OSTR 7 C 203/2013-334

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno. Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená 17. 8. 1952 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. MUDr. Tomáš Nováček, narozený 3. 1. 1973 bytem Jasanová 1083, 674 01 Třebíč ⟪LB:lb_004⟫ 2. Pavla Nováčková, narozená 7. 9. 1975 bytem Jasanová 1083, 674 01 Třebíč ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátkou JUDr. Evou Hrbáčkovou sídlem AK Bráfova 50, 674 01 Třebíč ⟪LB:lb_006⟫ o: ochranu vlastnického práva

I. Žalovaní jsou povinni odstranit plot, který je umístěný na pozemku žalobkyně par. č. Anonymizováno/29 v k.ú. adresa, obec adresa a zasahuje do jejího vlastnického práva.

II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni uhradit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení před soudem prvního stupně, před soudem odvolacím i před soudem dovolacím v částce 40 499 Kč, a to ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaní jsou povinni uhradit společně a nerozdílně náklady vzniklé České republice ve výši 30 460,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Třebíči.

IV. Žalobkyni se vrací nespotřebovaná záloha na vypracování dodatku ke znaleckému posudku ve výši 10 000 Kč.

1. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 7 C 203/2013-114 ze dne 7. 5. 2015 byla výrokem I. zamítnuta žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovaným byla uložena povinnost odstranit plot, který je umístěný na pozemku žalobkyně par. č. Anonymizováno/29 v k.ú. adresa, obec Třebíč a zasahuje do jejího vlastnického práva. Výrokem III. uvedeného rozsudku byla žalobkyni uložena povinnost uhradit žalovaným náhradu nákladů řízení a výrokem V. uhradit náklady vzniklé České republice. Proti výrokům I., III. a V. tohoto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Krajský soud v Brně usnesením č. j. 37 Co 232/2015-142 ze dne 3. 1. 2017 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni uložil povinnost uhradit žalovaným náklady odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně v zákonné lhůtě dovolání, kterému Nejvyšší soud ČR vyhověl a rozsudkem č. j. 22 Cdo 2071/2017-158 ze dne 26. 6. 2019 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Usnesením č. j. 37 Co 232/2015-171 ze dne 3. 12. 2019 Krajský soud v Brně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a V. a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení.

2. V průběhu celého řízení v této sporné věci provedl soud prvního stupně podrobné dokazování.

3. Z dopisu žalobkyně ze dne 10. 12. 2012 bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila tímto podáním MěÚ Třebíč, odbor výstavby a životního prostředí na nedodržení stavebního povolení ze strany žalovaných, a to ohledně stavby opěrné zdi na hranicích pozemků s tím, že drátěný plot byl žalovanými vybudován pod úrovní terénu.

4. Z dopisu žalobkyně ze dne 30. 4. 2013 adresovaného stejnému úřadu bylo zjištěno, že žalobkyně tímto na základě oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby podala námitky týkající se opěrné zídky ze svahových tvárnic a terénních úprav pozemku žalovaných s tím, že trvala na dodržení původního stavebního povolení.

5. Z dodatečného povolení stavby – statického posouzení opěrné zdi z vegetačních tvárnic soud zjistil, že dle výpočtů statika Ing. Josefa Doležala opěrná zeď svými parametry vyhovuje danému zatížení zemního tlaku.

6. Z rozhodnutí MěÚ Třebíč, Odboru výstavby, o dodatečném povolení stavby ze dne 25. 7. 2013, č.j. OV 62225/12-SPIS 1208/2013-Ča bylo zjištěno, že byla dodatečně povolena stavba opěrné zdi provedená ze svahových vegetačních tvárnic a terénní úpravy v severní části pozemku pozemková parcela č. 135/167 v katastrálním území adresa, a to na hranici s pozemky pozemková parcela č. 135/29 a 135/27 v katastrálním území adresa, stavba dřevěného skladu na nářadí a stavba bazénu na pozemku pozemková parcela č. 135/167 v katastrálním území adresa. Parametry všech dodatečně povolených staveb jsou v tomto rozhodnutí podrobně popsány. Správní orgán se taktéž podrobně vypořádal se všemi námitkami žalobkyně.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 17. 12. 2013 má soud za prokázané, že vlastníkem pozemků a rodinného domu zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota je žalobkyně.

8. Rozhodnutím Krajského úřadu Kraje Vysočina č. j. KUJI 75285/2013, sp. zn. OUP 393/2013-Ko-2 bylo rozhodnutí MěÚ Třebíč změněno pouze ohledně formálních náležitostí (z důvodu chybného uvedení konkrétních ustanovení stavebního zákona), ve zbývající části (tedy věcně) bylo rozhodnutí potvrzeno. Krajský úřad ve svém rozhodnutí nejprve zrekapituloval celý dosavadní průběh řízení a také to, co mu předcházelo. Pokud se jedná o věcné závěry správního orgánu prvního stupně, pak se s těmito odvolací orgán plně ztotožnil. Při svém rozhodování pak nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí, a proto odvolání žalobkyně zamítl.

9. Ze stavebního spisu MěÚ Třebíč č. OV/6384/2014/Ča bylo zjištěno, pro jaké stavby a za jakých podmínek bylo vydáno stavební povolení a kolaudační rozhodnutí.

10. Z vyjádření společnosti Geoding vyplývá, že v roce 2012 provedl společník této společnosti a současně její zaměstnanec pan jméno FO na žádost žalobkyně zaměření části plotu mezi pozemky žalobkyně a žalovaných, kdy zjistil, že předmětná část plotu je umístěna v rámci povolených odchylek, tedy že je plot v pořádku. Jednalo se však pouze o sousedskou výpomoc, žádný protokol o zaměření proto nebyl vyhotoven. Oficiální zaměření tedy neproběhlo.

11. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO a z jeho výslechu u jednání dne 29. 4. 2015 vyplývá, že maximální „zásah“ předmětného oplocení do pozemku žalobce činí 0,05 m na správní hranici dané podrobnými body číslo hodnota-Anonymizováno a Anonymizováno-Anonymizováno. Jedná se o podrobné body, které vznikly na základě výsledků zeměměřičské činnosti. Znalec uvedl, že není schopen posoudit, zda se jedná o stavbu na cizím pozemku a dále konstatoval, že v katastru nemovitostí lze vytvořit hranici, kdy mezi dvěma lomovými body je alespoň 0,10 m. Proto v projednávaném případě nelze vytvořit pozemek „zásahu“, ani případné věcné břemeno. Znalec při jednání upřesnil, že lomové body hranic pozemků žalobkyně a žalovaných byly určeny v dnes platném souřadnicovém systému S-JTSK a lze na ně proto uplatnit nejpřísnější kritérium pro přesnost, kdy se jedná o střední souřadnicovou chybu 0,14 metru. Dále však ještě existuje tzv. polohové určení nemovitosti, kde se uplatní odchylka 0,05 metru. Hovoříme-li o katastru nemovitostí, jedná se vždy o to, co je nad povrchem. Proto znalec měřil stojky oplocení. Z grafické přílohy na č. l. 48 posudku je patrný průběh správní hranice mezi pozemky žalobkyně a žalovaných a také skutečná poloha sporného plotu. V době, kdy znalec prováděl zaměření, nebyla zemina kolem základů plotu odkopána a navíc byly u plotu na straně žalobkyně betonové tvarovky.

12. Ve věci proběhlo dne 20. 11. 2020 místní šetření za účasti znalce Ing. Kutálka, kdy žalobkyni bylo soudem nařízeno odstranit zeminu kolem betonového usazení sloupků plotu, aby mohl být vypracován dodatek ke znaleckému posudku. Při místním šetření byla též pořízena fotodokumentace, ze které je patrná aktuální situace na místně samém před odstraněním zeminy. Žalovaný 1. při místním šetření uvedl, že beton z podzemní části oplocení byl odstraněn v dubnu 2020, k čemuž předložil k nahlédnutí fotografie. Toto následně doložila po odstranění zeminy fotografiemi též žalobkyně.

13. Z dodatku ke znaleckému posudku č. hodnota-Anonymizováno/Anonymizováno ze dne 28. 12. 2020 bylo zjištěno, že znalcem byly doměřeny podzemní části sporného oplocení, přičemž znalec navázal na měření nadzemní části oplocení provedené v rámci podání předchozího znaleckého posudku. Plocha, kterou podzemní část konstrukce plotu zasahuje do pozemku žalobkyně, činí celkem hodnota m2. Plocha nadzemní částí oplocení žalovaných činí 0,484 m2. Celková plocha oplocení, tj. nadzemní i podzemní části, na pozemku p. č. 135/29 (tj. pozemku žalobkyně) činí 0,902 m2. Na požadavek soudu ohledně určení, jaká výměra z celkové plochy plotu se nachází na pozemku žalobkyně a jaká na pozemku žalovaných, znalec uvedl, že celé oplocení se nachází na pozemku p. č. 135/29 (což je pozemek žalobkyně). Znalec závěrem upozornil soud na možnou aplikaci povolené odchylky 0,14 m, která může vést k odlišné interpretaci jeho zjištění. Z nákresů na č.l. 24-26 dodatku ke znaleckému posudku je jasně patrné, jakou částí zasahuje oplocení žalovaných do pozemku žalobkyně jak v nadzemní části, tak i v části podzemní. Černou čarou jsou vyznačeny skutečné hranice pozemků dle katastru nemovitostí, hnědě jsou zakresleny přesahy na pozemek žalobkyně a zeleně je pak vyznačena hranice dovolené odchylky.

14. Z výslechu znalce při jednání konaném dne 26. 7. 2021 vyplynulo, že odchylky zjištěné při zaměření sloupků v terénu jsou hluboce pod povolenými odchylkami, které činí 14 cm. Základní problém dle znalce spočívá v původním vyměření pozemku v roce 1996, kdy je dle jeho názoru třeba při zaměření použít stejnou metodu jako tehdy. Při zohlednění povolené odchylky 14 cm nelze dle znalce říci, že stavba je v rozporu s tím, co je evidováno. Znalec garantuje přesnost svého nálezu s odchylkou do 4 cm. Existující oplocení bylo zaměřeno celkem 3x, kdy odchylka je do 14 cm. Pokud je zjištěná odchylka do 14 cm, pak znalec nemá právo cokoliv měnit. Za této situace je fyzický stav v terénu totožný s tím, co je evidováno v katastru nemovitostí. K obrázku č. 1 na č.l. 10 dodatku ke znaleckému posudku znalec uvedl, že je patrné odskočení plotu, že je zde překročena odchylka 0,14 m a tudíž je zasaženo do pozemku sousedícího s pozemkem žalovaných. Původně byly pozemky dle znalce stabilizovány zabetonovanými železnými trubkami a dřevěnými kolíky. Záleží proto na tom, zda tyto byly účastníky tohoto řízení akceptovány jako hranice pozemků. S vytyčováním hranic musí dle znalce souhlasit všichni účastníci. V původním znaleckém posudku označil znalec lomové body 2 až 8, které představují jednotlivé stojky oplocení nad úrovní terénu. Tyto tvoří plochu 0,484 m2. V rámci vypracování dodatku č. 1 ke znaleckému posudku byly zaměřovány podzemní části oplocení, které jsou dvojího druhu, a to jednak betonové baly kolem stojek a jednak „celistvá“ betonová plocha o rozměru 0,17 m2. Všechny stojky tedy zasahují do pozemku žalobkyně, nepřesahují však odchylku 14 cm. Pokud se jedná o betonové baly, pak tyto odchylku přesahují.

15. Na základě požadavku žalobkyně provedla firma Geoding, s.r.o. dne 20. 1. 2021 zaměření ocelových sloupků plotu metodou GNSS, kdy je patrné, že zaměření souřadnic se oproti dodatku ke znaleckému posudku liší v řádech setin. Předložen byl též protokol o určení bodů technologií GNSS a nákres, z nějž je patrné porovnání s měřením znalce metodou volného stanoviska. Znalec se k rozdílům vyjádřil v tom směru, že tyto jsou hluboko pod povolenou odchylkou 0,14 m, kdy maximální rozdíl činí 0,03 m.

16. Z fotodokumentace předložené žalobkyní u jednání dne 29. 4. 2015 (č.l. 98-102) je patrné, že betonový základ plotu žalovaných zasahuje do pozemku žalobkyně v průměru okolo 20 cm.

17. Z fotografie na č.l. 284 spisu, z níž není zřejmé datum jejího pořízení, je patrný rozdíl („odskok“) mezi dvěma sloupky plotu umístěných ve stejné linii. Z další fotografie stejných sloupků je patrné, že „odskok“ činí cca 30 cm.

18. Z fotografií plotu na rovné vlastnické hranici mezi pozemky žalovaných, žalobkyně a vedlejších sousedů (č.l. 307)je patrné, že plot žalovaných je umístěn zřetelně více směrem k domu žalované, než plot (i opěrná zeď) sousedů vedle.

19. Z písemného vyjádření jméno FO ze dne 21. 12. 2020 bylo zjištěno, že jeho firma prováděla na žádost žalovaného 1. práce na oplocení severní části jeho pozemku, a to v druhé polovině roku 2008. Hranice pozemků byla předtím zaměřena geodetickou firmou. Při započetí prací se objevily neshody s majitelkou sousední parcely ohledně plánovaného provedení plotu. Žalovaný 1. sdělil telefonicky, že pokud nebude možná domluva, tak netrvá na výstavbě plotu. Nakonec se podařilo najít kompromis a výstavba plotu pod dohledem majitelky sousední parcely byla započata. Plot byl postaven cca 30 cm nad úrovní terénu. Byl zohledněn požadavek na sousedky na pozdější navezení zeminy nad opěrnou zídku. Sloupky byly zapuštěny do děr s průměrem 30-40 cm a zality betonem. Následně byly namontovány podhrabové desky do betonového lože šířky cca 30-40 cm. Majitelka sousední parcely poskytla součinnost při stavbě a také vlastní materiál. Následně bylo osazeno pletivo z pozemku sousední parcely.

20. Z výslechu svědka jméno FO bylo zjištěno, že už si přesně nevzpomíná, jaká byla situace na místě v době výstavby plotu. Geodetické body byly označeny oranžovým značením. Na neshody s majitelkou sousedního pozemku si svědek blíže nevzpomíná. Dávaly se tam nějaké podhrabové desky navíc na žádost žalobkyně z důvodu vyrovnání svažitého terénu. Svědek se domnívá, že na místě byla žalobkyně, dále tam byl on a jeho zaměstnanci. Je možné, že jim žalobkyně poskytla štěrk. Geodetická firma na místě přítomna nebyla, byly tam jen vytyčené body. Žalovaný 1. na výstavbě plotu netrval, pokud by nebyla možná dohoda se sousedkou. Obsah čestného prohlášení dal dohromady spolu se žalovaným 1., který jej o to požádal.

21. Na fotografii na č.l. 326 je vidět neobdělaná prázdná plocha, opěrná zeď z tvárnic a 3 neidentifikované osoby.

22. Z výňatku z projektové dokumentace k rodinnému domu žalovaných vyplývá mj. plánované umístění plotu na hranici s pozemkem p. č. 135/29.

23. Z emailu zaslaného panem Žákem žalobkyni dne 10. 1. 2013 bylo zjištěno, že byl autorem projektu rodinného domu žalovaných. Za oplocením měla být ponechána rovina pro osázení clonící zeleně, za ní měl následovat svah terénu zkrácený použitím úhlové gravitační stěny.

24. Ostatní provedené důkazy nebyly pro rozhodnutí v této věci podstatné.

25. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. 135/29 zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. hodnota pro k.ú. adresa, obec adresa. Žalovaní 1. a 2. jsou vlastníky sousedního pozemku p. č. 135/167 zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. hodnota pro k.ú. adresa, obec adresa. Žalovaní na hranicích uvedených pozemků vybudovali v létě roku 2009 oplocení z kovových sloupků zapuštěných do betonových základů kruhového tvaru, na které bylo nataženo drátěné pletivo. V rozporu s projektovou dokumentací nenechali za plotem rovnou plochu pro osázení clonící zeleně. Žalobkyně nabyla vlastnictví k předmětnému pozemku v roce 2009. Námitky proti vybudování opěrné zídky a oplocení žalobkyně začala řešit prostřednictvím stavebního úřadu v prosinci 2012. Celková plocha oplocení v nadzemní části činí 0,484 m2, celková plocha oplocení nacházející se na pozemku žalobkyně (v nadzemní i podzemní části) pak činí 0,902 m2. Oplocení leží z převážné části na pozemku žalobkyně, přičemž v nadzemní části se jedná o zásah v rámci povolené odchylky, v části podzemní je dán přesah u všech betonových základů sloupků, resp. u celistvé vybetonované plochy mimo povolenou odchylku. V jarních měsících roku 2020 přitom žalovaní odstranili část betonových základů v podzemní části oplocení.

26. Soud neměl žádnou pochybnost o zjištěních znalce tituly před jménem jméno FO, ani o závěrech jeho posudků, resp. dodatku ke znaleckému posudku a proto návrh žalobkyně na vyžádání zprávy od ZČU v Plzni zamítl.

27. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, a to s odkazem na § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“), podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na skutečnost, že k porušení vlastnického práva mělo dojít a také žaloba na ochranu vlastnického práva byla podána před účinností zákona č. 89/2014 Sb., posuzoval soud tuto právní věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).

28. Dle ust. § 135c odst. 1 obč. zák. zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen „vlastník stavby“).

29. Dle ust. § 135c odst. 2 obč. zák. pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí.

30. Dle ust. § 135c odst. 3 obč. zák. soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

31. Dle ust. § 1087 odst. 1 o. z. zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře.

32. Po provedeném dokazování, které bylo doplněno v souladu s požadavky Nejvyššího soudu ČR, potažmo Krajského soudu v Brně, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť převážná část oplocení vybudovaného žalovanými 1. a 2. se nachází na pozemku žalobkyně. Je sice pravdou, že v nadzemní části se jedná o přesah minimální v rámci povolené odchylky (14 cm), avšak v části podzemní přesahuje i tuto odchylku, a to u betonových balů všech sloupků a dále též u celistvé betonové plochy mezi sloupky označenými znalcem čísly 2 a 3. Jedná se přitom o stav zadokumentovaný znalcem při místním šetření provedeném dne 21. 12. 2020, přičemž větší část betonových přesahů v podzemní části oplocení již žalovaní odstranili v dubnu 2020, jak sám žalovaný 1. uvedl při místním šetření dne 20. 11. 2020. Může se sice zdát, že přesah v řádu centimetrů je nepodstatný, avšak velikost přesahu je třeba poměřovat ve vztahu k velikosti celého oplocení jak v nadzemní, tak i v podzemní části. Jedná se tedy na stavbu na cizím pozemku a soud proto nařídil žalovaným, aby ji odstranili. Odstranění přesahů oplocení do pozemku žalobkyně přitom dle názoru soudu není spojeno s neúměrně vysokými náklady, neboť se jedná o drobnou stavbu, a proto nařízení odstranění stavby není možno považovat za neúčelné ve smyslu ust. § 135c odst. 2 obč. zák. Z téhož důvodu soud nepřikázal oplocení do vlastnictví žalobkyně, která o takové řešení ani neprojevila zájem. S ohledem na velikost přesahu nepovažoval soud za vhodné zřizovat věcné břemeno za náhradu ve smyslu ust. § 135c odst. 3 obč. zák. Náklady na vypracování znaleckého posudku k ocenění takového věcného břemene by dle názoru soudu mohly být řádově srovnatelné s náklady na odstranění plotu. Pokud se jedná o dobrou víru žalovaných, pak tato je vyloučena výňatkem z projektové dokumentace ke stavbě rodinného domu žalovaných ve spojení s vyjádřením projektanta, pana Žáka, ze dne 10. 1. 2013. Aplikace ust. § 1087 o.z. je pak vyloučena, neboť není splněn jeden ze základních předpokladů, a sice že trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí zasahuje na malou část cizího pozemku. Stavba oplocení je z převážné části na cizím pozemku, a proto nelze ustanovení o přestavku v této věci použít. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl.

33. Pokud se jedná o námitky žalovaných, že žalobkyně byla přítomna výstavbě plotu, že s jeho umístěním souhlasila atd., pak tato tvrzení nemá soud za prokázaná, neboť obsah svědecké výpovědi jméno FO nebyl zcela v souladu s jeho čestným prohlášením. Bylo zřejmé, že svědek si na okolnosti výstavby plotu jen těžko vzpomíná, což je s pohledem na časový odstup naprosto logické. Naproti tomu v čestném prohlášení uvádí vcelku přesné údaje, přičemž uvedl, že na jeho vypracování se podílel spolu se žalovaným. Za této situace má soud uvedené čestné prohlášení za nevěrohodné, přičemž z výpovědi svědka nelze učinit jednoznačné závěry, které by tvrzení žalovaných prokazovaly.

34. Předmětem tohoto řízení byl kromě nároku specifikovaného v bodě I. rozsudku též požadavek žalobkyně na uložení povinnosti žalovaným vybetonovat základový pás v hlavě opěrné zdi z vegetačních tvárnic o rozměrech 300 x 600 mm sousedící s pozemky žalobkyně, parc. č. 135/27 a parc. č. 135/29 a zakotvit do něj plotové sloupky v souladu s projektovou dokumentací. Řízení o posledně uvedeném nároku bylo z důvodu zpětvzetí zastaveno výrokem II. rozsudku č. j. 7 C 203/2013-114 ze dne 7. 5. 2015. Tento výrok nabyl právní moci dne 24. 5. 2015. Soud proto musel při posuzování otázky náhrady nákladů řízení vycházet z ust. § 142 a též z ust. § 146 odst. 1 písm. b), odst. 2 věta první o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, pokud se jedná o nárok na odstranění plotu. Pokud se jedná o druhý žalobní nárok, byla to z procesního hlediska žalobkyně, která zavinila zastavení řízení. Soud tuto skutečnost zohlednil při rozhodování o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení pouze za úkony učiněné po 24. 5. 2015 (vyjma převzetí zastoupení a podání žaloby), tj. po nabytí právní moci výroku o částečném zastavení řízení, neboť poté již bylo řízení vedeno pouze ohledně nároku na odstranění plotu. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení vyčíslenou jako součet následujících položek:

 soudní poplatek ve výši 2 000 Kč za podanou žalobu (1/2 skutečně zaplaceného soudního poplatku), ve výši 2 000 Kč za podané odvolání a 10 000 Kč za podané dovolání,

 odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 11 x 1 500 Kč za jedenáct poskytnutých úkonů právní služby (odvolání, vyjádření ze dne 26. 12. 2016, účast u jednání dne 3. 1. 2017, dovolání, doplnění dovolání, vyjádření ze dne 28. 9. 2019, vyjádření ze dne 30. 1. 2020, účast u jednání ve dnech 13. 5. 2020, 26, 7. 2021 a 1. 9. 2021, účast na místním šetření dne 20. 11. 2020) a dále ve výši 2 x 750 Kč za dva úkony právní služby krácené o polovinu ze shora popsaných důvodů (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby), celkem 18 000 Kč,

 13 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 3 900 Kč.

35. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplacených soudních poplatků jako hotových výdajů) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde činí 4 599 Kč.

36. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; soud stanovil lhůtu k plnění v trvání 1 měsíc od právní moci rozsudku s ohledem na skutečnost, že žalovaným rovněž uložil povinnost nahradit náklady státu (viz níže).

37. Ve věci byl ustanoven znalec Ing. Stanislav Kutálek, CSc., který vypracoval písemný znalecký posudek, za nějž mu bylo přiznáno znalečné ve výši 18 530,19 Kč, následně byl vyslechnut při jednání soudu, za což mu bylo přiznáno znalečné ve výši 1 793,09 Kč, poté vypracoval dodatek ke znaleckému posudku, za který mu bylo přiznáno znalečné ve výši 11 446,84 Kč a dále byl opětovně vyslechnut při jednání soudu, za což mu bylo přiznáno znalečné ve výši 2 690,30 Kč. Celkové náklady vzniklé České republice v souvislosti s činností znalce tedy činí 30 460,42 Kč. S ohledem na skutečnost, že ve věci odstranění plotu, které se činnost znalce týkala, byla plně úspěšná žalobkyně, uložil soud v souladu s ust. § 148 o.s.ř. povinnost uhradit náklady vzniklé ČR žalovaným.

38. Výrokem IV. pak bylo rozhodnuto o vrácení částky 10 000 Kč žalobkyni. Uvedená částka byla žalobkyní zaplacena jako záloha na vypracování dodatku ke znaleckému posudku, avšak nedopatřením ze strany soudu nebyla na proplacení znalečného použita. Za situace, kdy žalobkyně byla v této věci úspěšná, vrátil jí soud zaplacenou zálohu, neboť žalobkyně není s ohledem na výsledek sporu povinna hradit náklady vzniklé státu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.