III.ÚS 151/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. října 2022 č. j. 3 Co 86/2022-1174 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. srpna 2022 č. j. 21 Co 181/2020-1161, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Ústavní soud obdržel podání navrhovatelky označené jako ústavní stížnost směřující proti oběma v záhlaví uvedeným rozhodnutím, v němž tvrdila porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka podala ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souvislosti s jejími předchozími podáními Ústavnímu soudu přitom již byla mnohokrát vyzývána k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupena advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání.

3. Ústavní soud v jiných věcech navrhovatelky rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích [viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3258/14,

IV. ÚS 983/22, jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

II. ÚS 740/11,

III. ÚS 240/21,

I. ÚS 2260/20,

4. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 696/16,

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2023 ⟪LB:lb_001⟫ Jiří Zemánek v. r. ⟪LB:lb_002⟫ soudce zpravodaj