OSZL 11 C 302/2019-262

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobkyně, žalobce a žalované ⟪LB:lb_003⟫ b) celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalobkyně, žalobce a žalované ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům k jejich ruce společné a nerozdílné částku 11 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 570 Kč za dobu od 18. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobci domáhali po žalované, aby jim k ruce společné a nerozdílné zaplatila částku 13 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 430 Kč za dobu od 18. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci a) 70 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 39 230,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce a).

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni b) 70 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 39 230,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně b).

1. Žalobci se žalobou, podanou u soudu 23. 12. 2019, domáhali po žalované zaplacení částky 95 000 Kč s příslušenstvím z titulu slevy z kupní ceny nemovité věci.

2. Soud ve věci rozhodl poprvé rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 7. 2020, č. j. 11 C 302/2019-107, jím žalobě co do částky 70 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 70 000 Kč za dobu od 18. 12. 2019 do zaplacení vyhověl (výrok I), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení, když nárok posoudil z titulu náhrady škody vzniklé porušením smluvní povinnosti.

3. Žalobci proti rozsudku podali odvolání, usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 14. 12. 2020, č. j. 60 Co 242/2020-141, bylo odvolání proti výroku I odmítnuto, dále bylo zastaveno odvolací řízení v části úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 000 Kč za dobu od 20. 10. do 17. 12. 2019 a ve zbytku byl výrok II rozsudku ze dne 17. 7. 2020, č. j. 11 C 302/2019-107, zrušen. Odvolací soud uložil podepsanému soudu, aby se co do částky 25 000 Kč zabýval tímto nárokem z pohledu ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), s tím, že má vyzvat žalobce k doplnění tvrzení, do kdy konkrétně se žalovaná zavázala vyklidit své věci po prodeji nemovitých věcí, kde konkrétně se věci žalované na půdě a ve sklepě rodinného domu a na zahradě nacházely, o jaké konkrétní věci se jednalo, kdy konkrétně byly věci vyklizeny, doplnit dokazování výslechem navržených svědků a účastníků řízení, jakož i znaleckým dokazováním k výši bezdůvodného obohacení.

4. Následně soud ve věci rozhodl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 4. 2021, č. j. 11 C 302/2019-165, jímž žalobu v rozsahu, který je i nyní předmětem řízení, tj. co do částky 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, zamítl (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II a III) a uložil žalobcům povinnost doplatit soudní poplatek za žalobu (výrok IV a V). V odůvodnění uvedl, že žalobci neunesli příslušná procesní břemena.

5. Proti rozsudku podali žalobci odvolání do všech jeho výroků, žalovaná podala odvolání do výroků, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 11. 1. 2022, č. j. 60 Co 137/2021-208, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že z dosavadního dokazování vyplývá, že žalovaná podle dohody s žalobci měla vyklidit své movité věci (odpad) do předání nemovitých věci po jejich prodeji, tedy do 20. 9. 2019, a to i z prostor půdy, zadní místnosti sklepa a dvou kůlen na zahradě rodinného domu, což však neučinila. Tyto movité věci však nebyly vyklizeny až do 20. 12. 2019 Odvolací soud tak uložil podepsanému soudu, aby se uplatněným nárokem žalobců 25 000 Kč zabýval z pohledu ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. o. z. s tím, že provede v tomto směru potřebné dokazování, a to především znaleckým zkoumáním k určení výše bezdůvodného obohacení. Přitom rovněž posoudí, zda bude třeba vyslechnout žalobci navržené svědky jméno příjmení a jméno příjmení, a pokud je bude třeba vyslechnout, výslech provede. Dále se vyjádřil k výši soudního poplatku, kdy se neztotožnil s názorem soudu I. stupně vyjádřeným v rozsudku č. j. 11 C 302/2019-165, k čemuž uvedl, že při posuzování výše soudního poplatku za žalobu je třeba vycházet z toho, že pokud několik žalobců uplatňuje solidární nárok, je namístě, aby k zaplacení soudního poplatku za žalobu byli zavázáni solidárně, byť nejde o nerozlučné společenství.

6. Z doposud provedeného dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalobci od žalované koupili nemovitost, přičemž žalovaná ve smlouvě prohlásila, že prodává nemovitost ve stavu, jak prohlašuje ve smlouvě, žalobci pak měli být se stavem nemovitosti řádně seznámeni a žalovaná jim umožnila její prohlídku; žádné další prohlášení ke stavu ovšem ve smlouvě není uvedeno (viz kupní smlouva). Žalobci výslovně požadovali za participace realitní makléřky anonymizováno příjmení po žalované, aby byla celá nemovitost vyklizena, a ta s touto podmínkou souhlasila (viz výpověď svědkyně příjmení příjmení). Nemovitost byla předána dne 20. 9. 2019 (viz protokol o předání nemovitosti). V nemovitosti zůstalo ovšem množství věcí, kupř. obraty, koberce, dřez, topení, kočárek, jízdní kolo, hadice, plynový sporák, nádoby na barvu, plastový zahradní nábytek, židle, sudy, přepravky, televizor, sáňky, plastové dětské hračky, obuv, obaly, rozpadlé klece, hadry a květináče (viz fotografie). Tyto věci se nacházely v půdních prostorách, ve sklepních prostorách a v kůlnách na zahradě, resp. uvedené místnosti nebyly ke dni předání nemovitosti dne 20. 9. 2019 zcela vyklizeny (viz výpověď žalované). Žalobci nechali většinu movitých věcí vyklidit sjednanými úklidovými společnostmi, menší věci pak z finančních důvodů vyklízeli sami, a to průběžně, nejméně do data 20. 12. 2019 (viz výpověď žalobce a) potvrzená výpovědí žalobkyně b)). Žalobci na úklid vynaložili částku 50 000 Kč, kterou zaplatili jméno příjmení (viz shodně faktura a doklad), a 20 000 Kč, kterou žalobci zaplatili společnosti právnická osoba (viz shodně faktura, příjmový doklad a výpis z banky). Přípisem z 12. 12. 2019 žalobci vyzvali žalovanou k zaplacení částky 95 000 Kč (viz výzva), zásilka byla zaslána doporučeně (viz podací lístek) a doručena 16. 12. 2019 (viz sledování zásilek).

7. Soud doplnil dokazování znaleckým posudkem za účelem zjištění výše obohacení, které vzniklo v období od 20. 9. 2019 do 20. 12. 2019 užíváním půdy, zadní místnosti sklepa a zahrady rodinného domu adresa v obec celé jméno znalce, znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady, stanovil obvyklou cena za užívání uvedených místností a v uvedeném období se zohledněním všech specifik trhu po zaokrouhlení na částku 11 570 Kč (viz znalecký posudek číslo: číslo).

8. Soud dále provedl dokazování vyrozuměním o provedeném vkladu, potvrzením o vydání kupní ceny, výzvou k vyklizení, podacím lístkem, sdělením, protokolem o předání nemovitosti, e-mailovou korespondencí, kupními smlouvami a kopiemi publikací, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění.

9. Podle číslo odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Při právním posouzení věci byl soud veden závazným právním názorem odvolacího soudu a dále úvahami, že mezi žalobci jako kupujícími a žalovanou jako prodávající byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. o. z., jejímž předmětem byla nemovitost, přičemž účastníci v navazujících jednáních učinili také dohodu o tom, že nemovitost bude žalobcům předána vyklizená. Dohodu pak potvrzuje především svědkyně příjmení příjmení, realitní makléřka, které soud neměl důvod nevěřit. Ač povinnost vyklizení nebyla výslovně zakotvena do písemné kupní smlouvy, na existenci dohody to ničeho nemění, neboť není neobvyklé, aby si smluvní strany dohodly některé záležitosti ústně nad rámec smlouvy – přinejmenším datum konkrétního předání nemovitosti. Žalovaná se tedy zavázala ke dni předání nemovitosti žalobcům tuto vyklidit, a to včetně půdních prostor, sklepních prostor a kůlen nacházejících se na zahradě rodinného domu. Ke dni předání nemovitosti, tj. ke dni 20. 9. 2022, však žalovaná všechny prostory nemovitosti dle dohody nevyklidila, což potvrdila v rámci svého účastnického výslechu, a proto nechali žalobci nevyklizené prostory z větší části vyklidit úklidovými společnostmi, za což těmto společnostem zaplatili celkem 70 000 Kč (tato částka byla žalobcům přiznána již výrokem I rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 7. 2020, č. j. 11 C 302/2019-107). Zbývající věci pak z finančních důvodů žalobci vyklízeli průběžně sami, a to minimálně do 20. 12. 2019, což vyplývá z výpovědi žalobce, potvrzené výpovědí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaná ke dni předání nemovitosti zcela nevyklidila půdní prostory, sklepní prostory a v kůlny na zahradě, počínaje tímto dnem, tj. datem 20. 9. 2019, došlo k jejímu bezdůvodnému obohacení, neboť užívala bez právního důvodu část nemovité věci žalobců tím, že v nich měla uskladněny své movité věci (ač se jednalo o odpad). Co se pak týče ukončení tohoto období, v rámci něhož docházelo k bezdůvodnému obohacování žalované, jak již shora uvedeno dle výpovědi žalobců byly věci vyklízeny postupně v průběhu tří měsíců, tedy minimálně do 20. 12. 2019. Bezdůvodné obohacení žalované tak trvalo v období od 20. 9. 2019 do 20. 12. 2019. Soud se tak musel dále zabývat výší tohoto obohacení. Za tímto účelem soud ustanovil znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady, kterému uložil určit výši obohacení, které vzniklo v období od 20. 9. 2019 do 20. 12. 2019 užíváním půdy, zadní místnosti sklepa a zahrady rodinného domu adresa v obec. Znaleckým posudkem vypracovaným znalcem celé jméno znalce byla stanovena obvyklá cena za užívání půdy, zadní místnosti sklepa a zahrady rodinného domu adresa v obec v období od 20. 9. 2019 do 20. 12. 2019, a to se zohledněním všech specifik trhu, na částku 11 570 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto částku žalobcům nezaplatila, a to ani na základě výzvy žalobců, soud zavázal žalovanou k zaplacení této částky výrok I. tohoto rozsudku. Žalobci se domáhali zaplacení částky 25 000 Kč, proto soud žalobu co do částky 13 430 Kč jako nedůvodnou zamítl.

11. Vzhledem k tomu, že soud má skutkový stav dostatečně prokázaný již shora uvedenými důkazy, neprováděl tak dokazování ostatními navrženými důkazy, a to především výslechem navržených svědků.

12. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v takovém případě považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Splatnost částky 11 570 Kč nastala v návaznosti na přípis z 12. 12. 2019, jenž byl doručen v pondělí 16. 12. 2019, čímž splatnost nastala 17. 12. 2019 a žalovaná je od 18. 12. 2019 v prodlení a od tohoto data do zaplacení svědčí žalobcům právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci se domáhali zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 18. 12. 2019, soud proto zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši a za požadované období, avšak pouze z částky 11 570 Kč, na kterou žalobcům podle výsledku dokazování vzniklo právo.

13. Společně žalující žalobci se domáhali toho, aby jim uplatněná pohledávka byla přisouzena solidárně, a proto soud rozhodl v souladu s jejich návrhem a uložil žalované zaplatit jim k ruce společné a nerozdílné částku 11 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 570 Kč za dobu od 18. 12. 2019 do zaplacení. Ve zbytku, tj. co do částky 13 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 430 Kč za dobu od 18. 12. 2019 do zaplacení, soud žalobu pro její nedůvodnost zamítl (výrok I.).

14. Žalobci nebyli v poměrech projednávané věci nerozlučnými společníky, a proto soud o náhradě nákladů řízení rozhodl vůči každému z nich samostatně. Žalobci byli ve věci převážně úspěšní, podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jim tak vůči žalované náleží právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části těch nákladů řízení, které účelně vynaložili k uplatnění jejího práva. Úspěch žalobců je dán poměrem přiznané částky kapitalizované ke dni rozhodnutí ve výši 103 924,98 Kč (70 000 Kč + 11 570 Kč + úrok z prodlení z těchto částek od 18. 12. 2019 do 13. 9. 2022) a částky odpovídající celému předmětu řízení (ve výši 122 570,16 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 85 %. Žalobcům tedy náleží právo na náhradu 70 % (85 % - 15 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k faktu, že oba žalobci byli zastupováni společným zástupcem, přistoupil soud ke snížení odměny podle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen adv. tar.). Soud v této souvislosti nepřistoupil k aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť má za to, že neúspěch žalobců nespočívá toliko na znaleckém posudku či úvaze soudu, nýbrž na odlišném právním posouzení. Stricto sensu, žalobci se domáhali částky 95 000 Kč, přičemž s přihlédnutím k právnímu názoru odvolacího soudu jim svědčilo právo pouze na bezdůvodné obohacení ve výši 11 570 Kč, nicméně další jejich procesní úspěch spočíval ve faktu, že žalovaná proti rozhodnutí, jímž byla zavázána zaplatit částku 70 000 Kč s příslušenstvím, nebrojila. Za takové situace by aplikace ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. deformovala rovnost zbraní a směřovala ke zneužití aplikace a interpretace tohoto ustanovení (§ 6 o. s. ř.). Soud má konečně za to, že shora uvedené představuje poměrně významnou markantu bránící mechanické aplikaci citovaného ustanovení, přičemž tento závěr soudu není v rozporu ani s úvahami artikulovanými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5978/2016. Nelze konečně vyhovět ani stanovisku žalované, aby v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení byl zohledněn jen předmět řízení po druhém rozhodnutí odvolacího soudu. Platí totiž, že soud poměřuje celkový žalovaný nárok a celkový úspěch, resp. neúspěch, nikoliv úspěch, resp. neúspěch, pouze v dílčí fázi soudního řízení.

15. Žalobci a) vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 56 044,03 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 375 Kč a za odvolání ve výši 4 750 Kč, z poloviny zálohy na vypracování znaleckého posudku ve výši 2 475 Kč, z odměny za zastupování advokátem ve výši 33 880 Kč (6,5× 3 920 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 adv. tar. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) adv. tar., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., 2× podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., 2× účast při jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar.; 5× 1 680 Kč Kč dle § 7, § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 adv. tar. za následující úkony právní služby: 2× odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k ) adv. tar., 3× účast při jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar.), náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč (tj. 12× 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 adv. tar. příslušející k dvanácti úkonům právní služby, koeficient 0,5 použit pro zastupování dvou osob), cestovné ve výši 7 164,03 Kč (4 cesty, benzin 95, spotřeba 5,2 l na 100 km, vzdálenosti 592 km dle vyhl. č. 358/2019 Sb., vyhl. č. 589/2020 Sb., resp. vyhl. č. 511/2021 Sb., opětovně koeficient 0,5 pro společné zastupování) a náhrady za promeškaný čas ve výši 3 500 Kč (tj. 70 půlhodin × 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 adv. tar. × 0,5 pro zastupování dvou účastníků). Soud nepřiznal náhradu za úkon spočívající v podání z 3. 1. 2020, neboť obsažená sdělení měla obsahovat již samotná žaloba, dále pak nepřiznal odměnu za podání z 29. 1. 2021 a 8. 2. 2021, neboť tato podání nebyla dostatečnou reakcí na výzvy soudu a deficit musel být doplňován u jednání; soud pak vyšel z tarifní hodnoty 25 000 Kč také u odvolání, neboť co do 70 000 Kč žalobcům odvolání nepříslušelo (tedy soud v této části hodnotí odvolání jako neúčelné). Náhradu nákladů řízení ve výši 39 230,80 Kč (tj. 70 % z 56 044,03 Kč) je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce a).

16. Žalobkyni b) vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 56 044,03 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 375 Kč a za odvolání ve výši 4 750 Kč, z poloviny zálohy na vypracování znaleckého posudku ve výši 2 475 Kč, z odměny za zastupování advokátem ve výši 33 880 Kč (6,5× 3 920 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 adv. tar. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) adv. tar., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., 2× podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., 2× účast při jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar.; 5× 1 680 Kč Kč dle § 7, § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 adv. tar. za následující úkony právní služby: 2× odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k ) adv. tar., 3× účast při jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar.), náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč (tj. 12× 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 adv. tar. příslušející k dvanácti úkonům právní služby, koeficient 0,5 použit pro zastupování dvou osob), cestovné ve výši 7 164,03 Kč (4 cesty, benzin 95, spotřeba 5,2 l na 100 km, vzdálenosti 592 km dle vyhl. č. 358/2019 Sb., vyhl. č. 589/2020 Sb., resp. vyhl. č. 511/2021 Sb., opětovně koeficient 0,5 pro společné zastupování) a náhrady za promeškaný čas ve výši 3 500 Kč (tj. 70 půlhodin × 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 adv. tar. × 0,5 pro zastupování dvou účastníků). Soud nepřiznal náhradu za úkon spočívající v podání z 3. 1. 2020, neboť obsažená sdělení měla obsahovat již samotná žaloba, dále pak nepřiznal odměnu za podání z 29. 1. 2021 a 8. 2. 2021, neboť tato podání nebyla dostatečnou reakcí na výzvy soudu a deficit musel být doplňován u jednání; soud pak vyšel z tarifní hodnoty 25 000 Kč také u odvolání, neboť co do 70 000 Kč žalobcům odvolání nepříslušelo (tedy soud v této části hodnotí odvolání jako neúčelné). Náhradu nákladů řízení ve výši 39 230,80 Kč (tj. 70 % z 56 044,03 Kč) je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně b).

17. V souvislosti s doměřením soudního poplatku vyšel soud ze závazného právního názoru odvolacího soudu.

18. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možné podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Z odvolání musí být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsáno a datováno, dále v něm musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Pokud odvolání nebude shora uvedené náležitosti obsahovat a v řízení pro tento nedostatek nebude moci být pokračováno, soud odvolání odmítne. Odmítnutím odvolání je odvolací řízení skončeno.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně a včas splněna, může se oprávněná strana domáhat nařízení výkonu rozhodnutí.