OSZL 38 C 272/2019-861

Okresní soud ve obec rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Němcem jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova ve anonymizována dvě slova, IČO ⟪LB:lb_002⟫ anonymizováno adresa státního zastupitelství ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o vypořádání společného jmění manželů (SJM)

I. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění žalované a jejího manžela jméno příjmení, narozeného datum, ve vztahu k položkám číslo:

24. - řetízek z bílého kovu s kulatým přívěskem s bílou výplní,

25. - náušnice z bílého kovu kulaté s bílou výplní,

103. - ochranná známka " ulice anonymizováno registrovaná u Úřadu průmyslového vlastnictví pod číslem zápisu číslo.

II. Ze zaniknuvšího společného jmění manželů žalované a jejího manžela jméno příjmení, narozeného datum, se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazují nemovité věci, a to: ⟪LB:lb_001⟫ - pozemek p. č. St. anonymizováno, jehož součástí je stavba č. e. anonymizováno, ⟪LB:lb_002⟫ - pozemek parcelní číslo, ⟪LB:lb_003⟫ - pozemek p. číslo to vše v katastrální uzemí.

III. Ze zaniknuvšího společného jmění manželů žalované a jejího manžela jméno příjmení, narozeného datum, se do výlučného vlastnictví žalované přikazují tyto položky číslo:

1. obraz s motivem jelena pod sklem

2. náramkové hodinky zn. příjmení jméno z bílého kovu s bílým ciferníkem, římskými čísly a černým řemínkem

3. náramkové hodinky zn. příjmení jméno z bílého kovu s černým ciferníkem a černým řemínkem

4. náramkové hodinky zn. TISSOT z bílého kovu s bílým ciferníkem, římskými čísly a hnědým řemínkem

5. obraz, akryl - sololit, autor: jméno příjmení – ulice na jméno

6. obraz s motivem lodě na řece pod sklem

7. obraz s motivem domu s nápisem anonymizována dvě slova číslo pod sklem

8. obraz s motivem kostela pod sklem

9. obraz s motivem květin pod sklem, autor: jméno příjmení, 1980

10. obraz s motivem domů s nápisem anonymizována dvě slova 79

11. koberec s orientálním motivem a třásněmi na dvou stranách

12. obraz s motivem venkovských domků s nápisem jméno příjmení 2003 pod sklem

13. obraz s motivem vinného sklepa s nápisem jméno příjmení 03 pod sklem

14. soška muže s kamenným podstavcem, materiál: kov, barva: tmavě šedá

15. koberec světle hnědé barvy s motivy čtvercových vzorců a s třásněmi na dvou stranách

16. přívěsek ze žlutého kovu s motivem slunce

17. přívěsek ze žlutého kovu s motivem křížku

18. přívěsek ze žlutého kovu s motivem astrologického znamení raka

19. řetízek ze žlutého kovu o délce 45 cm

20. přívěsek ze žlutého kovu, motiv dvou postav

21. náušnice ze žlutého kovu s bílou výplní uprostřed

22. přívěsek ze žlutého kovu oválný s bílou výplní uprostřed

23. náušnice z bílého kovu, kulaté s kamínky po jednom boku

26. obraz s motivem ženy bez skla s nápisem jméno příjmení 2004

27. obraz s motivem koní a sání pod sklem

28. obraz s motivem ženy asijského vzhledu

29. obraz s motivem dítěte pod sklem s nápisem dat. 1944 číslo

30. obraz bez skla s motivem květin a nápisem jméno příjmení

31. obraz bez skla s motivem květin ve váze

32. obraz bez skla s motivem ostrovu

33. obraz bez skla s motivem přírody

34. obraz bez skla s motivem vesnice

35. obraz bez skla s motivem mozaiky - keramika

36. obraz bez skla s motivem mozaiky - keramika

37. obraz bez skla - abstrakce

38. keramická mísa, kulatá

39. keramická váza

40. obraz pod sklem – motiv zimní den, nápis: anonymizována dvě slova

41. obraz bez skla s motivem města

42. soška sedícího muže, dřevěná

43. koberec světle zelené barvy s motivem květin a třásněmi na dvou stranách

44. předložky z ovčí kůže (3ks)

45. předložky z ovčí kůže (11 ks)

46. prosklená skříň rohová

49. vysokotlaký čistič Karcher 721 MX

50. fukar na listí Black and Decker

52. koberec se vzory květin s třásněmi

53. koberec se vzory stromů a květin s třásněmi

54. koberec se vzory, hnědý odstín

55. koberec se vzory, odstín smetanová

56. zebří kůže

57. obraz bez skla s motivem kapličky

58. obraz bez skla (zátiší s pomerančem)

59. obraz bez skla s motivem zimní krajiny

60. starožitný stolek s dřevěným a kovovým vykládáním

61. obraz bez skla s motivem vesnice

62. obraz bez skla s motivem krajiny

63. obraz bez skla s motivem knih

64. obraz bez skla s motivem ženy

65. obraz bez skla s motivem muže

66. obraz bez skla s motivem města

67. obraz bez skla s motivem květin ve váze

68. obraz bez skla s motivem květin ve váze

69. obraz bez skla s motivem květin

70. obraz bez skla s motivem vázy s květinami

71. obraz bez skla s motivem vázy s květinami

72. obraz bez skla s motivem vázy s květinami

73. obraz pod sklem s motivem zátiší láhve a ovoce

74. obraz bez skla (motiv„ cikáni“)

75. obraz bez skla s motivem slunečnice

76. obraz bez skla s motivem vázy s květinami

77. obraz bez skla s motivem ženy

78. obraz bez skla s motivem loďky na vodě

79. obraz bez skla s motivem vázy s květinami

80. obraz bez skla s motivem zimní krajiny

81. obraz bez skla s motivem krajiny

82. obraz bez skla s motivem muže

83. obraz bez skla s motivem muže u stolu

84. obraz bez skla s motivem zimní krajiny

85. koberec s orientálním vzorem s třásněmi na dvou stranách

86. koberec s obdélníkovým vzorem bez třásní

87. koberec modré barvy se vzory a třásněmi na dvou stranách

88. obraz bez skla motiv váza s květinami

89. křeslo dřevěné konstrukce s vínovým potahem

90. komoda dřevěná, prosklená

91. vinotéka elektrická zn. LIEBHERR GRANDCRU

92. sestava příjmení komponentů – SONY rádio FM, SONY CD přehrávač

93. zesilovač SONY F570 příjmení

94. obraz pod sklem s motivem krajiny

95. obraz bez skla s motivem kojící ženy (dřevo)

96. obraz pod sklem s motivem zimní krajiny

97. televizor zn. příjmení jméno, úhlopříčka 147 cm

98. reproduktory zn. HECO

99. receiver zn. příjmení příjmení 24 Processing Plus

100. zahradní traktůrek se sekačkou zn. STIGA COMBI PRO 110 PARK PRO 25 4WD

101. sekačka motorová zn. STIGA COMBI 48 SB s košem

102. sušička Miele SOFTTRONIC T číslo C

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 2 474 300 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna nahradit České republice - Okresnímu soudu ve obec náklady řízení v celém rozsahu, přičemž konkrétní výše této náhrady jakož i lhůta k jejímu zaplacení budou určeny v samostatném usnesení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum domáhala se žalobkyně vypořádání společného jmění manželů celé jméno žalované (žalovaná) a jejího manžela jméno příjmení, datum narození (dále také jen "Stanislav příjmení st."). Žalobu zdůvodnila tvrzením, že SJM žalované a jejího manžela zaniklo právní mocí rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 68 T 9/2015-2751 ze dne 8. 1. 2016, který ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 To 15/2016-2968 ze dne

14. Podle citované darovací smlouvy datované dnem datum měl jméno příjmení darovat žalované následující movité věci, přičemž v závorce soud po jejich porovnání s fotografiemi položek navržených k vypořádání a s jejich popisem v protokolu o soupisu ze dne datum uvádí, o kterou položku zřejmě šlo: ⟪LB:lb_001⟫ - 1 ks přívěsek, žluté zlato, slunce (pol. číslo) ⟪LB:lb_002⟫ - 1 ks řetízek, žluté zlato, délka cca číslo cm (pol. číslo s délkou 45 cm) ⟪LB:lb_003⟫ - 1 pár náušnic, bílé zlato, kamínky (pol. číslo) ⟪LB:lb_004⟫ - 1 ks přívěsek, žluté zlato, křížek (pol. číslo) ⟪LB:lb_005⟫ - 1 ks přívěšek, žluté zlato, dvě postavy (pol. číslo) ⟪LB:lb_006⟫ - 1 ks přívěšek, žluté zlato, oválná výplň, uprostřed bílé (pol. číslo) ⟪LB:lb_007⟫ - 1 ks přívěšek, žluté zlato, štír (pol. číslo "znamení raka") ⟪LB:lb_008⟫ - 1 pár náušnic, žluté zlato, výplň bílá na středu (pol. číslo) ⟪LB:lb_009⟫ - 1 ks obraz s motivem, keramika, mozaika (pol. číslo) ⟪LB:lb_010⟫ - 1 ks obraz s motivem, keramika, mozaika (pol. číslo) ⟪LB:lb_011⟫ - 1 ks soška - muž, šedá, výška cca 35 cm (pol. číslo "dřevěná", výška 30 cm) ⟪LB:lb_012⟫ - 1 ks soška - muž, podstavec kámen, kov, výška 50 - 60 cm (pol. číslo s výškou 62 cm) ⟪LB:lb_013⟫ - 1 ks kůže zebra, velikost cca 300 cm, šířka cca 180 cm (pol. číslo s rozměry 320 x 184 cm) ⟪LB:lb_014⟫ - 1 ks koberec zelená barva, květiny, třásně, 191 x 120 cm (pol. číslo s rozměrem 192 x 122 cm) ⟪LB:lb_015⟫ - 1 ks koberec modrá barva, třásně, 195 x 120 cm (pol. číslo s rozměry 196 x 122 cm) ⟪LB:lb_016⟫ - 1 ks koberec, květiny, třásně, 155 x 92 cm (pol. číslo rozměr 157 x 94 cm) ⟪LB:lb_017⟫ - 1 ks koberec, vzor orientální, třásně, 160 x 93 cm (pol. číslo s rozměrem 163 x 95 cm) ⟪LB:lb_018⟫ - 1 ks koberec, vzorovaný hnědý 127 x 75 cm (pol. číslo s rozměrem 130 x 76 cm) ⟪LB:lb_019⟫ - 1 ks koberec, vzory tmavé, 127 x 75 cm (pol. číslo s rozměrem 130 x 76 cm) ⟪LB:lb_020⟫ - 1 ks koberec, strakatý, třásně, 133 x 78 cm (pol. číslo s rozměrem 135 x 79 cm) ⟪LB:lb_021⟫ - 1 ks koberec, strakatý, bez třásní, 90 x 135 cm ⟪LB:lb_022⟫ - 1 ks koberec, vzor orientální, třásně, 200 x 121 cm (pol číslo s rozměrem 200 x 122 cm) ⟪LB:lb_023⟫ - 1 ks koberec bez třásní, barevné pruhy, 90 x 137 cm (pol. číslo s rozměrem 90 x 138) ⟪LB:lb_024⟫ - 1 ks koberec, hnědý, čtvercové motivy, 198 x 151 cm (pol. číslo s rozměrem 200 x 150 cm)

2. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání primárně nemovité věci nacházející se v katastrální uzemí, a to pozemek p. č. St. anonymizováno, jehož součástí je stavba č. e. anonymizováno, pozemek p. číslo pozemek parcelní číslo (dále také jen "nemovitosti"). Současně navrhla vypořádat movité věci, které specifikovala v žalobě pod číslo. Nakonec učinila předmětem vypořádání rovněž kombinovanou ochrannou známku " ulice anonymizováno. V rámci požadavku na spravedlivé vypořádání poukázala žalobkyně na skutečnost, že manžel žalované sice měl v minulosti příjmy z podnikání, avšak provedeným šetřením nebyly žádné finanční prostředky na jeho účtech zajištěny. Manžel žalované přitom nepodával daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Od roku 2004 do roku 2011 se dopouštěl trestné činnosti, z níž mu nepochybně plynuly vysoké příjmy a pro kterou byl odsouzen shora uvedeným rozsudkem. Oficiálně přitom manžel žalované pobíral jen starobní důchod ve výši 7 000 Kč měsíčně. Prostředky, za které byly pořízeny věci tvořící součást SJM manželů příjmení, si manžel žalované opatřil trestnou činností a žalovaná se o nabytí těchto prostředků nikterak nezasloužila. Současně jí však musel být znám jejich nelegální původ, neboť její manžel dlouhodobě žádný jiný legální příjem neměl. V té souvislosti žalobkyně poukázala na obecně respektovanou zásadu, podle níž nemá mít nikdo z trestné činnosti majetkový prospěch. Uložením trestu propadnutí majetku má být odsouzeným pachatelům znemožněno, případně ztíženo, pomocí trestnou činností získaných prostředků financovat svou další trestnou činnost. příjmení tedy byl zachován smysl a účel uloženého trestu propadnutí majetku, je podle názoru žalobkyně na místě přistoupit k takovému způsobu a rozsahu vypořádání SJM manželů příjmení, který reálně postihne majetek získaný z trestné činnosti a neumožní, aby jej odsouzený manžel žalované i nadále užíval. Proto je podle názoru žalobkyně dán v projednávané věci důvod pro tzv. disparitu podílů. S ohledem na skutečný podíl manžela žalované na získání majetku ve společném jmění manželů, na okolnosti nabytí tohoto majetku a existenci trestu propadnutí majetku, by měl být propadnutím majetku postižen podíl na SJM manželů příjmení v rozsahu nepochybně větším, než je jedna polovina. Nemovité věci navržené k vypořádání navrhla žalobkyně přikázat do podílového spoluvlastnictví účastníků v poměru odpovídajícím spravedlivému vypořádání. Ostatní položky pak navrhla přikázat do výlučného vlastnictví žalované s tím, že žalovaná zaplatí žalobkyni vypořádací podíl v odpovídající výši. Podle žalobkyně se žalovaná o nabytí SJM manželů příjmení nezasloužila takovou měrou jako její manžel. Zároveň však profitovala a stále profituje z jeho finančně výnosné trestné činnosti.

3. Žalovaná předně potvrdila, že součástí SJM manželů příjmení jsou k vypořádání navržené nemovité věci, které byly nabyty z jejich společných prostředků. U řady k vypořádání navržených položek však namítla, že jsou v jejím výlučném vlastnictví, protože je nabyla darem od třetích osob, resp. že jsou ve vlastnictví třetích osob a jí byly pouze zapůjčeny (viz dále). Současně uvedla, že k vypořádání navržená ochranná známka, není součástí SJM manželů příjmení, ale jejím majitelem je jejich syn jméno příjmení mladší. K uvažované disparitě podílů zmínila, že předmětné nemovité věci byly nabyty z peněžních prostředků jejího manžela, které on získal z podnikání a jako společník a jednatel společnosti právnická osoba, IČO, v níž takto působil do roku 2005. Současně byly nabyty i z jí dosahovaných příjmů, resp. z peněžních prostředků, jimiž přímo či nepřímo na jejich pořízení přispěli její rodinní příslušníci. Žalovaná se ohradila proti tomu, aby v rámci řízení o vypořádání SJM byla opětovně trestána za údajnou trestnou činnost jejího manžela. Nadto je citelně zasažena již tím, že je majetek v SJM manželů příjmení postižen v rámci daňové exekuce vedené pro výlučný dluh jejího manžela. Zdůraznila, že po celou dobu trvání manželství řádně pečovala o děti a rodinnou domácnost a pro disparitu podílů na předmětném SJM v její neprospěch tak není žádný důvod.

4. Jak bylo mezi účastníky nesporné, manželství žalované a jejího manžela bylo uzavřeno dne datum a stále trvá. Z tohoto manželství se narodily dvě děti, syn jméno příjmení (mladší), datum narození, a syn jméno příjmení, datum narození.

5. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 68 T 9/2015-2751 ze dne 8. 1. 2016, který ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 To 15/2016-2968 ze dne 14. 7. 2016 nabyl právní moci dne datum byli manžel žalované jméno příjmení starší a syn žalované jméno příjmení mladší shledáni vinnými, že v přesně nezjištěném období, nejméně však od roku 2004 do roku 2011 ve společném záměru ke škodě státu soustavně krátit daňovou povinnost ve velkém rozsahu a získat tak pro sebe neoprávněný majetkový prospěch zatajením a neodvedením daně z lihu, v rámci provádění obchodů s lihem nezatíženým spotřební daní, spočívajících v jeho dovozu, prodeji a skladování mimo daňové sklady a v následné výrobě lihovin z tohoto lihu a jejich distribuci ke konečným odběratelům společně jednali tak, že jméno příjmení st. se někdy v roce 2003 dohodl s jméno příjmení, datum narození, že od něj bude neoprávněně odebírat potravinářský líh za cenu 66 Kč za litr, tj. cenu nižší než je samotná sazba spotřební daně z lihu. Tento líh byl uveden do volného oběhu bez přiznání a odvedení daně, přičemž takto nakoupený líh měl být dále prodáván vlastním menším odběratelům, případně z něj měly být vyráběny lihoviny a ty posléze distribuovány. Konkrétní objednávky dodávek mimobilančního lihu a hotovostní platby za ně pak od roku 2004 vykonával jméno příjmení ml. úkolovaný k tomu jméno příjmení st. V průběhu let 2004 až 2011 byl takto pořízen mimobilanční líh v ceně nejméně 92 004 000 Kč a spotřební daň byla zkrácena nejméně ve výši 353 525 370 Kč. Uvedeným jednáním jméno příjmení st. a jméno příjmení ml. spáchali zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Oba jmenovaní za to byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání devíti let a k trestu propadnutí majetku podle § 66 odst. 1 trestního zákoníku (viz citovaná rozhodnutí).

6. Jestliže byl manželu žalované uložen mimo jiné trest propadnutí majetku, zaniklo právní mocí uvedeného rozsudku, tj. dnem datum, podle § 66 odst. 4 trestního zákoníku společné jmění manželů příjmení. Na stát tak přešlo majetkové právo odsouzeného jméno příjmení st. na vypořádání SJM. Vypořádání se v takovém případě provádí mezi účastníky, jimiž je na straně jedné manžel pachatele (žalovaná) a na druhé straně stát reprezentovaný Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (§ 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích).

7. Žalobkyně tvrdila, že všechny k vypořádání navržené majetkové hodnoty (viz shora) tvoří součást SJM manželů příjmení. Nejobecnější vymezení požadavků na součást SJM je přitom zakotveno v § 708 odst. 1 o. z. Podle něj je součásti SJM to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů. Konkrétní pravidla pro určení, která aktiva (majetek) tvoří součást SJM, jsou popsána v § 709 o. z. Podle § 709 odst. 1 o. z. je součástí SJM to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství s výjimkou toho, co:

a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů,

b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl,

c) nabyl jeden z manželů jako náhradu újmy na svých přirozených právech,

d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému majetku,

e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

Podle § 709 odst. 2 o. z. je součástí SJM také zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Podle § 709 odst. 3 o. z. je součástí SJM také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle § 709 odst. 1 o. z. jeho výlučné vlastnictví.

8. Pokud jde o movité věci navržené k vypořádání pod položkami číslo (soud pro zjednodušení používá číslování uvedené v čl. II odst. 6 žaloby), jde v případě položek číslo o věci nalezené a sepsané v domácnosti manželů příjmení při soupisu movitých věcí prováděném anonymizováno úřadem pro územní celek dne datum (viz citovaný protokol č. j. 6601-33/2019-640000-42). příjmení těchto věcí se přitom v domácnosti manželů příjmení nacházela již v době domovní prohlídky prováděné Policií ČR dne datum, tj. v době předcházející zániku SJM manželů příjmení. Jak je z fotodokumentace k této domovní prohlídce patrné, šlo o tyto položky číslo. Z vyjádření samotné žalované pronesených zejména při ohledání na místě samém konaném dne datum (viz protokol o ohledání) ostatně vyplynulo, že veškeré tyto věci se nacházely v domácnosti manželů příjmení ještě před datem datum, kdy jejich SJM zaniklo.

9. 12. 2020. V tomto rozhodnutí totiž Nejvyšší soud uzavřel, že majetkové hodnoty, které jeden z manželů získal jako plnění ze závazkového právního vztahu, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal bez souhlasu druhého, jsou součástí společného jmění manželů; součástí společného jmění nejsou dluhy, které pro něj ze závazkového právního vztahu vyplývají. Byly-li na pořízení majetkových hodnot ve společném jmění manželů použity prostředky opatřené takovým závazkem jen jednoho z manželů, který není součástí společného jmění manželů a který je povinen splnit jen zavázaný manžel po zániku manželství, nezakládá tato skutečnost při zániku společného jmění manželů nárok na vypořádání vnosu z odděleného majetku na společný majetek. K výlučnému závazku manžela, který takto majetkové hodnoty ve prospěch společného jmění manželů opatřil, může soud přihlédnout při vypořádání společného jmění manželů, např. při úvaze o disparitě podílů.

10. Vzhledem k tvrzení žalované, že některé z movitých věcí navržených k vypořádání nabyla darem, a proto nejsou součástí SJM manželů příjmení, resp. že tyto věci patří třetím osobám, což bylo mezi stranami sporné, zabýval se soud nejprve těmito skutečnostmi.

11. Ve vztahu k položkám číslo (koberec s orientálním motivem a třásněmi na dvou stranách), 14 (soška muže s kamenným podstavcem, materiál kov, barva tmavě šedá), 15 (koberec světle hnědé barvy s motivy čtvercových vzorců a s třásněmi na dvou stranách), 16 (přívěsek ze žlutého kovu s motivem slunce), 17 (přívěsek ze žlutého kovu s motivem křížku), 18 (přívěsek ze žlutého kovu s motivem astrologického znamení raka), 19 (řetízek ze žlutého kovu o délce 45 cm), 20 (přívěsek ze žlutého kovu, motiv dvou postav), 21 (náušnice ze žlutého kovu s bílou výplní uprostřed), 22 (přívěsek ze žlutého kovu oválný s bílou výplní uprostřed), 23 (náušnice z bílého kovu, kulaté s kamínky po jednom boku), 35 (obraz bez skla s motivem mozaiky - keramika), 36 (obraz bez skla s motivem mozaiky - keramika, 42 (soška sedícího muže dřevěná), 43 (koberec světle zelené barvy s motivem květin a třásněmi na dvou stranách), 52 (koberec se vzory květin s třásněmi), 53 (koberec se vzory stromů a květin s třásněmi), 54 (koberec se vzory, hnědý odstín), 55 (koberec se vzory, odstín smetanová), 56 (zebří kůže), 85 (koberec s orientálním vzorem s třásněmi na dvou stranách), 86 (koberec s obdélníkovým vzorem bez třásní) a 87 (koberec modré barvy se vzory a třásněmi na dvou stranách), tvrdila žalovaná, že je nabyla darem od jméno příjmení, a to na základě darovací smlouvy ze dne datum.

12. Ač žalovaná tvrdila, že shora uvedené movité věci nabyla darem od jméno příjmení, a to darovací smlouvou ze dne datum, při soupisu prováděném celním úřadem dne datum, k němuž se žalovaná společně se svým synem jméno dostavila ve 14:22 hodin, o tom, že by některou z uvedených položek nabyla darem od jméno příjmení, nehovořila. Naopak, například ve vztahu k položkám číslo číslo uvedla, že tyto patří do SJM. Její syn jméno, který je právníkem, pak ve vztahu k položce číslo rovněž uvedl, že tato je součástí SJM. Žalovaná a její syn jméno při uvedeném soupisu rovněž předložili řadu listin dokládajících, že některé z dalších věcí do soupisu pojatých, nejsou ve vlastnictví manželů příjmení, resp. je žalovaná nabyla darem. Darovací smlouvu uzavřenou s jméno příjmení nepředložila a ani ji nezmínila (viz protokol o soupisu movitých věcí ze dne datum). Skutečnost, že žalovaná ani její syn při ohledání dne datum nezmínili tak zásadní okolnost týkající se celé řady do soupisu pojatých položek, přičemž u některých z nich dokonce výslovně zmínili, že patří do SJM, ač k jiným doklady o tom, že součástí SJM manželů příjmení nejsou, předložili, vzbuzuje významné pochybnosti o tom, že tyto věci byly skutečně žalované darovány tak, jak tvrdila. Ostatně žalovaná skutečnost, že tyto věci měla nabýt darem od jméno příjmení, poprvé zmínila až v návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce sepsaném dne datum (viz citovaný návrh).

13. K prokázání svého tvrzení o nabytí předmětných věcí darem od jméno příjmení předložila žalovaná darovací smlouvu datovanou dnem datum, kterou jí měl jméno příjmení darovat níže popsané movité věci, přičemž podpisy na této smlouvě se nacházely na samostatném listu, na němž bylo napsáno pouze dárce a obdarovaná. Nebylo na něm ani datum ani jiný text smlouvy.

15. Žalovaná sama po nahlédnutí na darovací smlouvu datovanou dne datum uvedla, že tyto věci jí daroval jméno příjmení v roce 2008, ještě když bydleli v obec. Tehdy pan příjmení prodával dům ve Francii a těchto věcí se potřeboval zbavit. Měl manželku zlatnici, která zemřela. Existenci písemné smlouvy žalovaná vysvětlila tím, že i když si jinak podle ní smlouvy s panem příjmení nesepisovali, tuto jí napsal pan příjmení, protože to chtěl mít zajištěné. V roce 2008 totiž jejich milenecký vztah s panem příjmení (viz dále) procházel krizí, když panu příjmení údajně vadilo, že žalovaná žije ještě s manželem.

16. Svědek jméno příjmení nejprve vypověděl, že likvidoval barák ve Francii a vše musel odvážet do Německa. Ozval se tedy žalované, že má tady toto a toto a že jim to dá, aby jim vyštafíroval to jejich bydlení, protože se mu to do domu v Německu už nevešlo. To si ale nechal sepsat - nechal si udělat soupis toho, co dal žalované, aby to mohl dokladovat své ženě, resp. synovi, který se ptal, kde je to či ono, načež mu řekl, že to rozdal. Současně to sepisoval i jako ochranu žalované před jejím manželem, aby ona mohla říci, že je to jen její. K jeho mileneckému vztahu s žalovanou (viz dále) však v rozporu s žalovanou uvedl, že ten v době sepisu uvedené listiny žádnou krizí neprocházel a byl harmonický. Současně sdělil, že neví, kdo to sepsal, zda jeho syn či jeho kamarád anebo dokonce syn žalované. Výslovně zmínil, že předmětné věci neměřil. Uvedl však, že u koberců byly míry na nálepkách a ty tam opsal. Nakonec po předestření textu darovací smlouvy ze dne datum sdělil, že to asi měřil nebo opsal z nálepek s tím, že byl asi velmi pečlivý.

17. Syn žalované jméno příjmení vypověděl, že o darovací smlouvě sepsané s jméno příjmení nevěděl a dozvěděl se o ní až při jednání soudu dne datum.

18. Soud tvrzení žalované o nabytí předmětných věcí darem od jméno příjmení na základě darovací smlouvy datované dnem datum hodnotí i ve světle provedených důkazů jako nevěrohodná. Jednak platí pochybnosti vyvolané již tím, že žalovaná nezmínila již při soupisu dne datum, že tyto věci nejsou součástí SJM, protože je nabyla darem od jméno příjmení, nadto ani nezmínila, že by taková darovací smlouva vůbec existovala. Navíc tehdy výslovně některé věci, o nichž později uvedla, že je nabyla darem od jméno příjmení, označila za věci náležející do SJM (viz shora). Uvedené pochybnosti byly posíleny rozpory ve výpovědi žalované a svědka jméno příjmení, který je jinak blízkým přítelem manželů příjmení a údajně i milencem žalované (viz dále). Především se žalovaná a jméno příjmení rozcházeli v důvodu existence písemné darovací smlouvy, neboť dříve, jak bylo mezi nimi podle jejich výpovědí běžné, si nesepisovali žádné smlouvy ani v případě, že se týkali přenechání milionových částek (viz dále). Žalovaná existenci smlouvy vysvětlovala krizí v jejich mileneckém vztahu, zatímco podle jméno příjmení v té době byl jejich vztah harmonický a uvedenou listinu potřeboval pouze jako doklad o tom, jak naložil s majetkem, pokud se jej na to jeho syn dotazoval. Rovněž měla tato listina sloužit jako důkaz ve vztahu k manželovi žalované o tom, že žalovaná má i výlučně svůj majetek. Soud nevěří tomu, že by se žalovaná a jméno příjmení tak zásadně rozcházeli v popisu příčin vzniku uvedené smlouvy, zejména v tom ohledu, zda jejich milenecký vztah procházel krizí či nikoliv. V této souvislosti nelze nevidět, že uvedená listina mohla být vytvořena účelově prakticky kdykoliv. Pan příjmení příjmení je blízkým přítelem rodiny příjmení a nelze tak vyloučit jeho snahu pomoci anonymizováno ochránit jejich majetek před státem, jemuž minimálně ta část společného majetku připadající na jméno příjmení st. propadla. Na dodatečné vytvoření uvedené listiny ukazuje i její obsah, který je zjevně inspirován popisem věcí sepsaných při soupisu dne datum, přičemž jsou - zřejmě pro větší věrohodnost jen v detailu změněny udávané rozměry těchto věcí. Nevěrohodně působí i vysvětlení jméno příjmení, že uvedenou smlouvu potřeboval jako doklad pro svého syna či manželku o tom, jak s majetkem naložil. Soud totiž nerozumí tomu, proč by jim měl dokládat, že tento majetek daroval právě žalované. Nadto podle žalované měla být v té době jeho manželka mrtvá a on měl likvidovat pozůstalost po ní. A pokud by jméno příjmení i tuto smlouvu potřeboval, musel si toho být vědom ještě předtím, než tyto věci k anonymizováno vůbec přivezl. Logicky by tak uvedenou smlouvu nachystal předem a nesepisoval by ji až ex post. Žalovaná navíc uvedla, že tu smlouvu napsal pan příjmení, ten naopak ani pořádně nevěděl, kdo tu smlouvu napsal, když za jejího možného tvůrce dokonce označil syna žalované, který však takovou okolnost popřel. Věrohodnost slov žalované a jméno příjmení o jejich mileneckém vztahu je výrazně snižována i tím, že se oba zásadně rozchází v tom, kdy jejich vztah začal. Žalovaná výslovně uvedla, že tento vztah udržovala již od 1990, 1991, zatímco jméno příjmení uváděl, že jejich vztah intenzivně trval od roku 2001, 2002, byť už dříve mezi nimi něco bylo. Za zásadní pak považuje soud jejich rozpor týkající se tvrzení o tom, zda jejich vztah procházel krizí či nikoliv (viz shora). Nakonec majetkové poměry manželů příjmení tak, jak byly v tomto řízení zjištěny (viz dále) zcela jistě umožňovaly pořízení předmětných věcí přímo manžely příjmení. Rovněž nevěrohodným je vysvětlení jméno příjmení, resp. žalované o tom, že předmětné věci jméno příjmení daroval žalované, protože v té době likvidoval (prodal) dům ve Francii, vše odvážel do Německa, kam se mu to ale již nevešlo a takto dal žalované. Podle doloženého šeku týkajícího se zaplacení kupní ceny za prodej domu ve Francii (vente Erben/Flaesc) prodal jméno příjmení společně se svou manželkou (předložený dopis notáře i šek jsou adresovány paní a panu příjmení) dům ve Francii již v roce 2002. Stěží tedy tento dům likvidoval v roce 2008 a zbavoval se věcí, které se mu do jeho domu v Německu již nevešly. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala ve vztahu k uvedeným položkám, že je nabyla darem od jméno příjmení. V souvislosti s tím, ji podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval, aby k prokázání této skutečnosti označila a předložila další důkazy, což však neučinila. Soud proto uzavřel, že tyto věci, které byly zjevně nabyty za trvání manželství manželů příjmení, tvoří součást jejich společného jmění manželů, neboť nebylo prokázáno, že by byly nabyty způsobem zakládajícím výjimku z nabytí do SJM.

19. Žalovaná dále tvrdila, že položky číslo (řetízek z bílého kovu s kulatým přívěskem a bílou výplní) a číslo (náušnice z bílého kovu kulaté s bílou výplní) nabyla darem od jméno příjmení, narozené datum, ke svým šedesátým narozeninám. jméno příjmení toto bezvýhradně potvrdila, když vypověděla, že uvedené šperky darovala žalované coby své kamarádce k šedesátým narozeninám právě datum, přičemž šlo o dar za celou její rodinu. Soud v tomto případě o věrohodnosti výpovědi uvedené svědkyně nepochybuje, neboť jednak vypovídala shodně s žalovanou, přičemž skutečnost, že jako dobré a dlouholeté přítelkyně darovaly s její matkou společně žalované k významnému životnímu jubileu šperky, na které nadto použily materiál, který doma měly (staré šperky), což bylo doloženo nákupním dokladem (paragon), se jeví jako pravděpodobná a tudíž věrohodná. Soud proto dospěl k závěru, že tyto dvě položky žalovaná skutečně darem nabyla, a proto podle § 709 odst. 1 písm. b) o. z. netvoří součást SJM manželů příjmení.

20. Dále žalovaná uvedla, že položku číslo (prosklená skříň rohová) a položku číslo (starožitný stolek s dřevěným a kovovým vykládáním) nabyla darem od svých rodičů), k čemuž předložila darovací smlouvu datovanou dnem datum, podle níž jí její rodiče darovali starožitný nábytek, a to: ⟪LB:lb_001⟫ - 1 ks sekretář ⟪LB:lb_002⟫ - 1 ks stolek ⟪LB:lb_003⟫ - 1 ks komoda - výjev jméno ⟪LB:lb_004⟫ - 1 ks komoda bez výjevu ⟪LB:lb_005⟫ - 1 ks křeslo - červený potah ⟪LB:lb_006⟫ - 1 ks skleník

V citované darovací smlouvě jsou údajně darované věci specifikovány jinak než tak, jak byly popsány a zdokumentovány při soupisu. Předně jsou označeny jako starožitný nábytek, ovšem v případě skleníku o tom nemůže být ani řeči. Podle předloženého znaleckého posudku titul jméno příjmení se jedná o novodobou nábytkářskou produkci prodávanou pod obchodním názvem OREGI vitrína, jejímž výrobcem je právnická osoba anonymizováno a jejíž cena se pohybuje kolem 59 670 Kč. Již tento fakt významně zpochybňuje věrohodnost tvrzení žalované a jí předkládané darovací smlouvy. Nadto ze smlouvy vůbec není patrné, jaký konkrétní stolek měl být údajně darován. příjmení toho ve věci vyslechnuté svědkyně (sestry žalované jméno příjmení) a jméno příjmení popřely, že by si s rodiči sepisovali darovací smlouvy týkající se darů, které v dospělosti od rodičů obdržely. Žalovaná naopak tvrdila, že to takto její rodiče dělali, protože měli celkem 4 dcery. Z uvedených důvodů považuje soud žalovanou předloženou darovací smlouvu ze dne datum jakož i výpověď žalované ohledně okolností, za nichž mělo k tomuto darování dojít, za nevěrohodné. K věci přitom již nemohl být vyslechnut otec žalované, neboť ten datum zemřel. Soud proto podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval žalovanou, aby k prokázání svého tvrzení, že položky číslo číslo nabyla darem, označila a předložila další důkazy, což žalovaná neučinila. Soud proto i v tomto případě uzavřel, že tyto věci, které byly zjevně nabyty za trvání manželství manželů příjmení, tvoří součást jejich společného jmění manželů, neboť nebylo prokázáno, že by byly nabyty způsobem zakládajícím výjimku z nabytí do SJM.

21. Rovněž v případě položky číslo (vinotéka elektrická zn. příjmení příjmení jméno) tvrdila žalovaná, že ji nabyla darem od pana příjmení, majitele restaurace u obec, který se jí tehdy zbavoval, přičemž ona měla tehdy zrovna narozeniny a on se jí ptal, zda by jí taková věc nevadila, a když mu řekla, že nevadila, tak ji naložil a přivezl. Svědek jméno příjmení především potvrdil, že manželé příjmení jsou jeho dobří přátelé, přičemž žalované dával k narozeninám různé dárky, mezi jinými ji k jejím 55. narozeninám daroval chladničku na víno, přičemž to pojal jako překvapení, a proto o tom žalované předem nic neříkal, chladničku naložil a přivezl. A právě uvedený rozpor ve výpovědi žalované, který tvrdila, že se jí svědek předem ptal, zda by jí takový dárek mohl dát, a svědka, který naopak vypověděl, že ji o tom nic předem neříkal, protože ji chtěl překvapit, vede soud k pochybnostem o tom, že k takovému darování skutečně došlo. Ostatně vysvětlení svědka, proč se coby provozovatel restaurace a penzionu zbavoval zcela funkční vinotéky s tím, že pro ni neměl využití, protože tam je to vodácká oblast a vodáci moc víno nepijí, působí nevěrohodně samo o sobě. Když k tomu přistoupí deklarovaný blízký vztah svědka k manželům příjmení, nelze vyloučit, že se jim svou výpovědí snažil v tomto řízení pouze pomoci. Nadto manželé příjmení si nepochybně byli schopni takové vybavení domácnosti pořídit sami. Soud proto uzavřel, že žalovaná své tvrzení o tom, že položku číslo nabyla darem od jméno příjmení, neprokázala, přičemž ani přes výzvu soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání tohoto tvrzení další důkazy neoznačila. Soud tedy uzavřel, že tato věc, která byla zjevně nabyta za trvání manželství manželů příjmení, tvoří součást jejich společného jmění manželů, neboť nebylo prokázáno, že by byla nabyta způsobem zakládajícím výjimku z nabytí do SJM.

22. Za nevěrohodné považuje soud rovněž tvrzení žalované, že běžné (obvyklé) vybavení domácnosti manželů příjmení zjevně určené k tomu, aby bylo užíváno v souvislosti s jejich bydlením v domě č. e. 156e, není ve společném jmění manželů příjmení, nýbrž bylo žalované darováno, resp. jí bylo zapůjčeno. K přesvědčení o nevěrohodnosti těchto tvrzení žalované vede soud vedle již shora popsané nevěrohodnosti žalované dále zjištění ve vztahu k položce číslo (sušička MIELE SOFTRONIC T číslo C). Zatímco žalovaná uváděla, že jí tuto sušičku darovala její sestra jméno příjmení, protože ji už nepotřebovala, když si koupila novou, sama sestra žalované toto ve své výpovědi popřela, neboť uvedla, že má sušičku příjmení a předtím žádnou sušičku neměla. příjmení jméno příjmení si nejprve nebyla s to ani vzpomenout, co přesně žalované darovala a teprve poté, co jí bylo předestřeno čestné prohlášení ze dne datum, s nímž se nejprve dlouze seznamovala, připustila, že žalované sušičku darovala.

23. Nevěrohodným se soudu jeví rovněž fakt, že by si žalovaná pouze půjčovala od své sestry jméno příjmení položky číslo (sestava příjmení komponentů SONY), číslo (zesilovač SONY), číslo (reproduktory HECO) a číslo (receiver zn. DENON AL 24 Processing Plus). To předně proto, že svědkyně jméno příjmení nebyla s to sama spontánně soudu sdělit, jaké věci žalované zapůjčila a teprve po předestření čestného prohlášení ze dne datum prohlásila:„ Tak asi jo, když je to tady napsané“. K tomu dodala, že to sestře„ asi“ půjčila, ale už je to delší doba. Uvedla, že jí to půjčovala, protože to sama nepotřebovala, stěhovala se do menšího, a její sestra naopak potřebovala do nového velkého domu. I toto vysvětlení je však nevěrohodné, neboť je velmi neobvyklé, aby si lidé takové věci pouze (nadto dlouhodobě) půjčovali, neboť tyto si běžně kupují. Nadto tehdejší majetkové poměry manželů příjmení jim nepochybně umožňovaly takovou techniku pořídit z vlastního. To ostatně platí o všech takto údajně„ zapůjčených“ věcech. Navíc je ze znaleckého posudku celé jméno znalce zřejmé, že tyto věci představovaly v době svého pořízení vyšší standard (tomu ostatně odpovídají značky DENON, SONY nebo HECO), přičemž takové věci si běžně lidé pořizují nákladně a nikoliv proto, aby je se jich jako funkčních zbavovali například tím, že je dlouhodobě půjčí svým příbuzným. Zjištění, že šlo o věci vyššího standardu, naopak koresponduje s tím, že manželé příjmení si právě na vyšší standard svého bydlení a jeví se tak mnohem pravděpodobnějším, že si takové věci zkrátka za trvání svého manželství logicky pořídili. To, že se nyní žalovaná zjevně účelově snaží přesvědčit soud o opaku, dokládá mimo jiné zjištění, jak účelově si počínala při sepisování různých čestných prohlášení či darovacích smluv o tom, co vše jí bylo darováno či zapůjčeno, ač si na to jí blízké osoby (například její sestry) nebyly s to u soudu vzpomenout. To nejlépe dokresluje fakt, že tomu tak zřejmě ve skutečnosti nebylo.

24. Právě uvedené pak logicky platí rovněž o položce číslo (motorová sekačka zn. STIGA COMBI 48 SB s košem), která měla být žalované údajně darována jejím synem jméno. Žalovaná k tomu sama vypověděla pouze to, že tuto sekačku koupil syn a neuměla si vzpomenout na rok pořízení. Podle výpovědi jejího syna jméno, ten pořídil sekačku své matce tak v roce 2015 až 2016, protože to byl velký pozemek tak, aby to měla jak sekat. Soud však pochybuje o tom, že by žalovaná dostala tuto sekačku od syna darem. Předně je patrné, že manželé příjmení při svých tehdejších majetkových poměrech nemuseli dostávat darem běžné vybavení domácnosti (nemuseli si je podle názoru soudu ani půjčovat - viz shora). Vedle toho se jeví neobvyklým, že by syn dával zrovna své matce darem sekačku. Nakonec v té době měli manželé příjmení na údržbu pozemku k dispozici sekací traktor příjmení příjmení jméno 24 4 WD, jak vyplynulo mimo jiné z výpovědi svědkyně příjmení příjmení. Tento stroj byl nepochybně dostatečně výkonný k údržbě rozsáhlého pozemku a tvrzený motiv pro darování sekačky ze strany syna žalované, tj. potřeba sekat veliký pozemek, se tak jeví nepravděpodobným.

25. Rovněž v případě položky číslo (zahradní traktor zn. Stiga Combi Pro 110 příjmení jméno 25 4 WD) považuje soud tvrzení o tom, že byl tento traktor zapůjčen žalované paní jméno příjmení na základě smlouvy o výpůjčce ze dne datum, za nevěrohodné. Soud předně nevěří tomu, že by příjmení příjmení tak drahý stroj na tak dlouhou dobu zapůjčila navíc jen žalované a nikoliv třeba jejímu muži, který jej na rozdíl od žalované umí ovládat, jak svědkyně sama vypověděla. Nadto bylo patrné, že manželé příjmení rozsáhlé pozemky kolem svého domu č. e. 156e nemohli pohodlně obhospodařovat jen obyčejnou sekačkou a pořízení zahradního traktoru nadto opět ve vyšším standardu, jak bylo u anonymizováno v té době obvyklé, bylo nasnadě. Soud současně nevěří, že by si příjmení příjmení pořídila takto drahou věc, jak sama uvedla, v roce 2012, aby ji v roce 2013 přestala používat a jako nepotřebnou jí pouze zapůjčila žalované. Jmenovaná svědkyně ostatně nebylo schopna uvést ani značku tohoto zahradního traktoru. jméno uváděla, že zahradní traktor půjčila anonymizováno v roce 2013, ale podle předložené smlouvy se tak mělo stát až datum. Uvedené smlouva o výpůjčce datovaná dnem datum sama o sobě nepůsobí příliš věrohodně. Předně je v ní uváděno, že jde o smlouvu o výpůjčce„ osobního automobilu“, což zjevně není pravda. Ze smlouvy, jakož i z doložených fotografií pořízených při soupisu věci nalezených v domě č. e. 156e je současně patrné, že příslušenství uvedeného zahradního traktoru tvořil mimo jiné kartáč na odklízení sněhu, tj. věc, kterou svědkyně příjmení příjmení zcela jistě pro sekání trávy na svých rozsáhlých pozemcích nepotřebovala. Přitom právě za účelem sekání trávy na rozsáhlých pozemcích si tento stroj údajně kupovala a nákup kartáče na odklízení sněhu tak nedává v této souvislosti žádný smysl. Pokud by si však takový stroj pořizovali příjmení, nepochybně by s ohledem na rozsah zpevněných ploch u jejich domu č. e. 156e takový kartáč využili. Navíc sama žalovaná v rozporu se svědkyní jméno příjmení uváděla, že tento zahradní traktor byl zapůjčen až v roce 2015 nebo 2016. Žalovaná krom toho uvedla, že po zapůjčení už byl u nich celou dobu, zatímco svědkyně příjmení příjmení uváděla, že si jej i poté občas brala k sobě.

26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1915/2015), resp. posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5133/2016), tj. hlediska, která lze zohlednit právě úvahou o disparitě podílů.

27. V případě položek číslo (křeslo dřevěné konstrukce s vínovým potahem), číslo (komoda dřevěná prosklená) a číslo (televizor zn. příjmení jméno, uhlopříčka 147 cm) tvrdila žalovaná, že jde o majetek jejího syna jméno. Ten vypověděl, že si tyto věci pořídil, když ještě na obec bydlel a užíval tam 2 pokoje. Podle výpovědi jméno příjmení, měl tento byt ve obec již od roku 2009 nebo 2010 a od této doby na obec nebydlel. Sám přitom studoval právnickou fakultu až do roku 2013. Studoval tedy minimálně 5 let, tj. od roku 2008 a po tuto dobu, jak sám uvedl, bydlel většinou na kolejích. Byt ve obec prodal v roce 2016 a v roce 2017 si pořídil ve obec jiný byt, kde bydlí nadále. Na obec tak musel bydlet maximálně rok (od roku 2016 do roku 2017). Pokud tedy tvrdil, že měl v domě č. e. 156e na obec dva pokoje, které obýval, a proto si do nich pořídil televizi, další elektroniku, nějaké starožitné křeslo a další nábytek, soud považuje tato slova za velmi nepravděpodobná. Soud nevěří tomu, že by tyto dvě místnosti zkolaudované a užívané již od roku 2010 (viz kolaudační rozhodnutí ze dne datum) byly nezařízené. Vedle toho soud pochybuje o tom, že by jméno příjmení tyto místnosti, které měl zjevně obývat jen po krátkou dobu, zařizoval vlastní elektronikou a nábytkem a ten by tam navíc zanechal. Je přitom patrné, že svůj původní byt musel mít nějakou elektronikou, případně nábytkem zařízen a neměl tedy důvod si tyto věci pořizovat duplicitně. Případně tyto věci neměl a pak neměl logický důvod si je do svého nového bytu neodvést. Opět se tedy pravděpodobnějším jeví, že jde o vybavení pořízené manžely příjmení, kteří si jednak zjevně potrpí na starožitný (stylový) nábytek a kteří zcela logicky měli svou domácnost zařízenu vlastní elektronikou. Ostatně pochybnosti vzbuzují i předkládané kupní smlouvy uzavřené mezi jméno příjmení coby kupujícím a jméno příjmení coby prodávajícím týkající se jednak prodeje starožitného křesla a jednak prodeje starožitné prosklené vitríny. Obě jsou totiž uzavřeny téhož dne, přičemž se nelogickým jeví, aby na každou z těchto věcí byla kupní smlouva uzavírána zvlášť. Navíc věci popsané v těchto smlouvách, jak je patrné z doložených fotografií ze soupisu provedeného celním úřadem dne datum, mohou být plně zaměnitelné s věcmi uvedenými v darovací smlouvě ze dne datum uzavřené údajně mezi žalovanou a jejími rodiči manželi příjmení. V této darovací smlouvě je totiž mimo jiné jako darovaná věc označen 1 ks skleník (má jít přitom o starožitný nábytek) a 1 ks křeslo s červeným potahem, které mělo být taky starožitné. Jiný starožitný skleník (vitrína) než ten sepsaný jako položka číslo jiné starožitné křeslo s červeným (vínovým) potahem než to sepsané jako položka číslo však nebylo při soupisu nalezeno, ale podle výpovědi jméno příjmení se v domě ani jiné takové věci nenacházely. Je tedy otázkou, co bylo darováno manželi příjmení žalované, resp. co bylo skutečně zakoupeno jméno příjmení. I tyto rozpory vyvolávají pochybnost o tom, že by ve vztahu k těmto položkám šlo o výluku ze SJM manželů příjmení.

28. Ohledně obrazů číslo tvrdila žalovaná, že je nabyla darem buďto společně od svých sester jméno příjmení a jméno příjmení nebo od některé z nich, případně od svých tchánů (obraz číslo) či od již neznámých osob (obrazy číslo). O tom pak předkládala i čestná prohlášení těmito svědkyněmi sepsaná. O pravdivosti této verze však soud i přes provedené důkazy důvodně pochybuje, a to nejen s ohledem na již doloženou nevěrohodnost žalované a jí předkládaných důkazů, resp. jí blízkých osob svědčících v její prospěch (viz shora). Předně žalovaná tyto dary dostávala jen od svých dvou sester jméno a jméno, od své třetí sestry nikoliv, přitom zdůvodnění takového chování ze strany třetí sestry jen tím, že ona je o 13 let mladší postrádá logiku. Zásadní pochybnost však vzbuzují jmenované svědkyně jméno příjmení a jméno příjmení. Obě totiž v úvodu své výpovědi nebyly schopny říci ani to, jaké dary své sestře k narozeninám či svátkům dávaly. Nedokázaly se vyjádřit ani k tomu, zda mezi těmito dary některé typicky převládaly, přitom – pokud tomu tak skutečně bylo – to zcela zjevně byly obrazy. Na to, že žalované měly darovat obrazy, si vzpomněly až ve chvíli, kdy jim byla předestřena jejich písemná čestná prohlášení ze dne datum. Podle těchto čestných prohlášení přitom mělo jít o celkem 9 obrazů. Při ohledání předmětných obrazů také bylo skutečně nalezeno věnování od obou nebo od jedné ze zmíněných sester žalované na rubu obrazu u obrazů číslo. Tato věnování byla psána barevnou tužkou na rámy těchto obrazů. Soud nevěří tom, že by si sestry žalované nebyly s to vzpomenout, že žalované darovaly převážně obrazy a ještě s věnováním, pokud by to skutečně byla pravda, aniž by jim to muselo být připomínáno předestřením zmíněných čestných prohlášení, která po nich chtěla žalovaná sepsat. Naopak neochota sester žalované u soudu vypovídat a neschopnost si vzpomenout na tak základní skutečnosti mnohem spíše nasvědčuje tomu, že sestry podepsaly žalovanou účelově připravená čestná prohlášení v domnění, že tak sestře pomohou, aby byl hodnotnější majetek manželů příjmení vyveden z možného zabavení souvisejícího s trestním stíháním manžela žalované.

29. A právě dokumentované účelové vytváření listinných dokladů o tom, že některé movité věci nacházející se v domácnosti manželů příjmení nejsou v jejich společném jmění, nastalé zjevně v souvislosti s domovní prohlídkou, která u manželů příjmení proběhla dne datum, jak je patrné z fotodokumentace při této domovní prohlídce orgány Policie ČR pořízené, jen umocňují přesvědčení, že žalovaná předkládá nepravdivá tvrzení o výlučnosti svého majetku, přičemž je motivována snahou tento majetek ochránit před jeho možným zabavením v souvislosti se závažnou trestnou činností jejího manžela, což začalo být právě po datu datum nasnadě. Nakonec snahu žalované účelově ve vztahu k tomuto majetku jednat nejlépe dokumentuje zjištění, že řada těchto movitých věcí nacházejících se v domácnosti manželů příjmení v den domovní prohlídky datum a posléze opět při soupisu ze strany anonymizováno úřadu dne datum, nebyla v domě nalezena Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) při jím prováděném a předem ohlášeném soupisu dne datum. Právě skutečnost, že tento soupis byl předem ohlášen, byla zřejmě příčinou, pro kterou byla značná část uvedeného majetku žalovanou z domu odstraněna a po provedeném soupisu ze strany ÚZSVM byla do domu navrácena. Proto také mohl být tento majetek při nikým předem neohlášeném soupisu ze strany anonymizováno úřadu v předmětném domě opět nalezen dne datum. Ostatně vysvětlení žalované, proč po domovní prohlídce datum část věcí z domu odvezla, je výmluvné. Žalovaná totiž uvedla, že měla strach, aby jí to tam někdo neukradl, protože se tam vykrádaly chaty. Zpět si věci v roce 2019 nenastěhovala proto, že by již neměla strach z jejich odcizení, ale proto, že již měla podloženo (zjevně dodatečně vytvořenými listinami), že jde o věci její.

30. Učiněné poznatky o nevěrohodnosti žalované a jí blízkých osob, které byly v tomto řízení jako svědci vyslechnuti a to včetně jejího syna jméno, pak logicky zpochybňují i jejich slova o tom, že žalovaná nabyla i ostatní tvrzené obrazy darem od svých tchánů, resp. blíže neurčených kamarádek apod. Rovněž zpochybňují svědectví jejího syna o tom, že obdržel darem obrazy číslo).

31. Protože žalovaná při shora popsané nevěrohodnosti navržených a provedených důkazních prostředků neprokázala svá tvrzení o tom, že uvedené položky nabyla způsobem zakládajícím výluku ze SJM manželů příjmení, resp. že tyto položky jsou ve vlastnictví třetích osob, (vyjma položky číslo číslo), přičemž žádné další důkazy k prokázání těchto svých tvrzení neoznačila ani poté, co k tomu byla soudem vyzvána podle § 118a odst. 3 o. s. ř., uzavřel soud, že všechny tyto položky číslo vyjma položek číslo číslo tvořily součást SJM manželů příjmení ke dni jeho zániku, přičemž jako takové existují i nadále.

32. Hodnota věcí pod položkami číslo coby jejich cena obvyklá ke dni rozhodnutí soudu o vypořádání SJM manželů příjmení byla určena jednak na základě znaleckého posudku titul jméno příjmení číslo 2019 a jednak na podkladě znaleckého posudku celé jméno znalce číslo 2020, přičemž strany ke správnosti takto stanovené obvyklé ceny uvedených věcí neměly námitek a souhlasily s ní. Obvyklá cena uvedených položek, tj. položek číslo tak činila celých 351 400 Kč.

33. Mezi majetek nabytý manželi příjmení za trvání jejich manželství a tudíž tvořící součást jejich zaniknuvšího SJM zařadil soud po provedeném dokazování rovněž nemovité věci nacházející v katastrálním území Lukov u Zlína, a to pozemek p. č. St. 861, jehož součástí je stavba pro rodinou rekreaci č. e. 156, a pozemky p. číslo.

34. Jak vyplynulo z kupní smlouvy ze dne datum uzavřené ve formě notářského zápisu, prodala touto smlouvou paní jméno příjmení manželům příjmení pozemky p. číslo v k. ú. obec u obec za cenu 35 000 Kč, přičemž kupní cena byla zaplacena před podpisem uvedené kupní smlouvy. Vklad vlastnického práva manželů příjmení k uvedeným pozemkům byl podle připojené doložky povolen s právními účinky ke dni datum. Na těchto pozemcích posléze začali manželé příjmení na základě stavebního povolení ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum, stavět stavbu označovanou jako " ulice chata v obec (viz citované povolení). Samotná výstavba byla zahájena v roce 2006, jak dokládá mimo jiné smlouva o dílo číslo ze dne datum uzavřená se zhotovitelem stavby právnická osoba obec spol. s r.o. Cena díla měla podle připojeného rozpočtu činit jen 1 551 664 Kč, avšak již ve smlouvě se počítalo s navýšením rozsahu prováděných prací. Hrubá stavba byla dokončena podle předloženého zápisu o odevzdání a převzetí stavby již datum, přičemž zjištěné nedodělky měly být dokončeny do datum. Následně byla rozhodnutím ze dne datum povolena změna nedokončené stavby, a to její rozšíření o krytý bazén včetně zázemí (viz citované rozhodnutí). Stavba byla nakonec dokončena a kolaudována rozhodnutím ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum (viz citované rozhodnutí), přičemž v souvislosti s dokončením stavby byl vyhotoven geometrický plán oddělující nově vzniklý (zastavěný) pozemek p. č. St. 861 z pozemků p. číslo v k. ú. obec u obec (viz citovaný geometrický plán).

35. Z uvedeného vyplývá, že předmětné nemovité věci, byly nabyty oběma manžely příjmení za trvání jejich manželství, a proto se podle právní úpravy účinné v době jejich nabytí, tj. podle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "obč. zák.) staly součástí jejich společného jmění manželů, přičemž jeho součástí zůstaly i po datum, kdy vstoupil v účinnost nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb. - také jen "o. z."), jak vyplývá z § 3028 o. z. ve spojení s § 709 odst. 1 o. z.

36. Při úvaze o výši vypořádacího podílu vyšel soud z obvyklé ceny předmětných nemovitých věcí tak, jak byla tato cena stanovena ve znaleckém posudku znaleckého ústavu - Znalecký x právnická osoba (dále jen "znalecký ústav"). Znalecký ústav obvyklou cenu předmětných nemovitých věcí stanovil srovnávací metodou, která v principu představuje vyhodnocení nedávno realizovaných prodejů nemovitých věcí srovnatelných jejich charakterem, velikostí a lokalitou. Znalecký ústav především velmi vhodně vybral nemovité věci, které byly v nedávné době prodány a právě na tomto základě tak dospěl k přesvědčivým závěrům o obvyklé ceně předmětných nemovitých věcí v k. ú. obec u obec. Logicky volil ke srovnání rodinné domy o větší obytné ploše a spíše nadstandartně vybavené, neboť nemovitosti manželů příjmení právě takové charakteristiky naplňují (viz citovaný znalecký posudek). Vhodně byly srovnávací nemovitosti zvoleny i z hlediska jejich polohy, která byla vždy v místech vzdálenějších od centra města Zlína (příjmení, část obce, obec, obec). Znalecký ústav přitom zcela správně vybral srovnávací nemovitosti jako rodinné domy sloužící k trvalému bydlení, protože právě tak je ve skutečnosti od počátku projektována a také užívána stavba manželů příjmení č. e. 156 s předmětnými pozemky, byť je tato stavba kolaudována jako objekt sloužící k rodinné rekreaci (chata). Pro ocenění nemovitých věcí manželů příjmení je totiž především podstatné, že nic nebrání tomu, aby byly užívány jako rodinný dům (rodinné sídlo) sloužící k trvalému bydlení a takto jsou také skutečně od počátku užívány. Jestliže tedy znalecký ústav uvedeným postupem stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitostí částkou ve výši 14 200 000 Kč, soud o správnosti tohoto závěru nepochybuje. Ostatně zástupce znaleckého ústavu při svém výslechu přesvědčivě zdůvodnil, proč daný objekt považovali za vilu a nikoliv za rekreační chatu. Tato vila je podle něj v rámci anonymizováno na naprosté špičce co do kvality bydlení a tyto nemovité věci si pořizují lidé, kteří jsou dostatečně finančně zabezpečeni, a proto nepotřebují řešit otázky dostupnosti místa veřejnou dopravou, příp. zda se dostanou pěšky do konzumu apod. Pozemek je naprosto exkluzivní, skvěle umístěný s luxusním výhledem, přičemž právě jeho výměra zaručuje, že se na tomto výhledu nic nezmění. titul příjmení současně vysvětlil, že tento objekt nemohl být srovnáván s podobně exkluzivními nemovitostmi, protože v regionu nebyl dostatek relevantních srovnávacích objektů. A srovnávat jej s objekty v okolí obec, by nebylo dostatečně vypovídající. Těmto argumentům lze jedině jako správným přisvědčit.

37. Pokud měla být správnost závěrů znaleckého posudku znaleckého ústavu zpochybněna závěry učiněnými v posudku znalce celé jméno znalce, který stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitých věcí jen částkou 10 000 000 Kč, konstatuje soud, že je tomu právě naopak. Byly to totiž zřejmé pochybnosti o správnosti závěrů znalce celé jméno znalce, které vedly soud k vypracování znaleckého posudku znaleckým ústavem revidujícím mimo jiné i správnost závěru jmenovaného znalce. Znalecký ústav přitom pochybnosti soudu o správnosti závěrů znalce celé jméno znalce potvrdil, neboť stejně jako soud dospěl k závěru, že jmenovaný znalec při aplikaci jinak i ústavem preferované srovnávací metody použil zcela nevhodné vzorky pro srovnání. U realizovaných prodejů RD obec u obec vyšel ze smlouvy z datum, tj. ze smlouvy velmi staré. Nadto porovnával nemovitost charakterově neodpovídající nemovitostem manželů příjmení. Následně vycházel z údajů z realitní inzerce, které jsou velmi nejisté, neboť jde vždy jen o cenu nabídkovou. Navíc opět volil velmi nevhodné srovnávací a prakticky neporovnatelné vzorky, které měly zcela rozdílné vlastnosti, nesrovnatelně horší technický stav i vybavení a mnohdy byly nesrovnatelné i lokalitou. Tomu ostatně odpovídá stanovení srovnávacích koeficientů 0,2 až 0,52 (v jednom případě 0,72). Takto nízké koeficienty jen podtrhují, o jak rozdílné a tudíž neporovnatelné nemovitosti ve skutečnosti šlo. Řečeno slovy zástupce ústavu, Ing. celé jméno znalce předmětný objekt srovnával s chatičkami splácanými za socializmu, což bylo zcela nevhodné. Tato okolnost je natolik zřejmá, že ji soud nehodlá dále ani rozebírat. Pokud snad v předkládaném odborném vyjádření znalce příjmení celé jméno znalce bylo poukazováno na„ pochybení“ ze strany znaleckého ústavu, vysvětlil zástupce ústavu při své výpovědi, proč nehrálo při ocenění přílišnou roli, že jeden z porovnávaných objektů byl prodáván včetně vnitřní ho vybavení, když tato okolnost podle jejich zkušenosti nemá na cenu objektu téměř žádný vliv, neboť buďto jde o 1 % až 2 % z ceny, většinou to ovšem na cenu nemá vliv žádný. Současně námitky týkající se srovnávacího objektu obec – část obce, ulice část obce, kde byla smíchána plocha zastavěná 140 m2 s cenou pro srovnání 62 643 Kč za m2 (tj. 8 770 000 Kč / 140 m2) přičemž tento údaj byl pak použit pro výpočet nikoliv se zastavěnou plochou předmětného objektu, ale jeho plochou podlahovou, je k tomu třeba říci, že toto nedopatření by mohlo znamenat podle zástupce ústavu pouze vyšší cenu za 1 m2 podlahové plochy, protože ta v daném případě u objektu obec – část obce, ulice část obce, musí být menší než plocha zastavěná, když jde o nepodsklepený přízemní bungalov o dispozici 3 + kk, s rovnou střechou (tj. bez podkroví). Zástupce ústavu rovněž vysvětlil, proč nebyl vhodným srovnávacím objektem objekt použitý v posudku Ing. celé jméno znalce (rekreační chata část obce). To zejména s ohledem na zcela rozdílné technické vybavení. Ing. celé jméno znalce použitá chata na část obce je vytápěna kotlem na tuhá paliva. Nadto jde o stavbu montovanou. Ostatně skutečnost, že svými technickými parametry a vybavením neodpovídá oceňovanému objektu je dostatečně zřejmá i z doložených fotografií. Soud se proto i v tomto ohledu se závěry znaleckého ústavu plně ztotožňuje.

38. Poslední položkou navrženou k vypořádání s tvrzením, že ke dni zániku SJM manželů příjmení tvořila jeho součást ochranná známka kombinovaná (označení a logo " ulice likérka") č. zápisu číslo, registrovaná u Úřadu průmyslového spoluvlastnictví se dnem zápisu datum. Jak ovšem vyplynulo z přihlášky uvedené ochranné známky, byl jako její přihlašovatel uveden jméno příjmení, bytem adresa. Ten je také podle výpisu z rejstříku ochranných známek veden jako její vlastník. V době podání přihlášky, tj. dne datum neměl manžel žalované jméno příjmení starší bydliště na adrese adresa. V té době již bydlel společně s žalovanou v nově postaveném domě na adrese adresa žalované, který se v té době také podle výpovědi manžela žalované věnoval prodeji vína. Nadto právě jemu manželé příjmení již v roce 2010, a to darovací smlouvou ze dne datum, jak vyplynulo mimo jiné ze závěrečné zprávy Policie ČR o finančním šetření datované dnem datum. Z výše uvedeného tak je podle názoru soudu patrné, že vlastníkem předmětné ochranné známky nebyl manžel žalované jméno příjmení starší, ale jejich syn jméno příjmení mladší. Tato ochranná známka tak netvořila a netvoří součást zaniknuvšího SJM manželů příjmení, a proto ve vztahu k ní soud žalobu na vypořádání SJM jako nedůvodnou zamítl.

39. V případě vypořádání zaniknuvšího SJM soudem tak, jak je tomu i v tomto případě, postupuje soud podle pravidel popsaných v 742 o. z. Zásadně tedy vychází z předpokladu, že podíly manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné (§ 742 odst. 1 písm. a) o. z.), přitom přihlíží k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a rodinnou domácnost (§ 742 odst. 1 písm. e) o. z.), rovněž přihlíží k tomu, jak se každý z manželů zasloužil a nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění (§ 742 odst. 1 písm. f) o. z.

40. Žalobkyně v projednávaném případě přednesla okolnosti, v nichž spatřovala důvody pro stanovení nestejných podílů manželů příjmení na vypořádávaném jmění, zejména na předmětných nemovitých věcech. Tyto okolnosti podle žalobkyně spočívaly zejména ve skutečnostech, které vyšly najevo v trestním řízení vedeném proti manželu žalované a jejímu synovi. Manžel žalované totiž od roku 2004 do roku 2011 nepodával přiznání k dani z příjmů fyzických osob (viz rovněž sdělení finančního úřadu). Od roku 2004 do roku 2011 se současně dopouštěl již shora popsané trestné činnosti, ze které mu nepochybně plynuly vysoké příjmy. V trestním řízení bylo prokázáno, že společně s jeho synem odebrali v letech 2004 až 2011 množství 1 394 000 litrů mimobilančního (nezdaněného) lihu v ceně 66 Kč za litr. Náklady na odebrání uvedeného množství tak činily 92 004 000 Kč a zkrácená spotřební daň činila celých

353 525 370 Kč. Z uvedeného je podle žalobkyně patrné, že věci tvořící součást SJM manželů příjmení byly pořízeny za prostředky, které si manžel žalované opatřil popsanou trestnou činností. Žalovaná se o jejich nabytí nikterak nezasloužila. Současně jí musel být znám jejich nelegální původ, když její manžel žádný jiný legální příjem neměl. Žalobkyně následně argumentovala tím, že manželu žalované byla v trestním řízení uložena nejpřísnější majetková sankce v podobě trestu propadnutí majetku, jehož smyslem je postihnout majetek pachatele získaný trestnou činností, neboť nikdo nemá mít z trestné činnosti majetkový prospěch. A právě pro zachování smyslu uvedeného trestu je potřeba v projednávaném případě přistoupit k takovému způsobu a rozsahu vypořádání SJM manželů příjmení, který reálně postihne majetek získaný z trestné činnosti a neumožní manželu žalované, aby jej i přes uložený trest propadnutí majetku nadále užíval. Pokud by byl v tomto případě trestem propadnutí majetku postižen pouze podíl o velikosti 1/2 na vypořádávaném jmění, byl by takový postup v rozporu se smyslem uloženého trestu propadnutí majetku. V takovém případě by totiž žalovaná coby manželka odsouzeného jméno příjmení staršího i nadále užívala polovinu majetku financovaného z výnosů z trestné činnosti, přičemž její odsouzený manžel by polovinu tohoto majetku užíval logicky s ní. Proto je podle žalobkyně dán důvod pro tzv. disparitu podílů. S ohledem na skutečný podíl manžela žalované na získání majetku ve společném jmění, na okolnosti nabytí tohoto majetku a existenci trestu propadnutí majetku by měl být trestem propadnutí majetku postižen podíl na společném jmění v rozsahu nepochybně podstatně větším, než je jedna polovina. Ostatně v trestním řízení bylo podle žalobkyně zjištěno, že manžel žalované spolu s jejich synem naprostou většinu majetku získaného trestnou činností vyvedl do ciziny, případně jinak ukryl, aby se tak vyhnul jeho postižení trestem propadnutí majetku.

41. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 6109/2017 ze dne 27. 3. 2018 vyložil, že i v případě vypořádání SJM podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), může soud rozhodnout, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění nejsou stejné (tzv. disparita vypořádacích podílů). Současně zopakoval, že možnost rozhodnout o disparitě vypořádacích podílů je nástrojem, který při vypořádání SJM umožňuje zohlednit všechny okolnosti případu. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ostatně vždy v souvislosti s vypořádáním zákonných majetkových společenství ve vztahu k disparitě podílů, zdůrazňovala hledisko spravedlivého uspořádání právních poměrů (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne

42. V judikatuře Nejvyššího soudu lze nalézt celou řadu okolností odůvodňujících rozhodnutí o disparitě vypořádacích podílů. Pro posouzení této věci je ovšem zásadním poměrně nedávno publikované rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2008/2020 ze dne

43. Pro spravedlivé rozhodnutí v této věci se stalo stěžejním správné pochopení charakteru trestné činnosti manžela žalované a současně objasnění významu této trestné činnosti pro rozsah majetku nacházejícího se v SJM manželů příjmení.

44. Jak již bylo řečeno, manžel žalované se nejméně od roku 2004 do roku 2011 dopouštěl shora popsané trestné činnosti spočívající zjednodušeně řečeno v tom, že soustavně a ve velkém rozsahu krátil svou daňovou povinnost, aby tak pro sebe získal neoprávněný majetkový prospěch. Konkrétně šlo o daň z lihu podle § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, přičemž takto společně s jeho synem zkrátili uvedenou daň nejméně o částku 353 525 370 Kč. Manžel žalované tedy v uvedeném období vykonával výdělečnou činnost spočívající v obchodování s lihem nezatíženým spotřební daní. To jistě nečinil bezúčelně, ale logicky, jak již bylo řečeno i ve výroku o vině z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 68 T 9/2015-2751, za účelem získání neoprávněného majetkového prospěchu. Existence tohoto neoprávněného majetkového prospěchu přitom byla zjevně podmíněna neplněním daňové povinnosti, která jemu, potažmo jeho současně odsouzenému synovi, v souvislosti s uvedenou obchodní činností vznikla, neboť oba coby skuteční skladovatelé, dopravci a osoby uvádějící uvedený nezdaněný líh do volného daňového oběhu, byli plátci uvedené spotřební daně podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., přičemž daňová povinnost jim podle § 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb. vznikla již dnem, kdy tento nezdaněný líh nabyli.

45. Podle názoru soudu tak lze uzavřít, že s trestnou činností, z níž měl manželu žalované plynout neoprávněný majetkový prospěch, byl současně imanentně spojen vznik daňové povinnosti (dluhu, závazku) ve výši 353 525 370 Kč. příjmení pohledávky totiž vznikají současně se vznikem daňové povinnosti a ta vzniká naplněním zákonem stanovených právních skutečností, které zakládají státu právní nárok na daň a u povinné osoby daňový závazek (viz § 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád).

46. Současně soud dospěl k závěru, že závazek (dluh) manžela žalované ve výši 353 525 370 Kč je jeho závazkem výlučným, přičemž pro posouzení toho, zda se stal součástí SJM manželů příjmení či nikoliv byla rozhodující právní úprava SJM účinná v době jeho vzniku, tj. právní úprava obsažená v § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák., neboť podle § 3028 odst. 2 o. z. se vznik právních poměrů, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před účinností o. z., posuzují podle dosavadních právních předpisů.

47. Podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

48. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 23 Cdo 2743/2011 ze dne 24. 10. 2013 uzavřel, že součástí SJM jsou i povinnosti (závazky), které mají původ v protiprávním úkonu nebo jiné právní skutečnosti, z nichž by měl plnit svému věřiteli nebo jiné oprávněné osobě manžel, avšak pouze v případě, že předmětný závazek splňuje další podmínky vyžadované ustanovením § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.

49. Závazek manžela žalované k zaplacení částky 353 525 370 Kč především významně přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů příjmení tak, jak tyto byly zjištěny v průběhu tohoto řízení. Jak ostatně vyplynulo ze závěrečné zprávy o finančním šetření vypracované příslušným útvarem Policie ČR dne datum, z předložených výpisů z účtů a z doložených odborných vyjádření vypracovaných pro potřeby trestního řízení, činila hodnota majetku nacházejícího se v SJM manželů příjmení v průběhu let 2004 až 2011 částku okolo

20 000 000 Kč, přičemž jiný jejich majetek zjištěn nebyl. Žalovaná podle vlastních slov od roku 2000 vlastní příjmy neměla, až posléze starobní důchod. Manžel žalované podle sdělení finančního úřadu nepodával daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob od roku 2004 do roku 2011. V té době podle vlastních slov měl příjmy jen nárazové a žil z již dříve vydělaných peněz. Z uvedeného je proto zřejmé, že daňový závazek manžela žalované ve výši 353 525 370 Kč se součástí SJM manželů příjmení nestal. Z ničeho, co v řízení vyšlo najevo, ostatně nevyplývá, že by žalovaná se vznikem tohoto závazku souhlasila, resp. že by věděla o trestné činnosti svého manžela (tj. o tom, že při svém podnikání krátí spotřební daň).

50. Uvedený závazek manžela žalované se součástí SJM manželů příjmení nestal rovněž proto, že zcela zjevně vznikl v souvislosti s výkonem podnikatelské činnosti manžela žalované. Podnik manžela žalované přitom vznikl již k datum, jak vyplynulo z předložených živnostenských listů, přičemž náplní jeho podnikatelské činnosti byl mimo jiné právě nákup a prodej zboží a zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu. Pod tuto činnost tak lze jistě podřadit i obchodování s lihem (viz shora). Podle právní úpravy účinné do 31. 7. 1998 nebyly součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů věci sloužící k výkonu povolání jen jednoho z manželů, tj. ani jeho podnik (viz tehdy účinný § 143 obč. zák.). Jestliže podnik manžela žalované nebyl součástí jejich bezpodílového spoluvlastnictví, nestal se ani součástí jejich společného jmění (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3705/2014 ze dne 21. 10. 2014). Součástí jejich společného jmění se tak nemohly podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. stát ani závazky k tomuto podniku se vztahující, neboť jsou to závazky týkající se majetku náležejícího výhradně manželu žalované. Součástí SJM manželů příjmení se tak daňový závazek manžela žalované ve výši 353 525 370 Kč nestal i z tohoto důvodu.

51. Situace, kdy by na jedné straně z výnosů shora popsané činnosti manžela žalované mělo významný prospěch celé jejich společné jmění, tj. i žalovaná, a na druhé straně by to byl pouze manžel žalované, kdo by měl výlučně sám uhradit enormní daň s výkonem takové činnosti spojenou, je sama o sobě nespravedlivá a ve svých důsledcích nikoliv nepodobná situaci řešené v již citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2008/2020 ze dne 9. 12. 2020 (viz shora). I v tomto případě totiž jde de facto o situaci, kdy jeden z manželů za cenu vzniku vlastního výlučného závazku (vzniku daňové povinnosti) opatří nemalé hodnoty ve prospěch společného jmění. Proto je podle názoru soudu na místě řešit takovou situaci stanovením nestejných podílů manželů na vypořádávaném jmění (tj. disparitou vypořádacích podílů). Soud se proto nadále zabýval otázkou, zda a případně, v jakém rozsahu mělo SJM manželů příjmení prospěch z činnosti manžela žalované, která byla zatížena tak enormní daní.

52. Především je na místě zdůraznit, že manžel žalované tuto činnost jistě nevykonával proto, aby z ní neměl žádný zisk. Nepochybně si totiž byl vědom, že s výkonem takové činnosti se pojí povinnost k placení poměrně vysoké spotřební daně, přičemž její krácení je trestným činem. Stěží by podle názoru soudu podstupoval riziko odhalení a následného trestu, aniž by z takové činnosti měl tomuto riziku odpovídající zisk. Ostatně, že tak činil za účelem získání neoprávněného majetkového prospěchu, konstatoval Krajský soud v Brně ve výroku o vině rozsudku č. j. 68 T 9/2015-2751.

53. Soud současně spatřuje zřejmou časovou souvislost mezi započetím popsané trestné činnosti manžela žalované a zahájením výstavby domu č. e. 156 v k. ú. obec u obec. Manžel žalované se měl uvedené trestné činnosti podle odsuzujícího trestního rozsudku dopouštět nejméně od roku 2004. Pozemky, na kterých byl uvedený dům posléze postaven, byly manžely příjmení zakoupeny dříve, a to v roce 2001 a za cenu pouhých 35 000 Kč (viz kupní smlouva ze dne datum). Uvedené pozemky tak zjevně nebyly pořízeny z peněžních prostředků získaných trestnou činností manžela žalované. U stavby předmětného domu je však situace jiná, neboť s jeho výstavbou bylo započato až v roce 2006, a to na základě smlouvy uzavřené dne datum (viz shora). Výstavba přitom probíhala až do roku 2010, když kolaudační rozhodnutí je z března 2010 (viz shora).

54. Žalovaná, resp. její manžel, se snažili soud přesvědčit, že výstavba jakož i vybavení předmětného domu vč. jeho příslušenství byly financovány z legálně nabytých peněžních prostředků. V rámci zkoumání této skutečnosti dospěl soud k níže uvedeným závěrům.

55. Žalovaná na výslovný dotaz soudu, z jakých zdrojů byl financován nákup a výstavba předmětných nemovitých věcí v podání ze dne datum uvedla, že se tak dělo zejména ze zisků manžela žalované coby společníka ve právnická osoba s.r.o., v níž byl do roku 2005 jednatelem a společníkem. Současně se tak dělo z vlastních prostředků žalované, resp. prostředků, jimiž přímo či nepřímo přispěli na pořízení nemovitostí rodinní příslušníci. V podání ze dne datum žalovaná k témuž uvedla, že cena díla spočívajícího ve výstavbě domu č. e. 156 byla v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo hrazena po částech, podle postupné realizace díla s doplatkem podle závěrečné faktury. Tuto cenu hradila zpravidla žalovaná, a to v hotovosti s úspor svých a manžela. Současně zmínila, že část vybavení byla financována jejím otcem, resp. synem jméno, který v tomto domě posléze s žalovanou a jejím manželem bydlel. Z uvedeného je patrné, že žalovaná ani v podání ze dne datum a ani v podání ze dne datum nezmínila, že ve významném rozsahu, tj. v částce cca 3 000 000 Kč měla být výstavba předmětného domu financována z peněžních prostředků získaných žalovanou od jejího tehdejšího milence jméno příjmení. V podání ze dne datum přitom žalovaná reagovala na výzvu soudu obsaženou v usnesení č. j. 38 C 272/2019-160, tj. mimo jiné na požadavek, aby "podrobně popsala a úplně doložila", jakým způsobem byla financována výstavba domu č. e. 156. Fakt, že žalovaná na takto konkrétní výzvu soudu neuvedla, že tato výstavba byla ve významném rozsahu financována z půjčky do jméno příjmení, přičemž s tímto tvrzením přišla až v průběhu svého výslechu dne datum vzbuzuje významné pochybnosti o pravdivosti tohoto tvrzení. To zvlášť za situace, kdy soud již výše zdůvodnil, proč nevěří slovům žalované a jejího údajného milence jméno příjmení o tom, že výlučně jen žalované daroval shora popsané movité věci.

56. Žalovaná až teprve při jednání soudu dne datum, a to v průběhu svého účastnického výslechu, uvedla hned jako primární zdroj financování výstavby domu č. e. 156 půjčku od jméno příjmení ve výši cca do 3 000 000 Kč, kterou od něj převzala osobně ve dvou či třech platbách, a to někdy zjara 2003, přičemž u toho byli jen oni dva a žádné potvrzení či smlouvu o této skutečnosti nesepisovali. jméno přitom nebyla schopna říci ani to, kolik jí ve skutečnosti takto bylo půjčeno. Uváděla jen přibližnou částku "do 3 000 000 Kč.

57. Přestože bylo stavební povolení k výstavbě domu vydáno až dne 24. 11 2015 a právní moci nabylo dokonce až datum a přestože smlouva o dílo, jejímž předmětem byla výstavba uvedeného domu, byla uzavřena až dne datum, přičemž výstavba měla, jak je v textu této smlouvy uvedeno, probíhat podle projektové dokumentace zpracované v lednu 2006, tvrdil soudu svědek jméno příjmení, že dal žalované nadvakrát "nějakou částku" v době, kdy příjmení začali na místě stavby kopat a kácet. Mělo jít o částku přes 91 000 EUR, tj. necelé 3 000 000 Kč. Peníze předával v hotovosti nadvakrát, někdy v květnu 2003, a to buď v obec, nebo v obec na stavbě, zkrátka někde, kam se chodili dívat na pokroky na stavbě. Slova o tom, že peníze předával v květnu 2003, kdy již stavba probíhala a on se jezdil dívat na ty pokroky, však neodpovídají tomu, že s výstavbou se započalo podle doložených listin a i podle tvrzení samotné žalované až v roce 2006. Ostatně vždyť i realizační projektová dokumentace byla hotova až v lednu 2006. Soud proto slova jméno příjmení, který je již ze shora popsaných důvodů svědkem nevěrohodným s blízkým vztahem k rodině žalované, nevěří. Na tomto závěru nemění nic zjištění, že podle doloženého výpisu z účtu jmenovaný svědek disponoval v červnu 2002 částkou 137 346,40 EUR. To že měl tuto částku v červnu 2002, neznamená, že měl na jaře 2003 k dispozici cca 91 000 EUR a již vůbec to neznamená, že tyto peníze v českých korunách půjčil žalované. Naopak ve věci provedené důkazy, dokládají nevěrohodnost jeho výpovědi o uvedené skutečnosti.

58. Nevěrohodnost tvrzení o tom, že žalovaná měla k dispozici na výstavbu domu necelé 3 000 000 Kč z půjčky od jméno příjmení, je ostatně zesílena zjištěním, že žalovaná nejprve opakovaně při vyjadřování k tomu, jak byla výstavba domu financována, mlčela a mluvit o uvedené půjčce začala až při jednání v únoru 2020 (viz shora). Existence takové půjčky je nepravděpodobnou i proto, že k ní neexistuje žádný listinný dokument. To například od darovací smlouvy z datum, v níž si jméno příjmení nechal "pro jistotu" potvrdit vše, co žalované daroval. O to víc se logickým jeví, aby se nechal (tak jen "pro jistotu") potvrdit i to, co žalované půjčil. Neexistence takové listiny za daných okolností jen podtrhuje pochybnosti soudu o reálnosti tvrzené půjčky. Protože žalovaná ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že tvrzení o uvedené půjčce neprokázala, neoznačila důkazy toto tvrzení prokazující, uzavřel soud, že existence této půjčky prokázána nebyla. Na tomto závěru nemohlo nic změnit předložení dalších dokladů, že jméno příjmení v souvislosti s prodejem domu inkasoval v červnu 2002 částku 187 221,77 EUR (viz potvrzení notáře příjmení jméno a šek na uvedenou částku ze dne datum). Tyto důkazy totiž neříkají nic o tom, že by v květnu následujícího roku tyto peníze či část z nich skutečně poskytl žalované.

59. Žalovaná původně tvrdila, že výstavba předmětného domu byla financována zejména z výdělků jejího manžela, kterých dosahoval coby společník a jednatel ve právnická osoba s.r.o. Podle tvrzení žalované měl její manžel, který v uvedené společnosti působil cca do roku 2003 společně s jeho otcem obdržet podíl na zisku přes 4 000 000 Kč. Jinak manžel žalované od roku 1992 podnikal a podával daňová přiznání.

60. K podávání daňových přiznání manželem žalované si soud vyžádal sdělení finančního úřadu a z něj vyplynulo, že manžel žalované podal přiznání k dani z příjmů fyzických osob jen za léta 1993 až 2000 a 2002, přičemž základ daně v roce 1993 činil 377 012,89 Kč, v roce 1994 činil

305 268,01 Kč, v roce 1995 činil 13 896,77 Kč, v r. 1996 činil 5 806 Kč, v r. 1997 činil 4 596,23 Kč, v r. 1998 činil 3 938,90 Kč, v r. 1999 činil jen 1 002 Kč, v roce 2000 činil 326 Kč a v roce 2002 činil 0 Kč. Manžel žalované tak při výkonu své podnikatelské činnosti žádných zásadních výdělků nedosahoval. Od roku 1995 pak byly tyto jeho výdělky zcela nevýznamné. příjmení jiné z údajů o finančním šetření provedeném Policií ČR vyplynulo, že manžel žalované oficiálně přerušil podnikatelskou činnost v roce 2009.

61. Jak bylo soudem zjištěno z údajů obchodního rejstříku, manžel žalované byl jednatelem společnosti právnická osoba (nyní právnická osoba, v likvidaci) v období od datum do datum. Společníkem této společnosti s obchodním podílem 20 % základního kapitálu (vklad 40 000 Kč) byl rovněž od datum do datum. Dalším jednatelem jmenované společnosti a jejím společníkem byl ve stejném období jméno příjmení s podílem na základním kapitálu 10 % a vkladem 20 000 Kč. Od datum do datum byla společnicí jmenované společnosti rovněž jméno příjmení s podílem na základním kapitálu 20 % a vkladem 40 000 Kč, přičemž tato, jak sama vypověděla, obchodní podíl nabyla dědictví po svém manželovi jméno příjmení.

62. Manžel žalované slyšen soudem jako svědek vypověděl, že v roce 1995 založil společnost právnická osoba, přičemž tato společnost pronajímala objekt bývalých potravinářských skladů, což bylo asi 8 000 m2 a k tomu byly ještě venkovní prostory. Tato společnost měla měsíčně zisk z nájmu 500 000 až 600 000 Kč, přičemž podle manžela žalované bylo toto vše vloženo do rezervního fondu s tím, že chtěli předmětný objekt koupit, což se nakonec nestalo. Zisk tedy nakonec zdanili a rozdělili si jej s tím, že pro jeho otce a pro něj (tj. pro "Pražany") mělo jít

4 000 000 Kč až 5 000 000 Kč. Otec měl svůj podíl ze zisku v právnická osoba darovat manželům příjmení, kteří se v té době chystali stavět nový dům. Podíl na zisku ze společnosti právnická osoba měl být vyplacen manželu žalované na účet, přičemž v té době měl účet v právnická osoba

63. Jak bylo ovšem soudem zjištěno, manžel žalované měl v letech 2000 až 2004 veden v právnická osoba pouze jeden účet, a to devizový účet č. bankovní účet, přičemž na tento účet žádná suma odpovídající udávanému podílu na zisku vyplacena nebyla (viz výpisy z uvedeného účtu a sdělení uvedené banky).

64. Jak vyplynulo ze smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené dne datum, prodal manžel žalované obchodní podíl ve společnosti právnická osoba paní jméno příjmení za cenu 40 000 Kč.

65. Z výpovědi tehdejšího společníka a jednatele společnosti právnická osoba jméno příjmení vyplynulo, že zpočátku nebyl zisk rozdělován, neboť pronajaté budovy byly ve špatném stavu a bylo potřeba do jejich obnovy investovat. Současně z jeho výpovědi vyplynulo, že původním záměrem společníků bylo předmětné budovy zakoupit. Nakonec se to nestalo a při ukončení činnosti společnosti právnická osoba tam bylo k rozdělení 14 000 000 Kč až

15 000 000 Kč, což si společníci rozdělili, ještě předtím, než své obchodní podíly prodali. Toto se dělilo podle zastoupení rodin, tj. příjmení 40%, anonymizováno 40% a příjmení 20%. Po zdanění tak příjmení obdrželi podle svědka něco kolem 4 000 000 Kč. Jednatelé si odměny nevypláceli, protože měli vlastní činnost a podnikání v právnická osoba byla jen taková doplňková aktivita.

66. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení, která ve společnosti právnická osoba pracovala jako účetní, vyplynulo, že obchodní podíl po smrti manžela, který zemřel v roce 2001 zdědila, přičemž posléze jí byl vyplacen podíl na zisku ve výši cca 1 000 000 Kč a následně obchodní podíl prodala za 4 000 Kč.

67. Na základě právě uvedených poznatků tak lze podle názoru soudu poměrně spolehlivě uzavřít, že podíl společníků na zisku nebyl ve společnosti právnická osoba do roku 2001 vůbec vyplácen, přičemž byl jako nerozdělený zisk akumulován. To mělo svůj logický důvod, kterým byla snaha o zakoupení budov předmětných skladů, které v té době měla společnost právnická osoba jen v nájmu. Současně bylo potřeba uvedené budovy opravovat. Zároveň bylo zjištěno, že jednatelům nebyla ve společnosti právnická osoba vyplácena žádná odměna - podle svědka příjmení příjmení šlo jen o okrajovou činnost, přičemž všichni společníci měli své jiné činnosti. Z uvedeného ovšem vyplývá, že manžel žalované neměl ze společnosti právnická osoba až do výplaty podílu na nerozděleném zisku minulých let, tj. až do roku 2001, žádný příjem.

68. Manžel žalované dne datum vypověděl, že podíl na zisku pro něj a jeho otce ze společnosti právnická osoba činil 4 000 000 Kč až 5 000 000 Kč. Toto své tvrzení posléze korigoval a dne datum již vypověděl, že šlo o 1 800 000 Kč pro něj a o 1 800 000 Kč pro jeho otce, přičemž otce mu tyto peníze daroval. Dne datum manžel žalované dále uvedl, že někdy v roce 1999 nebo 2000 se jako tichý společník podílel na výstavbě anonymizováno obec a vložil do toho

3 500 000 Kč, což měly být peníze z právnická osoba, a to mu mělo být posléze vyplaceno. Následně koupil s Mgr. jméno příjmení jméno příjmení a do toho vložil 5 000 000 Kč, což byly peníze z právnická osoba včetně těch, které dostal od otce. Toto se mělo stát někdy v roce 2001 nebo 2002. Poté jej Mgr. jméno příjmení cca 6 let vyplácel. Manžel žalované tak shrnul, že on měl na stavbu domu k dispozici asi 5 500 000 Kč plus něco navíc od pana příjmení, protože se to splácení táhlo a žalovaná měla určitě 3 000 000 Kč.

69. V čase po jednání konaném dne datum opatřil soud mimo jiné výpis z účtu manžela žalované vedený u společnosti právnická osoba bankovní účet. Tento účet byl založen datum a ukončen datum. Dne datum na něj byla v hotovosti vložena částka

2 899 985 Kč a dne datum částka dalších 1 349 985 Kč. Následně bylo z účtu zaplaceno dne datum celých 200 000 Kč, a to na účet žalované č. bankovní účet (viz výpis z tohoto účtu). Dne datum byla na uvedený účet žalovaného vložena částka 900 000 Kč. Posléze byly z tohoto účtu provedeny dvě platby na účet právnická osoba tiskárny právnická osoba č. bankovní účet (viz výpis z tohoto účtu), a to dne datum v částce 500 000 Kč a dne datum v částce 1 800 000 Kč s variabilním symbolem platby odpovídajícím rodnému číslu manžela žalované. Následně byly v době od datum do datum téměř všechny zbývající peníze na účtu vybrány (tj. částka cca 2 650 000 Kč). Na účet tak bylo v uvedeném období připsáno 5 149 970 Kč a z něj vybráno či poukázáno 5 100 090 Kč.

70. Manžel žalované začal při svém výslechu dne datum tvrdit, že peněžní prostředky na účtu u právnická osoba měl naspořeny z doby, kdy podnikal - tvrdil tedy, že nešlo o jeho podíl na zisku v právnická osoba Jinak řečeno přišel s tvrzením, že měl vedle podílu na zisku v právnická osoba ještě dalších cca 5 000 000 Kč. K platbám ve prospěch anonymizováno tiskáren právnická osoba uvedl, že to byly půjčky panu příjmení, který za to koupil nějaké stroje a pak mu to postupně tři roky splácel.

71. Soud má o věrohodnosti slov manžela žalované významné pochybnosti. Již bylo řečeno, že od roku 1995 byl manžel žalované oficiálně bez příjmu. Nepodával daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob a současně neměl až do roku 2001 žádný příjem ze společnosti právnická osoba Na věrohodnosti manželu žalované nepřidává ani neustálá změna jeho výpovědí, když primárně uvedl, že peníze na stavbu domu měl k dispozici z prostředků získaných z právnická osoba a od jeho otce a posléze (zjevně poté, co zjistil, že z právnická osoba nebylo tolik peněz, jak tvrdil dřív) začal tvrdit, že měl ještě další peníze z dřívějších dob, ač tomu ovšem nic jiného neodpovídalo.

72. Pokud byla žalovanou předložena smlouva o půjčce peněžních prostředků manželem žalované panu příjmení jméno příjmení v částce 1 500 000 Kč ze dne datum s tím, že tato měla být vrácena do datum, zůstává otázkou, proč manžel žalované existenci těchto peněžních prostředků dříve nezmínil.

73. Skutečnost, že žalovaná až teprve v podání ze dne datum začala tvrdit, že manželé příjmení měli další peněžní prostředky v částce převyšující 5 500 000 uložené na účtu jejich syna jméno vedeného u právnická osoba bankovní účet vzbuzuje rovněž pochybnosti. Byť je z výpisu z uvedeného účtu patrné, že se na něm částka převyšující 5 500 000 Kč skutečně v průběhu roku 2005 nacházela, nic to nevypovídá o jejím původu. Nadto nejde o účet žalované či jejího manžela ale jejich syna. Otázkou pak je, proč nebylo hned na počátku řízení, kdy se soud opakovaně dotazoval, jak konkrétně byla výstavba domu manželů příjmení financována, zmíněno, že k tomu byly používány peníze nacházející se na účtu jejich syna, z něhož měla být podle předložených příkazů k úhradě v průběhu let 2008 a 2009 hrazena vzduchotechnika použitá na stavbu domu manželů příjmení (viz citované příkazy k platbě z účtu).

74. Stejně tak se soud pozastavuje nad tím, proč nebylo ze strany žalované hned od počátku zmíněno, že na výstavbu domu byly použity také peněžní prostředky zapůjčené v letech 1998, resp. 1999 společnosti právnická osoba, která je měla vrátit až někdy v průběhu roku 2008 na shora uvedený účet syna žalované jméno, přičemž mělo jít o několikamilionovou částku. Žalovaná přitom ani nebyla s to říci, o jak vysokou sumu mělo jít. Soud přitom již nemohl tato tvrzení ověřit výpisem z účtu syna žalované u právnická osoba, nyní právnická osoba, neboť podle sdělení této banky nejsou výpisy z účtu tak dlouho archivovány.

75. Shrne-li soud výsledky dokazování v této věci, je patrné, že žalovaná sama žádnými peněžními prostředky, z nichž by byla s to výstavbu předmětného domu financovat nedisponovala. Její tvrzení o půjčce od jméno příjmení nebylo prokázáno a bylo ve světle ostatních důkazů natolik nevěrohodné, že jej lze považovat za spíše vyvrácené. Vedle toho žalovaná nikdy vysokých výdělků nedosahovala, což ostatně dokládají i přehledy jejích vyměřovacích základů pro důchodové pojištění. Ostatně i její manžel vypověděl, že ona sama žádné velké příjmy neměla. Od roku 2000 přitom již výdělečnou činnost nevykonávala vůbec.

76. Pokud jde o manžela žalované, tomu zřejmě skutečně byl vyplacen podíl na zisku ze společnosti právnická osoba ve výši cca 1 800 000 Kč, jak ostatně potvrdili i ostatní společníci. příjmení podíl byl zřejmě vyplacen i jeho otci. Z žádných důkazů však nevyplývá, že by otec manžela žalované uvedený podíl na zisku manželu žalované daroval. I pokud by tomu tak bylo, šlo o částku cca

3 600 000 Kč, která by byla manželu žalované vyplacena jako podíl na jeho zisku ve společnosti právnická osoba, a to zřejmě někdy v roce 2001. Manžel žalované přitom tvrdil, že tyto peněžní prostředky investoval do anonymizováno obec (cca v roce 1999, nebo 2000) a posléze s Mgr. příjmení (někdy v letech 2001, 2002) do anonymizováno obec, přičemž mělo jít o celkem

5 000 000 Kč a měl mu je dalších 6 let splácet Mgr. příjmení. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 68 T 9/2015-2751 ovšem vyplynulo, že Mgr. jméno příjmení vypověděl, že manžela žalované poznal v roce 2001, kdy manžel žalované sháněl někoho, kdo by byl ochoten půjčit peněžní prostředky. Je otázkou, proč by toto manžel žalované činil, když měl disponovat značnými úsporami, ledaže v roce 2001 takovými úsporami ve skutečnosti nedisponoval.

77. I kdyby ovšem soud připustil, že žalovaný peněžní prostředky získané z právnická osoba poskytl v roce 2001 panu příjmení, který mu je posléze 6 let splácel, tj. splácel mu je do roku 2007, není vůbec zřejmé, odkud se na účtu manžela žalované u právnická osoba počátkem roku 2004 objevila částka přes 5 100 000 Kč. Navíc z této částky bylo cca 2 300 000 Kč zapůjčeno panu příjmení, který to měl vrátit během dalších tří let. Vedle toho byla poskytnuta další půjčka ve výši několika milionů korun (žalovaná neví přesně) právnická osoba s.r.o. Jinak řečeno manžel žalované měl přes 5 000 000 Kč u pana příjmení, dalších několik milionů u právnická osoba a dalších

2 300 000 Kč u pana příjmení, přesto však měl dostatek peněžních prostředků, aby si v roce 2005 přes 5 500 000 Kč uložil na účet svého syna jméno vedený u právnická osoba To vše v situaci, kdy byl od roku 1995 v podstatě bez příjmu a jak sám uvedl, od roku 2002 již nepodnikal a jen vypomáhal synům.

78. V právě uvedených souvislostech je na místě připomenout, že manžel žalované "nejméně" od roku 2004 obchodoval s nezdaněným lihem, a to za účelem vlastního obohacení (viz shora). Pokud by vše, co měl a o čem shora hovořil, bylo nabyto legálně, nabízí se logická otázka. Co se stalo s výnosem z jeho trestné činnosti, který mu musel logicky nejméně od roku 2004 plynout? Kde jsou peněžní prostředky takto získané, kde je majetek za ně případně pořízený? Z výpovědi jméno příjmení učiněné ve zmíněné trestní věci manžela žalované mimo jiné vyplynulo, že manžel žalované a jeho syn jméno byli již v roce 2003 etablovanými překupníky mimobilančního lihu. jméno příjmení výslovně zmínil, že manžel žalované nezdaněný líh odebíral ve spolupráci s Mgr. příjmení. To je tím Mgr. příjmení, s nímž si podle vlastních slov manžel žalované již v roce 2001 kupoval lihovar obec, v němž však oficiálně nefiguroval (byl tam jen jako tichý společník). Z uvedeného tak lze skutečně dovodit, že manžel žalované se obchodování s mimobilančním lihem věnoval mnohem dříve než v roce 2004. Odběry mimobilančního lihu ostatně podle jméno příjmení ze strany manžela žalované a jeho syna probíhaly již od roku 2003. Skutečnost, že manžel žalované již v letech 1999, 2000, resp. 2001 projevoval zvýšený zájem o investice do lihovarů (anonymizováno obec, anonymizováno obec), v nichž ovšem oficiálně nefiguroval, jen potvrzuje pravdivost výpovědi jméno příjmení a závěru o tom, že již v té době se obchodování s mimobilančním lihem věnoval. jméno příjmení současně uvedl, že manžel žalované se synem byli překupníci, kteří měli i jiné dodavatele, než jméno příjmení. Měli rovněž své odběratele, stáčírnu i likérky, čemuž opět odpovídá zjištění, že manžel žalované se již od roku 1999 majetkově v různých likérkách byť skrytě účastnil a od roku 2011 prostřednictvím společnosti právnická osoba vlastněné jeho synem jméno provozoval likérku v obec, jak sám opakovaně vypověděl. jméno příjmení přitom jasně vysvětlil, že pro své podnikání s mimobilančním lihem museli mít nějakou černou stáčírnu a museli mít také nějakou likérku. Všechna tato zjištění tak vedou soud ke spolehlivému přesvědčení o tom, že manžel žalované se nelegální obchodu s nezdaněným lihem věnoval již několik let předcházejících roku 2004, nejspíše již od doby, kdy si pořizoval zmíněné likérky. Ostatně sama žalovaná způsob výkonu výdělečné činnosti jejího manžela popsala ve své výpovědi velmi výmluvně, když uvedla, že měl společnost právnická osoba a pak již měl lihovar. Jinak řečeno sama žalovaná potvrdila, že její manžel se v souvislosti s ukončením činnosti právnická osoba začal věnovat obchodu s lihem, jak o tom přesvědčivě hovořil jméno příjmení a jak tomu napovídají i zjištění o účasti manžela žalované ve jmenovaných lihovarech již od roku 1999, 2000, resp. 2001.

79. A právě zjištění, že manžel žalované se obchodování s nezdaněným lihem věnoval zjevně již několik let předcházejících roku 2004, nabízí vysvětlení existence milionových částek na jeho účtu počátkem roku 2004, jakož i sumy 5 500 000 Kč nacházejí se na účtu jeho syna jméno v průběhu roku 2005 v situaci, kdy jinak manželu žalované dluží další osoby úhrnem cca 9 až 10 milionů korun (příjmení 5 mil, příjmení 2,3 mil a právnická osoba několik mil.). Nadto manžel žalované musel do obchodu s lihem také nějaké peněžní prostředky vložit (mimobilanční líh nakupovat, zajistit stáčírnu, lihovar, etikety apod.). právnická osoba přitom on sám obdržel jen 1 800 000 Kč a víc v tomto řízení ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalovaná neprokázala. Neprokázala ani to, že by její manžel dostal cokoliv navíc darem od otce, ač i o tom byla poučena.

80. Již bylo řečeno, že výstavba nového domu manželů příjmení č. e. 156 v obec časově navazuje na zahájení ilegálního obchodování s nezdaněným lihem ze strany manžela žalované. Zahájení tohoto "podnikání" lze přesvědčivě datovat někdy kolem roku 2000, 2001, přičemž současně je patrné, že toto si vyžádalo (muselo vyžádat) nemalé vstupní investice. Zde zřejmě svou roli sehrálo vyplacení podílu na zisku ze společnosti právnická osoba a tyto peníze byly logicky k rozjezdu nového podnikání manžela žalované použity, protože, jak sama žalovaná řekla, pak už měl její manžel lihovar. Lihovar tak musel za něco pořídit. Další peněžní prostředky tak již musely logicky pramenit z této nelegální činnosti manžela žalované, čemuž ostatně napovídají shora učiněná zjištění o tom, že manžel žalované byl v podstatě od roku 1995 bez příjmu a jediným jeho významnějším příjmem byl až podíl na zisku ve společnosti právnická osoba, který byl vyplácen právě někdy kolem roku 2001. Výstavba domu manželů příjmení tak zjevně musela být financována z výnosu z trestné činnosti manžela žalované, neboť je nasnadě, že právě z této činnosti musely manželu žalované plynout nemalé příjmy umožňující výstavbu tak rozsáhlého a nadstandardně vybaveného objektu, jak je ostatně patrné ze znaleckých posudků ve věci opatřených. V tomto řízení tak bylo na žalované, aby soud přesvědčila, že uvedená stavba byla financována z legálních zdrojů. To se ovšem žalované ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nepodařilo. Tvrzení, či předkládání důkazů o tom, že manžel žalované měl peníze na to, aby jiným půjčoval, ještě nic o původu těchto peněz nevypovídají. Stejně tak o jejich původu nevypovídá fakt, že se na nějakou dobu objevily na účtu, na který byly vloženy a posléze z něj byly opět vybrány.

81. Za drobné pozastavení v právě uvedené souvislosti stojí ona platba z účtu v právnická osoba učiněná na účet právnická osoba tiskárny právnická osoba v úhrnné výši 2 300 000 Kč, která měla podle manžela žalované představovat půjčku panu příjmení na nákup tiskárenských strojů, přičemž tato platba proběhla počátkem roku 2004. Nelze totiž v kontextu ostatních poznatků nevidět, že součástí ilegálních aktivit manžela žalované musel být i tisk etiket na výrobky obsahující jím obchodovaný mimobilanční líh. Jinak řečeno, každý lihovar má svoji tiskárnu. Byť není úplně zřejmé, jak tomu bylo v tomto případě, fakt, že manžel žalované zrovna v uvedeném období poskytuje nemalé peněžní prostředky tiskárně, jen podtrhuje závěr soudu o tom, jaké podnikatelské činnosti se v té době manžel žalované věnoval.

82. Soud je proto přesvědčen, že výstavba domu manželů příjmení v obec č. e. 156 byla prakticky zcela financována z výnosů činnosti manžela žalované, s jejímž výkonem ovšem vznikl manželu žalované dluh na dani ve výši 353 525 370 Kč, přičemž aktuálně je vůči němu v daňové exekuci vymáhána z tohoto důvodu pohledávka ve výši 146 916 033,05 Kč (viz protokol o soupisu movitých věcí ze dne datum). Již shora přitom soud uzavřel, že situace, kdy by na jedné straně z výnosů shora popsané činnosti manžela žalované mělo významný prospěch celé jejich společné jmění, tj. i žalovaná, a na druhé straně by to byl pouze manžel žalované, kdo by měl výlučně sám uhradit enormní daň s výkonem takové činnosti spojenou, je sama o sobě nespravedlivá a ve svých důsledcích nikoliv nepodobná situaci řešené v již citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2008/2020 ze dne 9. 12. 2020. I v tomto případě totiž jde de facto o situaci, kdy jeden z manželů za cenu vzniku vlastního výlučného závazku (vzniku daňové povinnosti) opatří nemalé hodnoty ve prospěch společného jmění. Proto je podle názoru soudu na místě řešit takovou situaci stanovením nestejných podílů manželů na vypořádávaném jmění, tj. disparitou vypořádacích podílů v neprospěch žalované.

83. Při úvaze, jak konkrétně disparitu vypořádacích podílů v projednávané věci stanovit, považoval soud za spravedlivé, aby žalovaná neměla prakticky žádný podíl na majetku nabytém popsanou trestnou činností jejího manžela. Jinak řečeno, soud pro účely vypořádání zahrnul do hodnoty majetku, na němž má mít žalovaná stejný podíl jako její manžel, předmětné pozemky, avšak v jejich ceně jakoby se na nich žádná stavba nenacházela. Cena předmětných pozemků, tj. pozemků p. č. St. 861, p. číslo parcelní číslo činí podle již citovaného znaleckého posudku znaleckého ústavu, o jehož správnosti soud nepochybuje (viz shora) částku ve výši 5 300 000 Kč. Ostatně znalec celé jméno znalce ve svém znaleckém posudku stanovil uvedenou cenu prakticky stejně, a to částkou 5 400 000 Kč, což jen správnost závěrů znaleckého ústavu podtrhuje. příjmení majetku, na němž by měla mít žalovaná stejný podíl jako její manžel tak představuje částku v celkové výši 5 651 400 Kč (tj. 5 300 000 Kč hodnota pozemků bez stavby a 351 400 Kč hodnota položek číslo viz shora). Polovina z uvedené částky, které se má žalované při vypořádání SJM manželů příjmení dostat, tak představuje částku ve výši

2 825 700 Kč. Naopak jejímu manželovi by se mělo při tomto vypořádání dostat majetku v hodnotě 2 825 700 Kč + 8 900 000 Kč, přičemž částka 8 900 000 Kč představuje částku o kterou je vyšší hodnota předmětných pozemků se stavbou domu č. e. 156 proti jejich hodnotě bez této stavby. Celkem totiž činí obvyklá cena uvedených pozemků s předmětnou stavbou vč. příslušenství částku ve výši 14 200 000 Kč, jak soud již shora uzavřel.

84. Argumentovala-li žalovaná tím, že k disparitě vypořádacích podílů není žádný důvod, neboť to byla ona, kdo převážně pečoval o děti a rodinnou domácnost, nehraje podle přesvědčení soudu tato okolnost v projednávané věci žádnou roli. Soud totiž ke stanovení disparity vypořádacích podílů nepřikročil proto, aby zohlednil vyšší zásluhy manžela žalované na nabytí a udržení majetku ve společném jmění, nýbrž proto, aby spravedlivě vyřešil situaci, kdy na jedné straně z výnosů shora popsané činnosti manžela žalované mělo významný prospěch celé jejich společné jmění, tj. i žalovaná, a na druhé straně to je pouze manžel žalované, kdo by měl výlučně sám uhradit enormní daň s výkonem takové činnosti spojenou. I vzhledem k tomu, o jak vysoký závazek manžela žalované v tomto případě jde, lze uzavřít, že jde o okolnosti natolik mimořádné, že je případná řádná péče žalované o rodinnou domácnost nemůže vyvážit. Ostatně tento majetek byl nabýván v době, kdy žalovaná o společné děti již nepečovala, přičemž, jak sama uvedla, udržovala dlouholetý mimomanželský vztah s jiným mužem a její manžel, jak sám vypověděl, se proto raději zdržoval mimo domov.

85. Při úvaze, jak tedy vypořádat majetek tvořící zaniknuvší SJM manželů příjmení, vyšel soud z poznatku, že žalovaná je v podstatě nemajetná. Jejím jediným příjmem je starobní důchod a zjevně tak není v jejích možnostech zaplatit žalobkyni vypořádací podíl v případě, že by jí byly předmětné nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví. Nadto žalovaná sama o přikázání předmětných nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví s povinností zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ani neusilovala. Navrhovala jejich přikázání do podílového spoluvlastnictví účastnic. Žalobkyně naopak z povahy věci disponuje dostatečnými prostředky, aby vypořádací podíl žalované uhradila. Nadto soud dospěl k závěru, že movité věci navržené k vypořádání, tvořící vybavení domácnosti žalované a jejího manžela, je na místě přikázat do výlučného vlastnictví žalované, která je k chodu své domácnosti bude i nadále potřebovat, nadto k valné většině z nich má osobní vztah. příjmení toho k řadě těchto věcí uplatňují vlastnická práva třetí osoby z okruhu příbuzných či přátel žalované, a i proto je vhodné tyto movité věci přikázat do výlučného vlastnictví žalované. Uvedeným způsobem vypořádání také bude redukována částka vypořádacího podílu, který má být nakonec placen. Proto soud přikázal předmětné nemovité věci do výlučného vlastnictví žalobkyně a předmětné movité věci tvořící součást zaniknuvšího SJM manželů příjmení do výlučného vlastnictví žalované. Žalované se tak dostaly věci v hodnotě 351 400 Kč, přičemž se jí celkem při vypořádání mělo dostat majetku v hodnotě 2 825 700 Kč (viz shora). Proto soud uložil žalobkyni zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 2 474 300 Kč, a to v přiměřené lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku.

86. Žalovaná byla ve věci zcela neúspěšná. Nepodařilo se ji až na nepatrné výjimky prosadit žádné z jejích tvrzení o tom, že řada položek k vypořádání navržených jsou jejím výlučným majetkem a stejně tak neúspěšnou zůstala i její obrana proti disparitě podílů, které se úspěšně v tomto řízení dovolávala žalobkyně. Soud proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení, které jsou v tomto případě představovány jen paušální náhradou hotových výdajů podle vyhl. 254/2015 Sb. spojených s celkem 23 úkony žalobkyně: ⟪LB:lb_001⟫ - sepis a podání žaloby ⟪LB:lb_002⟫ - doplnění žaloby k výzvě soudu ⟪LB:lb_003⟫ - účast na ohledání dne datum ⟪LB:lb_004⟫ - příprava účasti na jednání dne datum až datum ⟪LB:lb_005⟫ - účast u jednání dne datum trvajícího déle než 4 hodiny (3 úkony) ⟪LB:lb_006⟫ - účast u jednání dne datum trvajícího déle než dvě hodiny (2 úkony) ⟪LB:lb_007⟫ - příprava účasti na jednání dne datum ⟪LB:lb_008⟫ - účast u jednání dne datum trvajícího déle než dvě hodiny (2 úkony) ⟪LB:lb_009⟫ - příprava účasti na jednání dne datum ⟪LB:lb_010⟫ - účast u jednání dne datum ⟪LB:lb_011⟫ - účast u místního šetření znalce dne datum ⟪LB:lb_012⟫ - vyjádření ke znaleckému posudku Ing. celé jméno znalce ⟪LB:lb_013⟫ - příprava účasti na jednání dne datum ⟪LB:lb_014⟫ - účast u jednání dne datum trvajícího déle než 2 hodiny (2 úkony) ⟪LB:lb_015⟫ - účast u místního šetření znalce dne datum ⟪LB:lb_016⟫ - příprava účasti u jednání dne datum ⟪LB:lb_017⟫ - účast u jednání dne datum trvajícího déle než 2 hodiny (2 úkony)

Za celkem 23 úkonů po 300 Kč tak přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 6 900 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit.

87. Podle výsledků řízení je žalovaná povinna nahradit státu náklady řízení, které platil (§ 148 odst.

1 o. s. ř.) Tyto náklady spočívají v zaplaceném znalečném. Nicméně v době vydání rozsudku ještě nebylo zřejmé, v jaké výši nakonec tyto náklady státu vzniknou, a proto soud podle § 155 odst.

1 o. s. ř. rozhodl nyní jen o základu povinnosti žalované s tím, že konkrétní výši této náhrady jakož i lhůtu k jejímu zaplacení určí až v samostatném usnesení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve obec.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.