VSPH 14 Cmo 77/2019-384

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Janouškové a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a Mgr. Kateřiny Horákové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatelky: Jméno navrhovatelky A, narozená Datum narození navrhovatelky A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa navrhovatelky A ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ za účasti: Jméno advokáta B., IČO IČO advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_007⟫ zastoupena advokátem Jméno advokáta C ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_009⟫ o vyslovení neplatnosti usnesení valných hromad ze dne 11. ledna 2018 a 20. února 2018, k odvolání navrhovatelky i společnosti Anonymizováno proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. listopadu 2018, č. j. 13 Cm 150/2018-318,

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. aktivní legitimace a včasnost podání návrhu

Soud prvního stupně správně uzavřel nejen to, že návrh byl podán osobou k tomu oprávněnou (společníkem společnosti), ale i to, že byl podán ve lhůtě; ostatně o těchto skutečnostech nebylo mezi účastníky sporu.

2. místo a čas druhé valné hromady

Podle § 186 z. o. k. doba a místo jednání valné hromady nesmí nepřiměřeně omezovat právo společníka účastnit se valné hromady.

Posouzení, zda při svolání valné hromady bylo místo, datum a hodina jejího jednání určeny v souladu s § 186 z. o. k. a jeho účelem, závisí na poměrech konkrétní společnosti. Přitom při úvaze o vhodnosti zvoleného místa je významná zejména jeho dopravní dostupnost pro společníky, a to i s ohledem na určené datum a hodinu (srov. např. již soudem prvního stupně přiléhavě zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 66/2011, či pro poměry akciové společnosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 4796/2010).

V projednávané věci považuje odvolací soud závěry soudu prvního stupně o dodržení požadavků kladených na místo, datum a hodinu konání druhé valné hromady s ohledem na místa bydliště společníků a dopravní dostupnost do místa konání této valné hromady za správné; na jeho závěry k této otázce odkazuje.

3. svolání druhé valné hromady zástupcem jednatele

Podle § 181 odst. 1 z. o. k. valnou hromadu svolává jednatel alespoň jednou za účetní období, ledaže tento zákon nebo společenská smlouva určí, že valná hromada má být svolána častěji.

Není pochyb, že valnou hromadu může svolat pouze osoba k tomu oprávněná. Citované ustanovení svěřuje toto oprávnění jednateli společnosti, má-li společnost více jednatelů, je oprávněn svolat valnou hromadu kterýkoliv z nich. Svolání valné hromady spadá do působnosti jednatele jakožto člena orgánu, který musí funkci vykonávat osobně (§ 159 odst. 2 věta první o. z.). Rozhodnutí o svolání valné hromady a jejím pořadu proto musí učinit jednatel (jednatelé) osobně a nemůže výkon tohoto oprávnění přenést na třetí osobu.

Uvedený závěr však nebrání tomu, aby jednatel, který rozhodl o konání valné hromady (včetně jejího programu), pověřil třetí osobu realizací tohoto rozhodnutí, jež může zahrnovat např. i vyhotovení pozvánky a její odeslání společníkům (viz Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 386 s.); tak tomu bylo i v daném případě. Lze přisvědčit soudu prvního stupně i v tom, že případná absence podpisu osoby svolávající valnou hromadu (bude-li zjevné, kdo tak činí) zpravidla nepředstavuje takovou vadu svolání, která by vedla k vyslovení neplatnosti usnesení všech usnesení, přijatých na takto svolané valné hromadě (srov. § 260 odst. 1 o. z.), viz např. komentářová literatura Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 390 s.

V poměrech projednávané věci se z pozvánky na druhou valnou hromadu podává, že o jejím svolání rozhodl Ingo Anonymizováno, coby jednatel společnosti, realizací rozhodnutí pověřil advokáta Anonymizováno (jenž se rovněž valné hromady účastnil). Namítá-li navrhovatelka, že Anonymizováno nebyl oprávněn valnou hromadu svolat, neboť se jednatelem z důvodu neplatnosti jeho jmenování do funkce jednatelem nestal, přehlíží, že dokud nebyla neplatnost usnesení valné hromady (o jeho jmenování do funkce) vyslovena soudním rozhodnutím, je třeba je považovat za platné (srov. např. za mnohá usnesení ze dne 22. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod R 62/2018).

V ostatním odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí (viz bod 28-29).

4. náležitosti pozvánky a změna společenské smlouvy

Podle § 184 odst. 1 z. o. k. termín konání valné hromady a její pořad se společníkům oznámí písemně nejméně 15 dnů přede dnem jejího konání, neurčí-li společenská smlouva jinak; součástí pozvánky je i návrh usnesení valné hromady.

Pozvánka na valnou hromadu musí obsahovat uvedení termínu a místa jednání valné hromady, pořad jednání a text návrhu usnesení, která mají být valnou hromadou přijata. Termín jednání musí být určen datem a časem zahájení jednání a body pořadu jednání musí být popsány natolik určitě, aby se společníci mohli seznámit s pořadem jednání a připravit se na jeho projednání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2001, sp. zn. 29 Odo 155/2001); uvedené náležitosti předmětná pozvánka na druhou valnou hromadu splňovala.

Má-li společnost za to, že k přijetí rozhodnutí o změně společenské smlouvy nebyl třeba souhlas všech společníků, pak přehlíží § 171 odst. 2 z. o. k., dle nějž k přijetí rozhodnutí o změně společenské smlouvy, kterým se zasahuje do práv nebo povinností pouze některých společníků, se vyžaduje jejich souhlas. Zasahuje-li se změnou společenské smlouvy do práv a povinností všech společníků, vyžaduje se souhlas všech společník (blíže k výkladu citovaného ustanovení viz např. komentářová literatura Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 361 a násl. s, m. č. 16).

Odvolací soud rovněž v této části odkazuje na správné odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (viz body 15, 31-33 řešící mimo jiné namítanou problematiku příloh pozvánky, dále bod 43 a násl. týkající se změny společenské smlouvy).

5. rozpor usnesení s dobrými mravy

Podle § 191 z. o. k. každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník (odstavec první). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec druhý).

Závěr, podle něhož může být důvodem neplatnosti usnesení valné hromady i jeho rozpor s dobrými mravy, byl přijímán už v poměrech právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 346/2010). S účinností od 1. ledna 2014 tak stanoví zákon výslovně (§ 191 odst. 2 z. o. k.).

Judikatura je ustálena v závěru, podle něhož zásada souladu práv, resp. jejich výkonu, s dobrými mravy představuje významný princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti (ekvity). Pojem „dobré mravy“ nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou, což ve svých důsledcích znamená „nastoupení cesty nalézání spravedlnosti“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. září 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, či ze dne 25. května 2011, sp. zn. IV. ÚS 2842/10, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 3467/2016, anebo obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018, sen. zn. 29 ICdo 64/2016). Při posouzení, zda je určité právní jednání (popř. výkon práva) v rozporu s dobrými mravy, je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci (srov. např. obdobně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1866/2016, a ze dne 15. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 1878/2017).

Uvedené závěry se prosadí obdobně i při přezkoumání, zda je určité usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným v rozporu s dobrými mravy, a zda je tak dán důvod pro vyslovení jeho neplatnosti. Co do řešení předestřené otázky posuzování, zda předmětná usnesení valných hromad jsou (či nikoli) v souladu s dobrými mravy (aniž je blíže posuzována otázka ne/platnosti závětního odkazu) je na místě rovněž přisvědčit argumentaci soudu prvního stupně (viz body 38 – 42), s níž se odvolací soud ztotožňuje. Kromě soudem zmiňovaných skutečností nelze při posouzení nastolené otázky odhlédnout ani od skutečnosti, že navrhovatelka byla dlouholetou jednatelkou společnosti (od roku 2005 až do doby konání první valné hromady), jež se na chodu společnosti (společně se svým manželem) podílela a právě ji vyjadřovala Anonymizováno bezprostředně po smrti svého otce (jak plyne z obsahu mailové komunikace ze dne 18. srpna 2015, č. l. 61 spisu) jednoznačnou podporu, včetně podpory při zachování kontinuity chodu společnosti dle vůle Udo Keibela („…jak to táta chtěl…“,„…bez ohledu na to, kdo bude mít nakonec kolik podílů…“,“…pokud je nějaká možnost, abys nějakým způsobem dostala většinový podíl, a já k tomu mohu nějak přispět, udělám to a Ty se na mě můžeš spolehnout. Protože já vím, že to tak táta chtěl a že je to jediná správná cesta…“). Řečené o to více resonuje s faktem, že se jednalo o první zásadní změny (mimo jiné odvolání navrhovatelky z funkce jednatelky po 13 letech) ve společnosti až (téměř) po 3 letech od úmrtí zůstavitele.

Usnesení přijatá hlasy Andrey Keibel a Ingo Detlefa Keibela jsou tak v poměrech projednávané věci zjevně rozporná s poslední vůlí zůstavitele (aniž by tím byl jakkoli předjímán výsledek řízení o ne/platnost závětního odkazu), a tedy rozporná s dobrými mravy, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

6. Následně se zabýval otázkou zneužití hlasovacích práva a otázkou rozporu přijatých usnesení s dobrými mravy. Uzavřel, že Anonymizováno a Anonymizováno jsou vlastníky sporného podílu ve společnosti, a budou jimi až do doby, než podíl navrhovatelce – v případě jejího úspěchu ve sporu o platnost závětního odkazu, jímž ji měl Anonymizováno odkázat další podíl ve společnosti – vydají (neb odkaz dle německého práva představuje pohledávku obmyšleného proti dědicům na vydání předmětu odkazu). Jejich hlasování a jimi přijatá usnesení jsou v souladu s jejich podíly, hlasování a přijatá usnesení je tak možné poměřovat pouze z pohledu čestnosti jejich chování při hlasování a souladu usnesení s dobrými mravy.

7. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že usnesení valných hromad přijatá hlasy (dětí zůstavitele) Anonymizováno a Anonymizováno jsou rozporná se závětí, tudíž nejsou v souladu s dobrými mravy. Chování dětí zůstavitele posoudil jako rozporné s § 212 odst. 1 o. z., jenž velí společníkům chovat se ve společnosti čestně tak, aby nedošlo k ohrožení sporných práv navrhovatelky ze závětního odkazu a příkazu Anonymizováno.

8. Za rozporné s dobrými mravy tak považoval odvolání navrhovatelky z funkce jednatelky. Volba Anonymizováno jednatelkou společnosti a navýšení počtu jednatelů na 2, byla v souladu se závětí Udo Keibela, soud je neplatnými neshledal. Volbu Anonymizováno dalším jednatelem společnosti shledal rozpornou se společenskou smlouvou, dle níž má společnost 2 jednatele (jedním již byla navrhovatelka a druhou pak Anonymizováno). Řečené, má následek neplatnost volby Anonymizováno třetím jednatelem společnosti, neboť dle původního zakladatelského právního jednání měla společnost toliko 2 jednatele a obě místa jsou již obsazena (navrhovatelkou a Anonymizováno). Nebyl-li pak Anonymizováno, ani Anonymizováno platně jednateli zvoleni, jsou pak neplatná i usnesení, jimiž byly schváleny návrhy smluv o výkonu jejich funkce, naopak jsou platná usnesení o schválení smlouvy o výkonu funkce jednatelky s Anonymizováno společnosti. Jiné námitky pak navrhovatelka neuplatnila.

9. Za nemravný a tudíž neplatný považoval bod 5) usnesení druhé valné hromady o změně společenské smlouvy z důvodu úpravy usnášeníschopnosti a většin na 60 %, což omezuje hlasovací právo navrhovatelky (i v případě, že by získala 52% podíl, jehož se domáhá ze závětního odkazu); změna společenské smlouvy navíc vyžadovala souhlas všech společníků, ten však dosažen nebyl. Uvedená změna společenské smlouvy zhoršuje postavení společníků (v daném případě vyloučení aplikace § 213 z. o. k. o prodeji uvolněného podílu za přiměřenou cenu a § 36 odst. 3 z. o. k., za situace, kdy původní zakladatelská listina žádná ustanovení o vypořádacím podílu neobsahovala).

10. Důvod pro aplikaci § 185 z. o. k. – souhlas všech společníků pro projednání bodu v pozvánce neuvedeného – neshledal, neboť tato podmínka souhlasu se netýká pozměňovacích návrhu a protinávrhů bodu řádně navrženého. Plní-li předseda valné hromady roli moderátora, je v jeho kompetenci rovněž navrhovat kompromisní řešení, je-li pak takové řešení při hlasování společníky schváleno, není důvod jej považovat za rozporné se zákonem.

11. Dodal, že zákon (ani společenská smlouva) zákaz střetu zájmů společníků nestanoví, Anonymizováno a Anonymizováno skutečnost, že jsou společníky Anonymizováno, v přijetí usnesení nebránila, shodně uzavřel ke střetu zájmů na straně Anonymizováno coby jednatelky (poukázal na § 54 a násl. z. o. k.).

12. O nákladech řízení rozhodl odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když úspěch účastníků byl v řízení přibližně stejný.

13. Proti výrokům II., IV. a V. usnesení podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud odvoláním napadené výroky změnil tak, že návrhu i v tomto rozsahu vyhoví, popř. aby dotčené výroky zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně.

14. Ve vztahu k výroku II. navrhovatelka argumentuje tím, že je nutno příslušné rozhodnutí posuzovat uceleně v kontextu jednání společníků žalované Anonymizováno a Anonymizováno, jejichž cílem bylo (v rozporu s vůlí Anonymizováno) společnost zcela ovládnout. Rozhodnutím první valné hromady byl Andree Keibel dán prostor pro celkové ovládnutí společnosti, jmenovaná společně s Anonymizováno navíc navrhovatelce systematicky a záměrně neposkytují žádné informace o stavu hospodaření společnosti (svá práva uplatňuje soudní cestou). Za nesprávný považuje rovněž závěr obsažený ve výroku IV. a to pro nesprávné posouzení námitky nedostatku místa konání druhé valné hromady (adresa) za situace, kdy Anonymizováno i Anonymizováno začali (jako nově jmenovaní jednatelé) aktivně působit v sídle společnosti (adresa) a odvolatelka byla nucena po první valné hromadě odevzdat klíče od služebního vozidla společnosti právnická osoba Je tak zřejmý úmysl zmíněných společníků odvolatelce situaci co nejvíce zkomplikovat. Nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně ohledně námitky svolání valné druhé hromady zástupcem jednatele, za situace, kdy plná moc (ani další přílohy) nebyla součástí (ani přílohou) pozvánky, navíc druhá valná hromada byla svolána osobou, jež se nikdy jednatelem společnosti nestala (odkazuje na výrok I.).

15. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala odvolání rovněž společnost, a to proti výrokům I., III. a V., navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil a návrh zmítl, nebo aby rozhodnutí v tomto rozsahu zrušil a „rozhodl o věcné a místní nepříslušnosti soudu k projednání této věci“, popř. věc vrátil soudu prvního stupně k projednání věci za účelem zjištění věcné a místní nepříslušnosti soudu.

16. Rozhodnutí soudu prvního stupně považuje společnost za nepřezkoumatelné, soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil. Souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že odkaz dle německého práva představuje pohledávku obmyšleného (navrhovatelky) proti dědicům na vydání předmětu odkazu, Anonymizováno a Anonymizováno jsou tak vlastníky podílu ve společnosti a budou jimi až do doby, než „žalobkyně“ úspěšně uplatní svou pohledávku ze závětního odkazu. Nesouhlasí však již s posouzením otázky dobrých mravů. Za klíčovou považuje posouzení otázky formy a obsahu závěti (potažmo závětního odkazu), posouzení této předběžné otázky, tedy její závaznosti, včetně závaznosti závětního odkazu, však dle jejího názoru nepatří do jurisdikce českých soudů, k projednání nároku ze závětního odkazu tak nebyl soud prvního stupně „věcně ani místně příslušným“. Vzhledem k tomu, že Anonymizováno zemřel dne 11. dubna 2015 v Anonymizováno, byl státním příslušníkem Anonymizováno a pro případ své smrti pořizoval dle německého práva, pak v takovém případě je příslušnost českých soudů k projednání otázky nároků v režimu dědického práva po zemřelém vyloučena. Věcně a místně příslušným je Anonymizováno. Rozhodným právem je právo německé (§ 25 EGBGB), dle nějž (konkrétně dle § 2271 odst. 1 BGB) je pak závěť, včetně v něm uvedeného odkazu, z důvodu nedodržení zákonem předepsané formy neplatná (resp. neúčinná). Soud prvního stupně tak postupoval nesprávně, pokud si tuto otázku řešil jako otázku předběžnou sám, nesprávná je tak rovněž aplikace § 48 „o. z.“ Zdůraznila, že navrhovatelka po dobu 2,5 let proti výkonu hlasovacích práv závětních dědiců ničeho nenamítala.

17. Za nesprávná označila společnost rovněž skutková zjištění soudu prvního stupně rozvedená v bodu 45 a 46 usnesení, má za to, že nová úprava společenské smlouvy dopadá na všechny společníky, postavení společníka ve společnosti nová úprava nezhoršuje. Navíc dle závětního odkazu se navrhovatelka může domáhat maximálně podílu ve výši 1/3, nikoli 52 % (jak se snaží dovodit), neboť závěť nic takového neobsahuje. I v hypotetickém případě přiznání jejího nároku na podíl v rozsahu 1/3 nebude usnášeníschopnost valné hromady ani hlasování na ní dle nové úpravy společenské smlouvy navrhovatelku nijak omezovat.

18. Již na tomto místě odvolací soud uvádí, že nelze přisvědčit námitce společnosti, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Otázka, za jakých okolností je možno považovat rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, byla v rozhodování Nejvyššího soudu již vyřešena a rozhodovací praxe se ustálila v závěru, že měřítkem toho, zda lze v dovolacím řízení považovat rozhodnutí odvolacího za přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít dovolání jako opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí. I když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu dovolání na újmu práv účastníků řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody dovolání, a ani soud rozhodující o tomto opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015, jež jsou přístupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz). Kromě toho Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. června 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Byť společnost ve svém odvolání namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, je z obsahu jejího odvolání zřejmé, že věděla, jak soud prvního stupně rozhodl a z jakého důvodu. Není tedy možné úspěšně dovozovat, že by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013).

19. Odvolací soud poté co byl ze strany navrhovatelky podán návrh na pokračování v řízení přerušeném usnesením zdejšího soudu ze dne 4. června 2020, č. j. 14 Cmo 77/2019-377 (dle § 110 o. s. ř.), v řízení pokračoval, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející a neshledal podaná odvolání důvodnými.

20. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, na správné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. 22 Cdo 1353/2016, či ze dne 28. února 2019, sp. zn. 27 Cdo 1052/2018, a obdobně pak srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 33 Odo 428/2003, a ze dne 17. října 2008, sp. zn. 22 Cdo 2437/2008).

21. Odvolací soud ze shora vyložených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., v situaci, kdy úspěch účastníků v odvolacím řízení byl stejný.

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.; dovolání se podává do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.