III.ÚS 2035/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Š. B., zastoupené Mgr. Markétou Zerdaloglu, advokátkou, se sídlem Dominikánské nám. 656/2, Brno, proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. července 2026 č. j. 0 Nc 2046/2026-148, SV 67/2026, za účasti Okresního soudu ve Vyškově, jako účastníka řízení, a B. B., nezl. A. B., nezl. T. B. a nezl. D. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Okresního soudu ve Vyškově (dále jen "okresní soud") s tvrzením, že porušil její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 21 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i práva nezletilých vedlejších účastníků podle čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte.

2. Okresní soud napadeným usnesením prozatímně upravil péči rodičů o nezletilé o letních prázdninách v roce 2026, včetně místa předávání nezletilých (výroky I. a II.) a určil i běžnou péči rodičů o nezletilé tak, že stěžovatelka je oprávněna a povinna prozatímně pečovat o nezletilé děti od 8:00 dne 1. 9. do 8:00 hodin pondělí následujícího lichého kalendářního týdne v roce a dále vždy od 8:00 hodin pondělí každého sudého kalendářního týdne v roce do 8:00 hodin následujícího pondělí každého lichého týdne v kalendářním roce; vedlejší účastník - otec je oprávněn a povinen prozatímně pečovat o nezletilé děti od 8:00 hodin pondělí každého lichého kalendářního týdne v roce do 8:00 hodin následujícího pondělí každého sudého týdne v kalendářním roce a určil i místo předávání nezletilých (výroky III. a IV.). Současně soud nestanovil ani jednomu z rodičů vyživovací povinnost (výrok V.) a stanovil též dobu prozatímní úpravy poměrů nezletilých dětí na 3 měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (výrok VI.).

3. Okresní soud předně konstatoval, že u něj dosud probíhá řízení o úpravu poměrů k nezletilým dětem a dále řízení o rozvod manželství rodičů. Návrh na vydání prozatímního opatření podal dne 15. 6. 2026 otec s tím, aby bylo rozhodnuto jak o péči o nezletilé o letních prázdninách, tak i o běžné péči. Po provedeném dokazování uzavřel, že v situaci, kdy oba rodiče mají vytvořeny zcela vhodné podmínky pro péči o nezletilé a oba jsou schopni zabezpečovat jejich veškeré potřeby, prozatímně vymezil péči obou rodičů rovnoměrně. Apeloval též na rodiče, aby zajistili volnočasové aktivity dětí, jež jsou naplánovány za situace, že je mají v daný moment ve své péči. Ohledně prozatímní úpravy výživného soud dospěl k závěru, že majetkové poměry obou rodičů jsou v zásadě stejné. S ohledem na rovnoměrnou péči, kdy se takto na péči o nezletilé děti podílejí shodně oba rodiče, okresní soud výživné žádnému z nich nestanovil.

II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že okresní soud vydal prozatímní rozhodnutí bez toho, aby byla dodržena podmínka "naléhavé potřeby změny dosavadního faktického režimu na týdenní péči v rozsahu 50:50". Jakkoliv nezpochybňuje, že konfliktní situace v rodině mohla odůvodňovat určitou prozatímní úpravu, soud byl povinen posoudit naléhavou potřebu právě jím zvoleného rozsahu zásahu. Okresní soud nevysvětluje, proč nebylo možné do meritorního rozhodnutí zachovat dosavadní režim nebo přijmout mírnější řešení odpovídající návrhu opatrovníka či stěžovatelky. Soud využil nezletilé k "experimentu" pro ověření hypotézy ohledně vhodnosti střídavé péče. Soud se navíc nijak nevypořádal s tvrzením stěžovatelky, že otec na nezletilé křičí, uráží je, používá vůči nim znevažující výrazy. Soud nevysvětlil, proč se nepřiklonil k názoru nezletilých, kteří "více inklinují ke stěžovatelce".

5. Obdobně soud nijak neřešil manipulativní chování otce k nezletilým, kterým má slibovat materiální výhody, pokud budou v jeho péči, negativně se vyjadřuje o stěžovatelce a "vtahuje", resp. informuje je o konfliktu mezi rodiči. Podle stěžovatelky je ve věci též významné, že jí otec dokonce v průběhu řízení znemožnil výkon práce poté, co jí přestěhoval pracovní věci z pracovny domu, v němž oba stále bydlí, do garáže, a tím jí objektivně ztížil možnost výkonu práce z domova. Stěžovatelka též nesouhlasí s tím, jak okresní soud rozhodl o výživném. Podle ní soud nevysvětlil, na základě jakých konkrétních údajů došel k závěru o čistém příjmu stěžovatelky; to činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným.

6. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatelka žádá o odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, neboť od 1. 9. 2026 zavádí týdenní rovnoměrný režim péče. To však představuje zásadní zásah do každodenního života nezletilých, jejich školního režimu, domácí přípravy a emoční stability. Současně žádá o přednostní projednání věci, protože napadené prozatímní rozhodnutí trvá pouze tři měsíce od své vykonatelnosti a jeho nejzásadnější část, výrok III. zavádějící symetrickou týdenní péči, má začít působit dne 1. 9. 2026. Přednostní projednání je proto nezbytné k zachování efektivity ústavní stížnosti.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je v tomto rozsahu přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon poskytuje k ochraně svých práv.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. Ústavní soud nemá rozhodovat, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku dítěte s druhým rodičem ani jak hodnotit provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda opatrovnické soudy nevybočily z mezí ústavnosti [usnesení ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. II. ÚS 2598/20 (U 18/103 SbNU 411), bod 11].

9. Právní úprava obsažená v § 465a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s.") nově (s účinností od 1. 1. 2026) u prozatímních rozhodnutí vychází z toho, že poměry dítěte mají být s ohledem na důsledné zajištění procesních práv všech účastníků řízení upravovány zásadně meritorně. Dočasná úprava je vždy určitou výjimkou z pravidla, která se uplatní pouze v nezbytných případech, je-li dána naléhavá potřeba upravit poměry před rozhodnutím ve věci samé. Přestože platí, že na předběžnou a prozatímní úpravu poměrů dítěte se procesně nepoužijí ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření (viz § 465j z. ř. s.), lze při posuzování ústavnosti v poměrech řízení o ústavní stížnosti vyjít dosavadní z ustálené judikatury vztahující se k předběžným opatřením (srov. usnesení ze dne 29. 4. 2026 sp. zn. IV. ÚS 766/26, ze dne 6. 5. 2026 sp. zn. II. ÚS 1152/26 ). Podle ní se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních; zkoumání vlastních podmínek pro nařízení či zrušení předběžného opatření, které závisí na konkrétních okolnostech věci, přísluší výhradně opatrovnickému soudu. Obdobně to platí i pro prozatímní rozhodnutí. V obou případech jde o rozhodnutí, která představují pouze přechodné řešení situace a zasahují do práv a povinností účastníků nikoli konečným způsobem. Zároveň však platí, že i rozhodnutí o předběžném opatření (rozhodnutí o prozatímní úpravě poměrů) je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (srov. nález ze dne 8. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 52/13 ) v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti.

10. Ústavní soud v nyní posuzované věci z obsahu ústavní stížnosti, napadeného usnesení okresního soudu, jakož i obsahu vyžádaného spisu okresního soudu zjistil, že vydání prozatímního rozhodnutí navrhl otec nezletilých, a to v průběhu meritorního řízení o úpravu poměrů k nezletilým - resp. poté, co ve věci proběhlo první jednání u okresního soudu. Svůj návrh ze dne 15. 6. 2026 zdůvodnil nemožností dosáhnutí dohody mezi rodiči ohledně zatímní úpravy péče o nezletilé jak o letních prázdninách 2026, tak i následné běžné péče, neboť stěžovatelka se k otázce péče staví tak, jako by ona byla jediným fakticky pečujícím rodičem a otec má zastávat roli "marginálního rodiče". Podle otce bylo v zájmu nezletilých "ošetřit alespoň základní stabilitu jejich poměrů a zachovat oba rodiče v jejich každodenním životě". Obdobně i opatrovník nezletilých vyjádřil vhodnost prozatímní úpravy poměrů nezletilých i v běžném režimu, avšak nikoliv v rozsahu navrhovaném otcem, ale "pouze" od sudého čtvrtka 14:00 hodin do lichého pondělí 7:50 hodin a dále v lichou středu od 14:00 do 19:00 hodin, jde-li o péči otce, ve zbývajícím čase by byli nezletilí v péči stěžovatelky. Svůj návrh odůvodnil dosavadní úpravou poměrů nezletilých a jejich přáním. U okresního soudu proběhlo dne 29. 6. 2026 jednání, v rámci něhož byly s nezletilými provedeny pohovory, k situaci se vyjádřili rovněž oba rodiče i opatrovník, který se "spíš přiklonil k návrhu stěžovatelky, aby nezletilí byli více v její péči". Okresní soud na závěr jednání uložil rodičům účast na rodinné terapii.

11. Ústavní soud v případě prozatímních rozhodnutí (dříve předběžných opatření) zkoumá, zda mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole, která (aby odůvodnila kasační zásah) by musela být na první pohled zjevná a intenzivní (např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 či usnesení ze dne 18. 4. 2023 sp. zn. I. ÚS 389/23, ze dne 6. 12. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3262/22 a další). O takový případ však nyní nejde. Z uvedeného plyne, že okresní soud řádně vyhodnotil splnění podmínek pro vydání prozatímního rozhodnutí, neboť představa rodičů o uspořádání péče o nezletilé byla značně odlišná a nebyli schopni konstruktivní komunikace, natož dohody. Oba rodiče se mohli k návrhu vyjádřit a byl zjišťován i názor nezletilých a soudem jmenovaného opatrovníka; vzhledem k meritornímu řízení ve věci péče o nezletilé a rozvodu manželství rodičů okresní soud disponoval dostatečnými poklady pro vydání prozatímního rozhodnutí.

12. Obdobně ani samotnému závěru okresního soudu stran rovnoměrného rozvržení péče o nezletilé od 1. 9. 2026 nelze ničeho vytýkat. Předně je třeba si uvědomit, že jde o úpravu pouze dočasnou, která nijak nepředjímá (a ani nemůže) konečné rozhodnutí ve věci samé. Jde-li o prázdninový režim péče, tento se opírá primárně o "program" nezletilých a u rodičů na něm v konečné fázi řízení panovala převážně shoda. Okresní soud rovněž zvážil přání nezletilých, avšak nemohl vycházet izolovaně pouze z jejich názoru; naopak, byl povinen souhrnně vzít v úvahu všechny pro posouzení věci významné okolnosti. Soud sice konstatoval, že z dokazování plyne, že nezletilí více inklinují ke stěžovatelce, avšak jejich vztah k otci je pozitivní a není narušen. Oba rodiče jsou přitom zcela kompetentní o nezletilé osobně pečovat, postarat se o ně (podle nezletilých i otec, včetně volnočasových aktivit a navíc i během celého týdne, pokud stěžovatelka byla pracovně v zahraničí) a u žádného nebyly v péči zjištěny žádné negativní poznatky, a to ani v rámci pohovoru s nezletilými.

13. Pokud stěžovatelka vytýká okresnímu soudu znění bodu 12 napadeného usnesení, podle něhož soud bude při rozhodování ve věci samé přihlížet k průběhu prozatímní péče, nejde o žádný exces soudu, který by měl být důvodem pro kasaci jeho rozhodnutí. Soud je oprávněn a povinen při svém rozhodování zohlednit všechny v řízení zjištěné skutečnosti, tedy i samotný průběh péče o nezletilé v době prozatímní úpravy. Na druhou stranu bude mít soud k dispozici celou řadu jiných důkazů a bezpochyby bude opětovně zjišťován i názor nezletilých. Je však třeba apelovat na okresní soud, aby pouze "nevyčkával" uplynutí doby, na kterou byla prozatímní úprava stanovena, neboť to nezbavuje soud povinnost "pokračovat" v meritorním řízení. Prozatímní úprava by měla být vždy v co nejkratší době nahrazena rozhodnutím ve věci samé, a to tím spíše, pokud má soud dostatek podkladů.

14. Jde-li o námitky stěžovatelky směřující proti závěrům o výživném, okresní soud měl k dispozici dostatek podkladů, z nichž při rozhodování vycházel. Příjmy rodičů jsou obdobné, jejich manželství není rozvedeno, bydlí stále v jednom domě a o nezletilé budou pečovat stejnou měrou. Navíc je opět třeba zdůraznit, že jde o prozatímní úpravu poměrů a při meritorním rozhodnutí bude okresní soud povinen své závěry podrobněji odůvodnit. Vzhledem k těmto skutečnostem nelze ani v tomto závěru okresního soudu spatřovat svévoli, která by mohla přimět Ústavní soud ke kasačnímu zásahu, jakkoliv je jeho odůvodnění (nyní) stručné.

15. Na základě uvedeného Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížností napadené rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a nelze než uzavřít, že do základních práv stěžovatelky nebylo zasaženo.

16. K tvrzením stěžovatelky o porušení základních práv nezletilých Ústavní soud uvádí, že pro jejich procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady, nemají postavení stěžovatelů. Jejich zástupcem pro řízení před obecnými soudy je jmenovaný kolizní opatrovník, nikoli stěžovatelka; jedině kolizní opatrovník by mohl v řízení před Ústavním soudem účinně hájit jejich zájmy, které mohou být ve střetu se zájmy rodičů (srov. nález ze dne 9. 1. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3749/17 ); vzhledem k výsledku řízení o ústavní stížnosti však nebylo nutno učinit nezbytné procesní úkony k zastoupení nezletilých v řízení před Ústavním soudem. S ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí Ústavní soud navíc de facto rozhoduje o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně usnesení ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20, ze dne 22. 4. 2026 sp. zn. II. ÚS 730/26 či ze dne 3. 6. 2026 sp. zn. IV. ÚS 1078/26 ). Případné porušení práv nezletilých by se ve sféře základních práv stěžovatelky mohlo projevit, nikoli však přímo, nýbrž pouze zprostředkovaně (viz nález ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. II. ÚS 1931/17 ). O takový případ však nyní, jak bylo již výše uvedeno, nejde.

17. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

18. O žádosti stěžovatelky na přednostní projednání ústavní stížnosti (podle § 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud výslovně nerozhodoval, jelikož jí fakticky vyhověl. Z téhož důvodu se Ústavní soud samostatně nezabýval návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 27. srpna 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu