III.ÚS 2006/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky A. K., zastoupené Mgr. Martinem Čumpelíkem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. května 2026 č. j. 2KZT 236/2026-11 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 10. dubna 2026 č. j. 1 ZT 122/2025-23, za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Trutnově, jako účastníků řízení, a nezl. M. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Slovenským, advokátem, sídlem Krkonošská 186, Vrchlabí, a M. K., jako vedlejších účastníků, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové (dále jen "krajské státní zastupitelství") a Okresního státního zastupitelství v Trutnově (dále jen "okresní státní zastupitelství") z důvodu tvrzeného porušení jejího práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Napadeným usnesením okresního státního zastupitelství byl ustanoven nezletilému vedlejšímu účastníkovi k výkonu práv poškozeného podle § 45 odst. 2 trestního řádu opatrovník. Důvodem ustanovení opatrovníka bylo nebezpečí prodlení a střet zájmů zákonných zástupců poškozeného a poškozeného dítěte, když matka poškozeného (stěžovatelka) je dcerou obviněného, otec poškozeného pak zetěm obviněného. Stěžovatelka se nepřipojila s nárokem poškozeného na náhradu škody k trestnímu řízení, nenavrhla rozhodnutí o náhradě újmy v adhézním řízení. Okresní státní zastupitelství takový přístup vyhodnotilo jako projev kolize zájmů zákonných zástupců ústící v absenci řádného zastoupení nezletilého poškozeného. Krajské státní zastupitelství napadeným usnesením následně zamítlo stížnost obou rodičů poškozeného. Podle krajského státního zastupitelství stěžovatelka odmítla v přípravném řízení protiprávnost jednání obviněného. Nebezpečí z prodlení je nutností okamžitého zastoupení a obvyklou délkou řízení u opatrovnického soudu. Kolize zájmů není vyloučena ani v mezidobí uzavřenou dohodou o náhradě škody, když je nutné nárok na náhradu újmy objektivně vyčíslit s ohledem na dlouhodobost onemocnění poškozeného (poškození mozku, kolene). K dohodě obecné soudy v každém případě přihlédnou. Zastoupení poškozeného se neomezuje pouze na nárok na náhradu újmy.

3. Stěžovatelka v ústavní stížností polemizuje s jednotlivými závěry státních zastupitelství v napadených rozhodnutích. Obecně, odmítá, že by u ní existovala kolize zájmů. Argumentuje dohodou o náhradě škody, možností zastoupení otcem poškozeného, absencí nebezpečí prodlení. Odůvodnění napadených rozhodnutí jsou z tohoto hlediska nedostatečná, nepřezkoumatelná, projevem libovůle v rozhodování. Ustanovení opatrovníka představuje i zásah do práva poškozeného jako oběti, její sekundární viktimizaci.

4. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní stížnost byla podána včas, stěžovatelka byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je nicméně nepřípustná.

5. Ústavní stížností se lze domáhat ochrany základních práv a svobod proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Půjde tedy zpravidla o rozhodnutí, jimiž se soudní či jiné řízení končí. Výjimečně je přípustná ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: 1. rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod a 2. je třeba, aby se námitka porušení těchto práv a svobod omezovala jen na příslušné stadium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v dalším řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritornímu rozhodnutí) efektivně uplatněna [srov. např. nález ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859, č. 124/2013 Sb.) či usnesení ze dne 1. 8. 2019 sp. zn. III. ÚS 2153/19 ]. O takový případ však nyní nejde. Rozhodnutí o jmenování či ustanovení procesního opatrovníka je pouze dílčím procesním rozhodnutím, jímž se řízení před soudem nekončí, otázka zastoupení opatrovníkem se jím pro další postup v řízení neuzavírá a u nějž nejsou splněny podmínky pro připuštění ústavních stížností napadajících rozhodnutí, které není konečným rozhodnutím ve věci samé (konečným meritorním rozhodnutím).

6. Ve stanovisku pléna ze dne 12. 11. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 61/25 Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu o ustanovení procesního opatrovníka, není-li podána jmenovaným opatrovníkem k ochraně jeho vlastních základních práv a svobod, je nepřípustná, přičemž proti případnému porušení ústavně zaručených práv s ustanovením opatrovníka souvisejících se lze bránit ústavní stížností proti konečnému meritornímu rozhodnutí, a to za předpokladu předešlého vyčerpání všech dostupných prostředků ochrany práv.

7. Ústavní soud přitom v návaznosti na uvedené závěry shledává nepřípustnými i ústavní stížnosti podávané zákonnými zástupci (srov. usnesení ze dne 13. 1. 2026 sp. zn. II. ÚS 3795/25, body 7 až 13, obdobně usnesení ze dne 17. 3. 2026 sp. zn. III. ÚS 682/26).

8. Ústavní soud si je vědom, že stěžovatelka namítá zásah do svých ústavně zaručených práv, nikoliv práv dítěte, přičemž jejich ochrana je v navazujícím řízení již omezena. V jejím případě však nejde o bezprostřední a citelný zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod. To se odvíjí jednak od charakteru dotčeného práva, jednak od charakteru zásahu.

9. Stěžovatelka je nositelkou rodičovské odpovědnosti, jejíž součástí je i právo zastupovat dítě. Její právo je chráněno v čl. 32 odst. 4 Listiny, jakož i čl. 8 Úmluvy. Nelze však přehlížet, že jde zároveň o povinnost [§ 858 odst. 1 písm. f) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, srov. nález ze dne 21. 5. 2025 sp. zn. II. ÚS 2423/24, body 40 a 42]. Právo (povinnost) rodiče je provázané a podmíněné právy dítěte, kdy se porušení práv dítěte projevuje v zásahu do práv rodiče a naopak (nález ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. II. ÚS 1931/17, bod 21, usnesení ze dne 23. 10. 2024 sp. zn. I. ÚS 365/24, bod 25). To je zvlášť zřetelné při zastupování dítěte, kde se jedná především o naplnění práv zastoupeného v podobně zajištění jeho nejlepšího zájmu, nikoliv vlastních práv zástupce. V konkrétním případě pak je zásah omezený pouze na dočasné procesní kolizní zastupování pro jedno konkrétní řízení. I Evropský soud pro lidská práva zdůrazňuje vzájemnou provázanost práv dětí a rodičů, včetně povinnosti státu zajistit dítěti opatrovníka v případě kolize zájmů (rozsudek ESLP ze dne 8. 10. 2020, C. proti Chorvatsku, stížnost č. 80117/17, body 72 a 77).

10. Ústavní soud ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 61/25 navíc dospěl k závěru, že případnému porušení ústavně zaručených práv s ustanovením opatrovníka souvisejících se lze bránit ústavní stížností proti konečnému meritornímu rozhodnutí, a to za předpokladu předešlého vyčerpání všech dostupných prostředků ochrany práv. Dostatečnou ochranu v souladu se zásadou minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci může poskytnout již posouzení tohoto meritorního rozhodnutí (bod 32). Stejnou možnost má přitom zprostředkovaně i zákonný zástupce, třebaže sám nebyl účastníkem řízení. Judikatura Ústavního soudu, jde-li o ústavní stížnosti podané zákonným zástupcem za dítě proti konečnému rozhodnutí, potvrzuje, že vždy je součástí posouzení i hrozba kolize zájmů (např. usnesení ze dne 7. 1. 2026 sp. zn. Pl. ÚS 21/25, body 12 až 17 a tam uvedená judikatura). Navíc - pokud by ustanovený zástupce porušil při zastupování své povinnosti, odpovídá za následky tím vyvolané. Ústavní stížnost se tak zcela míjí se zásadou subsidiarity, na které řízení o ústavní stížnosti stojí (usnesení ze dne 1. 6. 2026 sp. zn. II. ÚS 1437/26).

11. Pouze nad rámec toho, z napadených rozhodnutí tvrzený zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky nevyplývá. Napadená rozhodnutí jsou dostatečně odůvodněná a není zjevný žádný extrémní exces při zjišťování skutkového stavu či výkladu podústavního práva. Důvodem pro ustanovení kolizního opatrovníka je již hrozící kolize zájmů (srov. např. § 892 odst. 3 občanského zákoníku).

12. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 27. srpna 2026 Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj