OSUL 33 C 220/2022-33

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 37 392,65 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 440,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 407,24 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 455,24 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 2 483 Kč, s úrokem v částce 25 131,31 Kč a s úrokem z prodlení v částce 656,56 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 952 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 952 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 392,65 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného spotřebitelského úvěru, který poskytla žalovanému společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum částku 35 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 65 072 Kč, tvořenou jistinou 35 000 Kč a souhrnným poplatkem 30 072 Kč v 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil pouze částku 18 048 Kč. Výše dlužné jistiny činí 26 407,24 Kč, kapitalizovaného smluvní úroku 1 909,97 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 12 656,92, nákladů na vyhodnocení úvěru 2 400,38 Kč, inkasního poplatku 4 649,49 Kč, smluvní pokuty 10 985,41 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 2 483 Kč a 656,56 Kč a kapitalizovaného úroku 25 131,31 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 30 072 Kč v 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě jednoho měsíce od data uzavření smlouvy.

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, dohody o úplatě za postoupení pohledávek ze dne datum, potvrzení o provedení transakce ze dne datum a listiny označené„ anonymizováno spisová značka číslo soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovaným na žalobkyni.

4. Žalovanému bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno (oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podací lístek ze dne datum).

5. Z podacího lístku ze dne datum a výzvy před podáním žaloby ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalované pohledávky do datum.

6. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl celkový měsíční příjem ve výši částka (z toho částka mzda a částka důchod) a měsíční výdaje v souhrnné výši částka. Použitelný příjem tak představoval částku částka.

7. Z dodatku číslo pracovní smlouvy ze dne datum a výplatních pásek na č. l. 24 a 25 spisu soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena čistá mzda v měsíci měsíc rok ve výši částka, v měsíci měsíc rok ve výši částka a v měsíci měsíc rok ve výši částka. Ze mzdy žalovaného byly prováděny exekuční srážky.

8. Z ústřižků pro příjemce na č. l. 23 spisu soud zjistil, že žalovaný pobíral v období od měsíc do měsíc rok invalidní důchod ve výši částka měsíčně.

9. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

10. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 30 072 Kč v 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě jednoho měsíce od data uzavření smlouvy. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované pohledávky do datum. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl celkový měsíční příjem ve výši částka (z toho částka mzda a částka důchod) a měsíční výdaje v souhrnné výši částka. Použitelný příjem tak představoval částku 10 877 Kč. Žalovanému byla vyplacena čistá mzda v měsíci měsíc rok ve výši částka, v měsíci měsíc rok ve výši částka a v měsíci měsíc rok ve výši částka. Ze mzdy žalovaného byly prováděny exekuční srážky. Žalovaný pobíral v období od měsíc do měsíc rok invalidní důchod ve výši částka měsíčně. Žalovaný uhradil na žalovanou pohledávku částku 18 048 Kč.

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“).

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Z výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr neplnil dobrovolně své závazky, když z jeho příjmu byly prováděny srážky. Za těchto okolností neodpovídá poskytnutí dalšího úvěru žalovanému požadavku náležité péče poskytovatele úvěru. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA).

21. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

22. V daném případě žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvy o spotřebitelském úvěru jako neplatné a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

23. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 16 952 Kč (jistina ve výši 35 000 Kč po odečtení částečných úhrad v souhrnné výši 18 048 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 952 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 20 440,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 407,24 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 455,24 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 2 483 Kč, s úrokem v částce 25 131,31 Kč a s úrokem z prodlení v částce 656,56 Kč, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (datum), ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu byla žalobkyni přiznána částka 17 664,68 Kč. Co do částky 49 288,09 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).