IV.ÚS 2189/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti stěžovatele Zastupitelstva města Zábřeh, sídlem Masarykovo náměstí 510/6, Zábřeh, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. května 2026 č. j. 21 As 229/2025-108 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. září 2025 č. j. 73 A 4/2025-93, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti BIOMASA A STROJE s. r. o., sídlem Ještědská 121, Praha-Kunratice, Pavly Hradilové, Leoše Hradila, Kristýny Hrubé, Tomáše Hrubého, Jiřího Janhuby, Jaroslavy Janhubové, Hany Kyselé, Rostislava Kyselého, Ilony Pekové, Mgr. Michaely Pobucké, Mgr. Lukáše Pobuckého, Hany Vávrové, JUDr. Patrika Petríka a Ing. Kamila Pilky, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl napadeným rozsudkem o návrhu vedlejší účastnice (společnost BIOMASA A STROJE s. r. o., v řízení před správními soudy navrhovatelka) na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2024 - změny č. 4 územního plánu Zábřeh, přijaté usnesením Zastupitelstva města Zábřeh ze dne 19. 6. 2024 č. j. 24/ZM/11/ORÚP/974 (dále jen "změna č. 4").

2. Kasační stížnosti města Zábřeh a osob zúčastněných na řízení Nejvyšší správní soud zamítl. Ztotožnil se se závěry krajského soudu, zdůraznil, že z odůvodnění změny č. 4 neplyne relevantní změna okolností ani doklad o věcné nesprávnosti původního řešení a jeho tvrzené kolizi s veřejným zájmem. Potvrdil zásadu zdrženlivosti a právo obce na samosprávu, dospěl však k závěru, že soudní zásah vůči územnímu plánu nevybočil z mezí těchto zásad.

II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel napadá v záhlaví uvedené rozsudky komunální ústavní stížností a tvrdí, že jimi bylo porušeno právo města Zábřeh na samosprávu zaručené čl. 8, čl. 100 odst. 1, čl. 101 odst. 1 a 4 a čl. 104 odst. 2 ve spojení s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Po výzvě Ústavního soudu k odstranění vad podání (mj. doložení včasného projevu vůle zastupitelstva k podání komunální ústavní stížnosti) stěžovatel doložil usnesení zastupitelstva ze dne 24. 8. 2026 č. 26/ZM/22/OVV/1277. Připouští, že toto usnesení bylo přijato až po uplynutí dvouměsíční lhůty určené zákonem k podání (komunální) ústavní stížnosti tak, jak vyžaduje stanovisko pléna ze dne 17. 12. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 62/25. Připouští také, že podle uvedeného stanoviska to brání věcnému posouzení jeho stížnosti. Stanovisko však považuje za nesprávné.

4. Namítá, že zákon odděluje včasnost podání od aktivní legitimace. Ustanovení § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu určuje, kdo je oprávněn stížnost podat. Ustanovení § 72 odst. 3 určuje, dokdy musí být podána. Ani jedno z nich nestanoví samostatnou prekluzivní lhůtu pro vytvoření vůle zastupitelstva. Ustanovení § 41 zákona o obcích nevytváří pravidlo, podle něhož by každý procesní úkon za obec musel být předem schválen zastupitelstvem. Toto ustanovení upravuje platnost právních jednání obce, nikoli náležitosti procesního úkonu.

5. Zastupitelstvo se schází nejméně jednou za tři měsíce (§ 92 odst. 1 zákona o obcích) a termíny bývají stanoveny předem. Svolání mimořádného zasedání v době letních dovolených je obtížné. Distanční účast podle § 92a zákona o obcích není univerzálním řešením. Zastupitelé musí rozhodovat informovaně, tedy musí znát napadená rozhodnutí, podstatu zásahu i směr argumentace. U větších obcí věc navíc projde přípravou v radě obce (§ 102 odst. 1 zákona o obcích).

6. Stěžovatel také namítá vnitřní napětí judikatury. V usnesení ze dne 4. 2. 2026 sp. zn. II. ÚS 3313/25 Ústavní soud označil nedostatek doložení včasného projevu vůle zastupitelstva za v podstatě odstranitelnou vadu, současně však dovodil, že po uplynutí dvouměsíční lhůty k jejímu odstranění vyzvat nelze. V usnesení ze dne 20. 5. 2026 sp. zn. I. ÚS 1901/25 Ústavní soud stanovil prospektivní účinky stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 62/25 jen pro případy, v nichž lhůta uplynula před jeho zveřejněním. Plénum podřadilo nedoložení vůle zastupitelstva pod § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tedy pod režim odstranitelných vad, přesto tuto vadu po uplynutí lhůty odstranit nelze. Stanovisko pléna je změnitelné a věc by tak měla být plénu předložena znovu, přičemž plénum by mělo své závěry částečně přehodnotit.

7. Stěžovatel dále argumentuje Evropskou chartou místní samosprávy i možností použití institutu ratihabice.

8. K věci samé stěžovatel namítá, že napadené rozsudky nepřípustně zasáhly do práva na samosprávu, neboť správní soudy překročily meze přezkumu územně plánovací dokumentace a nedostatečně zohlednily význam samosprávné autonomie (srov. k tomu nález ze dne 7. 5. 2013 sp. zn. III. ÚS 1669/11).

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Předtím, než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou podstatou stížnosti, musel zkoumat, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Přitom zjistil, že tomu tak není. Klíčovou překážkou pro věcné posouzení stížnosti je absence včasného projevu vůle zastupitelstva města Zábřeh ústavní stížnost podat.

10. Podle stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 62/25 má aktivní legitimaci k podání komunální stížnosti výlučně zastupitelstvo obce, přičemž podmínkou posouzení takové stížnosti je doložení, že zastupitelstvo v zákonem stanovené lhůtě usnesením projevilo vůli stížnost podat.

11. V nyní posuzované věci byl napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu stěžovateli doručen (i podle jeho vlastního tvrzení) 28. 5. 2026 a lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula 28. 7. 2026, kdy byla blanketní (později doplněná) ústavní stížnost Ústavnímu soudu doručena. Usnesení zastupitelstva č. 26/ZM/22/OVV/1277 bylo přijato až dne 24. 8. 2026, tedy prokazatelně po marném uplynutí této lhůty.

12. K námitkám stěžovatele Ústavní soud uvádí, že ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 62/25 nevytvořil třetí, samostatnou prekluzivní lhůtu vedle lhůty podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, jak naznačuje stěžovatel. Pouze § 72 odst. 1 písm. b) určující oprávněného navrhovatele a § 72 odst. 3 určující lhůtu k podání stížnosti vyložil ve vzájemné souvislosti. Zastupitelstvo jako navrhovatel a kolektivní orgán projevuje svou vůli usnesením. Má-li jít o stížnost zastupitelstva, musí tato vůle vzniknout v téže lhůtě, v níž se stížnost podává. Nepřípadný je rovněž odkaz stěžovatele na § 41 zákona o obcích s tvrzením, že ne každý procesní úkon musí být předem schválen zastupitelstvem. Pro rozhodnutí Ústavního soudu je klíčovým čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, podle nichž vůli zastupitelstva nelze nahradit ani rozhodnutím rady, ani rozhodnutím starosty obce. Ústavní soud neshledává důvod se od poměrně nedávného sjednocujícího stanoviska odchylovat.

13. Přijmout nelze ani argumentaci poukazující na praktické obtíže se svoláváním zastupitelstva v době letních dovolených. Dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnosti je standardní pro všechny navrhovatele. Zákon o obcích nadto poskytuje instrumenty k řešení časové tísně, a to možnost svolat mimořádné zasedání či využít distanční účast podle § 92a zákona o obcích. Odklon od závěrů pléna neodůvodňuje ani Evropská charta místní samosprávy. Ta sice zaručuje obcím právo na soudní ochranu, avšak z toho ještě nelze dovozovat omezení nebo vyloučení možnosti stanovit zákonem přiměřené lhůty a procesní podmínky pro projev vůle oprávněného orgánu obce.

14. Usnesení sp. zn. II. ÚS 3313/25 skutečně označilo chybějící doklad o včasném projevu vůle za v zásadě odstranitelnou vadu, avšak odstranit lze pouze formální nedoložení jinak stále včasně vyjádřené vůle. Usnesením zastupitelstva obce přijatým po lhůtě naopak není možné dodatečně vytvořit vůli, která v době běhu lhůty k podaní ústavní stížnosti vůbec neexistovala (srov. k tomu přiměřeně usnesení sp. zn. I. ÚS 657/25 i sp. zn. I. ÚS 1901/25 ). V těchto případech platí, že nedostatek nelze odstranit ex post, pokud zastupitelstvo ve lhůtě o věci vůbec nejednalo.

15. Z hlediska intertemporálních účinků stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 62/25 je vhodné dodat, že zákonná dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnosti počala běžet až po zveřejnění uvedeného stanoviska pléna (ze dne 17. 12. 2025). Upřesnění podmínek pro podání komunální ústavní stížnosti ve stanovisku proto nepředstavuje ve stěžovatelově případě přílišnou tvrdost, navíc stanovisko bylo vydáno necelý půlrok před doručením napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu.

16. Ústavní soud proto uzavírá, že v souladu s bodem 37 stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 62/25 představuje podaná komunální ústavní stížnost vadný návrh, neboť stěžovatel k výzvě Ústavního soudu neodstranil vadu (ani ji odstranit již nemohl) spočívající v chybějícím včasně učiněném projevu vůle zastupitelstva stížnost vůbec podat. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že pokud by stížnost byla hodnocena tak, že ji podalo město samo (a nikoliv zastupitelstvo města) s tím, že hájí své právo na samosprávu, musela by být stížnost odmítnuta jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

17. Ústavní soud proto návrh stěžovatele odmítl soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2026 Michal Bartoň v. r. soudce zpravodaj