OSUL 13 C 12/2026-34

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 28 985 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 999 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k 15. dni v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 11 986 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 800 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou soudu dne datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela jako úvěrující s žalovanou jako s úvěrovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla dne datum žalované bezhotovostním převodem na účet žalované č. č. účtu pod variabilním symbolem č. var. symbol jistinu částka, přičemž žalovaná se zavázala tuto jistinu splácet s měsíčním úrokem ve výši 40 %, a to každý měsíc nejpozději ke 13. dni v měsíci, přičemž minimální splátka měla být rovna alespoň částce měsíčního úroku z poskytnuté jistiny za minulé období (jistinu byla žalovaná oprávněna splácet dle svého uvážení částečně nebo úplně během trvání úvěrové smlouvy, která byla sjednána na dobu neurčitou). Před uzavřením smlouvy zaslala žalovaná žalobkyni z výše uvedeného bankovního účtu ověřovací platbu částka. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaná dostala do prodlení se splácením úvěru, pročež žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila; dnem následujícím (datum) se proto žalovaná dostala do prodlení s celou dlužnou částkou ve výši částka, sestávající z nesplacené jistiny částka a vyčísleného smluvního úroku částka za první měsíc od čerpání úvěrové jistiny. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalované, přičemž žalovaná jí k tomuto poskytla výpisy ze svého bankovního účtu nebo výplatní listy; žalobkyně dále žalovanou lustrovala v ISIR, CEE, CRKI a BRKI, přičemž nepojala důvodné pochybnosti ohledně její platební schopnosti. Pro případ, že by soud shledal posouzení úvěruschopnosti nedostatečným, žalobkyně navrhla, aby jí byl nárok přiznán z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, vyzval soud žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení ohledně toho, zda a jakým způsobem zjišťovala a ověřovala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr předtím, než s ním smlouvu o úvěru uzavřela, a dále aby k takto doplněným tvrzením označila a předložila důkazy. Na tuto výzvu žalobkyně nikterak nereagovala.

3. Soud provedl ve věci jednání dne datum, a to v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání předem písemně omluvila aniž požádala o odročení (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).

4. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. V průběhu jednání ve věci žalovaná po výzvě soudu nevyužila svého práva vyjádřit se k projednávané žalobě. K dotazu soudu ohledně možností žalované stran vrácení zbývajícího rozsahu poskytnuté úvěrové jistiny žalovaná sdělila, že domácnost sdílí toliko se svým manželem, který je nezaměstnaný, vedený v evidenci ÚP, nemá žádný příjem ani nepobírá důchod či sociální dávky, a který trpí nepříznivým zdravotním stavem. Žalovaná má jako jediná pravidelný příjem, a to ve výši částka čistého měsíčně. Na nájemné platí částka měsíčně, na energie kolem částka měsíčně, dále paušály za internet a telefon. Dále hradí jednu exekuci formou srážek ze mzdy, a to ve výši zpravidla částka – částka měsíčně. Dále byla žalované uložena povinnost rozsudkem vydaným v jiném soudním řízení u tohoto soudu vracet jistinu dalšího (jiného) spotřebitelského úvěru splátkami částka měsíčně.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující dílčí skutková zjištění.

6. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že účastníci řízení jednali o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, jíž by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový limit až částka, jež bude žalovaná čerpat dne datum, a který bude úročen sazbou 40 % z vyčerpané jistiny měsíčně, s roční průměrnou sazbou nákladů (RPSN) ve výši 5 539,38 %. Úvěrové prostředky v případě prvního i v případě následného (opakovaného, revolvingového) čerpání sjednaného úvěrového rámce byly sjednány k výplatě žalované na účet uvedený u žalované v záhlaví smlouvy, tj. na účet č. č. účtu.

7. Z listiny zpráva Anonymizováno z datum (založené na č. l. 21 spisu), kterou soud opatřil k důkazu na návrh žalobkyně, soud zjistil, účet č. č. účtu byl veden pro žalovanou a že žádná jiná osoba neměla k danému účtu dispoziční oprávnění. Z přílohy uvedené listiny (tabulky přijatých plateb na č. l. 22 soudního spisu) soud zjistil, že dne datum byla na uvedený účet žalované připsána platba částka pod variabilním symbolem var. symbol a s poznámkou „právnická osoba. ČERPÁNÍ ZE DNE datum“. S tímto zjištěním je zcela souladné i zjištění soudu učiněné z žalobkyní předložené listiny „potvrzení o provedené platbě datum“.

8. Z listiny výpis z účtu č. č. účtu za období datum do datum, soud zjistil, že účet č. č. účtu byl veden nikoli pro žalovanou, ale pro jméno FO (patrně rodinného příslušníka žalované). V daném období byly na účet připsány platby částka nemocenské od právnická osoba, částka od „Anonymizováno“, částka půjčky od Anonymizováno’Anonymizováno právnická osoba., částka půjčky od téhož subjektu, částka od „jméno FO“, částka od „jméno FO“, a mezi výdaji figurovaly záznamy o splátkách zápůjček či úvěrů ve výši částka, částka, částka, částka, částka a množství dalších neidentifikovaných plateb; celkem připsáno na účet za dané období částka a odepsáno částka (počáteční zůstatek -částka a konečný zůstatek -částka).

9. Z listiny výpis z účtu č. č. účtu za období datum do datum, soud zjistil, že na daný účet vedený pro jméno FO byly připsány platby částka nemocenské od právnická osoba, částka od „Anonymizováno“, částka půjčky od AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno právnická osoba., částka jiné půjčky od žalobkyně, částka ze shora uvedeného účtu žalované, částka od „jméno FO“, a mezi výdaji figurovaly záznamy o splátkách zápůjček či úvěrů ve výši částka, částka, částka, částka, a množství dalších neidentifikovaných plateb; celkem připsáno na účet za dané období částka a odepsáno částka (počáteční zůstatek -částka a konečný zůstatek částka).

10. Z listiny výpis z účtu č. č. účtu za období datum do datum, soud zjistil, že na daný účet vedený pro jméno FO byly připsány platby částka nemocenské od právnická osoba, částka od „Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno, částka jiné půjčky od žalobkyně čerpané dne datum, dvakrát částka další půjčky od žalobkyně čerpaných dne datum, částka od „jméno FO“, a mezi výdaji figurovaly záznamy o splátkách zápůjček či úvěrů ve výši částka, částka, částka, částka, a množství dalších neidentifikovaných plateb; celkem připsáno na účet za dané období částka a odepsáno částka (počáteční zůstatek částka a konečný zůstatek částka).

11. Z listin Smlouva o postoupení pohledávek z datum a Příloha č. hodnota ke Smlouvě o kontokorentním úvěru soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro tuto věc, když v žalobě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by pohledávku postoupila (ostatně takové tvrzení by vylučovalo její aktivní věcnou legitimaci ve prospěch případného postupníka), nadto smlouva o postoupení pohledávek je datována dnem dřívějším uzavření úvěrové smlouvy. Totéž lze uvést k druhé z uvedených listin (příloze č. hodnota ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne datum). Dle soudu byly žalobkyní uvedené dvě listiny k žalobě přiloženy zjevně omylem.

12. Z listiny Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota soud neučinil žádná dílčí skutková zjištění, neboť žalobkyně sice v doplnění žaloby tvrdila, že tuto listinu zaslala žalované dne datum, avšak k tomuto tvrzení žádný důkaz nepředložila. Ostatně i pokud by tak žalobkyně bývala učinila (a v řízení tedy bylo prokázáno zaslání této listiny žalované) nešlo by o skutečnost jakkoli relevantní.

13. Z listiny výzva z datum k úhradě před podáním žaloby soud neučinil žádná pro tuto věc relevantní skutková zjištění (pro posouzení věci ani pro výrok o náhradě nákladů řízení nebylo významné, zda žalobkyně žalované takovouto výzvu zaslala). Totéž proto platí i pro žalobkyní předloženou listinu potvrdenie o podaji doporučenej zásielky.

14. S ohledem na skutková zjištění již výše popsaná soud na tomto místě uzavírá, že z dalších žalobkyní předložených listin [fotokopie obou stran občanského průkazu žalované a první strany průkazu pojištěnce žalované] nezjistil soud jakékoli další relevantní skutečnosti.

15. Na základě žalobkyní předložených listin, jež soud hodnotil každou zvlášť i vzájemně v jejich souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

16. Žalovaná požádal dne datum žalobkyni o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši limitu částka, s uzavřením smlouvy na dobu neurčitou, s měsíčním úrokem 40 % a minimální měsíční splátkou odpovídající úroku vynesenému z čerpané jistiny za poslední měsíc, s číslem smlouvy Anonymizováno a číslem účtu č. účtu, na který bude úvěr žalované poskytnut v plné výši limitu (částka) již dne datum. Žalobkyně měla před uzavřením úvěrové smlouvy k dispozici výpis z účtu vedeného na jméno „jméno FO“, k němuž měla zjevně přístup i žalovaná (šlo patrně o rodinný účet žalované a jejího manžela), a to účtu č. č. účtu za Anonymizováno Anonymizováno až Anonymizováno Anonymizováno včetně, z nějž bylo patrné, pravidelnými příjmy připisovanými na tento účet byla dávka nemocenské v měsíční výši částka a patrně výplata pracovní odměny od Anonymizováno jméno FO (Anonymizováno) ve výši částka v Anonymizováno Anonymizováno a částka v Anonymizováno Anonymizováno; v Anonymizováno Anonymizováno však žádná platba od Anonymizováno na daný účet připsána nebyla (soud to hodnotí ve spojení s vyjádřením žalované při jednání, že její manžel pozbyl v té době zaměstnání). Z předložených výpisů z účtu dle hodnocení soudu v žádném případě nelze učinit jednoznačné závěry o pravidelnosti a výši příjmů žalované či členů její domácnosti, neboť ve výpisech figurují nespecifikované kladné i záporné transakce v měsíčním souhrnu řádově desítek tisíc Kč. Naopak je z výpisů patrné, že jde o účet nejspíš manžela povinné, k němuž měla povinná sama přístup, z účtu vybírala hotovost či na něj prostředky naopak zasílala. Žalobkyně tak tyto výpisy nemohly poskytnout komplexní přehled o majetkové situaci žalobkyně. Přesto z nich však jednoznačně plyne poměrně vysoké úvěrové (splátkové) zatížení domácnosti žalované, stejně jako fakt, že se tento stav snažila žalovaná (její manžel) překlenout opakovaným čerpáním vyššího počtu i objemu spotřebitelských úvěrů. Dle výpisu z účtu za měsíc Anonymizováno Anonymizováno pak je zřejmé, že při výpadku příjmu poukazovaného Univerzitou jméno FO došlo k navýšení čerpání úvěrových prostředků od žalobkyně (celkem částka načerpáno jen od žalobkyně v rozmezí jediného týdne). Soud již na základě tohoto zběžného zhodnocení obsahu výpisů z účtu, jež byly žalobkyni zjevně poskytnuty žalovanou před uzavřením nyní posuzované smlouvy o úvěru, může konstatovat, že při obdobném posouzení těchto podkladů měla žalobkyně před uzavřením smlouvy dospět k jednoznačnému závěru, že žalovaná (či šířeji její domácnost) se ocitla ve finančních nesnázích, které „řeší“ dalším zadlužováním svého rozpočtu. Už to je dle soudu dostatečným zjištěním pro negativní závěr o schopnosti žalované splácet předmětný úvěr. Pokud žalobkyně dospěla k závěru opačnému a úvěr žalované přesto poskytla, zjevně tímto ve svém úsudku pochybila. Nadto je třeba upozornit, že žalobkyně v řízení nedoložila jakékoli důkazy k prokázání tvrzení, že žalovanou před uzavřením smlouvy skutečně lustrovala v ISIR, CEE, CRKI a BRKI, a tedy že by jakkoli dále prověřovala míru zadlužení žalované (její domácnosti), která byla nicméně zjevně vysoká už jen při nahlédnutí na obsah poznámek k platbám zachycených ve výše popsaných výpisech z účtu.

17. Dále z hlediska závěru o skutkovém stavu soud shledal, že žalobkyně vyplatila žalované na účet č. č. účtu dne datum částku částka, která svými identifikačními údaji odpovídala výplatě úvěru ze smlouvy č. hodnota. V řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná čehokoli žalobkyni z předmětné částky vrátila. Soud tak vyšel toliko z tvrzení samotné žalobkyně, že žalovaná zaslala žalobkyni v procesu uzavření smlouvy o úvěru ověřovací platbu ve výši částka. Z hlediska možností žalované vrátit zbývající částku poskytnuté jistiny ve výši částka (tj. po zohlednění částka ověřovací platby) soud vyšel z tvrzení žalované uplatněných při soudním jednání dne datum; k tomu soud podotýká, že je mu z jeho činnosti známo, že totožným způsobem tvrdila žalovaná svou majetkovou situaci co do možností vrácení úvěrové jistiny v jiném řízení vedeném u zdejšího soudu, a sice v řízení sp. zn. spisová značka. Též s ohledem na konzistentnost jejích tvrzení neměl soud důvodu o jejich pravdivosti pochybovat, pročež neshledal procesně ekonomickým postup, při němž by žalovanou vyzýval k předložení důkazů ohledně těchto tvrzení v dodatečné lhůtě a k odročení jednání za účelem doplnění dokazování.

18. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 86 a 87 z. s. ú. Smlouva tak nebyla platně uzavřena.

27. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

28. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, Anonymizováno-právnická osoba., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

29. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 a 87 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 a 87 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

30. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

31. Smyslem a účelem § 86 a 87 z. s. ú. není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede. Současně je zprostředkovaně chráněno konkurenční prostředí na trhu se spotřebitelskými úvěry tak, aby poskytovatelé úvěru porušující zákon o spotřebitelském úvěru nezískali neoprávněnou konkurenční výhodu oproti poskytovatelům provádějící kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavky odborné péče. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani případné prohlášení žadatele o úvěr, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA).

32. Z provedených listinných důkazů a zjištění z nich učiněných (jak popsána výše) soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, ba dokonce ji posoudila nesprávně. I pokud by soud ponechal stranou, že žalobkyně nijak aktivně nezjišťovala (resp. neprokázala, že by zjišťovala) pasivní stránku majetkové situace žalované (tj. zejména její peněžité závazky), je nabíledni, že zcela upustila od kritického zhodnocení obsahu jí dostupných výpisů transakcí z běžného účtu patrně manžela žalované (jméno FO). To však zjevně neučinila, v čemž soud pro stručnost odkazuje na skutkové závěry prezentované výše v odst. 16 odůvodnění tohoto rozsudku, přičemž i podle tvrzení samotné žalobkyně neuhradila žalovaný již první splátku sjednaného úvěru, což (byť ex post) jedině dokládá její tehdejší nepříznivou majetkovou situaci, která byla zjevná již z žalobkyni poskytnutých výpisů ze společného (rodinného) bankovního účtu. Soud proto uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyhodnotila a prověřila úvěruschopnost žalované nejen nedostatečně, ale též objektivně nesprávně.

33. Soud dále poznamenává, že nepoučil žalobkyni o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání provedení kontroly úvěruschopnosti dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se žalobkyně z jednání omluvila. V § 118a o. s. ř. se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej BUREŠ, Jaroslav. § 118a [Poučovací povinnost při jednání]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav, DLOUHÁ, Eva, DOLEŽÍLEK, Jiří, FIALA, Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, ŠEBEK, Roman, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 831 - 832).

34. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, proto jest právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou třeba posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn 33 Cdo 201/2018). Obohacený (žalovaná) je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat ochuzené (žalobkyni) dle § 2991 odst. 1 o. z. Toto obohacení činí ke dni vyhlášení rozsudku 16 999 Kč, tj. poskytnutá jistina úvěru ve výši 17 000 Kč mínus 1 Kč ověřovací platby. V tomto rozsahu proto žalobě výrokem I tohoto rozsudku vyhověl.

35. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, nemá žalobkyně právo na jeho zaplacení. Splatnost pohledávky žalobkyně na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny nenastává na základě výzvy věřitele adresované dlužníku (jako by tomu bylo v obecném případu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy dle § 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž na základě určení splatnosti v rozhodnutí soudu, jímž je nárok na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny věřiteli přiznáván (§ 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú., rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Stane-li se tedy pohledávka žalobkyně na vrácení poskytnuté jistiny úvěru splatnou až po uplynutí lhůty stanovené rozsudkem soudu, nemůže ke dni vyhlášení rozsudku být žalovaná v prodlení se splněním této pohledávky, a proto ke dni vyhlášení rozsudku nemůže žalobkyni svědčit právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Dále ani smluvní úrok vyčíslený částkou částka žalovaná není povinna žalobkyni zaplatit, neboť ujednání smluvního úroku je neplatné v důsledku neplatnosti celku úvěrové smlouvy. Totéž je třeba uvést ohledně žalobkyní uplatněné a nárokované smluvní pokuty ve výši částka. V tomto rozsahu proto soud výrokem II žalobu jako nedůvodnou zamítl.

36. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na jejich náhradu, neboť po vyčíslení a poměření procesního úspěchu účastníků ke dni vyhlášení rozsudku (úspěch žalobkyně 16 999 Kč vs. úspěch žalované 16 766,6 Kč) činí tento poměr 50,34 % ve prospěch žalobkyně (oproti 49,66 % ve prospěch žalované), a tedy její převaha procesního úspěchu v rozsahu předmětu řízení je zanedbatelná (dle ustálené judikatury lze za zásadně srovnatelný procesní úspěch považovat až poměr 55 % ku 45 %).

37. Lhůtu ke splnění povinnosti uložené výrokem I tohoto rozsudku určil soud podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. s přihlédnutím k možnostem žalované (spotřebitele), když vyšel z tvrzení žalované stran její majetkové situace, jak jsou popsána výše v bodu 4 odůvodnění tohoto rozsudku. Případné prodlení žalované s úhradou některé ze splátek nespojil soud s automatickým zesplatněním celé zbývající částky jistiny, neboť takový následek by dle názoru soudu popíral zjevný smysl a účel § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. (možnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu se případným jeho prodlením s úhradou některé ze splátek z logiky věci nezlepší natolik, aby byl spotřebitel s to následujícího dne splatit celý zbytek jistiny naráz, ba takové prodlení svědčí spíše o opaku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.