pouze na vůli dlužníka. V dané věci bylo zjištěno, že pokud se jedná o půjčku ve výši původně 15 600 DEM na pořízení kamionu, bylo mezi žalobcem na straně jedné a žalovanou s jejím tehdejším manželem na straně druhé dohodnuto, že půjčku dlužníci vrátí, až na to budou mít. V případě této půjčky je tedy z pohledu soudu žaloba důvodná, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že měna DEM již neexistuje a byla nahrazena měnou EUR, a rovněž s ohledem na tvrzení, že došlo k částečnému plnění na tuto půjčku, určil soud splatnost dluhu žalované vůči žalobci z titulu zápůjčky ve výši 5 000 EUR. Žalovaná je dle závěru soudu v tomto řízení pasivně legitimována, není třeba, aby na straně žalované stál i bývalý manžel žalované jméno FO, neboť v dané situaci, kdy měla být půjčka poskytnuta manželům za trvání manželství, může si věřitel (žalobce) vybrat, zda bude požadovat plnění na obou dlužnících či pouze na jednom z nich. Obdobně je tedy třeba pohlížet i na pasivní legitimaci v řízení o určení splatnosti dluhu, a dle závěru soudu tedy může být žalován o určení splatnosti dluhu jen jeden z bývalých manželů, v projednávané věci žalovaná.

8. Jiná situace však dle závěru soudu nastala v případě druhé půjčky poskytnuté na zakoupení domu, kde sám žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že bylo ujednáno, že pokud se žalovaná a jméno FO rozvedou nebo se bude dům prodávat, bude chtít peníze zpět okamžitě. Uvedenou skutečnost pak potvrdila ve své účastnické výpovědi i žalovaná a rovněž svědek jméno FO uvedl, že bylo ujednáno, že pokud se se žalovanou rozvedou, stane se dluh z této půjčky splatným hned. Tato dohoda o splatnosti tedy z pohledu soudu již nenaplňuje podmínku stanovenou v ust. § 564 zákona č. 40/1961 Sb., kdy soud může svým rozhodnutím stanovit splatnost dluhu, tj. že doba plnění byla ponechána pouze na vůli dlužníků, neboť byly ústní dohodou vymezeny dva zcela konkrétní momenty, dvě zcela konkrétní situace, kdy bude žalobce požadovat vrácení půjčené částky ihned. Ve vztahu k půjčce ve výši 14 359 EUR tedy soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl, když bylo prokázáno, že doba plnění tohoto dluhu nebyla ponechána jen na vůli dlužníků, a nejsou tedy dány důvody pro vyhovění žalobě v této části.

9. Co se týká žalovanou namítaného promlčení žalobou uplatněného nároku, soud neshledal tuto námitku důvodnou, a to s odkazem na závěr Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky v rozhodnutí ze dne 31. 8. 1983, č. j. 3 CZ 51/83 (R 11/88), že právo věřitele navrhnout, aby soud určil dobu splnění nepodléhá promlčení. Na uvedené rozhodnutí pak ostatně navazují i další novější rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, kdy stejný závěr je vysloven např. v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 11. 2015, č. j. 33 Cdo 4134/2015.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když s ohledem na povahu žalobou uplatněného nároku (určení splatnosti u dvou tvrzených půjček) a rozhodnutí ve věci samé (vyhovění u jedné z půjček a zamítnutí u druhé půjčky), dospěl soud k závěru, že poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je u obou účastníků stejný, a tedy právo náhrady nákladů řízení nenáleží ani jednomu z nich.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.