OSTR 4 C 54/2016-131

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ zástavního věřitele: osobní údaje zástavního věřitele zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ zástavnímu dlužníkovi: celé jméno zástavního dlužníka, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa zástavního dlužníka ⟪LB:lb_005⟫ zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ o soudní prodej zástavy

I. Řízení se zastavuje ve vztahu k nařízení prodeje zástavy k nemovitým věcem a to: pozemku p. č. St. 7/1, jehož součástí je budova adresa v část obce, zemědělská stavba, zapsaném na list vlastnictví v k.ú. část obce, pozemku p. č. St. 7/2, jehož součástí je stavba bez č.., zemědělská stavba, zapsaném na list vlastnictví v k.ú. část obce.

II. Soud nařizuje k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 11 763 930,20 Kč prodej zástavy, a to pozemků parcelní číslo, parcelní číslo, parcelní číslo, parcelní číslo, parcelní číslo a parcelní číslo, vše zapsáno na list vlastnictví v k.ú. část obce, obec Třebíč, vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, katastrální pracoviště Třebíč.

1. Zástavní věřitel se návrhem doručeným soudu dne 29. 3. 2016 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud nařídil prodej zástavy, a to nemovitostí ve vlastnictví zástavního dlužníka specifikovaných ve výrocích I. a II. tohoto usnesení (dále též jen„ předmětné nemovitosti“). Návrh odůvodnil tím, že zástavní věřitel uzavřel se právnická osoba, a.s., se sídlem v obec, ulice a číslo, IČO, nyní právnická osoba, v likvidaci, smlouvu o smlouvě budoucí kupní, na jejím základě zástavní věřitel zaplatil dlužníkovi, zálohu na kupní cenu ve výši 30 000 000 Kč. Nárok na vrácení zálohy na kupní cenu v částce 30 000 000 Kč, kterou zástavní věřitel zaplatil na základě shora uvedené smlouvy o smlouvě budoucí kupní zástavnímu dlužníkovi je budoucí pohledávkou, která je zajištěna zástavním právem. Shora uvedený závazek dlužníka vrátit věřiteli finanční částku ve výši 30 000 000 Kč, spolu s jejím příslušenstvím je zajištěn zástavním právem k předmětným nemovitostem, které jsou ve vlastnictví zástavního dlužníka a které vzniklo na základě zástavní smlouvy ze dne 14. 2. 2006. Dlužník dlužil věřiteli na pohledávce původně 30 000 000 Kč. Z této částky již bylo věřiteli uhrazeno 20 000 000 Kč. V rámci insolvenčního řízení, které je vedeno s dlužníkem u Krajského soudu v Brně pod č.j. insolvenční spisová značka, získal věřitel v rámci rozvrhu částku 1 432 199,62 Kč, když jím přihlášená pohledávka činila včetně příslušenství 13 680 794 Kč. V rámci insolvenčního řízení byla pohledávka věřitele za dlužníkem uspokojena v části 10,5%, ve zbytku, tj. v části 89,5%, což odpovídá částce 12 248 595,38 Kč, trvá. V rámci uvedeného řízení byla tato pohledávka přihlášena a zjištěna. Je ji tak podle zástavního věřitele možno považovat za vykonatelnou. Pohledávka zástavního věřitel za dlužníkem nebyla doposud uspokojena a zástavní věřitel je tak nucen domáhat se jejího uspokojení prodejem zástav. Zástavní věřitel též dodal, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 251/2014, se zástavní dlužník domáhá určení toho, že na jím vlastněných nemovitostech shora popsané zástavní právo nevázne. Ve věci prozatím rozhodl soud prvního stupně tak, že žalobu zamítl.

2. Zástavní dlužník se k návrhu zástavního věřitele vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to v celém rozsahu. Argumentoval tím, že zástavní právo na nemovitostech již neexistuje a to z důvodu absence podstatné náležitosti předmětné smlouvy o smlouvě budoucí kupní, spočívající v neurčitém určení předmětu koupě. Podle zástavního dlužníka prodávaná nemovitost musí být již ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní přesně označena tak, je požadoval zákon č. 265/1992 Sb. a zákon č. 344/1992 Sb. Označení předmětu koupě ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě však neodpovídalo náležitostem v době uzavření této smlouvy ustanovením shora uvedených zákonů. Smlouva o budoucí kupní smlouvě totiž obsahuje závazek prodat nemovitost – pozemek, označený jako„ část stávající nemovitosti – pozemku parcelní číslo obec a k.ú. obec, o výměře cca 18 000 m2, která je vyznačena na plánku, který tvoří přílohu č. 1 této smlouvy, oranžovou barvou a je její neoddělitelnou součástí.“ Ačkoliv tato smlouva obsahuje plánek, nejedná se podle zástavního dlužníka v žádném případě o plánek geometrický v podobě, kterou vyžaduje zvláštní zákon. Z tohoto důvodu je nezbytné posoudit smlouvu o budoucí kupní smlouvě jako absolutně neplatnou. Zástavní smlouvy ze dne 14. 2. 2006 uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem k zajištění budoucího závazku z neplatné smlouvy o budoucí kupní smlouvě, jsou tak podle zástavního dlužníka rovněž od počátku neplatné a zástavní právo na nemovitostech zástavního dlužníka neexistuje. Neexistenci zástavního práva na nemovitostech zástavní dlužník dovozuje též z uzavřené dohody o narovnání a vzájemném vypořádání původního závazku uzavřené dne 19. 7. 2007 mezi zástavním věřitelem a spol. právnická osoba, jejímž předmětem bylo vzájemné narovnání a vypořádání veškerých nároků z předmětné smlouvy o budoucí kupní smlouvě uzavřené mezi zástavním věřitelem a spol. právnická osoba, v důsledku čehož podle zástavního dlužníka zanikla pohledávka zástavního věřitele zajištěná zástavním právem. S odkazem na výše uvedené skutečnosti zástavní dlužník navrhuje, aby soud žalobu zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení.

3. V řízení byl původně zdejším soudem nárok zástavního věřitele na nařízení soudního prodeje zástavy – předmětných nemovitostí k zajištění pohledávky ve výši 12 248 595,38 Kč, zamítnut, a to usnesením ze dne 30. 4. 2019, č.j. 4 C 54/2016-70. K odvolání zástavního věřitele Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 3. 2022, č.j. 37 Co 129/2019-110, zamítavé usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.

5. K návrhu zástavního věřitele soud provedl důkazy mimo jiné kopiemi zástavních smluv ze dne 14. 2. 2006, kopií smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 27. 12. 2005, aktuálními výpisy z katastru nemovitostí listu vlastnictví číslo pro obec Třebíč a katastrální území Račerovice, listu vlastnictví číslo pro obec Třebíč a katastrální území Račerovice, listu vlastnictví číslo pro obec Třebíč a katastrální území Sokolí, rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 2. 2016, č.j. 12 C 251/2014-145, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2020, č.j. 37 Co 213/2016-230, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2019, č.j. 21 Cdo 1213/2019-197, usnesením soudního exekutora Mgr. jméno příjmení o rozdělení podstaty ze dne 12. 5. 2022, č.j. 35 EX 182/20-84.

6. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že na základě výše uvedených zástavních smluv bylo na předmětných nemovitostech ve vlastnictví zástavního dlužníka zřízeno zástavní právo ve prospěch zástavního věřitele zajišťující jeho pohledávku (zálohu na kupní cenu) ve výši 30 000 000 Kč. Platnost těchto smluv a existenci uvedeného zástavního práva byla potvrzena v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 251/2014, v němž se soud zabýval nejen platností smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 27. 12. 2005, ale též námitkou zástavního dlužníka týkající se zániku zástavního práva v důsledku mezi účastníky uzavřené dohody o narovnání ze dne 18. 7. 2007, podle níž nakonec nebylo plněno, takže nadále trvá zajištění pohledávky ze zástavních smluv uzavřených dne 14. 2. 2006 (viz rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 2. 2016, č. 12 C 251/2014-119, který nabyl právní moci dne 5. 8. 2020). V průběhu řízení však došlo ke změně vlastnictví k pozemkům p.č. St. 7/1 a p.č. St. 7/2 v k.ú. část obce, na nichž se nachází zemědělské stavby, a to jednak v důsledku prodeje pozemku p.č. St. 7/1, a též v důsledku udělení příklepu při dražbě nemovitosti – pozemku p.č. St. 7/2. U pozemků zapsaných na list vlastnictví v k.ú. část obce je vlastníkem zástavní dlužník, a tyto pozemky jsou nadále zatíženy zástavním právem ve prospěch zástavního věřitele. V řízení bylo též prokázáno, že na pohledávku zástavního věřitele byla podle usnesení soudního exekutora Mgr. jméno příjmení, Exekutorský úřad Jihlava, ze dne 12. 5. 2022, č. 35 EX 182/20-84, uhrazena částka 484 665,10 Kč, takže výše zástavním právem zajištěné pohledávky činí 11 762 930,20 Kč; v tomto směru byl též žalobní návrh zástavním věřitelem při jednání soudu upřesněn.

7. V návaznosti na uvedená zjištění vzal zástavní věřitel svůj návrh zpět, a to v části týkající se prodeje zástavy váznoucí na pozemcích p.č. St. 7/1 a p.č. St. 7/2 v k. ú. část obce.

8. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění, žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

9. Podle odst. 2 uvedeného zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

10. S ohledem na shora uvedený procesní postup zástavního věřitele a citovaná zákonná ustanovení soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto usnesení a řízení zčásti zastavil.

11. Soud tedy ve zbývajícím rozsahu projednávané věci dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro nařízení prodeje zástavy tak, jak navrhl zástavní věřitel, byly splněny, neboť zástavní věřitel předloženými listinami osvědčil jak samotný vznik a existenci závazkového právního vztahu, tak i skutečnost, že pohledávka z tohoto závazkového vztahu vzniklá byla zjištěna zástavním právem na nemovitých věcech ve vlastnictví zástavního dlužníka. Z výše uvedených důvodů tedy soud ve věci rozhodl tak, jak je uvedené ve výroku II. tohoto usnesení.

12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud nerozhodoval. Náhradou nákladů v řízení o soudním prodeji zástavy se opakovaně zabýval Ústavní soud ČR z hlediska ústavnosti (srov. sp. zn. II. ÚS 114/06 a sp. zn. I. ÚS 28/14) a dovodil, že je porušením práva na spravedlivý proces a princip rovnosti účastníků řízení, pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodováno i o nákladech řízení.

Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči.