OSZL 35 C 97/2023-24

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 12 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 880 Kč od 31. 3 2022 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 17. 2. 2023 ve znění jejího doplnění učiněného podáním ze dne 6. 6. 2023 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 12 880 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 3. 2. 2021 smlouvu o úvěru č. 431959 (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě žalované poskytla téhož dne úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr do 60 týdnů, přičemž úrok byl sjednán ve výši 1 980 Kč, poplatek za administrativní úkony činil 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek činil 3 200 Kč Celkem tak měla žalovaná vrátit žalobkyni částku ve výši 18 180 Kč v pravidelných týdenních splátkách ve výši 303 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně, uhradila celkově částku 5 300 Kč, kterou žalobkyně započetla na poplatek za administrativní úkony 3 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 300 Kč. Dlužnou částku ve výši 12 880 Kč tak tvoří nesplacená jistina ve výši 10 000 Kč, nesplacený úrok ve výši 1 980 Kč a dále část nezaplaceného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 900 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu k úhradě dlužného plnění ze dne 19. 9. 2022.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

Závěr o skutkovém stavu

3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 3. 2. 2021 smlouvu o úvěru č. 431959, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, kdy částka byla čerpána v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy, a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1 980 Kč, s poplatkem za administrativní úkony spojené s úvěrem ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tj. celkem zaplatit částku 18 180 Kč v 60 týdenních splátkách po 303 Kč v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní, kdy 1. splátka je splatná dne 10. 2. 2021 a každá další splátka je splatná 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Zápůjční úroková sazba činí 70,89 % p. a. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit náklady účelně vynaložené žalobkyní v souvislosti s jejím prodlením, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení, kdy bližší podmínky stanoví smluvní podmínky, které jsou nedílnou součástí smlouvy (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 2. 2021). Žalovaná rovněž podepsala předložený formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kde byly uvedeny parametry poskytnutého úvěru včetně splátek a výše nákladů (viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), vyplnila evidenční kartu klienta, z níž vyplývá, že je zaměstnaná, její měsíční příjem činí 11 702 Kč, měsíční výdaje činí 9 232 Kč (viz evidenční karta klienta). Žalobkyně předala žalované při podpisu smlouvy dne 3. 2. 2021 částku ve výši 10 000 Kč. Průběh úvěrového vztahu je patrný z listiny Informace o smlouvě, z níž se podává, že žalovaná splácela nepravidelně, kdy uhradila celkem částku 5 300 Kč (viz Informace o smlouvě č. 33-431959).

5. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou rodného čísla, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně a údajů sdělených žalovanou (viz tvrzení žalobkyně v doplnění žaloby).

6. Dne 19. 9. 2022 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu ve výši 12 880 Kč (viz předžalobní výzva k úhradě dlužného plnění ze dne 19. 9. 2022). Žalovaná na tuto výzvu dosud ničeho neuhradila.

Právní posouzení věci

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění nařízení č. 434/2017 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 3. 2. 2021 písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, která naplňuje znaky spotřebitelského úvěru dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podléhá regulaci zákona o spotřebitelském úvěru, když při jejím uzavření žalovaná vystupovala jako spotřebitel ve smyslu 419 o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1 980 Kč, s poplatkem za administrativní úkony spojené s úvěrem ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tj. celkem zaplatit částku 18 180 Kč v 60 týdenních splátkách po 303 Kč.

16. Svou povinnost vyplývající ze smlouvy žalobkyně splnila, když při podpisu smlouvy žalované předala v hotovosti částku 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy nesplnila, když žalobkyni zaplatila pouze částku ve výši 5 300 Kč.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

18. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 9. 5. 2023, č. j. 35 C 97/2023-11, jakým způsobem žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované a jaké doklady si za tímto účelem od žalované vyžádala, reagovala žalobkyně tak, že úvěruschopnost žalované zjišťovala nahlédnutím do databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou rodného čísla, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně a údajů sdělených žalobkyní v kartě zákazníka a kontrolou předložených dokumentů externím zprostředkovatelem.

19. S uvedeným vyhodnocením úvěruschopnosti žalované se však soud nemohl ztotožnit, neboť z právní úpravy a na ni navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) vyplývá, že Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné podrobné šetření.

20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

22. Je-li Smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

24. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

25. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

26. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

27. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne

28. S ohledem na shora rozebrané tak má žalobkyně nárok na zaplacení pouze nezaplacené části jistiny. Činila-li poskytnutá jistina částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná žalobkyni uhradila formou splátek částku ve výši 5 300 Kč, kterou jen nutno započíst na úhradu jistiny, činí tak dluh žalované částku ve výši 4 700 Kč. Protože svou povinnost k zaplacení částky 4 700 Kč z titulu vrácení poskytnuté jistiny z neplatné smlouvy o úvěru žalovaná dosud nesplnila, zavázal ji k jejímu splnění svým rozhodnutím soud.

29. Protože mezi stranami nedošlo k dohodě o době splatnosti vracené jistiny„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím soud. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nejsou tedy osvědčeny její aktuální poměry, uložil soud žalované splnit stanovené platební povinnosti v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří od právní moci rozsudku. Tuto lhůtu soud stanovil s ohledem na skutečnost, že v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

30. Do prodlení s úhradou dlužných částek se pak žalovaná s ohledem na shora rozebrané skutečnosti dosud nedostala.

31. Soud proto zavázal žalovanou pouze k doplacení částky 4 700 Kč a ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.

Náklady řízení a lhůta k plnění

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, které však náklady řízení prokazatelně nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana (žalobkyně) podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.