OSZL 38 C 70/2022-62

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o vzájemných žalobách účastníků na určení vlastnictví

I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí nacházejících se v katastrálním území Zlín, a to pozemku p. č. St. číslo, pozemku p. č. St. číslo, a pozemku p. č. 1915.

II. Určuje se, že žalobce a žalovaná mají ve svém zaniklém společném jmění manželů nemovitosti, a to pozemek p. č. St. číslo, na kterém stojí stavba bez čp/če, pozemek p. č. St. číslo, jehož součástí je stavba adresa, a pozemek p. č. 1915, to vše v katastrálním území a obci obec tak, jak je zaspáno v katastru nemovitostí pro toto území a obec vedeném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, na listu vlastnictví číslo.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 22 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve obec soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemků nacházejících se v katastrálním území Zlín, a to pozemku p. č. St. číslo, pozemku p. č. St. číslo, a pozemku p. č. 1915. Žalobu zdůvodnil tvrzením, že tyto pozemky nabyl za trvání manželství s žalovanou, avšak kupní cena za tyto pozemky byla zaplacena z jeho výlučných peněžních prostředků, které získal v rámci své podnikatelské činnosti. Po rozvodu manželství účastníků byl žalobce svým tehdejším právním zástupcem mylně informován, že předmětné pozemky jsou součástí zaniknuvšího společného jmění účastníků a zápis v katastru nemovitostí, kde je žalobce uveden jako jejich jediný vlastník, neodpovídá skutečnosti. Veden tímto nesprávným přesvědčením, uzavřel žalobce s žalovanou dohodou o vypořádání jejich společného jmění, v níž jsou coby jeho součást uvedeny i předmětné pozemky. Podle uvedené dohody však ke vkladu vlastnického práva nedošlo. Žalobce posléze zjistil, že je ze shora uvedených důvodů výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, a protože se žalovaná i nadále dovolává obsahu shora jím v omylu uzavřené dohody o vypořádání jejich společného jmění, má naléhavý právní zájem na požadovaném určení svého výlučného vlastnického práva.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Naopak se ona sama žalobou doručenou soudu již dne datum (řízení původně vedeno pod sp. zn. 19 C 63/2022) a změněnou se souhlasem soudu podáním ze dne datum (viz usnesení č. j. 38 C 70/2022-50) domáhala určení, že shora uvedené nemovitosti, a to včetně stavby postavené na pozemku p. č. St. číslo jsou v zaniknuvším společném jmění účastníků, neboť tyto nemovitosti byly nabyty jedním z účastníků za trvání jejich manželství, a to za majetek patřící do jejich společného jmění, totiž za výnos z výdělečné činnosti žalobce. Protože je v katastru nemovitostí jako jejich výlučný vlastník zapsán žalobce, neodpovídá zápis v katastru nemovitostí skutečnosti a žalovaná tak má naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

3. Soud věci zahájené žalobou žalobce a žalobou žalované spojil ke společnému řízení usnesením č. j. 38 C 70/2022-32.

4. Jak bylo soudem zjištěno, účastníci uzavřeli manželství dne datum, přičemž toto bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu č. j. 39 C 60/2020-17 ze dne 9. 9. 2020, který nabyl právní moci dne datum (viz citovaný rozsudek).

5. 10. 2010).

§ číslo odst. 1 o. z (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2157/2020 ze dne 11. 11. 2020).

6. Jakkoliv nebyl podnik manžela součástí BSM, resp. SJM účastníků, výnosy z jeho podnikání se součástí BSM, resp. SJM účastníků staly. Výnos z podnikání je totiž stejně jako mzda z pracovního poměru náležející jednomu z manželů nejčastějším zdrojem SJM (BSM), z něhož je pak pořizován společný majetek manželů (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4926/2008 ze dne

7. Předmětné pozemky byly zakoupeny kupní smlouvou ze dne datum za cenu 620 000 Kč, v níž jako kupující vystupoval pouze žalobce. V okamžiku uzavření smlouvy byla kupní cena zaplacena. V té době byl přitom posléze oddělený pozemek p. č. St. číslo součástí pozemku p. č. 1915 (viz citovaná kupní smlouva).

8. Byl to sám žalobce, kdo výslovně před soudem potvrdil, že kupní cenu za uvedené pozemky zaplatil z peněžních prostředků, které získal jako výnos, resp. příjem ze své podnikatelské činnosti. Předmětné nemovitosti tak byly pořízeny za trvání manželství účastníků jedním z nich, a to za peněžní prostředky náležející do jejich společného jmění, přičemž posléze byl na jednom z nich postaven rodinný dům žalobců, ve vztahu k němuž není sporu o tom, že byl vybudován za jejich společné peněžní prostředky. Předmětné nemovité věci se tak staly součástí společného jmění účastníků. Soud proto žalobu, kterou se žalobce domáhal určení svého výlučného vlastnického práva k předmětným nemovitostem, jako nedůvodnou zamítl a naopak vyhověl„ vzájemné“ žalobě žalované, která se domáhala určení, že jsou tyto nemovitosti součástí zaniknuvšího společného jmění účastníků, když na požadovaném určení shledal současně naléhavý právní zájem

(§ 80 o. s. ř.), neboť stav zápisu v katastru nemovitostí v tomto případě neodpovídá skutečnosti (viz výpis z katastru nemovitostí).

9. Předkládal-li žalobce k důkazu smlouvu o půjčce ze dne datum, kterou coby podnikatel na straně jedné půjčil sám sobě coby fyzické osobě na straně druhé částku ve výši 620 000 Kč s tím, že ji vrátí jednorázově do datum, nemá tato skutečnost na správnost shora uvedených závěrů soudu žádný vliv. Pomine-li soud skutečnost, že žalobce takto sám sobě půjčit nemohl, je rozhodným zjištění, že tyto peněžní prostředky byly získány coby příjem z žalobcova podnikání, jak o tom žalobce sám hovořil. Jednoznačně se tak staly součástí SJM účastníků. Fakt, že uvedenou„ půjčku“ žalobce vrátil v roce 2008, nepovažoval soud pro rozhodnutí věci za podstatný, a proto k němu žalobcem navržené důkazy neprováděl.

10. Protože žalovaná nezaplatila soudní poplatek ze vzájemné žaloby, který činí podle položky 4 b. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 5 000 Kč, uložil jí soud jeho zaplacení v konečném rozhodnutí ve věci podle § 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Celkem tak náklady řízení žalované představují částku ve výši 22 000 Kč.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve obec.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.