OSTR 12 C 251/2014-145

Okresní soud v Třebíči rozhodl předsedou senátu Mgr. Janem Coufalem jako samosoudcem v právní věci žalobce: celé jméno žalobce, datum narození, bytem titul. příjmení číslo, obec, právně zast. údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zast. titul. jméno příjmení, advokátem se sídlem adresa, ⟪LB:lb_001⟫ o určení neexistence zástavního práva,

I. Žaloba žalobce na určení, že zástavní právo k nemovitostem zapsaným:

1) na list vlastnictví, pro obec Třebíč, k.ú. část obce, a to: ⟪LB:lb_001⟫ -) pozemku webová adresa 7/1, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba část obce, adresa, webová adresa, ⟪LB:lb_002⟫ -) pozemku webová adresa 7/2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, webová adresa, pokračování - 2 - 12C 251/2014

2) na list vlastnictví, pro obec Třebíč, k.ú. část obce, a to: ⟪LB:lb_001⟫ -) pozemku p. číslo lesní pozemek, ⟪LB:lb_002⟫ -) pozemku p. číslo lesní pozemek, ⟪LB:lb_003⟫ -) pozemku p. číslo lesní pozemek, ⟪LB:lb_004⟫ -) pozemku p. číslo lesní pozemek, ⟪LB:lb_005⟫ -) pozemku p. číslo lesní pozemek, ⟪LB:lb_006⟫ -) pozemku p. číslo trvalý travní porost, které jsou vedeny Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Třebíč, pro budoucí pohledávku ve výši 30, 000.000 Kč pro právnická osoba, se sídlem adresa žalované, IČO, označené jako V číslo 2006 číslo, na základě listiny: Smlouva o zřízení zástavního práva podle obč.z. ze dne datum, právní účinky vkladu práva ke dni datum, se prohlašuje za neexistující, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku ve výši 27.000 Kč, a to k rukám titul. jméno příjmení, AK adresa.

Podanou žalobou ze dne 16.12.2014 domáhal se žalobce určení neexistence zástavního práva ve smyslu výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že dne 27.12.2005 byla uzavřena smlouva o budoucí kupní smlouvě mezi žalovaným a právnická osoba, (dříve právnická osoba). K zajištění budoucí pohledávky na vrácení zálohy ve výši 30, 000.000 Kč zaplacené žalovaným na základě smlouvy o budoucí kupní smlouvě právnická osoba, poskytl žalobce žalovanému zástavu v podobě nemovitostí v k.ú. část obce a část obce zapsané na list vlastnictví a číslo přičemž ve prospěch žalovaného je dosud na příslušných LV zapsáno zástavní právo smluvní pro budoucí pohledávku ve výši 30, částka. Žalobce má za to, že označení předmětu kupní smlouvy ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě neodpovídalo náležitostem požadovaným v době uzavření této smlouvy příslušným ustanovením zákona a smlouva o budoucí kupní smlouvě je tak absolutně neplatná. Předmětné zástavní právo je pak neexistentní i z důvodu, že mezi žalovaným a právnická osoba byla dne 19.7.2007 uzavřena dohoda o narovnání a vzájemném vypořádání, jejímž předmětem bylo vzájemné narovnání a vypořádání veškerých nároků z předmětné smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 27.12.2005. V důsledku uvedeného pak došlo k zániku nároku žalovaného na vrácení plnění ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě a vzniku nového nároku žalovaného na zaplacení částky sjednané v dohodě o narovnání, který však již není zajištěn zástavním právem dle zástavních smluv ze dne pokračování - 3 - 12C 251/2014-146

14.2.2006, které zřizují zástavní právo k zajištění pouze případné budoucí pohledávky na vrácení zálohy na kupní cenu dle smlouvy o budoucí kupní smlouvě.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že požadavku určitosti označení předmětu budoucího prodeje smlouva o smlouvě budoucí vyhovuje. Zajištěnou pohledávkou podle zmíněných zástavních smluv je pak pohledávka na vrácení zálohy, tedy na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo právnická osoba v důsledku neuzavření kupních smluv podle smlouvy o smlouvě budoucí, když jinak by záloha byla započtena na kupní cenu. Zajištěnou pohledávku smlouva o smlouvě budoucí nezakládá a ve vztahu k zajištěné pohledávce je tak jedno, je-li smlouva o smlouvě budoucí platnou či nikoliv. S ohledem na znění čl. V. dohody o narovnání ze dne 19.7.2007 pak práva a povinnosti vyplývající z původního závazku v rozsahu specifikovaném společnostmi mají trvat i nadále, zmíněný článek pak vylučuje možnost zániku zajištění a je tak zřejmé, že účastníci dohody neměli v úmyslu způsobit v jejím důsledku zánik zajištění a tedy i předmětných zástavních práv.

Soud, vycházeje z podané žaloby a následných vyjádření účastníků, provedl ve věci dokazování zejména výpisy z list vlastnictví pro obec Třebíč, k.ú. část obce, list vlastnictví pro obec Třebíč, k.p. část obce, smlouvou o budoucí kupní smlouvě ze dne 27.12.2005, zástavní smlouvou ze dne 14.2.2006 s razítkem katastrálního úřadu o povolení vkladu (číslo jednací), zástavní smlouvou ze dne 14.2.2006 s razítkem katastrálního úřadu o povolení vkladu (číslo jednací), připojeným spisem OS v Třebíči sp.zn. číslo jednací, připojeným spisem Krajského soudu v Brně sp.zn. spisová značka, dohodou o narovnání a vzájemném vypořádání uzavřenou dne 19.7.2007 mezi žalovaným a právnická osoba, výzvou k zajištění výmazu neexistujícího zástavního práva ze dne datum s podacím lístkem, výzvou k zajištění výmazu neexistujícího zástavního práva ze dne datum, odstoupením od smlouvy ze dne datum, kupními smlouvami ze dne datum, datum, výslechem svědků titul. jméno celé jméno žalobce, jméno příjmení a kupními smlouvami ze dne datum, datum.

Žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto mimo jiné zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem (ustanovení § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Dříve než soud hodnotil důkazy pro účely konkrétního rozhodnutí o věci samé, zabýval se ve smyslu zákonného ustanovení výše citovaného tím, zda na tomto rozhodnutí v jeho znění navrženém žalobcem je dán naléhavý právní zájem, tedy zda by bez tohoto určení byly ohroženy práva žalobce nebo by se její právní postavení stalo nejistým. Zde soud shledal, že podmínka naléhavého právního zájmu je ve věci splněna již jen tím, že žalobce navrhuje určení neexistence zástavního práva k výše označeným nemovitostem, přičemž soudní rozhodnutí určující uvedené má být zaznamenáno do katastru nemovitostí České republiky a podání předmětné žaloby je tak jediným způsobem, jak lze dosáhnout shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí.

Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: pokračování - 4 - 12C 251/2014

Žalobce je vlastníkem nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Třebíč na list vlastnictví, pro obec Třebíč, k.ú. část obce, a to: ⟪LB:lb_001⟫ - pozemku p.č.st anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba část obce, adresa, zem.sta, pozemku p.č.st anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, zem.sta, - pozemku p. číslo lesní pozemek, na list vlastnictví, pro obec Třebíč, k.ú. část obce, a to: pozemku p. číslo lesní pozemek, pozemku p. číslo lesní pozemek, pozemku p. číslo lesní pozemek, pozemku p. číslo lesní pozemek, pozemku p. číslo lesní pozemek, ⟪LB:lb_002⟫ - pozemku p. číslo trvalý travní porost. Otec žalobce titul. jméno celé jméno žalobce jako předseda představenstva spol. právnická osoba se sídlem v obec, ulice a číslo, IČO uzavřel dne datum s Městem Třebíč smlouvu o budoucí kupní smlouvě, týkající se odkoupení části pozemku p. číslo v obci a k.ú. obec, jež měl sloužit k vybudování nákupního centra. Následně dne datum otec žalobce titul. jméno celé jméno žalobce jako předseda představenstva spol. právnická osoba s žalovaným uzavřel smlouvu o budoucí kupní smlouvě, jejímž předmětem byla část nemovitosti – pozemku označeného jako parcelní číslo obec a k.ú. obec o výměře cca 18.000m2, vyznačeného oranžovou barvou na plánku v příloze smlouvy č. 1 jako její nedělitelné součásti, jež měla sloužit k vybudování nákupního centra. V rámci čl. 7 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit zálohu na kupní cenu ve výši 30.000.000 Kč, což fakticky učinil.

K zajištění budoucí pohledávky na vrácení zálohy na kupní cenu ve výši 30, 000.000 Kč zaplacené žalovaným poskytl žalobce (který byl ještě v r. 2006 členem představenstva spol. právnická osoba) žalovanému zástavu v podobě nemovitostí označených výše, a to zástavními smlouvami ze dne datum. Vklad práva z obou zástavních smluv ze dne datum byl povolen dne datum rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Vysočinu se sídlem v Jihlavě, Katastrální pracoviště Třebíč, pod číslo jednací. Právní účinky vkladu vznikly dnem 15.2.2006. Dne 8.3.2007 podal žalovaný u Okresního soudu v Třebíči pod sp.zn. spisová značka žalobu na nařízení soudního prodeje zástavy s odůvodněním, že pro porušování povinností ze smlouvy ze dne 27.12.2005 od této dne 2.11.2006 odstoupil (z důvodu zmaření účelu smlouvy o smlouvě budoucí kupní), avšak záloha na kupní cenu ve výši 30, 000.0000 Kč mu nebyla spol. právnická osoba co do výše 24.500.000 Kč vrácena. Usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 21.6.2007 č.j. 11Nc 4002/2007-35 byl návrh na nařízení prodeje zástav zamítnut s odůvodněním, že předmět kupní smlouvy nesplňuje zákonné požadavky na určitost označení předmětu smlouvy a způsobuje tak neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí, přičemž na vrácení částky zaplacené na základě této smlouvy by bylo možno nahlížet jako nárok na vrácení plnění z neplatného právního úkonu, kteráž pohledávka však není zajištěna zástavním právem ze smlouvy ze dne datum, která zřizuje zástavní právo k zajištění případné budoucí pohledávky na vrácení zálohy na kupní cenu dle smlouvy o smlouvě budoucí, jež byla shledána neplatnou. Dne 19.7.2007 došlo mezi spol. právnická osoba a žalovaným k uzavření Dohody o narovnání. V čl. II. uvedené dohody účastníci sjednali, že z původní smlouvy o smlouvě budoucí ze dne datum zbývá uhradit 23, 000.000 Kč s tím, že v případě (čl. III) že nebude nárok ve stanovených lhůtách (ke dni podpisu dohody 8, 500.000 Kč, do 31.7.2008 4, 500.000 Kč a do 31.7.2009 10, 000.000 Kč) zaplacen, dohoda se od počátku ruší. Zároveň účastníci dohody v čl. V. sjednali, že veškeré způsoby zajištění ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě zůstávají v platnosti až do zaplacení poslední splátky. V souladu s čl. IV. se pak žalovaný zavázal vzít žalobu ve věci číslo jednací zpět, což učinil a řízení bylo usnesením ze dne datum zastaveno. Z výpovědi titul. jméno celé jméno žalobce, bývalého jednatele spol. právnická osoba a prokuristy žalovaného jméno příjmení soud zjistil, že v době uzavírání smlouvy ze dne 27.12.2005 bylo pokračování - 5 - 12C 251/2014-147 jejím účastníkům zcela jasné, čeho se smlouva týká, jakých pozemků - pozemku ke stavbě supermarketu, přičemž tento je označen a vyplývá ze součásti smlouvy - plánku. Účelem následně uzavřené dohody o narovnání mělo být dle tvrzení titul. jméno celé jméno žalobce nahrazení závazku z neplatné smlouvy o smlouvě budoucí kupní. V rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v obec pod sp.zn. insolvenční spisová značka proti právnická osoba (dříve právnická osoba) byla pohledávka žalovaného (a to nezajištěná) za dlužníkem částečně upokojena, nadále dle tvrzení žalovaného trvá co do výše částka. Dne datum vyzval žalobce písemně žalovaného k zajištění výmazu neexistujícího zástavního práva s odůvodněním, že dohoda o narovnání ze dne 19.7.2007 způsobila zánik původního závazku na vrácení zálohy 30, 000.000 Kč a vznik závazku nového. Tímto tedy mělo dojít k zániku zajištěné pohledávky a současně k zániku zástavního práva na nemovitých věcech žalobce. Uvedené zůstalo bez reakce.

Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Základní otázkou, kterou soud v projednávané věci řešil, je posouzení platnosti smlouvy o budoucí smlouvě ze dne 27.12.2005 z hlediska ustanovení § 37 občanského zákoníku. V kontextu se zjištěným obsahem smlouvy, výpověďmi svědků a popsanou genezi věci má soud za to, že vymezení předmětu prodeje je dostatečné a smlouva byla uzavřena platně. Zákon v tomto směru jednoznačně stanoví prioritu skutečné vůle účastníků smlouvy nad formálním projevem této vůle a právní úkony vyjádřené slovy je proto třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (§ 35 odst. 2 občanského zákoníku). Dalším základním principem výkladu smluv je pak i priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Uvedené zcela koresponduje s judikaturou Ústavního soudu ČR (srovnej např. nález II.ÚS 571/06 ze dne 21. 4. 2009). Co se týká následně uzavřené dohody o narovnání ze dne 18.7.2007, zde byl účastníky v čl. II. sjednán způsob vrácení zaplacené zálohy 30, 000.000 Kč s tím, že (čl. III.) v případě neuhrazení dohodnutých splátek se dohoda od počátku ruší a účastníci nejsou vázáni jejím ujednáním. K vrácení zálohy dle dohody o narovnání pak nesporně nedošlo, tedy nadále trvá zajištění pohledávky ze zástavních smluv ze dne 14.2.2006 O smyslu uvedeného ujednání logicky vypovídá i čl. V. dohody o narovnání, v rámci kterého se účastníci dohody snažili přenést do dohody i veškeré způsoby zajištění sjednané ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní, výslovně se snažili vyloučit možnost zániku zajištění a evidentně tedy neměli v úmyslu dohodou o narovnání způsobit zánik zástavních práv. Pokud pak došlo k odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí kupní, tímto nezanikají povinnost dlužníka vrátit poskytnuté peněžní prostředky (zálohu ve výši 30, 000.000 Kč) a nedochází ani k zániku zástavního práva. Zástavní právo zde bylo zřízeno k zajištění pohledávky žalovaného na navrácení zaplacené zálohy na kupní cenu ve výši 30, 000.000 Kč a pokud k uzavření vlastní kupní smlouvy nedošlo, je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení své pohledávky ze zastavených nemovitostí.

Z uvedených důvodů proto soud žalobu zamítnul.

O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných pokračování - 6 - 12C 251/2014 k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalovanému tak soud přiznal proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v navýšené odměně advokáta, jenž prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm.b), § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 za 6 úkonů právní služby ve výši 6 x 3.100 Kč, 6 x 300 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 cit. vyhlášky příslušejících za šest úkonů právní služby, náhradě za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 cit.vyh za 8 započatých půlhodin v jednotlivé výši 100 Kč a náhradě cestovních výdajů ve smyslu ustanovení vyhlášek č. 328/2014, č. 385/ 2015 za 2 x 100 najetých kilometrů k jednání soudu dne 3.11.2015 a 26.1.2016 ve výši celkem 1.114 Kč, při průměrné spotřebě vozu 6.4, resp. 4.5 l/100km a ceně paliva 31,10Kč, resp. 29,50Kč, tedy náklady řízení v celkové výši uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu).

Okresní soud v Třebíči