OSTP 21 C 386/2022-98

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ o určení splatnosti dluhu

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že dluh žalované vůči žalobci z titulu zápůjčky ve výši 5 000 EUR nabude splatnosti uplynutím jednoho roku ode dne právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů tohoto řízení částku 18 395,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované Jméno advokátky, advokátky se sídlem adresa, adresa.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 10. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že dluhy žalované vůči žalobci z titulu zápůjček ve výši 14 359 EUR a 5 000 EUR nabudou splatnosti uplynutím jednoho roku ode dne právní moci rozsudku, a to s následujícím odůvodněním. Dne 5. 8. 1995 uzavřel žalobce se žalovanou a jejím tehdejším manželem jméno FO v místě jejich tehdejšího bydliště v Teplicích smlouvu o zápůjčce 28 000 DEM za účelem nákupu domu v adresa. Uvedenou částku předal žalobce dlužníkům téhož dne tamtéž v hotovosti. O vrácení částky bylo mezi účastníky dojednáno, že ji dlužníci vrátí „až na to budou mít“. K vrácení půjčky nedošlo a na výzvu žalobce k dohodě o termínu splatnosti dluhu žalovaná nereagovala. K úhradě zbývá částka 14 359 EUR, když dne 31. 12. 2001 byla měna DEM nahrazena měnou EUR v kurzu 1/1,95. Dne 28. 9. 2001 dále uzavřel žalobce se žalovanou a jejím tehdejším manželem jméno FO v místě jejich tehdejšího bydliště v Lipencích smlouvu o zápůjčce 15 600 DEM za účelem zakoupení nákladního automobilu. Uvedenou částku předal žalobce dlužníkům téhož dne tamtéž v hotovosti. O vrácení částky bylo mezi účastníky dojednáno, že ji dlužníci vrátí „až na to budou mít“. K vrácení půjčky nedošlo, s výjimkou částky 3 000 EUR, kterou uhradil manžel žalované, a na výzvu žalobce k dohodě o termínu splatnosti dluhu žalovaná nereagovala. K úhradě zbývá částka 5 000 EUR.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, popřela existenci společných dluhů a namítla, že ve věci není pasivně legitimována. Bývalý manžel žalované začal tvrdit společné dluhy až v souvislosti s majetkovým vypořádáním po rozvodu, kdy se snažil ponížit co nejvíce vypořádací podíl, který měl žalované uhradit. Žalovaná dále uvedla, že se zohlednění údajných společných dluhů v předmětném řízení bránila a ke své obraně již tehdy tvrdila, že netvoří předmět společného jmění manželů. U obou těchto dluhů pak žalovaná avizovala, že v případě vypořádání bude pro zachování možnosti svých námitek žádat, aby ve vzájemném poměrů bývalých manželů byly určeny k úhradě tzv. půl na půl, neboť pouze tento postup nepřinese účelové a nedůvodné ponížení vypořádacího podílu. Řízení o vypořádání společného jmění manželů následně skončilo smírem, tvrzené dluhy nebyly zohledněny do výše vypořádacího podílu a dluhy byly toliko ve vzájemném poměru mezi účastníky vypořádány rovným dílem.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č. j. 21 C 386/2022-65 ze dne 24. 1. 2024 soud žalobu zamítl v části, kterou se žalobce domáhal určení že dluh žalované vůči žalobci z titulu zápůjčky ve výši 14 359 EUR nabude splatnosti uplynutím jednoho roku ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), dále určil, že dluh žalované vůči žalobci z titulu zápůjčky ve výši 5 000 EUR nabude splatnosti uplynutím jednoho roku ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

4. Proti shora uvedenému rozsudku podala žalovaná odvolání, a to pouze do výroků II. a III. rozsudku.

5. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 95 Co 367/2024-82 ze dne 4. 7. 2024 byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zrušen a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení.

6. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

Z rozsudku Okresního soudu v Lounech č. j. spisová značka ze dne 16. 6. 2016, který nabyl právní moci dne 13. 8. 2016 bylo zjištěno, že bylo rozvedeno manželství jméno FO, nar. 20. 2. 1963, a jméno FO, nar. Datum narození žalované, které bylo uzavřeno dne 30. 12. 1986 před Městským národním výborem v Teplicích.

Z kupní smlouvy sepsané dne 14. 8. 1995 na Městském úřadu v adresa vyplývá, že tato byla uzavřena mezi adresa a jméno FO jako prodávajícími a jméno FO a jméno FO jako kupujícími a jejím předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitým věcem – zemědělské usedlosti č. p. 4 v obci adresa a pozemků zde specifikovaných v obci a k. ú. adresa z prodávajících na kupující za kupní cenu ve výši 420 000 Kč. Vklad práva vlastnického pro kupující byl zapsán dne 17. 8. 1995, s právními účinky vkladu ke dni 15. 8. 1995.

Podáním ze dne 28. 6. 2021, adresovaným Okresnímu soudu v Lounech ke sp. zn. spisová značka, navrhli v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníci Jméno žalované (žalovaná) a jméno FO schválení smíru, kdy z bodu 4) tohoto návrhu vyplývá, že ze společného dluhu účastníků vůči Jméno žalobce z titulu půjček ve výši 8 000 EUR (v době zániku manželství ve výši 7 000 EUR) a ve výši 28 000 DEM nesplacené ani zčásti, které jmenovaný zapůjčil účastníkům za účelem koupě nemovitostí v k. ú. adresa, jsou oba účastníci zavázáni rovným dílem.

Usnesením Okresního soudu v Lounech č. j. spisová značka ze dne 9. 8. 2021 byl v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů schválen smír účastníků Jméno žalované (žalované) a jméno FO, kdy z bodu 4) schváleného smíru vyplývá, že ze společného dluhu účastníků vůči Jméno žalobce z titulu půjček ve výši 8 000 EUR (v době zániku manželství ve výši 7 000 EUR) a ve výši 28 000 DEM nesplacené ani zčásti, které jmenovaný zapůjčil účastníkům za účelem koupě nemovitostí v k. ú. adresa, jsou oba účastníci zavázáni rovným dílem.

Dopisem ze dne 7. 3. 2022, který není nikým podepsán, měl žalobce vyzvat osobu, která zde není označena, k úhradě částky 13 500 EUR. Dopis začíná slovy „Ahoj podle usnesení Okresního soudu v Lounech mi máš a jméno FO zaplatit dluh každý jednu polovinu…“.

Emailovou zprávou ze dne 26. 4. 2022 byla z emailové adresy e-mail na emailovou adresu e-mail zaslána původní zpráva odeslaná dne 17. 3. 2022 z emailové adresy e-mail, z níže lze zjistit, že dne 17. 3. 2022 osoba „právnická osoba“ napsala osobě jméno FO, že posílá spojení na svou advokátku, na kterou se má nadále obracet.

Výzvou ze dne 31. 5. 2022 byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobce k úhradě dluhu ve výši 526 722,56 Kč (tj. 7 000 EUR a 28 000 DEM dle kurzu ke dni výzvy) nebo alespoň poloviny na ni připadající, resp. k uzavření dohody o termínu úhrady dluhu či způsobu jeho splácení. Dle předloženého potvrzení byla výzva žalované odeslána dne 1. 6. 2022 a žalovaná ji dne 2. 6. 2022 převzala.

Z výpisu z živnostenského rejstříku jméno FO, nar. 20. 2. 1963, bylo mimo jiné zjištěno, že této osobě oprávnění k provozování živnosti silniční motorová doprava nákladní (název živnosti se postupem času měnil) vzniklo dne 12. 6. 1993. Jako podnikající fyzická osoba je jméno FO evidován od 6. 5. 1993, přičemž jednotlivá živnostenská oprávnění pro různé živnosti mu byla vydána v období let 1993 až 1997.

Z výslechu svědka jméno FO soud zjistil, že žalovaná je jeho bývalá manželka a žalobce její bratranec. Svědek uvedl, že měli půjčku na dům a dvakrát na kamion, a když se rozvedli, tak by se to mělo dát nějak do pořádku. On již nějakou částku splatil, ale co ví, bývalá manželka to odmítla nést, přitom dluh uznala. Dal jí návrh na vyplacení 600 000 Kč za barák a hypotéku s tím, že dluh zaplatí on, ale bývalá manželka to odmítla s tím, že on zaplatí hypotéku, ona zaplatí půlku dluhu jméno FO a od něj chce 850 000 Kč. Akceptoval to, takto je to i v rozhodnutí soudu. K doplňujícím dotazům svědek uvedl, že uznává dluh za půjčku na dům a dvě půjčky na auto. Bývalá manželka se tehdy na půjčkách dohodla s bratrancem. Chtěli si vzít hypotéku, ale byl tam vysoký úrok, tak se bývalá manželka domluvila s bratrancem, že si vezme půjčku on, kterou oni budou splácet, ale nakonec ji splácel žalobce, protože se dostali do srabu i s tím autem. Žalobce půjčku splácel a říkal, že až se u toho dostanou, tak mu to budou dávat. Půjčka na dům byla na české koruny cca 420 000 Kč, v markách si to nepamatuje. Na kamion to bylo 10 000 DEM a 15 000 DEM. První kamion se rozbil, tak si musel vzít druhou půjčku.

Z doplňujícího výslechu svědka jméno FO vyplývá, že půjčky byly celkem tři, jedna na dům a dvě na kamiony. Všechny půjčky jim poskytl žalobce, i když jednu manželka domlouvala se sestrou žalobce. Co se týká první půjčky na kamion, peníze měli s manželkou vrátit, až začne vydělávat. Měl autodopravu, jenže podnikání nešlo, kamion se rozbil a došlo k druhé půjčce, kde vlastně o splatnosti nebylo ujednáno nic.

Z dalšího výslechu svědka jméno FO při jednání dne 6. 2. 2025 bylo zjištěno, že na koupi kamionu byly poskytnuty žalobcem dvě půjčky, jedna koncem roku 2000, druhá asi dva roky poté. Jednalo se o částky 10 000 DEM a 15 000 DEM. Půjčky domluvila bývala manželka. První kamion se rozbil, on chtěl skončit s podnikáním, ale bývalá manželka domluvila druhou půjčku. Když bývalou manželku vyplácel, říkal, že dluh zaplatí, ale ona s tím nesouhlasila a chtěla vyplatit o 250 000 Kč navíc, že půlku zaplatí. Bývalá manželka nikdy nechodila do práce, on jí živil a když podnikal, tak do toho tedy stejně dávali jeho peníze. Od roku asi 1994 podnikal v autodopravě, účast jeho manželky na podnikání byla taková, že od něj brala peníze. V podnikání neměla bývalá manželka vůbec žádnou roli, on si platil účetní, jezdil kamionem. Kamion, který koupil z půjčených peněz, používal pouze k autodopravě. K doplňujícím dotazům svědek uvedl, že půjčku na zakoupení kamionu ve výši 15 000 DEM vyjednala manželka a on si tu půjčku vzal, protože to bylo v rodině. Půjčky byly vždy pro oba, pro něj i bývalou manželku, protože celé jeho podnikání bylo pro rodinu, on jediný podnikal, přinášel do rodiny peníze, bývalá manželka nikdy nepracovala. U uzavření půjčky i předání peněz byl vždy on, bývalá manželka a žalobce. Půjčku měli splatit oba, ale bývalá manželka neměla z čeho, splácel on z podnikání. Celá částka byla použita na koupi kamionu.

Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že žalovaná je jeho sestřenice, svědek jméno FO je bývalým manželem žalované. Žalobce uvedl, že rodině jméno FO, jméno FO a jméno FO, půjčil v roce 1995 peníze, aby mohli koupit dům v adresa. Jednalo se o částku 24 000 DEM, kterou jim dal v místě jejich tehdejšího bydliště v Teplicích, Prosetická ulice. Smlouva byla uzavřena ústně a podle dohody měly být peníze žalobci vráceny „až je budou mít“. Pokud by se pan jméno FO a paní jméno FO rozvedli, nebo by se nemovitost prodávala, měly být peníze žalobci vráceny okamžitě. Žalobce dále uvedl, že toto nebyla jediná částka, kterou jméno FO poskytl. Když se panu jméno FO rozbil tahač, půjčoval mu asi ještě dvakrát, ale kolik přesně to bylo, už neví, jednalo se o 10 – 15 000 DEM. Na peníze nespěchal, měli mu je vrátit, až na to budou mít. U obou půjček byli oba manželé jméno FO.

Z doplňující účastnické výpovědi žalobce při jednání dne 6. 2. 2025 bylo zjištěno, že půjčky na kamion poskytl dvě, jednu ve výši 15 000 DEM a druhou ve výši 10 000, mohlo se jednat i EUR, není si měnou jistý. Peníze na druhou půjčku vlastně poskytl švagr, ale peníze předával on. Na první půjčku si on sám půjčoval peníze od banky. Předmětem žaloby je určení splatnosti té první půjčky na kamion ve výši 15 000 DEM. jméno FO mu již asi 6 000 EUR uhradil, tu částku ale započítává na obě půjčky, které poskytl, tedy na dům i kamion. Peníze půjčil, aby pan jméno FO mohl podnikat, aby mohl začít živit rodinu. Peníze byly na kamion, na nic jiného. Když půjčku poskytoval, vždy u toho byla celá rodina, pan jméno FO i paní jméno FO. Peníze předal také oběma. Půjčku měli splatit společně.

Z účastnické výpovědi žalované soud zjistil, že žalobce je jejím bratrancem, svědek jméno FO bývalým manželem. Žalovaná uvedla, že bratranec jí a bývalému manželovi poskytl půjčku na koupi baráku, říkal, že jí nebude chtít zaplatit, že tam bude bydlet, až bude v důchodu, a oni se o dům budou starat. Říkal taky, že peníze ale bude chtít hned zpátky, pokud se rozvedou nebo když dojde k prodeji baráku. Statek stál 420 000 Kč a myslí si, že bratranec jim poskytl celou tuto částku, asi v markách. Jednalo se o rok 1995 nebo 1994. Bratranec jim tehdy peníze přivezl do Teplic, kde bydleli. Ona se do domu stěhovat nechtěla, tak se o to moc nezajímala. Bývalý manžel a žalobce chtěli tehdy dopravovat automobily na opravu a pak je prodávat, vybírali dům, kde je nějaký velký plac a nakonec vybrali ten statek v adresa. Bratranec si na něj vzal půjčku a koupilo se to. Údajně byla ještě půjčka na kamion, ale o té ona moc neví, dozvěděla se až poté, co bratranec bývalému manželovi peníze poskytl, že mu nějaké peníze půjčil. Kamion se rozbil, tak si pak půjčovali na nový od sestřenice, u této půjčky už byla i žalovaná. Žalovaná uvedla, že o výši těchto půjček nic neví.

7. Z provedeného dokazování má soud ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku na určení, že dluh žalované vůči žalobci z titulu zápůjčky ve výši 5 000 EUR (na zakoupení kamionu) nabude splatnosti uplynutím jednoho roku ode dne právní moci tohoto rozsudku, který zůstal předmětem tohoto řízení, za prokázané, že žalovaná a svědek jméno FO uzavřeli sňatek dne 30. 12. 1986 před Městským národním výborem v Teplicích. Jejich manželství pak bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Lounech č. j. spisová značka ze dne 16. 6. 2016, který nabyl právní moci dne 13. 8. 2016. Oprávnění k provozování živnosti silniční motorová doprava nákladní (název živnosti se postupem času měnil) vzniklo uvedenému svědkovi dne 12. 6. 1993, přičemž jako podnikající fyzická osoba je svědek jméno FO evidován živnostenským úřadem od 6. 5. 1993. Žalobce v přesně nezjištěné době v období let 1999 až 2001 poskytl půjčku ve výši 15 000 DEM určenou na zakoupení kamionu svědkem jméno FO k jeho podnikání, kdy půjčku domluvila se žalobcem jako svým bratrancem žalovaná, což shodně uvedl žalobce i svědek jméno FO, a žalovaná byla rovněž přítomna u předání peněž, resp. obálky s penězi. Splatnost půjčky nebyla sjednána konkrétním datem, půjčka na kamion měla být vrácena, až svědek jméno FO začne vydělávat. Následně byla poskytnuta na koupi dalšího kamionu ještě druhá půjčka ve výši 10 000 zřejmě EUR, určení splatnosti této půjčky nebylo předmětem žalobního návrhu.

8. Podle ust. § 143 zákona č. 40/1961 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 7. 1998, v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

9. Podle ust. § 143a odst. 1 zákona č. 40/1961 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 7. 1998, manželé mohou dohodou rozšířit nebo zúžit zákonem stanovený rozsah bezpodílového spoluvlastnictví. Obdobně se mohou dohodnout i o správě společného majetku.

10. Podle ust. § 564 zákona č. 40/1961 Sb., občanského zákoníku, podle kterého je dále žalobou uplatněný nárok třeba posuzovat s odkazem na znění ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy.

11. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení doby splatnosti u půjčky v původní výši 15 000 DEM (dle žalobních tvrzení 15 600 DEM), kterou poskytl na zakoupení kamionu. Soud vycházel ze zjištění, že tvrzená půjčka byla sjednána a za účelem zakoupení kamionu pro podnikatelskou činnost svědka jméno FO žalobcem i poskytnuta. Při předání peněz byla přítomna žalovaná a její tehdejší manžel, svědek jméno FO, což shodně uvedl žalobce i zmiňovaný svědek. Poskytnutí půjčky ostatně nebylo v tomto řízení sporné, s výhradou, že žalovaná tvrdila, že se o ní dozvěděla až po jejím poskytnutí. Pro další posouzení žalobou uplatněného nároku však tento rozpor mezi účastníky, resp. mezi tvrzením žalobce a svědka, kteří byli ve shodě, a vyjádřením žalované, soud neshledal za podstatný pro rozhodnutí ve věci. Soud dále vyšel ze zjištění, že žalovaná a svědek jméno FO byli manželé, jejich manželství bylo uzavřeno v roce 1986 a za trvání manželství začal svědek v roce 1993 podnikat. Svědek dle svého vyjádření podnikal sám, bez účasti manželky, a podle ust. § 143 zákona č. 40/1961 Sb., občanského zákoníku tehdy platného, se podnik nestal předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů, ale náležel do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela, tedy svědka jméno FO. S účinností od 1. 8. 1998 došlo ke změně právní úpravy a podle čl. VIII bodu 2. zákona č. 91/1998 Sb. se věci, které ke dni 1. srpna 1998 tvořily bezpodílového spoluvlastnictví manželů, staly součástí společného jmění manželů. Podnik náležející do odděleného vlastnictví svědka jméno FO se tak k 1. 8. 1998 předmětem společného jmění manželů nestal. V řízení bylo dále zjištěno, že půjčka byla žalobcem poskytnuta za účelem zakoupení kamionu pro podnikatelskou činnost provozovanou svědkem jméno FO a k tomuto účelu byla také použita, když sám svědek vyloučil, že by byť část poskytnutých prostředků byla použita na jiný účel, např. na provoz domácnosti svědka a žalované, tehdejších manželů. Zakoupený kamion pak byl dle zjištění soudu používán výhradně k podnikatelské činnosti provozované svědkem jméno FO. Za dané situace tedy dospěl soud s ohledem na shora uvedené k závěru, že závazek vzniklý ze smlouvy o půjčce ve výši 15 000 DEM se nestal předmětem společného jmění manželů, když předmět, který za něj byl pořízen, měl sloužit a sloužil výlučně podnikatelské činnosti svědka jméno FO. V řízení nebylo tvrzeno, že by kdykoliv v průběhu manželství žalované a svědka jméno FO došlo k rozšíření zákonem stanoveného rozsahu bezpodílového spoluvlastnictví manželů, kdy nadto v době poskytnutí půjčky již byla pro takovou modifikaci předepsána forma notářského zápisu. Ze shora popsaných důvodů tedy soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

12. Pokud právní zástupce žalobce namítal v závěrečném návrhu, že žalovaná prohlásila v návrhu na schválení smíru ve věci vypořádání zaniklého společného jmění manželů půjčku za společnou, tak i kdyby snad právně nebyla, má takové prohlášení z hlediska autonomie projevu velký význam, soud uvádí, že žalovaná prohlásila dle textu návrhu na schválení smíru (který byl převzat do usnesení Okresního soudu v Lounech č. j. spisová značka ze dne 9. 8. 2021) za společné půjčky poskytnuté za účelem koupě nemovitých věcí v k. ú. adresa, a to půjčku v původní výši 28 000 DEM a 8 000 EUR. Soud se neztotožňuje s tvrzením, že by se snad mohlo jednat o formulační nepřesnost, účel půjček je zde uveden zcela konkrétně a lze předpokládat, že návrh smíru ze dne 1. 7. 2021 byl precizován delší dobu, když byl soudu předkládán v písemné podobě a řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů bylo dle shora citovaného usnesení Okresního soudu v Lounech zahájeno již dne 22. 1. 2019. Z žádného ustanovení návrhu smíru dále nevyplývá, že by žalovaná a svědek jméno FO měli v úmyslu vypořádat i závazky vzniklé z podnikání svědka. Soud se v této souvislosti ztotožňuje i s argumentací právní zástupkyně žalované v závěrečném návrhu, kdy poukázala na skutečnost, že předmětem vypořádání v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů učinili účastníci tohoto řízení půjčku ve výši původně 8 000 EUR, ačkoliv předmětem tohoto řízení je určení splatnosti půjčky ve výši 15 000 DEM (dle žalobních tvrzení 15 600 DEM), a nelze tedy dospět k závěru, že by v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů byla vypořádávána právě i půjčka ve výši 15 000 DEM, resp. 15 600 DEM. Soud v této souvislosti poukazuje i na skutečnost, že z hlediska obsahu soudu není zřejmé (měl-li by se přiklonit k argumentaci právního zástupce žalobce, že uzavřeným smírem mělo dojít k vypořádání půjčky na kamion), proč by v návrhu smíru byla jedna půjčka označena měnou DEM a druhá měnou EUR, když dle tvrzení žalobce, které je ve shodě s výpovědí svědka jméno FO, měly být obě půjčky poskytnuty v měně DEM.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 395,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání v částce 2 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle ust. § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč, sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé - vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 14. 9. 2023, účast na jednání dne 21. 11. 2023, účast na jednání dne 18. 1. 2024 a písemné podání ve věci samé – odvolání ze dne 8. 4. 2024) a z částky 2 300 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání dne 6. 2. 2025), dále dle ust. § 13 odst. 4 a. t. z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby a náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 550 Kč ve výši 2 845,50 Kč.

14. Žalovaná byla v řízení zastupována advokátkou, proto soud uložil žalobci zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

15. Lhůtu k plnění uložené povinnosti soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.