OSZR 7 C 42/2025-230

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Anonymizováno bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného Anonymizováno sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem,

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku parc. č. st. Anonymizováno, o výměře 725 m², jehož součástí je stavba - rodinný dům č.p. Anonymizováno, k pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, o výměře 100 m² a k pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, o výměře 223 m², obec adresa, katastrální území adresa, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa, na listu vlastnictví č. hodnota.

II. Pozemek parc. č. st. Anonymizováno, o výměře 725 m², jehož součástí je stavba - rodinný dům č.p. Anonymizováno, pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, o výměře 100 m² a pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, o výměře 223 m², obec adresa, katastrální území adresa, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa, na listu vlastnictví č. hodnota, se přikazuje do vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna na vypořádání podílového spoluvlastnictví zaplatit žalovanému částku 2 146 500 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou na náhradě nákladů řízení částku 2 648,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. č. účtu, VS var. symbol.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou na náhradě nákladů řízení částku 2 648,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. č. účtu, VS var. symbol.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala po žalovaném zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci řízení jsou každý vlastníkem podílu o velikosti ideální 1/2 na nemovitostech, a to pozemku parc. č. st. Anonymizováno, o výměře 725 m², jehož součástí je stavba - rodinný dům č.p. Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, o výměře 100 m² a pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, o výměře 223 m², obec adresa, katastrální území adresa, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa, na listu vlastnictví č. hodnota (dále jen „nemovitosti“). Žalobní návrh odůvodnila tím, že předmětné nemovitosti byly žalovanému darovány žalobkyní, a to na základě darovací smlouvy sepsané formou notářského zápisu ze dne datum. Žalobkyně však nadále nechce setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovaným, přičemž mu zaslala návrh na vypořádání předmětného spoluvlastnictví dohodou, nicméně žalovaný odmítl výši náhrady určené znaleckým posudkem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně užívá nemovitost (resp. rodinný dům) k bydlení, když její rozdělení není bez snížení její hodnoty možné, domáhá se jejího přikázání do svého výlučného vlastnictví. Ze znaleckého posudku Ing. jméno FO č. anonymizováno ze dne datum vyplývá, že aktuální obvyklá cena nemovitostí činí 3 980 000 Kč; hodnota věcného břemene užívání váznoucí na předmětných nemovitostech byla znaleckým posudkem Ing. jméno FO č. anonymizováno ze dne datum vyčíslena částkou 580 266 Kč; obvyklá cena předmětných nemovitostí po odečtení věcných břemen tedy činí částku 3 399 734 Kč. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud předmětné podílové spoluvlastnictví účastníků zrušil a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně s tím, aby žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání částku 1 699 867 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku; zároveň žalobkyně požadovala po žalovaném náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nemovitosti skutečně nelze reálně rozdělit a vyslovil souhlas s přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně. Nesouhlasil však s navrhovanou výší vypořádacího podílu s tím, že dle znaleckého posudku právnická osoba by měl být vypořádací podíl stanoven částkou 2 665 645 Kč, neboť nemovitosti byly oceněny částkou 5 750 000 Kč a cena věcného břemene částkou 418 710 Kč. Rovněž vyjádřil svůj nesouhlas s návrhem žalobkyně ohledně náhrady nákladů řízení, přičemž uvedl, že právě žalobkyně podala předčasně a nadbytečně žalobu, přestože mezi účastníky probíhala mimosoudní jednání. Závěrem navrhl, aby soud předmětné podílové spoluvlastnictví účastníků zrušil a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně s tím, že žalobkyni bude uložena povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání přiměřenou částku a žádnému z účastníků nebude přiznáno právo na náhradu nákladů.

3. Žalobkyně v replice ze dne datum uvedla, že mimosoudní jednání účastníků (navzdory jejím opakované snaze) nikam nevedla, neboť představy účastníků ohledně výše vypořádacího podílu jsou diametrálně odlišné. Znalecký posudek právnická osoba žalobkyně považuje za nepravdivý a vypracovaný v rozporu se zákonem, což podrobně zdůvodnila.

4. Následně soud účastníkům umožnil (na jejich návrh) mimosoudní jednání, nicméně k dohodě mezi účastníky nedošlo. Soud proto usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, ustanovil znaleckou kancelář - společnost právnická osoba. ke zpracování revizního znaleckého posudku, jehož cílem je zhodnocení rozdílných stanovisek znalkyně Ing. jméno FO v jejích posudcích č. hodnota a č. hodnota-Anonymizováno a znalce právnická osoba v jeho posudku č. hodnota-Anonymizováno, týkajících se jednak určení obvyklé ceny předmětných nemovitostí, a jednak určení hodnoty věcného břemene užívání váznoucí na nemovitostech. právnická osoba měla za úkol zhodnotit znalci použité metody i jejich závěry a zároveň sama určit obvyklou cenu předmětných nemovitostí a hodnotu věcných břemen. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, byla znalecké kanceláři - společnosti právnická osoba. přiznána odměna za vypracování revizního znaleckého posudku a náhrada nákladů ve výši 55 297 Kč.

5. V návaznosti na zpracovaný revizní znalecký posudek oba účastníci v rámci svých podání uvedli, že předmětný revizní znalecký posudek nikterak nerozporují ani nenavrhují výslech znalecké kanceláře.

6. Při jednání soudu dne datum avizovali účastníci soudu uzavření smíru, přičemž v této souvislosti požádali soud o poskytnutí lhůty k mimosoudnímu jednání, a to zejména za účelem uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů. K dohodě účastníků však nakonec nedošlo, neboť se mezi účastníky (v souvislosti s předáním předem smluvených věcí žalovanému) objevily neshody, resp. dle žalovaného mu žalobkyně odmítla některé z předem smluvených věcí fyzicky předat a dle žalobkyně naopak žalovaný svými požadavky situaci neustále komplikoval. Žalobkyně proto navrhla, aby jí soud přiznat právo na náhradu nákladů řízení.

7. Soud proto ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému byli řádně předvoláni účastníci řízení. Ti při jednání potvrdili, že k uzavření smíru mezi nimi nedošlo.

8. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: ⟪LB:lb_001⟫ - z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území adresa, obec adresa, LV č. hodnota, soud zjistil, že předmětné nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků řízení s tím, že každý vlastní podíl o velikosti ideální 1/2; nemovitosti jsou zatíženy věcnými břemeny užívání ve prospěch jméno FO a jméno FO; ⟪LB:lb_002⟫ - z notářského zápisu JUDr. jméno FO ze dne datum, sp. zn. NZ Anonymizováno, N Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně (tehdy adresa) ze svého výlučného vlastnictví darovala žalovanému podíl na nemovitostech o velikosti 1/2 a žalovaný tento dar do svého výlučného vlastnictví přijal; ⟪LB:lb_003⟫ - z předsoudní korespondence účastníků a jejich právních zástupců soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v důsledku čehož probíhala mezi účastníky (a jejich právními zástupci) mimosoudní jednání, v jejichž rámci si každý z účastníků nechal vyhotovit znalecký posudek na určení obvyklé ceny nemovitostí a určení hodnoty věcných břemen, nicméně k dohodě mezi účastníky nedošlo, a to zejména proto, že se nedokázali shodnout na výši vypořádacího podílu; ⟪LB:lb_004⟫ - z revizního znaleckého posudku společnosti právnická osoba. č. č. účtu ze dne datum soud zjistil, že znalecká kancelář vyčíslila obvyklou cenu nemovitostí (bez zohlednění věcného břemene) částkou 4 828 000 Kč a tržní hodnotu věcného břemene částkou 535 000 Kč s tím, že výsledek ocenění představuje střední hodnotu intervalu pravděpodobné obvyklé ceny; ⟪LB:lb_005⟫ - z e-mailové korespondence účastníků a jejich právních zástupců z roku 2026 (červenec až září) soud zjistil, že účastníci mezi sebou vedli jednání o vzájemném vydání a předání movitých věcí, přičemž řešili zejména okruh věcí, které bude každý z nich druhému předávat, a termín jejich předání; přestože v převážné části seznamu věcí dospěli ke shodě, nakonec se nedokázali dohodnout ohledně druhé matrace k posteli, kdy každý z účastníků tvrdil, že tuto věc nemá ve své dispozici, v důsledku čehož se účastníkům nepodařilo dosáhnout celkové dohody.

9. Při jednání soudu oba účastníci shodně uváděli, že k uzavření smíru a realizaci dohodnutého předání věcí nedošlo vinou druhého účastníka. Žalobkyně zastávala názor, že právo na náhradu nákladů řízení náleží jí, neboť uzavření soudního smíru zmařil žalovaný tím, že při předání věcí požadoval i věci nad rámec dosažené dohody. Současně poukazovala na historický kontext věci, když žalovaný nabyl svůj spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech darem od žalobkyně, přičemž se jednalo o nemovitosti, které byly dlouhodobě součástí majetku její rodiny. Žalovaný naopak uváděl, že se o mimosoudní vyřešení sporu snažil již před podáním žaloby a že k finálnímu uzavření soudního smíru nedošlo proto, že mu žalobkyně nepředala všechny požadované věci. K tvrzenému historickému kontextu doplnil, že na nemovitosti byla provedena rozsáhlá rekonstrukce financovaná z jeho výlučných prostředků. Závěrem jednání zástupce žalobkyně navrhl zrušit podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem a přikázat je do výlučného vlastnictví žalobkyně za přiměřenou náhradu ve výši 2 146 500 Kč, splatnou do 30 dnů od právní moci rozsudku; současně navrhl přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení. Zástupce žalovaného se s návrhem ztotožnil v části týkající se způsobu vypořádání spoluvlastnictví, výše vypořádacího podílu i lhůty k jeho zaplacení, avšak navrhl, aby žádnému z účastníků nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za zcela prokázané, že žalobkyně a žalovaný jsou každý vlastníkem podílu o velikosti ideální 1/2 na předmětných nemovitostech. Nemovitosti byly původně ve výlučném vlastnictví žalobkyně, která následně darovala žalovanému podíl o velikosti id. 1/2, což vyplývá z notářského zápisu JUDr. jméno FO ze dne datum, sp. zn. NZ Anonymizováno, N Anonymizováno Nemovitosti jsou zatíženy věcnými břemeny užívání ve prospěch jméno FO a jméno FO. Účastníci se shodli, že nemovitost není reálně dělitelná. Obvyklá cena předmětných nemovitostí byla revizním znaleckým posudkem stanovena na částku 4 828 000 Kč a tržní hodnota předmětných věcných břemen na částku 535 000 Kč, tzn. obvyklá cena předmětných nemovitostí po zohlednění jejího zatížení věcnými břemeny byla stanovena částkou 4 293 000 Kč, proti čemuž účastníci neměli námitek. Účastníci se však neshodli stran náhrady nákladů řízení.

11. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

Podle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně jejího hodnota.

Podle § 1147 věta první občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

12. Po právním zhodnocení věci soud posoudil žalobu jako důvodnou. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že předmětné nemovitosti byly původně ve vlastnictví žalobkyně, přičemž spoluvlastnictví účastníků vzniklo na základě darovací smlouvy, kdy žalobkyně darovala žalovanému podíl o velikosti ideální 1/2 na předmětných nemovitostech. V současné době však již účastníci nechtějí ve spoluvlastnictví nadále setrvávat, přičemž ustanovení § 1140 odst. 1 občanského zákoníku vyjadřuje obecný princip, podle kterého nikdo nemůže být nucen k setrvání ve spoluvlastnickém vztahu. Skutečností zůstává, že mezi účastníky bylo nesporné, že jejich podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem má být zrušeno. Současně bylo prokázáno (shodným tvrzením účastníků řízení), že předmětné nemovitosti nelze reálně rozdělit, aniž by došlo k podstatnému snížení jejich hodnoty, přičemž oba účastníci shodně navrhovali, aby byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně. Soud proto v souladu s § 1147 občanského zákoníku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem a tyto přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výroky I. a II. tohoto rozsudku).

13. Soud současně rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému cenu za vypořádací podíl. Obvyklá cena předmětných nemovitostí (bez zohlednění věcných břemen) byla stanovena revizním znaleckým posudkem znalecké kanceláře – společnosti právnická osoba., s jehož závěry se účastníci ztotožnili, na částku 4 828 000 Kč, a tržní hodnota předmětných věcných břemen na částku 535 000 Kč, tzn. obvyklá cena předmětných nemovitostí po zohlednění jejího zatížení věcnými břemeny byla stanovena částkou 4 293 000 Kč. Cena za jednu polovinu vypořádacího podílu, tzn. za vypořádací podíl žalovaného, tedy činí částku 2 146 500 Kč. Soud proto (v souladu s návrhy účastníků) uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 2 146 500 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok III. tohoto rozsudku).

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Úspěch účastníků ve věci byl z hlediska výsledku řízení srovnatelný. Přestože mezi účastníky nebyla sporná otázka zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně, zůstala spornou otázka výše vypořádacího podílu, který byl stanoven až na základě revizního znaleckého posudku. Současně nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že řízení bylo vyvoláno výlučně postojem žalovaného. Z provedených důkazů vyplynulo, že účastníci před zahájením řízení i v jeho průběhu vedli jednání o mimosoudním vypořádání, avšak nedokázali se dohodnout na podstatných otázkách, zejména na výši vypořádacího podílu. Rovněž následné jednání o uzavření smíru nebylo završeno dohodou z důvodů, které každý z účastníků přičítá druhému, přičemž provedené dokazování neumožňuje učinit jednoznačný závěr o tom, že by neúspěch těchto jednání zavinil pouze jeden z nich (k jednoznačnému určení, kdo z účastníků zavinil neuzavření mimosoudní dohody, by musel soud vést další dokazování; soud přitom považuje za nehospodárné a nadbytečné vést dokazování jen k nákladům řízení). Soud má dále za to, že pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není bez dalšího významné, jakým způsobem účastníci nabyli své spoluvlastnické podíly ani skutečnost, že před vznikem spoluvlastnictví byly předmětné nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně (tato skutečnost byla zohledněna ve výroku o přikázání nemovitostí žalobkyni). Za této situace soud považoval za spravedlivé, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení sám, a proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV. tohoto rozsudku). Pro úplnost soud uvádí, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízením tzv. iudicium duplex, v němž všichni účastníci vystupují současně v postavení odpovídajícím žalobci i žalovanému. Judikatura proto dlouhodobě dovozuje, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze bez dalšího vycházet z klasického principu plného procesního úspěchu ve věci. Naopak platí, že je-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví vyhověno a soud rozhoduje pouze o způsobu jeho vypořádání, je zásadně na místě aplikace § 142 odst. 2 o.s.ř. a nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků. Odchýlení od tohoto pravidla přichází v úvahu jen výjimečně, zejména za situace obstrukčního či zjevně šikanózního procesního postupu některého z účastníků, který však v projednávané věci prokázán nebyl. Tento závěr odpovídá např. nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22.

15. V řízení vznikly náklady státu za revizní znalecký posudek v celkové výši 55 297 Kč. Jelikož každý z účastníků v tomto řízení složil zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 25 000 Kč, pokryla tato záloha náklady spojené vypracováním znaleckého posudku pouze částečně, tj. co do částky 50 000 Kč. Na nákladech státu za revizní znalecký posudek tedy zbývá uhradit částka 5 297 Kč (tj. 55 297 Kč – 50 000 Kč). Vzhledem k tomu, že výsledek řízení nelze z hlediska nákladového úspěchu přičíst výlučně žádnému z účastníků, uložil soud každému z účastníků řízení povinnost nahradit státu jednu polovinu těchto nákladů, tedy částku 2 648,50 Kč (tj. 5 297 Kč děleno dvěma), a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. č. účtu, VS var. symbol (výroky V. a VI. tohoto rozsudku).

16. Žalobkyně je povinna uloženou povinnost k úhradě vypořádacího podílu splnit do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.). Soud považuje stanovenou lhůtu za přiměřenou a odpovídající shodnému návrhu účastníků.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.