OSVS 17 C 157/2022-29

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 22.742,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 18.316 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18.316 Kč od 1.7.2022 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4.426,97 Kč, úrok ve výši 2.540,22 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 21.242,97 Kč od 13.9.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22.742,97 Kč od 25.6.2022 do 30.6.2022, úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 4.426,97 Kč od 1.7.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 945 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Tvrdí, že s žalovaným uzavřela dne 23.9.2020 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo na jejímž základě žalovaný vyčerpal 38.984 Kč, avšak řádně úvěr nesplácel – uhradil pouze 20.668 Kč Vedle jistiny ve výši 21.242,97 Kč se žalobkyně domáhá nákladů na vymáhání ve výši 500 Kč, smluvních pokut ve výši 1.000 Kč, úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně tvrdí, že v rámci poskytování úvěrů prověřuje bonitu spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre. Je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. Pro každou produktovou linii potom žalobkyně využívá odlišný model pro zjištění kreditního skóre klienta. Stejně tak jsou nastaveny hodnoty minimálního skóre, jehož nedosažením je posuzovaná žádost zamítnuta. Výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, resp. posouzení měsíčních disponibilních financí po odečtu nákladů klienta. V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI. S jejich pomocí jsou shromažďovány klientské informace, jako je např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Hodnotu informací z těchto registrů je přitom potřeba považovat za význačnou s ohledem na skutečnost, že poskytují obraz o stavu závazků u velkého počtu věřitelů – dá se říci, že u naprosté většiny relevantních institucionálních věřitelů působících na trhu. Žalobkyně takto prověřovala i úvěruschopnost žalovaného. Jestliže byl žalovaný schopen úvěr více než rok splácet, byl nepochybně úvěruschopný.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. O věci bylo za splnění podmínek dle § 115a o.sř. rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Z úvěrové smlouvy a z úvěrových podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně jako podnikatelka s žalovaným jako spotřebitelem uzavřeli dne 23.9.2020 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo s úvěrovým rámcem ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně dohodnutých poplatků a úroku ve výši 26,28 % splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Vedle toho poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 13.984 Kč za úrok ve výši 23,19 % na zakoupení lednice. Úvěr na lednici se žalovaný zavázal splácet ve 12 splátkách po 1.314 Kč měsíčně. Žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že pobírá čistou mzdu ve výši 35.000 Kč od společnosti se sídlem v obec, u které pracuje od roku 2018, je svobodný, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nemovitosti, kterou vlastní, ostatní členové domácnosti mají příjem 20.000 Kč, výdaje domácnosti činí 15.000 Kč.

5. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný neměl záznamy v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru příjmení. Žalovaný už k datu uzavření úvěrové smlouvy splácel splátky po 300 Kč, vedle toho hradil splátky úvěru na stavení spoření ve výši 4.950 Kč měsíčně, když mu na jistině zbývalo uhradit 550.000 Kč, na jiných spotřebitelských úvěrech hradil 4.700 Kč měsíčně, když mu na jistině zbývalo uhradit 323.369 Kč. V srpnu 2020 byl se splátkou úvěru ze stavebního spoření v prodlení.

6. Z výpisu čerpání bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal na úvěru dne 9.10.2020 13.984 Kč a revolvingovém úvěru v prosinci 2021 25.000 Kč, uhradil 20.668 Kč. Dohodnuté splátky 12x 1.314 Kč hradil včas prvních 12 měsíců.

7. Z výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 10.6.2022 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě do 14 dnů. Výzva byla předána poště k doručení dne 13.6.2022.

8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

15. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci číslo Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

16. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

17. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

18. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“

19. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

20. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného, mj. obvyklé výdaje na bydlení, neověřila, zda doplatil dlužnou splátku úvěru ze stavebního spoření, neověřila ani jeho příjmy a příjmy osob v jeho domácnosti. Soud souhlasí s tvrzením žalobkyně, že neexistuje 100 % způsob ověření úvěruschopnosti. Aby byl statistický model využitelný, musí však být k dispozici alespoň základní data o žadateli o úvěru. Jestliže příjmy žadatele a jeho výdaje nejsou ověřovány vůbec, nelze uzavřít, že by podmínky § 86 ZosÚ byly naplněny.

21. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.

22. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

23. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím sjednání úroku a zajištění svého závazku smluvními poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

24. Skutečnost, že žalovaný byl následně schopen úvěr rok splácet, neprokazuje, že byl k datu uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 86 ZosÚ schopen úvěr splácet (není zřejmé, z jakých zdrojů splácel) a zda byl schopen splácet i splátky navýšené (byť v souladu se smlouvou v prosinci 2021 v důsledku čerpání revolvingového úvěru), ale zejména k datu uzavření smlouvy nebylo patrné, ač mělo být postaveno najisto, že zdroj ke splácení má.

25. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

26. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

28. Ve smyslu § 87 ZosÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 18.316 Kč (38.984 Kč – 20.668 Kč). Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

29. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dopisem doručeným dne 16.6.2022 (§§ 573, 605 a 607 o.z.) Lhůta 14 dnů k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaný si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musel být vědom už od data poskytnutí úvěru. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v 70 % a neúspěšná v 30 % (přihlédnuto i k příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku), nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 910 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22.742,97 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Doplněk žalobě není z hlediska nákladů řízení účelně vynaloženým výdajem. Žalobkyně měla a mohla údaje o úvěruschopnosti uvést už v žalobě.

31. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.