OSTR 7 C 99/2021-19

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 12 364,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 364,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, z částky 3 740 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, z částky 4 000 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, z částky 418 Kč od 21. 9. 2019 do zaplacení a z částky 206,67 Kč od 21. 10. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 12 364,67 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu zaplacení dlužných splátek za koncové zařízení poskytnuté žalované žalobkyní a dlužného pojistného vzniklé na základě účastnických smluv č. 60929366, č. 60931458, č. 60931466 a č. 60929355.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaná.

4. Předně je třeba uvést, že soud se ztotožňuje se stanoviskem žalobkyně, že je ve věci dána příslušnost soudu, a nikoli Českého telekomunikačního úřadu, neboť § 2 písmeno n) zákona 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v platném znění obsahuje výjimku z příslušnosti tohoto úřadu u služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a jejích skutkových tvrzení, jejichž správnost žalovaná v řízení nezpochybnila, vzal soud za prokázané, že součástí účastnické smlouvy č. 60931458 ze dne 22. 7. 2019 byla též smlouva kupní, jejímž předmětem bylo zařízení Samsung Galaxy A50 (modrý) v ceně 8 989 Kč poskytnuté s podmíněnou slevou ve výši 4 000 Kč. Kupní cenu za toto zařízení, která po slevě činila 4 001 Kč, se žalovaná zavázala uhradit ve 23 pravidelných měsíčních splátkách po 170 Kč, když akontace činila 91 Kč. Dne 22. 7. 2019 uzavřela žalobkyně se žalovanou také účastnickou smlouvu č. 60929355, jejíž součástí byla též smlouva kupní, jejímž předmětem bylo zařízení Huawei P Smart 2019 (zelenomodrý) v ceně 5 989 Kč poskytnuté s podmíněnou slevou ve výši 4 000 Kč. Dne 22. 7. 2019 podepsaly smluvní strany dva souhlasy s pojištěním s odkazem na Rámcovou pojistnou smlouvu č. TMHW číslo. Jednalo se o pojištění zařízení Samsung Galaxy A50 (modrý) a Huawei P Smart 2019 (zelenomodrý). Měsíční pojistné činilo 149 Kč (Samsung), resp. 99 Kč (Huawei) a délka pojistné doby byla v obou případech sjednána v trvání 24 měsíců. Žalovaná však řádně neplnila své závazky vůči žalobkyni a dosud neuhradila splatné částky z níže specifikovaných daňových dokladů/vyúčtování: č. 9320000178 splatného dne 21. 1. 2020 v částce 4 000 Kč (vrubopis ke slevě na zařízení) č. 9319093243 splatného dne 17. 12. 2019 v částce 3 740 Kč (splátky zařízení) č. 9320000161 splatného dne 21. 1. 2020 v částce 4 000 Kč vrubopis ke slevě na zařízení) č. 3597233319 splatného dne 20. 9. 2019 v částce 418 Kč (dlužné pojistné) č. 3608013419 splatného dne 20. 10. 2019 v částce 206,67 Kč (dlužné pojistné).

6. Žalovaná dosud žalobkyni dlužné splátky kupní ceny za koncová zařízení, podmíněné slevy z kupních cen a sjednané pojištění ani částečně neuhradila, přestože byla k jejich úhradě žalobkyní před zahájením tohoto řízení písemně vyzvána.

7. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 1746 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 2079 a násl., § 2201 a násl. a § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“) a otázku úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně dostála všem svým povinnostem vyplývajícím z platně uzavřených účastnických smluv specifikovaných výše v odstavci 5., avšak žalovaná svým smluvním závazkům nedostála, když řádně a včas neuhradila žalobkyni sjednané pojistné a kupní cenu za poskytnutá zařízení, ačkoliv jí žalobkyně uvedené ceny řádně vyúčtovala fakturami specifikovanými též v odstavci 5. Soud má na podkladě listin předložených žalobkyní její nárok za zcela prokázaný a žalobě proto výrokem I. zcela vyhověl. Žalovaná se vůči žalobkyni ocitla v prodlení s plněním vícero peněžitých závazků a žalobkyně má proto proti ní též právo na úhradu zákonného úroku z prodlení z jednotlivých částek, a to nejpozději ode dne následujícího po dni, kdy se stala splatnými jednotlivá vyúčtování žalobkyně (viz odstavec 5.). Výše žalobkyní požadovaného a soudem přiznaného úroku z prodlení pak odpovídá dikci ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované. Soud proto žalobě vyhověl i ohledně příslušenství pohledávky.

9. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal.

10. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 620 Kč a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 3 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky totiž žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně (např. pod sp. zn. 7 C 61/2021 nebo 7 C 64/2021). Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.

11. S ohledem na shora uvedené soud ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 ve výši 3 x 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé),

3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.

12. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

13. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.