OSUO 17 C 192/2025-20

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Netkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, IČO IČO žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o 27 510,82 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 27 510,82 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 34 473,88 Kč od 6. 7. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 52 510,82 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání, kterou s žalovaným uzavřel dne 19. 5. 2025, a to dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 173,88 Kč, poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 50 % z dlužné částky ve výši 17 236,94 Kč a poplatků představujících náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč.

Žalovaný uvedl, že s žalobcem uzavřel první úvěr dne 12. 12. 2024, a to ve výši 15 000 Kč, přičemž byl v prodlení s úhradou již této první, nižší, půjčky, kterou uhradil až dne 16. 4. 2025 po opakovaném prodloužení. Žalobci muselo být známo, že žalovaný má problém se splácením i nižších závazků, přesto žalovanému poskytl o necelý měsíc další úvěr. Žalobce si k žádosti vyžádal kopie dokladů totožnosti, fotografii žadatele s dokladem, čestné prohlášení o účelu úvěru a výpisy z účtu za březen a duben 2025. Z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že účet skončil se záporným zůstatkem, dne 24. 3. 2025 byla z účtu odepsána exekuční srážka ve výši 128 782 Kč, na účtu jsou patné desítky dalších příchozích zápůjček. Úvěr byl formálně sjednán s deklarovaným účelem „nákup materiálu/zboží“, k čemuž žalovaný podepsal čestné prohlášení. Žalovaný v té době podnikal v oboru rozvodu jídla, k čemuž nic nepotřeboval, auto měl a firemní trika a boxy nafasoval. Anonymizováno někdy asi začátkem února 2025 převáděl na s.r.o. Z přehledu transakcí na účtu žalovaného vyplývá, že v týž den, kdy byl úvěr připsán, byla odeslána platba 27 000 Kč jako úhrada nájemného za bydlení žalovaného. Žalobce si nijak nevyžádal doklady prokazující skutečné využití prostředků k podnikatelském účelu. RPSN tohoto úvěru činí 652 %, smlouva zakládá rozsáhlý a jednostranný systém pokut a poplatků. Vyčíslení nároku žalobce je vnitřně rozporné. S ohledem na uvedené je smlouva neplatná dle ust. § 588 o.z. Žalobce také zneužil postavení odborníka, žalovaný proto výslovně namítá, že se nacházel v postavení zjevně slabší strany, a to zejména s ohledem na svoji finanční situaci v době uzavření smlouvy, o čemž žalobce věděl. Žalovanému také náleží ochrana dle ust. § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Formální označení úvěru jako podnikatelského zastírá ve skutečnosti úvěr spotřebitelský.

O části předmětu řízení již bylo rozhodnuto, a to rozsudkem ze dne 17. 2. 2026, č. j. 17 C 192/2025-20, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 25 000 Kč, která byla posouzena jako bezdůvodné obohacení (částka, která byla žalovanému skutečně vyplacena), spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Soud proto rozhodoval pouze o zbývající části předmětu řízení

Žalovaný ve svém prvním vyjádření uvedl, že dluh nepopírá a je připraven jej zcela uhradit. Dle obsahu tohoto vyjádření žalovaný dluh uznal. Soud však ve věci nevydal rozsudek pro uznání, neboť tento nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (ust. § 153a odst. 2 o.s.ř.) a takové rozhodnutí by bylo v rozporu s právními předpisy (ust. § 99 odst. 2 o.s.ř.), když nárok žalobce, jak byl žalobce uplatněn, je v rozporu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, eventuálně také s ust. § 433 o.z. Ze stejného důvodu by ve věci nebylo možné ani schválit smír. Návrh žalobce na schválení smíru (přičemž soudu zároveň nebyl doručen totožný návrh ze strany žalovaného, proto nebylo třeba rozhodovat o neschválení tohoto smíru), se stal také obsoletním s ohledem na to, že o části předmětu řízení již bylo rozhodnuto.

Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav.

Žádostí ze dne 19. 5. 2025 žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru na podporu a rozvoj podnikání s tím, že žádá o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč a s tím, že podniká v oboru výroby ze Anonymizováno a Anonymizováno (žádost o poskytnutí úvěru na podporu a rozvoj podnikání ze dne 19. 5. 2025). Po obdržení žádosti o podnikatelský úvěr si žalobce e-mailem ze dne 19. 5. 2025 vyžádal od žalovaného kopii občanského průkazu a druhého dokladu totožnosti, selfie s občanským průkazem, výpis z účtu za poslední dva měsíce a čestné prohlášení, žalovaný této výzvě vyhověl (e-maily ze dne 19. 5. 2025). Žalovaný podepsal dne 19. 5. 2025 čestné prohlášení o použití finančních prostředků s tím, že finanční prostředky získané z podnikatelského úvěru poskytnutého žalobcem použije na účel spojený s financováním podnikatelské činnosti, konkrétně nákup zboží pro prodej a výrobu (čestné prohlášení o použití finančních prostředků ze dne 19. 5. 2025). Žalovaný souhlasil se zpracováním, uchováváním a postupováním osobních údajů žalobcem (souhlas ze dne 19. 5. 2025).

Ze smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. IBAN bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 19. 5. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému jako podnikateli úvěr ve výši 25 000 Kč za účelem nákupu materiálu/zboží. Dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 173,88 Kč a poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč ve 4 měsíčních splátkách po 9 293,47 Kč. Vedle poplatků za poskytnutí úvěru smluvní strany sjednaly také poplatek za vystavení splátkového kalendáře (1 210 Kč), poplatek za odeslání doporučené upomínky (500 Kč), poplatek za odeslání SMS upomínky (50 Kč), administrativní náklady na přípravu podkladů pro inkasní agenturu (1 000 Kč), administrativní náklady na přípravu podkladů pro advokáta (1 000 Kč), smluvní pokutu za prodlení s úhradou, za každé porušení smluvní povinnosti finančního charakteru (500 Kč), smluvní pokutu za každé porušení povinnosti nefinančního charakteru (500 Kč). Dále byly sjednány smluvní pokuty také pro případ porušení povinnosti odeslání smlouvy s úředně ověřeným podpisem (1 000 Kč), nezaslání dokumentace prokazující účel úvěru (1 000 Kč). Pro případ prodlení sjednaly smluvní strany smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, náhradu účelně vynaložených nákladů, smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky. Smluvní pokuty byly sjednány také pro jiné nepeněžité povinnosti, například v případě notifikační povinnosti o insolvenčním řízení či exekuci či žalobách (smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. IBAN). Fakturou ze dne 19. 5. 2025 vyúčtoval žalobce žalovanému částku 300 Kč za zpracování žádosti o úvěr (zálohová faktura č. hodnota).

Žalobce poskytl na účet žalovaného č. č. účtu dne 19. 5. 2025 částku 25 000 Kč (potvrzení o provedené platbě ze dne 19. 5. 2025, sdělení právnická osoba. ze dne 10. 2. 2026).

Z výpisů z účtu žalovaného č. č. účtu za období 2025/3 a 2025/4 soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného byl vždy záporný, v daném období žalovaný čerpal velké množství úvěrů (Anonymizováno opakovaně, Anonymizováno opakovaně, Anonymizováno, právnická osoba opakovaně, právnická osoba, Anonymizováno., právnická osoba.), na úvěry bylo také hrazeno (různé splátky úvěrů), dne 24. 3. 2025 bylo provedeno účetní inkaso za účelem úhrady exekuce ve výši 126 258 Kč a 2 524 Kč, žalovaný také prováděl převody v rámci svých účtů a na účet byly průběžně připisovány peněžní prostředky přijaté mimo jiné prostřednictvím vkladových bankomatů (výpisy z běžného účtu za období 2025/3 a 2025/4). Za období od 19. 5. 2025 do 25. 5. 2025 jsou na účtu žalovaného vedeného u právnická osoba. evidovány různé splátky úvěrů a také několik čerpání úvěrů a různé odchozí platby zpravidla v nižších částkách (výpis z účtu u právnická osoba.). Ve stejném období na účtu u právnická osoba. č. č. účtu jsou evidovány zpravidla okamžité úhrady, a to převody mezi účty žalovaného, dne 19. 5. 2025 také příchozí úhrada z jiného účtu žalovaného ve výši 27 000 K, která byla následně poukázaná na účet č. č. účtu (výpis z účtu u právnická osoba.). V totožném období na účtu u právnická osoba. č. č. účtu je evidováno větší množství příchozích a odchozích plateb a převodů v rámci účtů žalovaného s tím, že dne 19. 5. 2025 byla na účet připsána částka 25 000 Kč z účtu žalobce a následně bylo provedeno množství příkazů k úhradě v řádu tisícikorun (výpis z účtu u právnická osoba.). Ve stejném období na účtu žalovaného u právnická osoba. jsou evidovány opět převody v rámci účtů žalovaného a různé okamžité odchozí úhrady (výpis z účtu u právnická osoba.).

Pro žalovaného jsou evidována dvě živnostenská oprávnění se vznikem 23. 1. 2017 a 11. 5. 2022 (údaje z veřejné části živnostenského rejstříku).

Žalobce žalovaného opakovaně upomínal k úhradě dluhu prostřednictvím e-mailu a SMS (kniha odchozí pošty a výpis e-mailované komunikace, kniha odeslaných SMS a výpis SMS komunikace). Žalobce zaslal žalovanému dne 4. 7. 2025 výzvu k úhradě dlužné částky (výzva ze dne 4. 7. 2025 a doručenka – detail odeslané zprávy ze dne 4. 7. 2025) a dne 24. 7. 2025 také předžalobní výzvu (výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142a o.s.ř. ze dne 24. 7. 2025 a doručenka – dodejka datové zprávy ze dne 24. 7. 2025).

Žalobce upomínal žalovaného k úhradě jiného dluhu po splatnosti upomínkou ze dne 28. 3. 2026 (e-mail ze dne 28. 3. 2025), součástí upomínky byla také výzva k platbě datovaná dnem 28. 3. 2025, dle které byl žalovanému na jeho účet převeden bezhotovostní úvěr na základě smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. Anonymizováno avšak ve stanoveném termínu nebyla uhrazena splátka ve výši 7 232,63 Kč (výzva k platbě ze dne 28. 3. 2025). Žalobce s žalovaným jednali o úhradě původního dluhu s tím, že žalovaný uváděl, že již dostal peníze od zákazníků a je připraven půjčku uhradit, následně mu byl poskytnut rozpis dluhu ke dni 11. 4. 2025 a ke dni 16. 4. 2025 bylo potvrzeno přijetí platby žalovaného ve výši 42 804,81 Kč s tím, že zbývá doplatit 542,44 Kč (e-maily za období od 8. 4. 2025 do 17. 4. 2025). K úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. Anonymizováno žalobce žalovaného upomínal také upomínkou ze dne 2. 4. 2025 (výzva k úhradě dlužné částky ze dne 2. 4. 2025).

Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč. Dle znění smlouvy byla tato uzavřena za účelem podpory a rozvoje podnikání, účelem úvěru měl být nákup materiálu/zboží. Podnikatelský účel vyplynul také z čestného prohlášení, které si žalobce vyžádal po podání žádosti o úvěr žalovaným. Žalovaný namítal, že označení úvěru jako podnikatelského bylo pouze formální a zastíralo skutečný účel úvěru, který byl úvěrem spotřebitelským.

Konstantní judikatura Nejvyššího soudu stabilně dovozuje, že souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, či že smlouva obsahuje blíže neurčené označení "podnikatelské účely“. Zároveň vyvstane-li spor o tom, zda smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikateli či mezi podnikatelem a spotřebitelem, je to vždy úvěrující, kdo musí odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 20 Cdo 680/2025 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2026, sp. zn. 20 Cdo 225/2026). Žalovaný zpochybnil, že úvěrová smlouva byla smlouvou podnikatelskou a domáhal se její kvalifikace jako smlouvy spotřebitelské. Žalobcem předložená úvěrová smlouva skutečně obsahuje pouze obecnou proklamaci, že se jedná o smlouvu na podporu a rozvoj podnikání a jejím účelem je blíže neoznačený nákup materiálu/zboží. Tato proklamace, ani spolu s čestným prohlášením, však není dostatečným důkazem prokazujícím, že vztah účastníků byl vztahem podnikatelským. A přestože to byli oba účastníci (tím, že označili úvěr jako podnikatelský), kteří hodlali vyloučit ochranu poskytovanou spotřebiteli, pak v řízení o nárocích z takové smlouvy je to právě (a pouze) žalobce, jako úvěrující, kdo je povinen odstranit nejasnosti a prokázat své tvrzení, že smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikateli.

Dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ust. § 118 a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení důkazního břemene (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

Protože se žalobce z účasti u jednání omluvil, soud žalobci neposkytoval poučení o tom, že je povinen prokázat své tvrzení, že smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikateli, a ve prospěch žalovaného vycházel z toho, že smlouva o úvěru ze dne 19. 5. 2025 byla uzavřena mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem. Smlouvu pak bylo třeba hodnotit i podle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

Zároveň však, jestliže je rozhodující především účel jednání osoby v konkrétním smluvním vztahu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2026, sp. zn. 20 Cdo 225/2026), pak kdyby žalobce nespoléhal na to, že postačí deklarace podnikatelského účelu, a skutečně si ověřoval za jakým účelem žalovaný úvěr žádá, musel by i jen z podkladů které měl k dispozici (zejména z vyžádaných výpisů z účtu) zjistit, že evidentním účelem pro který žalovaný úvěr žádá, je saturace jiných dluhů, a to evidentně i spotřebitelských. A proto i z tohoto důvodu by šlo učinit ten závěr, že žalovaný při uzavírání smlouvy dne 19. 5. 2025 jednal jako spotřebitel.

Jestliže pak žalovaný vystupoval v právním vztahu s žalobcem jako spotřebitel, byl žalobce povinen tvrdit a prokázat, že splnil své povinnosti související s poskytováním spotřebitelského úvěru, zejména pak co se týká prověřování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce však ani tyto skutečnosti neprokázal (respektive je ani netvrdil, bylo-li jeho stanoviskem, že se jednalo o úvěr podnikatelský). Soudu proto nezbylo, než smlouvu o úvěru ze dne 19. 5. 2025 shledat absolutně neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to pro absenci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný pak byl povinen dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit pouze poskytnutou jistinu. Vzhledem k tomu, že o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 25 000 Kč představující dlužnou jistinu již bylo rozhodnuto (jak je odůvodněno shora), byla žaloba pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve zbývající části, ve které se žalobce domáhal zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěru, smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů, a to se smluvním úrokem z prodlení, zcela zamítnuta.

I kdyby však smlouva byla shledána jako smlouva podnikatelská, procesní výsledek by byl totožný, když má soud za to, že by bylo třeba aplikovat ust. § 433 odst. 1 o.z., Za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 25 000 Kč byl žalovaný povinen zaplatit poplatek ve výši 12 173,88 Kč, to vše se pak zavázal uhradit ve 4 měsíčních splátkách po 9 293,47 Kč, vedle toho se zavázal zaplatit také poplatek ve výši 300 Kč za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti. Roční procentní sazba nákladů by v takovém případě činila asi 652 % (jak bylo zjištěno z kalkulačky RPSN dostupné například na https://www.dtest.cz/kalkulacka/rpsn). Ve spotřebitelských vztazích byla jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy posouzena již roční procentní sazba nákladů ve výši 94,96 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020) či 115,32 % (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12). Úplata za poskytnutí peněžních prostředků sice v podnikatelských vztazích zpravidla nebude důvodem zakládajícím rozpor s dobrými mravy, nicméně nelze přehlédnout celkový kontext smluvního vztahu účastníků. Namítal-li žalobce v odvolání možnost sjednání vyššího úroku, pak je třeba dodat, že soud v tomto případě také neaplikoval ust. § 433 o.z. jen z důvodu výše požadované úplaty, jak bude odůvodněno níže. Žalobce poskytl žalovanému relativně nízkou částku na krátké časové období za poměrně vysokou úplatu. Avšak této méně rizikové transakci (z hlediska výše poskytnutých prostředků) již neodpovídají další smluvní podmínky, kdy smlouva zakládá jednostranně ve prospěch žalobce právo na větší množství různých smluvních pokut za porušení různých skutečností (nezaslání smlouvy ve lhůtě, nedoložení dokumentace prokazující účel, neinformování o vyjmenovaných situacích). Také pro případ prodlení zakládá ve prospěch žalobce různé nároky (účelně vynaložené náklady spojené s prodlením za několik různých situací, k tomu ještě smluvní pokuty a také smluvní úrok z prodlení). Smlouva tedy obsahuje rozsáhlý systém sankcí stanovených toliko v neprospěch žalovaného a již teď, ani ne rok od uzavření smlouvy, žalobcem v žalobě požadované smluvní pokuty, poplatky a smluvní úroky přesahují poskytnutou jistinu. Sjednané nároky také nepromítají zákonnou ochranu fyzické osoby, která není spotřebitelem, jak je stanoveno ust. § 122 odst. 5 o.s.ř. (žalobcem citované rozhodnutí Krajského soudu v Praze toto ustanovení zcela pomíjí). Nad to byl žalobce seznámen s tím, že žalovaný je ve finanční tísni, neboť disponoval výpisy z účtu žalovaného, ze kterých vyplývá nejenom naprosto nepřiměřené čerpání jiných úvěrů, ale také skutečnost, že vůči žalovanému probíhala exekuce. Žalovaný byl také v prodlení s úhradou předchozího, nižšího, závazku vůči žalobci, žalobci proto muselo být zřejmé, že žalovaný nezvládá hradit své závazky (ať podnikatelské či spotřebitelské). Tyto všechny okolnosti ve svém souhrnu pak zakládají výraznou nerovnováhu ve prospěch žalobce, která není náležitě odůvodněna. Žalovaný se ochrany dle ust. § 433 o.z. v tomto řízení dovolal. Soud má proto za to, že žalobce v rozporu s ust. § 433 odst. 1 o. z. zneužil své hospodářské postavení a kvalitu odborníka na úkor žalovaného, a takovému právnímu jednání nelze přiznat ochranu, když zneužití převahy žalobce odporuje zákonu a zjevně se příčí dobrým mravům. Smlouvu o úvěru ze dne 19. 5. 2025 proto lze posoudit také jako absolutně neplatné právní jednání dle ust. § 433 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., a to v celém rozsahu pro komplexnost a nedělitelnost smluvních ujednání. Žalovaný by proto byl povinen žalobci uhradit i v tomto případě pouze to, oč se obohatil (ust. § 2991 o. z.), o čemž již bylo rozhodnuto.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní (s přihlédnutím k části předmětu řízení o kterém již bylo rozhodnuto), proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.