OSUH 15 C 117/2024-32

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Jagošové a přísedících Ing. Marie Kománkové MBA a Bc. Dušana Mikulce ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného A, IČO IČO žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A ⟪LB:lb_004⟫ pro neplatnost rozvázání pracovního poměru

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru žalovaným vůči žalobkyni listinou ze dne datum, označenou jako „Výpověď z pracovního poměru z důvodů porušení pracovní kázně“, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta.

1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně vůči žalovanému domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru „výpovědí“ obsaženou ve znění listiny ze dne datum. Žalobu odůvodnila tvrzením, že u žalovaného byla zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne datum, jako servírka, v pracovním poměru na dobu určitou, místo výkonu práce měla sjednáno jako „Jméno žalovaného B-jméno FO jméno FO“, přičemž se jednalo o restauraci na adrese adresa v obci Jméno žalovaného B. Sjednanou práci vykonávala na plný úvazek do data datum. Závěrem roku Anonymizováno jí žalovaný sdělil, že restauraci „jméno FO-jméno FO“ nebude od datum provozovat, neb ji poskytne do pronájmu třetí osobě, pročež si má žalobkyně hledat jiné zaměstnání. Pokud by měla žalobkyně na pokračování pracovního poměru u žalovaného zájem, mělo dojít k jeho změně s tím, že místem výkonu práce by se stala provozovna „jméno FO“, jednalo by se o práci na poloviční úvazek a za jiných mzdových podmínek. Tuto nabídku žalobkyně neakceptovala. Dne datum pak se dostavila do místa sjednaného místa výkonu práce dle smlouvy, provozovna však byla skutečně pronajata třetí osobě, čímž jí bylo fakticky znemožněno práci vykonávat. Dopisem ze dne datum sdělila žalobkyně shora uvedené skutečnosti žalovanému a tohoto požádala o vyřešení situace přidělením práce nebo ukončením pracovní smlouvy v souladu se zákonem. Na to žalovaný dopisem s datem datum žalobkyni sdělil, že jí nabízel možnost další spolupráce, kterou nepřijala, stejně jako odstupné v částce částka. Protože od datum do zaměstnání nenastoupila, měl její chování za porušení pracovní kázně, pro které lze žalobkyni udělit výpověď z pracovního poměru dle § 52 písmene g) zákoníku práce. Takto skutečně žalovaný učinil, a to dopisem ze dne datum s odůvodněním, že v období datum se bez omluvy nedostavila do zaměstnání, což označil za hrubé porušení pracovní kázně, pro které jí učinil výpověď dle § 52 písmene g) zákoníku práce. Na uvedené pak reagovala žalobkyně podáním ze dne datum, v jehož rámci žalovanému sdělila, že udělenou výpověď má za absolutně neplatnou, když vyloučila, že by se vytýkaného jednání dopustila, neb zrušením provozovny jí žalovaný výkon práce znemožnil. Závěrem podotkla, že výpověď jí ani nebyla řádně doručena, když byla pouze vložena do její domovní schránky. Ze shora popsaných důvodů, s poukazem na dikci § 72 zákoníku práce, v zachovalé zákonné lhůtě učinila předmětné žalobní podání.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se opakovaně nedostavil, pročež soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. V průběhu řízení soud dále udělil žalobkyni poučení dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. nechť za situace, kdy tvrdí, že skutkové okolnosti vymezené ve znění podané výpovědi z pracovního poměru proběhly způsobem, který popisuje v rámci své výpovědi, tedy zejména, že strany sporu nejméně v období Anonymizováno společně jednaly, kdy byl vyjednáván další možný pracovněprávní vztah stran, založený změnou místa výkonu práce zaměstnankyně, tedy žalobkyně, za situace, kdy tvrdí, že k takovéto změně udělila souhlas, přesto však k dohodě stran nedošlo, nechť v daném směru doplní svá skutková tvrzení a navrhne důkazy způsobilé prokázat jí tvrzený skutkový průběh věci. Poučena pak byla žalobkyně rovněž o důsledcích neunesení břemene důkazního a břemene tvrzení.

4. V návaznosti na udělené poučení žalobkyně doplnila, že v rámci své výpovědi sdělovala vlastní pocity z průběhu komunikace stran, kdy bylo zřejmé, že se účastníci na změně pracovního poměru nedohodli a předmětem osobní schůzky počátkem Anonymizováno bylo ryze jednání stran o výši odstupného. Taktéž z dopisu žalovaného vyplynulo, že poslední schůzka stran sporu proběhla datum, když k dohodě nedošlo. Samotná výpověď z pracovního poměru o změně pracovní smlouvy nehovoří. Za zmatečné má žalobkyně skutkové vymezení výpovědi z pohledu časového zařazení vytýkaného porušení pracovní smlouvy, kdy faktem zůstává, že již od data datum fakticky neměla žalobkyně kam do zaměstnání nastoupit, když již v této době žalovaný smluvenou provozovnu neprovozoval, o čemž se žalobkyně již na počátku Anonymizováno na místě samém přesvědčila.

5. Soud provedl ve věci dokazování, z něhož vyplynula následující skutková zjištění:

6. Z pracovní smlouvy ze dne datum, že žalovaná byla přijata žalovaným do pracovního poměru na pozici „servírka“, s místem výkonu práce v jméno FO. Za výkon práce byla sjednána hrubá hodinová mzda ve výši částka, vymezen základní nárok na dovolenou v délce 4 týdnů a zakotvena práva a povinnosti zaměstnavatele i zaměstnance.

7. Z listiny označené jako „Výpověď z pracovního poměru z důvodu porušení pracovní kázně“ s datem datum soud zjistil, že tuto adresoval žalovaný žalobkyni, obsahem je sdělení, že se žalobkyně ve dnech datum do datum nedostavila do zaměstnání a svou absenci neomluvila. Žalovaný odkázal na dopis s datem datum, který odeslal žalobkyni a jímž tuto upozornil na možnost udělení výpovědi z uvedených důvodů. Na dopis žalobkyně dle žalovaného nereagovala a konstatoval, že se popsaným jednáním dopustila hrubého porušení pracovního poměru, pro které jí udělil výpověď.

8. Z kopie zásilky je zjevné, že tato byla adresována žalobkyni žalovaným, s datem podání datum.

9. Z dopisu s datem datum vyplývá, že žalobkyně adresovala žalovanému písemnost, jejímž obsahem byla výzva k nápravě závadného stavu spočívajícího ve znemožnění výkonu práce žalobkyně dle pracovní smlouvy ze dne datum, když dne datum nemohla vykonávat smluvenou práci vzhledem ke změně provozovatele sjednané provozovny. Ve snaze vyřešit vzájemné spory navrhla ukončení pracovního poměru dohodou s vyplacením odstupného a pro případ jejího neuzavření výpovědí ze strany zaměstnavatele.

10. Dopis s datem datum pak je reakcí na přípis pod bodem 7 odůvodnění, kdy žalovaný konstatoval, že informace o změně provozovatele „jméno FO“ byla žalobkyni dána již v Anonymizováno, měla reagovat hledáním nové práce, popř. jí byla nabízena možnost další spolupráce. Dne datum pracovala dle žalovaného žalobkyně poslední den. Dne datum účastníci na osobním setkání diskutovali možnosti, a to včetně nabídky ukončení pracovního poměru dohodou s odstupným v částce částka. Žalobkyni pak měla být nabídnuta také varianta čerpání dovolené s nástupem do zaměstnání dne datum, čemuž byl přítomen svědek jméno FO. Závěrem žalovaný upozornil žalobkyni na skutečnost, že nenastoupení žalobkyně do zaměstnání dne datum považuje za hrubé porušení pracovního poměru ve smyslu „§ 52 písm. g)“

11. Podáním s datem datum žalobkyně žalovanému v reakci na jeho dopis ze dne datum a udělenou výpověď z pracovního poměru sdělila, že je rozhodující, zda žalovaný plní své povinnosti, coby zaměstnavatele a zda došlo ke změně pracovní smlouvy. V obou případech učinila negativní závěr s tím, že nepřistoupila na navrhované změny pracovní smlouvy, nebylo respektováno její právo na odstupné a pokud sama nabídla žalovanému řešení vzniklé situace udělením výpovědi dle § 52 písm. a) ZP či sjednáním dohody, v obou případech s nárokem na odstupné, nebylo takto ze strany žalovaného postupováno. S nástupem do nového místa výkonu práce s nespecifikovanou pracovní dobou a za nespecifikovaných mzdových a pracovních podmínek nesouhlasila. Udělené výpovědi vytkla absolutní neplatnost, když měla za to, že pochybil zaměstnavatel, protože zrušením provozovny znemožnil žalobkyni vykonávat smluvenou práci, pročež výpovědní důvod § 52 písmene g) ZP není a nemůže být dán. Současně pak žalobkyně žalovanému sdělila, že trvá na tom, aby byla žalovaným nadále zaměstnávána a aby jí byla přidělována práce podle pracovní smlouvy.

12. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalovaného ze dne datum vyplynulo, že žalovaný je oprávněn podnikat mj. v oboru hostinská činnost s adresami provozoven adresa Jméno žalovaného B („jméno FO“) a adresa Jméno žalovaného B.

13. Žalobkyně vypověděla, že o plánovaném ukončení provozu jméno FO-jméno FO se od žalovaného dozvěděla na počátku listopadu Anonymizováno s tím že provozovnu hodlá pronajmout třetí osobě. Připustila, že jí žalovaný nabídl možnost další spolupráce, když měla pracovat v jiné jeho provozovně, tzv. Anonymizováno. Žalobkyně očekávala snížení rozsahu pracovní doby v návaznosti na znalost otvírací doby označené provozovny a její limitaci mírou návštěvnosti. Písemná nabídka či návrh dohody o změně pracovní smlouvy nebyla žalobkyni učiněna. Jednání mezi žalobkyní a žalovanou probíhala ústní formou v období okolo datum. Prostřednictvím SMS vyzval žalovaný žalobkyni k osobní schůzce, při níž k dohodě o budoucí změně pracovního poměru nedošlo, stejně jako se účastníci nedohodli na výši odstupného při skončení pracovního poměru dohodou. Žalovaný vyzval žalobkyni k čerpání dovolené, a to do datum s tím, že tohoto dne má nastoupit do provozovny Anonymizováno, což neučinila. Žalovaný žalobkyni předem sdělil, že „dovolená“ nebude z jeho strany proplacena, neb si na ni vydělala v uplynulém roce. V rámci nabídky změny pracovní smlouvy byla žalobkyni sdělena výše mzdy, místo výkonu práce, avšak nikoliv výše úvazku. Žalobkyně připustila, že budoucí zkrácení pracovního úvazku bylo pouze její domněnkou. Pokud se dostavila do zaměstnání v původní provozovně, nemohla práci vykonávat z důvodu změny provozovatele.

14. Provedené důkazy soud hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo a dospěl k následujícímu skutkovému závěru:

15. Žalobkyně vykonávala pro žalovaného práci na základě pracovní smlouvy v hlavním pracovním poměru, na pozici servírky v provozovně jméno FO-jméno FO v adresa, s hodinovou sazbou částka, a to do konce roku Anonymizováno. Žalovaný ukončil provozování podnikatelské činnosti v označené provozovně a tuto přenechal třetí osobě. Další provozovnou žalovaného byl tzv. Anonymizováno. Strany sporu neuzavřely dohodu o změně pracovní smlouvy, žalobkyně nenastoupila do místa výkonu práce v provozovně Anonymizováno.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle následujících zákonných ustanovení:

17. Podle § 34 odst. 2 ZP pracovní smlouva musí být uzavřena písemně.

18. Podle § 43 odst. 1 ZP přeložit zaměstnance k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, je možné pouze s jeho souhlasem a v rámci zaměstnavatele, pokud to nezbytně vyžaduje jeho provozní potřeba.

19. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění (dále jen “ZP“); výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Dle odst. 2 zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Dle odst. 4 dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

20. Podle § 51 odst. 1 ZP byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Dle odst. 2 výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, 54 písm. c) a § 63.

21. Podle § 52 písm. g) ZP; jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z písemně upozorněn na možnost výpovědi.

22. Podle § 58 odst. 1 ZP pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dozvěděl a pro porušení povinnosti vyplývajícího z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po návratu z ciziny, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

23. Podle § 69 odst. 1 ZP dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu.

24. Podle § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

25. Podle ustanovení § 301 ZP jsou zaměstnanci povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

26. Soud se v dané právní věci musel z úřední povinnosti zabývat otázkou včasnosti žaloby dle dikce § 72 ZP, přičemž učinil pozitivní závěr, neb výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni doručena dne datum (ač nikoli řádně do vlastních rukou, nicméně se tato dostala do sféry vlivu žalobkyně-zde viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4188/2011). Pracovní poměr měl skončit uplynutím výpovědní doby k datu datum a žaloba byla soudu doručena dne datum.

27. Dále se soud zabýval také otázkou týkající se možnosti prekluze práva ve vztahu k uplatnění konkrétních skutků odůvodňujících výpověď z pracovního poměru dle § 58 odst. 1 ZP. Pro určení počátku běhu lhůty uvedené v ustanovení § 58 odst. 1 ZP není významné, kdy zaměstnavatel důvod k výpovědi z pracovního poměru pro porušení pracovní kázně nebo z důvodu, pro který lze okamžitě zrušit pracovní poměr, zjistil; podstatné z tohoto hlediska je, kdy zaměstnavatel prokazatelně získal vědomost (dověděl se), že se zaměstnanec dopustil takového jednání, které může zakládat důvod k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) ZP. V návaznosti na zjištěný skutkový stav pak má soud za to, že k datu doručení výpovědi žalobkyni ze strany žalovaného k takové prekluzi práva nedošlo, neb k vytýkanému jednání, tj. faktickému nedostavení se do zaměstnání žalobkyní došlo ve dnech datum až datum, výpověď byla vyhotovena s datem datum a žalobkyni doručena dne datum.

28. V návaznosti na uvedené pak se soud zabýval posouzením skutečnosti, zda samotná výpověď po formální a materiální stránce odpovídala požadavkům dikce shora citovaných zákonných ustanovení.

29. Po stránce formální požadavků kladených na výpověď z pracovního poměru má soud za to, že tyto podmínky byly zcela naplněny, stejně jako předpoklad nezaměnitelně popsaného jednání jednotlivých skutků. Vytýkané jednání žalobkyně spočívalo v jejím nedostavení se ve dnech datum až datum do zaměstnání, tedy ve tvrzených neomluvených absencích žalobkyně, coby zaměstnankyně, v zaměstnání.

30. Ustanovení § 52 písm. g) ZP patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce, ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy "méně závažné porušení právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnancem“ (dříve pracovní kázně), "závažné porušení právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnancem" a "porušení právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnancem zvlášť hrubým způsobem" definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za takové porušení. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnancem k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k tomuto porušení, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům takového porušení pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. (zde srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 2. 2001 sp.zn. 21 Cdo 735/2000).

31. V dané právní věci pak dle přesvědčení soudu nedošlo k naplnění materiální stránky výpovědi z hlediska hypotézy vymezené dikcí shora citovaného § 52 písm. g) ZP, a to z toho důvodu, že žalobkyni, jako zaměstnankyni, bylo zaměstnavatelem v důsledku ukončení provozu v pracovní smlouvou žalobkyně sjednaném místě výkonu práce znemožněno práci vykonávat. adresa výkonu práce bylo dle znění pracovní smlouvy ze dne datum sjednáno jako “jméno FO v adresa“. V tomto ohledu nedošlo k dohodě stran o změně místa výkonu práce, k čemuž je třeba byť neformálního, nicméně jednoznačně vyjádřeného souhlasu zaměstnance. Žalobkyně sice ve své účastnické výpovědi připustila, že byla ochotna v nové provozovně práci pro žalovaného vykonávat, nicméně se takto přes proběhnuvší jednání strany sporu nedohodly. Účastníci diskutovali ukončení pracovního poměru, když uvedené je prokazováno jak výpovědí žalobkyně, tak jejich elektronickou komunikací ze dne datum. Žalobkyně také v rámci své výpovědi připustila, že účastníci řešili možnost pokračování jejího pracovního poměru, měla jí však být navýšena mzda, diskutován byl taktéž rozsah pracovního úvazku. V daném ohledu pak nelze než uzavřít, že ve věci nešlo o „pouhé“ přeložení žalobkyně, coby zaměstnankyně, ve smyslu dikce § 43 ZP, když jednání stran sporu zahrnovala širší změny pracovní smlouvy (zejména místo výkonu práce, mzda, rozsah pracovního úvazku), zde uvedené opět prokazuje účastnická výpověď žalobkyně, stejně jako dopis žalovaného ze dne datum a v takovém případě již zákoník práce stanoví obligatorní písemnou formu změny pracovní smlouvy (§§ 34, 40 ZP, ve spojení s dikcí § 564 o.z.), která žalovaným nebyla dodržena. Žalovaný, který byl po celé řízení procesně pasivním, ve znění odkazovaného dopisu s datem datum uvádí, že k žádné dohodě stran nedošlo, přičemž dodává, že žalobkyně měla čerpat dovolenou (zřejmě v období datum, když chybně je uvedeno datum datum, do datum) a datum měla nastoupit do zaměstnání. Pokud již dne datum žalovaný neprovozoval jméno FO v adresa, nebylo v možnostech žalobkyně jednat v souladu s pokynem zaměstnavatele a tedy se nemohla dopustit vytýkaného porušení pracovní kázně. Proto soud rozhodl, jak shora ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno.

32. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle dikce § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů právní pomoci za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění vyhl. č. 120/ 2014 Sb. za úkony učiněné do datum z tarifní hodnoty ve výši částka, tj. částka á úkon právní pomoci, tj. za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. ( převzetí a příprava věci, písemné podání s datem datum a účast na jednání soudu dne datum, tedy 3x částka, tj. částka a dále odměna dle a.t. ve znění vyhl. č. 258/ 2024 Sb., tj. úkony činěné po datu datum, sestávající z účasti na jednání soudu dne datum, písemného doplnění tvrzení a doložení důkazu s datem datum a účasti na jednání soudu dne datum, z tarifní hodnoty částka, tj. částka á úkon právní pomoci, tedy 3x3 700 Kč, tj. částka, včetně šesti paušálních náhrad výdajů, z toho 3x á částka (dle a.t. úč. k datum), tj. částka a 3x částka dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od datum, tj. částka dále náhradu cestovného za 3 cesty k jednání soudu ve dnech datum, datum a datum na trase adresa a zpět, při délce jedné obousměrné trasy 24 km, osobním automobilem jméno FO GLK 220, RZ: SPZ, průměrné spotřebě 6,8 l NM/ 100 km, vyhláškové ceně NM částka á l pro rok 2024 a částka á l pro rok 2025, sazbě základní náhrady za používání motorových vozidel á částka za 1 km v roce 2024 a částka za 1 km v roce 2025, tj. cestovné dle vyhl. č. 398/ 2023 Sb. v celkové výši částka a cestovné dle vyhl. č. 475/ 2024 Sb., 2x částka, tedy cestovné celkem částka. Tedy náklady právního zastoupení vč. DPH celkem částka.

33. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

34. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. soud stanovil lhůtu k plnění v délce 3 dnů, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení. (výrok II.)

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti ke Krajskému soudu v Brně. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.