OSUL 36 C 293/2024-55

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Plachou Nekolovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_003⟫ c) Jméno žalobce C, narozená Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C ⟪LB:lb_004⟫ všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované, narozená anonymizováno bytem Adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno sídlem anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ 2. jméno žalované 2, narozená anonymizováno bytem anonymizováno zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka ⟪LB:lb_008⟫ o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

Žalovaná 1 je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem náklady řízení ve výši 32 028,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

I. Podílové spoluvlastnictví žalobců a žalovaných k bytové jednotce č. Anonymizováno umístěné v budově č.p. Anonymizováno na pozemku parc. č. Anonymizováno se spoluvlastnickým podílem ve výši Anonymizováno na společných částech budovy č.p. Anonymizováno a pozemku parc. č. Anonymizováno, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo hodnota pro obec adresa, katastrální území adresa, u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, katastrální pracoviště adresa, se zrušuje.

II. Soud nařizuje prodej bytové jednotky č. Anonymizováno umístěné v budově č.p. Anonymizováno na pozemku parc. č. Anonymizováno se spoluvlastnickým podílem ve výši Anonymizováno na společných částech budovy č.p. Anonymizováno a pozemku parc. č. Anonymizováno, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo hodnota pro obec adresa, katastrální území adresa, u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, katastrální pracoviště adresa, ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi žalobce a žalované tak, že žalovaná 1 anonymizováno obdrží 6/10 z výtěžku a žalovaná 2 anonymizováno a každý ze žalobců obdrží po 1/10 z výtěžku.

III. Žalovaná 1 je povinna zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné náhradu nákladů řízení ve výši 114 135,82 Kč, k rukám zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci a žalovaná 2 mezi sebou nemají právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaná 1 je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem náklady řízení, jejichž výše bude určena samostatným usnesením.

1. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 3. 3. 2025, č. j. 36 C 293/2024–55 bylo rozhodnuto o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o nákladech řízení mezi účastníky a výrokem V. tohoto rozsudku soud rozhodl o povinnosti žalované 1 zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem náklady řízení, jejichž výše bude určena samostatným usnesením.

2. Podle § 140 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

3. Dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

4. Vzhledem k typu projednávané věci (iudicium duplex) nelze zcela hovořit o úspěchu či neúspěchu účastníků ve věci. Jak však soud odůvodnil v rozsudku, žalovaná 1 svým chováním (zadlužováním všech spoluvlastníků) zavinila podání žaloby a vypořádání spoluvlastnictví vůbec. Soud musel její nezletilé dceři, žalované 2, ustanovit kolizního opatrovníka, kterým byl advokát. Tomu soud musí vyplatit odměnu. Vzhledem k chování žalované 1 před podáním žaloby (zadlužování spoluvlastníků jednotky), jakož i výsledku řízení (soud žalobcům vyhověl a nařídil prodej jednotky, zatímco žalovaná 1 byla proti prodeji) a skutečnosti, že žalovaná 1 nebyla v řízení osvobozena od soudních poplatků, soud v rozsudku uložil, aby státu náklady řízení zaplatila s tím, že jejich výše bude uvedena v samostatném usnesení, a to v souladu s ust. § 155 odst. 1 o. s. ř.

5. Opatrovník má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně včetně daně z přidané hodnoty, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“).

6. Odměna opatrovníka (a jeho hotové výdaje) sestávala ze 2 úkonů právních služeb, a to za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. b) AT a účast při jednání před soudem za dvě započaté hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) AT. K těmto úkonům náleží též náhrada hotových výdajů podle § 13 AT.

7. Opatrovník převzal zastoupení v prosinci 2024 a jednání před soudem se zúčastnil v březnu 2025. Podle čl. II vyhlášky č. 258/2024, která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2025, přísluší advokátovi za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky odměna (a náhrada hotových výdajů) podle AT ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Odměna a náhrada hotových výdajů opatrovníka za převzetí a přípravu zastoupení se proto řídí AT ve znění účinném do 31. 12. 2024. Odměna a náhrada hotových výdajů za účast při jednání před soudem se řídí AT ve znění účinném od 1. 1. 2025.

8. Podle § 8 odst. 5 věty první AT za účinnosti obou uvedených znění se ve věcech zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vychází z ceny celé věci po odečtení ceny podílu klienta, směřuje-li návrh na přikázání věci klientovi nebo v případě návrhu na prodej věci. Soud vyšel z ceny bytové jednotky určené znaleckým posudkem v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka ve výši částka. Od této hodnoty odečetl cenu podílu „klientky“ opatrovníka (žalované 2), tedy 1/10 ceny (částka). Tarifní hodnota za jeden úkon právní služby proto činí 1 138 320 Kč. Podle § 7 bodu 6. činí odměna opatrovníka za jeden úkon právní služby částku 9 100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč. Odměna opatrovníka za jeden úkon právní služby proto činí 12 860 Kč.

9. Celkem tak odměna opatrovníka činila 2 x 12 860 Kč, tedy 25 720 Kč.

10. Za úkon právní služby poskytnutý před 1. 1. 2025 opatrovníkovi dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a za úkon poskytnutý od 1. 1. 2025 náhrada ve výši 450 Kč. Náhrada hotový výdajů opatrovníka proto činí 300 Kč + 450 Kč, tedy 750 Kč.

11. K těmto částkám je třeba připočítat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 470 Kč, tedy 5 558,70 Kč.

12. Opatrovníkovi proto celkem na odměně a náhradě hotových výdajů náleží částka 32 028,70 Kč vč. DPH, kterou mu soud vyplatí. Soud proto tuto částku uložil žalované 1 tímto usnesením státu zaplatit.

13. Lhůtu ke splnění uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

14. Ustanovení § 1141 odst. 1 NOZ stanoví, že spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

15. Dle ustanovení § 1142 odst. 1 NOZ jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

16. Dle ustanovení § 1143 NOZ nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

17. Dle ustanovení § 1144 odst. 1 NOZ je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

18. Dle ustanovení § 1147 NOZ není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

19. S ohledem na tvrzení účastníků řízení a shora uvedenou právní úpravu soud neměl jinou možnost než zrušit spoluvlastnictví k předmětné jednotce (výrok I.) a nařídit její prodej ve veřejné dražbě (výrok II.), když bytovou jednotku nelze reálně rozdělit a žádný ze spoluvlastníků neměl zájem nabýt jednotku do svého výlučného vlastnictví. Žalovaná 1 sice nesouhlasila s prodejem, ale prostředky na vyplacení ostatních spoluvlastníků nemá, je zadlužená a prochází insolvencí. Předpokladem pro přikázání společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům je nejen skutečnost, že tento/tito jí chtějí do svého vlastnictví, ale též, že disponují finančními prostředky k vyplacení přiměřené náhrady (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3554/2019). Rozdělení výtěžku z prodeje jednotky mezi účastníky řízení pak koresponduje jejich spoluvlastnickým podílům.

20. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soudu je známa judikatura Ústavního soudu, dle níž se v zásadě v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, jelikož se jedná o tzv. iudicium duplex, náhrada nákladů řízení nepřiznává a každý z účastníků si nese své náklady sám. Nelze totiž v tomto typu řízení poměřovat úspěšnost ve sporu, když soud není návrhy účastníků vázán a způsob vypořádání je na úvaze soudu opírající se o stanovená zákonná kritéria. Tato judikatura (viz např. rozhodnutí II. ÚS 2999/24 ze dne 10. 12. 2004, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost směřující proti nákladovému výroku rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 10 Co 242/2023-82 nebo sjednocující stanovisko Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 59/23) však připouští z tohoto pravidla výjimku pro mimořádné důvody spočívající např. v obstrukčním jednání některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci, šikanózní výkon práva.

21. Soud má za to, že v dané věci bylo na místě aplikovat právě uvedenou výjimku z pravidla „každý si nese náklady řízení ze svého“ a uložil žalované 1 zaplatit žalobcům plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobci umožnili žalované 1, aby výlučně, resp. se svou dcerou, žalovanou 2, užívala předmětnou bytovou jednotku. Ničeho od ní nepožadovali za to, že jí užívá nad rámec svého podílu, resp. za to, že oni sami nemají možnost jí užívat. Žalovaná 2 byla tak povinna platit platby spojené s jejím užíváním, tj. platby SVJ, fond oprav, zálohy za služby atd. Žalovaná 2 však ničeho neplatila, žalobci a žalovaná 2 se tak - aniž by situaci sami zavinili - ocitli v pozici dlužníků z titulu spoluvlastnictví k bytové jednotce. Žalovaná 1 svým nezodpovědným přístupem zadlužila jak všechny žalobce, tak i svou dceru, žalovanou 2. Nese tak proto následky v podobě toho, že žalobci se soudně domáhají zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ač tak neměli původně v plánu a nechávali žalované v bytě bydlet (aniž by z toho měli jakýkoliv profit vyjma „holého“ spoluvlastnictví). Žalovaná 1 tak zavdala příčinu k tomu, aby se žalobci domáhali zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a proto soud považuje za spravedlivé, aby jí byla uložena povinnost uhradit náklady řízení žalobcům.

22. Žalobci mají právo na náhradu nákladů spočívající v zaplaceném soudním poplatku a v nákladech na zastoupení advokátem sestávající se z jeho odměny a hotových výdajů podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně včetně daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a § 151 odst. 2 o. s. ř.). Žalobci zaplatili soudní poplatek ve výši 7 000 Kč. Odměna advokáta a jeho hotové výdaje sestávají ze 3 úkonů právních služeb poskytnuté 3 žalobcům, a to za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif (dále jen „AT“), za žalobu podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a za účast při jednání před soudem za dvě započaté hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) AT. K těmto úkonům náleží též náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 AT.

23. Advokát převzal zastoupení v únoru 2024, žalobu podal v říjnu 2024 a jednání před soudem nepřesahující 2 hodiny se konalo v březnu 2025. Podle čl. II vyhlášky č. 258/2024, která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2025, přísluší advokátovi za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky odměna (a náhrada hotových výdajů) podle AT ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Jeho odměna a náhrada hotových výdajů za převzetí zastoupení a podání žaloby se proto řídí AT ve znění účinném do 31. 12. 2024. Odměna a náhrada hotových výdajů za účast při jednání před soudem se řídí AT ve znění účinném od 1. 1. 2025.

24. Podle § 8 odst. 5 věty první AT za účinnosti obou uvedených znění se ve věcech zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vychází z ceny celé věci po odečtení ceny podílu klienta, směřuje-li návrh na přikázání věci klientovi nebo v případě návrhu na prodej věci. Soud vyšel z ceny bytové jednotky určené znaleckým posudkem v řízení vedeném Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. spisová značka ve výši částka. Od této hodnoty odečetl cenu podílu klientů advokáta (žalobců), tedy 3/10 ceny (částka). Tarifní hodnota za jeden úkon právní služby proto činí 885 360 Kč. Podle § 7 bodu 6. činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby částku 9 100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč. Základní mimosmluvní odměna advokáta za jeden úkon právní služby za jednu (první) zastupovanou osobu proto činí 11 860 Kč.

25. Podle § 12 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 za společné úkony při zastupování dvou nebo více osob náleží advokátovi za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Podle AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 se advokátovi mimosmluvní odměna snižuje za druhou zastupovanou osobu o 20 % a za třetí osobu o 40 %. Odměna advokáta za dva úkony právní služby a tři zastupované osoby proto činí 9 488 Kč za osobu a úkon, za jeden úkon právní služby 11 860 Kč za první zastupovanou osobu, 9 488 Kč za druhou zastupovanou osobu a 7 116 Kč za třetí zastupovanou osobu. Celkem tak odměna advokáta činí (2 x 3 x 9 488 Kč) + 11 860 Kč + 9 488 Kč + 7 116 Kč, tedy 85 392 Kč.

26. Za úkony právních služeb poskytnutých před 1. 1. 2025 advokátovi dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za zastupovanou osobu a za úkon poskytnutý od 1. 1. 2025 náhrada ve výši 450 Kč za zastupovanou osobu. Náhrada hotových výdajů advokáta proto činí (2 x 3 x 300 Kč) + (3 x 450 Kč), tedy 3 150 Kč.

27. K těmto částkám je třeba připočítat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 88 542 Kč, tedy 18 593,82 Kč.

28. Žalobcům proto celkem na náhradě nákladů spočívající v zastoupení advokátem náleží částka 107 135,82 Kč vč. DPH. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 000 Kč činí náhrada nákladů řízení žalobců celkem částku 114 135,82 Kč. Tu soud výrokem III. uložil žalované 1 zaplatit žalobcům.

29. O povinnosti žalované 1 k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobcům k ruce společné a nerozdílné, o místě a o lhůtě k placení bylo rozhodnuto podle § 140 odst. 1, § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

30. Soud dále výrokem V. rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalované 1 k náhradě nákladů řízení státu, a to z týchž důvodů, o které opřel své rozhodnutí o uložení povinnosti žalované 1 zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení. Kdyby totiž nebylo nezodpovědného chování žalované 1, kterým zadlužila kromě sebe i ostatní spoluvlastníky, nebylo by zřejmě ani tohoto sporu. Stát vynaložil náklady na zastupování nezletilé žalované 2 v řízení, když této byl ustanoven kolizní opatrovník z důvodů možného střetu zájmů se zákonným zástupcem (žalovanou 1) a má proto nárok na jejich náhradu vůči žalované 1. Jejich výše nebyla ke dni vyhlášení rozhodnutí známa, proto budou vyčísleny až v samostatném usnesení.

31. Zcela jiná situace byla ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 2, které je nezletilá, a nezavinila vznik žádných dluhů ve vztahu k SVJ a nezavdala příčinu k podání žalobního návrhu. Soud proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl výrokem IV., že žalobci a žalovaná 2 mezi sebou nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto usnesením splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu nebo prostřednictvím exekuce.