OSUL 14 C 206/2017-242

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ c) Bc. celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_005⟫ d) celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně ⟪LB:lb_007⟫ všichni zastoupeni advokátkou Mgr. et Bc. jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ proti ⟪LB:lb_010⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_011⟫ o zaplacení 144 698 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 12 657,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 657,50 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a), žalobci c) a žalobkyni d) společně a nerozdílně do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 12 657,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 657,50 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci c) do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 56 470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 520 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 250 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 600 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 100 Kč od datum do zaplacení.

IV. Žaloba o zaplacení žalobci a) částky 10 380,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 380,50 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

V. Žaloba o zaplacení žalobci a), žalobci c) a žalobkyni d) společně a nerozdílně částky 10 380,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 380,50 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

VI. Žaloba o zaplacení žalobci c) částky 42 152 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 932 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 682 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 170 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 570 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 470 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 14 665,20 Kč k rukám advokátky Mgr. et Bc. jméno příjmení.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a), žalobci c) a žalobkyni d) společně a nerozdílně do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 392,20 Kč k rukám advokátky Mgr. et Bc. jméno příjmení.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci c) do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 27 862,88 Kč k rukám advokátky Mgr. et Bc. jméno příjmení.

X. Žalovaný je povinen zaplatit státu do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení ve výši 14 417,82 Kč.

1. Žalobci (žalobce a/ celé jméno žalobce, žalobkyně b/ celé jméno žalobkyně a žalobce c/ Bc. celé jméno žalobce) se žalobou, doručenou soudu dne datum, domáhali proti žalovanému zaplacení částky 70 170 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnili tím, že žalobce a) a žalobkyně b) byli v rámci jejich společného jmění manželů vlastníky pozemku parc. číslo v katastrálním území Ústí nad Labem (dále též jen„ pozemek“), který darovací smlouvou ze dne datum převedli na žalobce c). Pozemek je však užíván jako veřejné prostranství - lesopark. Funkční využití pozemku jako plocha zeleně na veřejných prostranstvích - lesopark je pak zaznamenáno rovněž v územním plánu žalovaného z roku 2011. Pozemek tak slouží k zabezpečování veřejného zájmu, kterým je jeho obecné užívání občany žalovaného. Žalobci jako vlastníci pozemku však nemají s žalovaným uzavřenou nájemní smlouvu, přesto je pozemek užíván občany žalovaného, pročež na straně žalovaného dochází k bezdůvodnému obohacení. Žalobci nechali vyhotovit znalecký posudek číslo znalce příjmení jméno příjmení, v němž byla stanovena nájemní cena pozemku ve výši 23 390 Kč ročně. Doplnili, že po výzvách žalovaného nechávají pozemek sekat dvakrát ročně, přičemž každé sečení stojí 3 848 Kč. Bezdůvodné obohacení pak žalovaný ani přes výzvu žalobců neuhradil.

3. Podáním ze dne datum navrhli žalobci změnu žaloby, jíž by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci a) částku 23 038 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení, původní žalobkyni b) částku 23 038 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení a žalobci c) částku 28 452 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Žalobci tak po žalovaném požadovali zaplacení bezdůvodného obohacení za období od datum do datum, a to žalobce a) částku 23 038 Kč, žalobkyně b) částku 23 038 Kč a žalobce c) částku 28 452 Kč. Soud usnesením ze dne 8. 11. 2017, č.j. 14 C 206/2017-40 změnu žaloby připustil.

4. Žalobkyně b) celé jméno žalobkyně po zahájení řízení zemřela a na jejím místě je nadále v řízení pokračováno s jejími právními nástupci, a to žalobcem a), žalobcem c) a žalobkyní d) celé jméno žalobkyně.

5. Podáním ze dne datum navrhl žalobce c) rozšíření žaloby o jeho výlučný nárok na bezdůvodné obohacení za období od datum do datum. Požadoval, aby tak bylo žalovanému dále uloženo zaplatit žalobci c) částku 70 170 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 70 170 Kč od datum do zaplacení. Soud usnesením ze dne 14. 5. 2020, č.j. 14 C 206/2017-105 změnu žaloby připustil.

6. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval zamítnutí žaloby, když uváděl, že územní plán byl vydán opatřením obecné povahy ze dne datum a nabyl právní moci dne datum. Do nabytí účinnosti územního plánu bylo jako účel využití pozemku označeno - plocha pro kolektivní bydlení. Při vyhodnocení územního plánu v roce 2011 bylo zjištěno, že pozemek je trvale zarostlý zelení a částečně zalesněn a že tak není užíván k účelu, k němuž byl určen. Pozemek tak byl vyhodnocen jako volné prostranství uprostřed zástavby. Žalobci pak nehájili svá práva a proti územnímu plánu a navrhované změně využití pozemku nepodali připomínky a ani námitky. Proti územnímu plánu pak nebrojili ani ve správním soudnictví, pročež podle žalovaného lze mít za to, že se změnou využití pozemku souhlasili. Protože žalobci neuplatnili v rámci změny využití pozemku všechny právní instrumenty, které měli k dispozici, nemají nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný následně poznamenal, že je seznámen s rozhodovací praxí soudů ve věci posuzování veřejných prostranství na území obcí a náhrad za jejich případné užívání, pročež by dle jeho názoru měla náhrada bezdůvodného obohacení činit nejvýše 80 680 Kč.

7. Soud věc projednal na jednáních konaných ve dnech datum, datum a datum.

8. Ze shodného prohlášení účastníků vzal soud za prokázané, že v územním plánu územní celek je pozemek evidován jako plocha zeleně na veřejných prostranstvích - lesopark.

9. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. V číslo rok číslo soud zjistil, že byl dne datum proveden vklad vlastnického práva k pozemku pro žalobce c), když jako předešlý stav bylo v katastru nemovitostí evidováno vlastnické právo pro žalobce a) a žalobkyni b) v rámci jejich společného jmění manželů.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví pro katastrální uzemí soud zjistil, že výměra pozemku činí 1 419 m2 a že ke dni datum byl jako vlastník pozemku evidován žalobce c) na základě darovací smlouvy ze dne datum.

11. Z kopie částí anonymizována dvě slova územní celek soud zjistil, že pozemek parc. číslo v katastrální uzemí je evidován jako plocha zeleně na veřejných prostranstvích - lesopark.

12. Z veřejné vyhlášky o oznámení územního plánu ze dne datum soud zjistil, že bylo oznámeno vydání územního plánu, což bylo vyvěšeno na úřední desce dne datum.

13. Z map k letům rok, rok, rok a rok soud zjistil geografickou polohu pozemku v terénu.

14. Z výzvy k úhradě ze dne datum, podacího lístku ze dne datum a informace o sledování zásilek soud zjistil, že zástupkyně žalobců vyzvala žalovaného k zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání pozemku ve výši 70 170 Kč do 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla odeslána dne datum a žalovanému byla dodána dne datum.

15. Výzvou k úhradě ze dne datum vyzvala zástupkyně žalobců žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení za období od datum do datum, a to ve výši 58 475 Kč do 7 dnů od doručení výzvy.

16. Z odpovědi žalovaného ze dne datum soud zjistil, že výzva ze dne datum byla žalovanému doručena dne datum, přičemž žalovaný nárok neuznal.

17. Z listiny označené jako znalecký posudek číslo zpracovaný Mgr. jméno příjmení dne datum a fotokopie dodatku ze dne datum soud zjistil, že nájemní cena pozemku dle vyhlášky č. 441/2013 Sb. činí 23 390 Kč za rok.

18. Ze znaleckého posudku číslo znalkyně celé jméno tlumočnice, Ph.D. soud zjistil, že obvyklé roční nájemné pozemku v roce 2014 činilo 12 800 Kč, v roce rok činilo 12 900 Kč, v roce rok činilo 12 900 Kč, v roce rok činilo 13 000 Kč, v roce rok činilo 13 400 Kč, v roce 2019 činilo 13 700 Kč a v období od datum do datum činilo 7 100 Kč.

19. Z upozornění ze dne datum soud zjistil, že žalobce byl vyzván k nápravě zaplevelené plochy pozemku, který je nutné dvakrát ročně posekat s upozorněním na uložení pokuty.

20. Z faktury č. rok ze dne datum soud zjistil, že žalobci bylo fakturováno sečení trávy a odvoz bio odpadu z pozemku v částce 3 848 Kč, z faktury číslo rok ze dne datum soud zjistil, že žalobci bylo fakturováno sečení trávy a odvoz bio odpadu z pozemku v částce 3 548 Kč, z faktury číslo rok ze dne datum soud zjistil, že žalobci bylo fakturováno sečení trávy a odvoz bio odpadu z pozemku v částce 3 548 Kč a z faktury č. 2019 ze dne datum soud zjistil, že žalobci bylo fakturováno sečení trávy a odvoz bio odpadu z pozemku v částce 3 848 Kč.

21. Soud neprováděl důkazní návrhy účastnickým výslechem žalobce a), vypořádáním a rozhodnutím o námitkách a připomínek uplatněných k návrhu územního plánu obec, výpisem z účtu, potvrzením o zaplacení a výslechem Mgr. jméno příjmení, neboť již provedenými důkazy byl skutkový stav věci dostatečně zjištěn, pročež by provedení dalších důkazů bylo nehospodárné a soud tak uvedené důkazní návrhy pro nadbytečnost zamítl.

22. Na základě provedeného dokazování a ze shodných tvrzení účastníků tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:

Žalobce a) a žalobkyně b) byli v katastru nemovitostí evidováni jako vlastníci pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, jenž spadal do jejich společného jmění manželů, přičemž ke dni datum byl proveden vklad vlastnického práva a jako vlastník pozemku je v katastru evidován žalobce c). V územním plánu územní celek je pozemek evidován jako plocha zeleně na veřejných prostranstvích - lesopark. Výše obvyklého nájemného pozemku v roce 2014 činila 12 800 Kč, v roce 2015 činila 12 900 Kč, v roce 2016 činila 12 900 Kč, v roce 2017 činila 13 000 Kč, v roce 2018 činila 13 400 Kč, v roce 2019 činila 13 700 Kč a v období od datum do datum činila 7 100 Kč. Žalobci vyzvali žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 70 170 Kč do 7 dnů od doručení výzvy, jež byla žalovanému dodána dne datum, a žalobce c) poté vyzval žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení za období od datum do datum ve výši 58 475 Kč do 7 dnů od doručení výzvy, jež byla žalovanému doručena dne datum. Žalobci po výzvě žalovaného nechali v letech rok, rok a rok pozemek posekat.

23. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

24. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Podle cenového výměru anonymizována dvě slova ČR Č. anonymizováno rok bylo stanoveno maximální nájemné pozemku, na němž není provozována podnikatelská činnost, pro obec Ústí nad Labem ve výši 55 Kč za m2 za rok.

29. Podle cenového výměru anonymizována dvě slova ČR Č. anonymizováno rok bylo stanoveno maximální nájemné pozemku, na němž není provozována podnikatelská činnost, pro obec Ústí nad Labem ve výši 55 Kč za m2 za rok.

30. Podle cenového výměru anonymizována dvě slova ČR Č. anonymizováno rok bylo stanoveno maximální nájemné pozemku, na němž není provozována podnikatelská činnost, pro obec Ústí nad Labem ve výši 55 Kč za m2 za rok.

31. Podle cenového výměru anonymizována dvě slova ČR Č. anonymizováno rok bylo stanoveno maximální nájemné pozemku, na němž není provozována podnikatelská činnost, pro obec Ústí nad Labem ve výši 55 Kč za m2 za rok.

32. Podle cenového výměru anonymizována dvě slova ČR Č. anonymizováno rok bylo stanoveno maximální nájemné pozemku, na němž není provozována podnikatelská činnost, pro obec Ústí nad Labem ve výši 55 Kč za m2 za rok.

33. Podle cenového výměru anonymizována dvě slova ČR Č. anonymizováno rok bylo stanoveno maximální nájemné pozemku, na němž není provozována podnikatelská činnost, pro obec Ústí nad Labem ve výši 61 Kč za m2 za rok.

34. Podle cenového výměru anonymizována dvě slova ČR Č. anonymizováno rok bylo stanoveno maximální nájemné pozemku, na němž není provozována podnikatelská činnost, pro obec Ústí nad Labem ve výši 61 Kč za m2 za rok.

35. Provedeným dokazováním bylo prokázáno a mezi účastníky o tom ostatně nebylo ani sporu, že pozemek parc. číslo v katastrální uzemí, jenž původně spadal do společného jmění manželů žalobce a) a žalobkyně b) a jehož vlastníkem je v současnosti žalobce c) je v územním plánu žalovaného vymezen jako plocha zeleně na veřejných prostranstvích - lesopark. Mezi účastníky nebylo rovněž sporu o tom, že mezi nimi není uzavřena žádná smlouva, na jejímž základě by žalobci souhlasili s užíváním pozemku v jejich vlastnictví jako veřejného prostranství se stanovením event. podmínek. Je tedy nepochybné, že pozemek ve vlastnictví žalobců je veřejným prostranstvím, jako veřejné prostranství je užíván, a to bez jakéhokoliv soukromoprávního titulu, přičemž otázkou zůstává pouze to, zda je žalovaný odpovědný za obecné užívání veřejného prostranství a zda po něm mohou žalobci jako vlastníci pozemku požadovat náhradu za obecné užívání jejich pozemku.

36. Soud konstatuje, že otázkou, zda se obec bezdůvodně obohacuje na úkor vlastníka pozemku, jenž je svým charakterem veřejným prostranstvím, se již Ústavní soud ČR i Nejvyšší soud opakovaně zabývaly. Vždy přitom dovodily, že není-li v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnující i jen z části pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu (§ 451 odst. 2 obč. zák.), neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně (srov. např. rozsudky název soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, či usnesení název soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález a ze dne datum, sp. zn. ústavní nález). Pasivní legitimace obce ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení získaného obecným užíváním veřejného prostranství na pozemku náležejícím třetí osobě přitom vyplývá z okolnosti, že veřejná prostranství jsou užívána především občany té obce, ve které se nacházejí, obec je oprávněna vybírat místní poplatek za tzv. zvláštní užívání veřejného prostranství (§ 1 písm. c/, § 4 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) a prostřednictvím územního plánování může též ovlivnit, zda ten který pozemek bude zákonné znaky veřejného prostranství naplňovat i nadále (srov. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

37. Od uvedených judikatorních závěrů Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu se přitom není důvodu odchylovat ani v projednávané věci. Je-li tedy pozemek vlastněný původně žalobcem a) a žalobkyní b), v současnosti pak žalobcem c) bez jakéhokoliv soukromoprávního titulu (např. smlouvy) obecně užíván jako veřejné prostranství, získává tím žalovaný jako obec bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, které je žalobcům povinen vydat (§ 2991 odst. 1 o.z.).

38. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, název soudu v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (např. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky název soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka), uzavřel, že byl formulován a odůvodněn závěr, že výše náhrady za bezdůvodné obohacení se poměřuje zpravidla s obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase, přičemž bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy

39. Soud konstatuje, že nájemné z pozemků nesloužících k podnikání nájemce bylo v rozhodném období regulováno a jeho výše byla omezena maximální cenou (stanovenou cenovými výměry Ministerstva financí vydávanými na základě zmocnění zákona č. 526/1990 Sb., o cenách). Pro pozemek tak byla cenovými výměry stanovena maximální cena nájemného pro roky rok až rok ve výši 78 045 Kč za rok (1 419 m2 * 55 Kč) a pro roky rok a rok ve výši 86 559 Kč za rok (1 419 m2 * 61 Kč). Uvedené však bez dalšího neznamená, že v konkrétním případě nemůže být obvyklá cena (nájemné) nižší než cena regulovaná. Skutečnost, že by obvyklá cena (nájemné) pozemku byla nižší než cena regulovaná, pak vyplynula již z žalobních tvrzení, když sami žalobci uváděli cenu (nájemné) pozemku za rok ve výši 23 390 Kč. Uvedenou cenu (nájemné) pozemku dovozovali ze znaleckého posudku Mgr. jméno příjmení. Soud však musí konstatovat, že z posudku Mgr. jméno příjmení nemohl nijak vycházet, neboť soudu nebyl předložen originál znaleckého posudku číslo který by obsahoval prohlášení znalce o vědomosti následků podání nepravdivého znaleckého posudku, navíc znalec v posudku nestanovoval cenu (nájemné) pozemku ve vztahu k rozhodnému období tak, jak bylo vymezeno podanou žalobou.

40. Soud se tedy zabýval obvyklou cenou (nájemným) pozemku a k jejímu stanovení v řízení ustanovil znalkyni celé jméno tlumočnice, Ph.D., jež ve znaleckém posudku číslo stanovila, že obvyklé roční nájemné pozemku v roce rok činilo 12 800 Kč, v roce rok činilo 12 900 Kč, v roce rok činilo 12 900 Kč, v roce rok činilo 13 000 Kč, v roce rok činilo 13 400 Kč, v roce rok činilo 13 700 Kč a v období od datum do datum činilo 7 100 Kč. Soud předložený posudek znalkyně hodnotí jako kvalitně zpracovaný, srozumitelný, logicky odůvodněný a jako z takového z něj proto ve svém rozhodnutí vycházel. Znalkyně rovněž zcela srozumitelně zdůvodnila, z jakého důvodu použila právě metodu simulovaného výpočtu nájemného, pročež podle soudu nejsou dány žádné důvody pochybovat o výsledcích znaleckého zkoumání.

41. Žalobce a) a žalobkyně b), resp. její právní nástupci žalobce a), žalobce c) a žalobkyně d), uplatnili vůči žalovanému nárok z bezdůvodného obohacení v důsledku obecného užívání pozemku jako veřejného prostranství v období od datum do datum, a to každý v rozsahu jedné poloviny. Jak vyplynulo ze znaleckého posudku, činilo obvyklé nájemné pozemku v roce rok částku 12 800 Kč. Z uvedeného je tak zřejmé, že obvyklé nájemné pozemku v roce rok činilo částku 35 Kč za den (12 800 Kč: anonymizováno dnů). Žalobci vymezené období (od datum do datum) je tvořeno anonymizováno dny, pročež obvyklé nájemné pozemku za uvedené období roku rok činilo 8 785 Kč (anonymizováno dnů x 35 Kč). Za rok rok pak činilo obvyklé nájemné pozemku částku 12 900 Kč. V roce 2016 činilo obvyklé nájemné pozemku částku 12 900 Kč, pročež obvyklé nájemné pozemku v roce 2016 činilo částku 35,25 Kč za den (12 900 Kč: anonymizováno dnů). Žalobci vymezené období (od datum do datum) je tvořeno anonymizováno dny, pročež obvyklé nájemné pozemku za uvedené období roku rok činilo 3 630 Kč (anonymizováno dnů x 35,25 Kč). Celkem tak obvyklé nájemné pozemku za období od datum do datum činilo 25 315 Kč. Na žalobce a) pak připadá polovina obvyklého nájemného pozemku za uvedené období ve výši 12 657,50 Kč a na žalobkyni b), resp. její právní nástupce žalobce a), žalobce c) a žalobkyni d) druhá polovina ve výši 12 657,50 Kč.

42. V následujícím žalobou vymezeném období pak byl vlastníkem pozemku žalobce c), který uplatnil vůči žalovanému nárok z bezdůvodného obohacení v důsledku obecného užívání pozemku jako veřejného prostranství v období od datum do datum. Část roku rok (od datum do datum) pak byla tvořena anonymizováno dny, obvyklé nájemné pozemku v roce rok činilo částku 35,25 Kč za den (viz shora), pročež nájemné pozemku za uvedené období roku rok činilo 9 270 Kč (anonymizováno dnů x 35,25 Kč). Za rok rok pak činilo obvyklé nájemné pozemku částku 13 000 Kč, za rok rok činilo částku 13 400 Kč, za rok rok činilo částku 13 700 Kč a v období od datum do datum činilo 7 100 Kč Celkem tak obvyklé nájemné pozemku za období od datum do datum činilo 56 470 Kč.

43. Na základě shora uvedeného je tak nepochybné, že žalovaný jako obec získal užíváním pozemku vlastněného původně žalobcem a) a žalobkyní b), následně pak žalobcem c) jako veřejného prostranství bez jakéhokoliv soukromoprávního titulu bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, které je žalobcům povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Konkrétně pak částku 12 657,50 Kč žalobci a), dále pak částku 12 657,50 Kč žalobci a), žalobci c) a žalobkyni d) jako právním nástupcům žalobkyně b) a konečně částku 56 470 Kč žalobci c).

44. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobci vyzvali žalovaného výzvou k úhradě ze dne datum, jež byla žalovanému dodána dne datum, k zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání pozemku ve výši 70 170 Kč (dle obsahu výzvy za období od datum do datum) do 7 dnů od doručení výzvy. Poněvadž výzva byla doručena žalovanému dne datum, poslední den určené lhůty připadl na den datum, přičemž k tomuto dni také nastala splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení. Dnem následujícím se pak žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 věta první o.z.), pročež žalobcům vzniklo právo požadovat po žalovaném za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Dne datum se tak stala splatnou povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení ve výši 12 657,50 Kč za období od datum do datum žalobci a), dále ve výši 12 657,50 Kč ze stejné období žalobci a), žalobci c) a žalobkyni d) jako právním nástupcům žalobkyně b) a konečně ve výši 12 520 Kč za období od datum do datum žalobci c). Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že k vydání bezdůvodného obohacení za období od datum do datum žalovaný nebyl žalobcem c) vyzván, pročež lze mít za to, že k zaplacení tohoto nároku byl vyzván až doručením změny žaloby, v níž žalobce c) svůj nárok uplatnil (žalobu rozšířil). Změna žaloby pak byla žalovanému doručena dne datum, přičemž k tomuto dni také nastala splatnost povinnosti vydat žalovanému c) bezdůvodné obohacení za období od datum do datum, jež za dané období činilo částku 3 250 Kč, přičemž od následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení a žalobci c) vzniklo právo požadovat po žalovaném za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že k vydání bezdůvodného obohacení žalobci c) za období od datum do datum byl žalovaný vyzván výzvou k úhradě ze dne datum, jež byla žalovanému doručena dne datum, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Poněvadž výzva byla doručena žalovanému dne datum, poslední den určené lhůty připadl na den datum, přičemž k tomuto dni také nastala splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení za dané období. Dnem následujícím se pak žalovaný ocitl v prodlení a žalobci c) vzniklo právo požadovat po žalovaném za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Za období od datum do datum pak žalovaný opět nebyl žalobcem c) vyzván, pročež lze mít za to, že k zaplacení tohoto nároku byl vyzván až doručením změny žaloby, v níž žalobce c) svůj nárok uplatnil (žalobu rozšířil). Změna žaloby pak byla žalovanému doručena dne datum, přičemž k tomuto dni také nastala splatnost povinnosti vydat žalovanému c) bezdůvodné obohacení za období od datum do datum, jež za dané období činilo částku 7 100 Kč, přičemž od následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení a žalobci c) vzniklo právo požadovat po žalovaném za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

45. Pokud jde o námitku žalovaného, že žalobci nehájili svá práva, když proti územnímu plánu a proti navrhované změně využití pozemku nepodali připomínky a ani námitky a proti územnímu plánu nebrojili ani ve správním soudnictví, pročež podle žalovaného lze mít za to, že se změnou využití pozemku souhlasili, a protože neuplatnili v rámci změny využití pozemku všechny právní instrumenty, které měli k dispozici, neměli by mít nárok na vydání bezdůvodného obohacení, soud konstatuje, že se žalovaný se svými závěry mýlí, neboť skutečnost, že se žalobci nebránili proti územnímu plánu a související změně využití pozemku, má za následek toliko to, že na svém pozemku nemohou stavět, ale nic to nemění na skutečnosti, že pozemek v jejich vlastnictví je v souladu s územním plánem žalovaného užíván jako veřejné prostranství, pročež žalovanému obecným užíváním pozemku vzniká bezdůvodné obohacení.

46. Dále soud k žalobci tvrzenému a dokládanému sekání pozemku poznamenává, že se jedná o povinnost vlastníka pozemku, kterou žalobci, v současnosti žalobce c) plní, avšak náklady spojené s plněním této povinnosti nelze nijak přenášet na žalovaného. Náklady spojené se sekáním pozemku tak mohou být eventuálně saturovány z náhrady bezdůvodného obohacení za obecné užívání pozemku jako veřejného prostranství, které je žalovaný povinen žalobcům, v současnosti žalobci c), vydat, avšak již nijak toto bezdůvodné obohacení nenavyšují.

47. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu podanou důvodně, neboť žalovaný dobrovolně nesplnil povinnost vydat žalobcům bezdůvodné obohacení, jež mu vzniká v důsledku užívání pozemku občany žalovaného, a proto žalobě v bodech I., II. a III. výroku vyhověl, avšak pouze do výše obvyklého nájemného pozemku, jakož i souvisejícího zákonného úroku z prodlení.

48. Ke splnění rozsudkem uložené povinnosti pak soud určil třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

49. Ve zbývajícím rozsahu, a tedy co do částek převyšujících obvyklé nájemné pozemku a co do zákonného úroku z prodlení z těchto částek, jakož i co do úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení za období, v nichž žalovaný nebyl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, soud v bodech IV., V. a VI. výroku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

50. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, vyšel soud z toho, že výsledná výše plnění (bezdůvodného obohacení jako obvyklého nájmu pozemku) závisela na znaleckém posudku, pročež se při rozhodování o náhradě nákladů řízení uplatní § 142 odst. 3 o.s.ř., jenž umožňuje i v takovém případě částečně úspěšnému žalobci přiznat náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Byť byli tedy žalobci v řízení úspěšní jen částečně, je jim žalovaný podle § 142 odst. 3 o.s.ř. povinen poskytnout plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Při určení výše mimosmluvní odměny zástupkyně žalobců a náhrady jejích hotových výdajů za jednotlivé úkony právní služby vycházel soud z § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb dále jen („ advokátní tarif“), když jako tarifní hodnotu použil žalobcům přisouzenou částku (srov. např. usnesení název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). U společných úkonů pak soud aplikoval § 12 odst. 4 advokátního tarifu a přiznal odměnu advokáta sníženou o 20 %.

51. S ohledem na shora uvedené tedy soud rozhodl v bodě VII. výroku o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal v řízení částečně úspěšnému žalobci a) proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení žalobce a) v celkové výši 14 665,20 Kč pak sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 9 720 Kč za sedm úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, změna žaloby ze dne datum, účast na jednání dne datum, doplnění žaloby ze dne datum, účast na jednání dne datum a účast na jednání dne datum podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ advokátního tarifu) při tarifní hodnotě 12 657,50 Kč a sazbě jednoho úkonu ve výši 1 296 Kč (§ 9 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu), a jednoho úkonu právní služby v poloviční výši (jednoduchá výzva k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu) při sazbě jednoho úkonu ve výši 648 Kč (§ 11 odst. 2, § 9 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 2 400 Kč (8 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z daně z přidané hodnoty o sazbě 21 % z částky 12 120 Kč ve výši 2 545,20 Kč O plnění k rukám advokátky žalobce a) a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

52. V bodě VIII. výroku pak soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal v řízení částečně úspěšným žalobci a), žalobci c) a žalobkyni d) jako právním nástupcům žalobkyně b) proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení žalobce a), žalobce c) a žalobkyně d) v celkové výši 18 392,20 Kč pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 727 Kč a z odměny za zastupování advokátem ve výši 9 720 Kč za sedm úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, změna žaloby ze dne datum, účast na jednání dne datum, doplnění žaloby ze dne datum, účast na jednání dne datum a účast na jednání dne datum podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ advokátního tarifu) při tarifní hodnotě 12 657,50 Kč a sazbě jednoho úkonu ve výši 1 296 Kč (§ 9 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu), a jednoho úkonu právní služby v poloviční výši (jednoduchá výzva k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu) při sazbě jednoho úkonu ve výši 648 Kč (§ 11 odst. 2, § 9 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 2 400 Kč (8 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z daně z přidané hodnoty o sazbě 21 % z částky 12 120 Kč ve výši 2 545,20 Kč O plnění k rukám advokátky právních nástupců žalobkyně b) a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

53. V bodě IX. výroku pak soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal v řízení částečně úspěšnému žalobci c) proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení žalobce c) v celkové výši 27 862,88 Kč pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 508 Kč a z odměny za zastupování advokátem ve výši 4 872 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, změna žaloby ze dne datum podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ advokátního tarifu) při tarifní hodnotě 15 770 Kč a sazbě jednoho úkonu ve výši 1 392 Kč (§ 9 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu), a jednoho úkonu právní služby v poloviční výši (jednoduchá výzva k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu) při sazbě jednoho úkonu ve výši 696 Kč (§ 11 odst. 2, § 9 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu), z odměny za zastupování advokátem ve výši 1 740 Kč za jeden úkon právní služby (změna žaloby ze dne datum podle § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) při tarifní hodnotě 15 770 Kč a sazbě jednoho úkonu ve výši 1 740 Kč (§ 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. advokátního tarifu), a z odměny za zastupování advokátem ve výši 10 816 Kč za čtyři úkony právní služby (účast na jednání dne datum, doplnění žaloby ze dne datum, účast na jednání dne datum a účast na jednání dne datum podle § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ advokátního tarifu) při tarifní hodnotě 56 470 Kč a sazbě jednoho úkonu ve výši 2 704 Kč (§ 9 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 2 700 Kč (9 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z daně z přidané hodnoty o sazbě 21 % z částky 20 128 Kč ve výši 4 226,88 Kč O plnění k rukám advokátky žalobce c) a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

54. Soud konstatuje, že žalobcům nepřiznal odměnu advokáta a paušální náhradu hotových výdajů za změnu žaloby ze dne datum, jež nebyla připuštěna, a dále náklady na znalecký posudek Mgr. jméno příjmení, jenž nebyl způsobilým podkladem pro rozhodnutí soudu, pročež tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené.

55. Podle § 148 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (odst. 1). U pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů řízení vůči osobám uvedeným v odstavcích 1 a 2 ve výši státem placených nákladů řízení se úrok z prodlení nevyměřuje (odst. 3). Pro vymáhání pohledávek uvedených v odstavci 3 se uplatní postup stanovený daňovým řádem (odst. 4).

56. Usnesením ze dne 16. 11. 2020, č.j. 14 C 206/2017-143 byla ustanovena znalkyně celé jméno tlumočnice, Ph.D. Znalkyně předložila znalecký posudek ze dne datum, za jehož vypracování jí byla usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. 14 C 206/2017-186 ve spojení s usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 14 417,82 Kč včetně DPH, jež byla znalkyni vyplacena.

57. Soud konstatuje, že pro posouzení, vůči kterému z účastníků má stát podle § 148 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které platil, je rozhodující výsledek řízení. Ve sporném řízení je pak pro výsledek řízení určující úspěch účastníků ve věci. Povinnost uhradit náklady řízení státu tak zásadně stíhá toho účastníka, jenž je povinen hradit náklady řízení druhému účastníku. Přitom však platí, že i v případě, že úspěšný účastník nezíská náhradu nákladů řízení proto, že se jí vzdal, případně mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána z důvodu jejich neúčelnosti, nebo mu žádné náklady nevznikly, vždy platí náklady státu neúspěšný účastník.

58. Konečně soud proto v bodě X. výroku v souladu s § 148 o.s.ř. uložil žalovanému, jehož stíhá neúspěch ve věci, povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení vzniklých státu, tj. odměnu a náklady ustanovené znalkyně, když žalovaného zavázal k povinnosti náhrady nákladů řízení státu v částce 14 417,82 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.