VSPH 7 Cmo 301/2018-351

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatelky: Jméno navrhovatelky., IČO IČO navrhovatelky ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa navrhovatelky ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ za ⟪LB:lb_006⟫ účasti: 1. fyzická osoba, narozený datum narození ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta C ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_010⟫ 2. právnická osoba., IČO IČO ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ zastoupena opatrovníkem Jméno opatrovníka, advokátem ⟪LB:lb_013⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_014⟫ o určení jediného společníka společnosti, k odvolání účastníka 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2017 č. j. 79 Cm 127/2012-193,

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2017 č. j. 79 Cm 127/2012-193 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1) Nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení - návrh měl být zamítnut. Bylo prokázáno, že smlouva o převodu obchodního podílu byla uzavřena dne 31. 8. 2011 a k úhradě ceny došlo zápočtem „protipohledávky žalovaného za žalobcem“, závazek a pohledávka zanikly, tzn. že nemohlo být odstupováno „pro úkon, který již v minulosti zanikl“. I z tohoto důvodu nebyl „žalobce“ oprávněn odstoupit od smlouvy a není aktivně legitimován k „vedení této žaloby“.

2) Nejistota ohledně splnění podmínek řízení. Doposud není postaveno najisto, že Anonymizováno byl oprávněn jako statutární orgán „žalobkyně“ předmětnou „žalobu“ podat a odkázal na dosud pravomocně neskončené řízení vedené před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 614/2012, v němž je řešena neplatnost volby Anonymizováno jediným členem představenstva společnosti.

3) Není vůbec zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o převodu datovaná dnem 31. 8. 2011 nebyla schválena představenstvem navrhovatele jako převodce - kdyby byla tato otázka na jednání soudu předestřena, musel by „žalobce“ předložit zápis ze zasedání představenstva ze dne 23. 8. 2011, které se konalo za účasti všech tří členů představenstva, tj. Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno v sídle společnosti, když předmětem jednání představenstva byl prodej obchodního podílu „žalobce“ ve společnosti Anonymizováno Představenstvo schválilo rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady, že ke dni 31. 8. 2011 bude prodán 100% obchodní podíl ve společnosti Anonymizováno ve prospěch Anonymizováno. Soud učinil závěr o absolutní neplatnosti smlouvy, na čemž zakládá své rozhodnutí, aniž by si předmětné skutečnosti ověřil a zatížil tak řízení vadou ve zjištění skutkového stavu. Soud prvního stupně se nezabýval sdělením „žalovaného 1)“, že prodej obchodního podílu navrhovatele ve společnosti Anonymizováno schválili oba akcionáři navrhovatele (98% akcionář Anonymizováno a 2% akcionář Anonymizováno)

4) Soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, neboť má-li společnost jediného společníka, je obchodní podíl vždy převoditelný na třetí osoby a neuplatní se podmínka souhlasu valné hromady s převodem podle § 115 obch. zák. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 1278/2005).

5) Cena za převod předmětného obchodního podílu - 295 000 Kč byla uhrazena zápočtem pohledávky nabyvatele vůči převodci, když soud tuto pohledávku z účetnictví žalobce ke dni 3. 1. 2005 zjistil. Pokud tedy na jedné straně soud považuje účetnictví ve věci úhrady 295 000 Kč „žalobci“ dne 31. 1. 2005 za hodnověrný důkaz, potom by měl mít stejný přístup k prokázání započítávané pohledávky. Odkaz soudu prvního stupně na judikaturu Nejvyššího soudu je zcela nepřípadný.

6) Ohledně soudem prvního stupně prokázané skutečnosti - zaplacení ceny za převod obchodního podílu (na základě smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené dne 3. 1. 2005) 295 000 Kč z pokladny společnosti právnická osoba. v hotovosti dne 31. 1. 2005, jejíž převzetí Anonymizováno podepsal na výdajovém pokladním dokladu…nemohl „žalovaný 1)“ předmětný příjmový doklad podepsat a 295 000 Kč převzít dne 31. 1. 2005, neboť byl od 25. 1. - 8. 2. 2005 na organizovaném zájezdu s právnická osoba., a k tomu navrhl předložení pasu, který považoval za ztracený, soud však tento důkaz neprovedl, stejně jako výslech jednatelky uvedené cestovní kanceláře a účastnice předmětného zájezdu a též další účastnice zájezdu - průvodkyně. Provedení takových důkazů bylo pro spolehlivé zjištění skutkového stavu naprosto zásadní. Soud tento důkaz neprovedl a nezdůvodnil, proč jej nepřipustil. Všemi znalci byla potvrzena spornost koncového znaku podpisu předmětného pokladního dokladu. Soud tedy neúplně zjistil skutkový stav.

7) „Žalovaný“ se nemohl seznámit se znaleckým posudkem znaleckého ústavu právnická osoba., neboť byl předložen zástupci „žalovaného“ fyzicky až na jednání dne 2. 11. 2017 - soud si odporuje, když uvádí, že znalecký posudek byl předložen s dostatečným časovým předstihem. Ať už posudek obsahuje cokoliv, nemůže v žádném případě prokázat předání finančních prostředků do rukou Anonymizováno dne 31. 1. 2005 na základě výdajového dokladu č. 899/10003, účetnictví pravdivě neodráželo faktický stav, neboť dle vyjádření zástupců společnosti Anonymizováno ze dne 31. 10. 2017, které je součástí spisu, dne 12. 1. 2005 žádnou hotovost společnosti Anonymizováno nehradila. Peníze od společnosti Anonymizováno tedy dne 31. 1. 2005 v pokladně společnosti Anonymizováno fakticky nebyly a výdej dne 31. 1. 2005 byl pouze předstíraný. Důkazy provedené účetnictvím „žalobce“ a znaleckým posudkem znaleckého ústavu Anonymizováno mohou pouze potvrdit, že byl závazek „žalobce“ ze smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené dne 3. 1. 2005 zaúčtován, že dne 12. 1. 2005 byl zaúčtován příjem v hotovosti od společnosti Anonymizováno na úhradu faktury ve výši 264 000 Kč a že dne 31. 1. 2005 bylo z pokladny v hotovosti „žalovanému“ 295 000 Kč. Z tohoto pohledu je účetnictví průkazné, možná i úplné, ale pokud dojde k přímému porovnání s jinými důkazy prokázanou skutečností, není účetnictví věrohodné.

8) Není chybou ani vinou „žalovaného 1)“, že smlouva o převodu obchodního podílu datovaná dne 31. 8. 2011 uzavřená mezi právnická osoba. a Anonymizováno (dále též jen „smlouva z 31. 8. 2011“) nebyla zanesena do účetnictví „žalobce“.

9) Pokud bude v řízení vedeném před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 614/2012, vyslovena nicotnost rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady konané dne 20. 2. 2012, v rámci které byl Anonymizováno zvolen jediným členem představenstva společnosti, bude soudem prvního stupně uváděná výzva „žalobce“, odstoupení ze dne 9. 5. 2012, jakož i odstoupení ze dne 31. 5. 2012 nicotné; stejně nicotné budou důkazy a úkony, které Anonymizováno v tomto řízení učinil.

10) Soud prvního stupně vedl řízení jednostranně se snahou znevěrohodnit „žalovaného“ a za každou cenu najít oporu pro své rozhodnutí v důkazech předložených „žalobcem“. Důkazy předložené „žalovaným“ neprováděl, nebo jejich hodnocení prováděl nespravedlivě, postupoval v rozporu s § 3 o. s. ř.

11) Protiústavnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jež je také vždy založena tzv. opomenutými důkazy, proto je třeba předmětné rozhodnutí zrušit.

12. Navrhl změnu odvoláním napadeného usnesení tak, že se „žaloba“ zamítá, příp. zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. V doplnění odvolání ze dne 15. 3. 2018 odvolatel - vzhledem k argumentaci soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy z 31. 8. 2011, když tato transakce nebyla schválena představenstvem navrhovatele, uvedl, že v této souvislosti předkládá zápis ze zasedání představenstva obchodní společnosti právnická osoba. ze dne 23. 8. 2011 a zápis o vydání rozhodnutí ze dne 25. 8. 2011, kterým zpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně. Dále uvedl, že navrhovatel tvrdil, že neeviduje závazek vůči společnosti Anonymizováno, proto nemohlo dojít k platnému započtení neexistující pohledávky. Z jiného soudního řízení vedeného před Městským soudem v Praze získal odvolatel listinný důkaz, že společnost právnická osoba. ve svém účetnictví ke dni 18. 2. 2011 vedla vůči společnosti Anonymizováno závazky ve výši 1 379 302 Kč, tj. v dostatečné výši, aby z této pohledávky mohla být část postoupena „žalovanému“ k tomu, aby uhradil kupní cenu podruhé. Tím je zpochybněn i závěr soudu prvního stupně, který z listiny nazvané „Započtení pohledávek jednostranným úkonem - odpověď, výzva ve věci Anonymizováno ze dne 12. 06. 2012“ zjistil, že „společnost právnická osoba. neeviduje závazek vůči společnosti Anonymizováno se sídlem v Anonymizováno, proto nemohlo dojít k platnému započtení neexistující pohledávky.“

14. Ve „zpřesnění doplnění odvolání“ ze dne 6. 1. 2019 odvolatel žádá, aby odvolací soud buď sám postavil najisto, zda úkony Anonymizováno jako statutárního zástupce „žalobce“ v tomto řízení (zahájení řízení, udělení procesní plné moci, atd.) jsou platné, resp. nejsou-li nicotné, nebo aby odvolací řízení do doby pravomocného rozhodnutí v řízení vedeném před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 61/2012 (správně sp.zn. 13 Cm 614/2012 - poznámka odvolacího soudu) nebo před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 80 Cm 123/2017 přerušil.

15. K odvolání se též opakovaně vyjádřil navrhovatel. Uvedl, že před 31. 8. 2011 se nekonalo žádné zasedání představenstva, jehož předmětem by byl prodej jakéhokoliv obchodního podílu s tím, že bylo navrhovatelem prokázáno, že teprve v září 2011 se připravovala textace smlouvy, takže její znění těžko mohlo schvalovat představenstvo 23. 8. 2011. Nechápe, proč by mělo být podstatné, kde se Anonymizováno nacházel dne 31. 1. 2005, když bylo věrohodně prokázáno, že podpis na výdajovém pokladním dokladu patří jemu. Anonymizováno se s přibývajícím časem do svých lží zamotává, protiřečí si a nepamatuje si, co si kdy kde vymyslel. Opakovaně soudu tvrdil, že pas ztratil a pak se zázračně našel. Zajímavé je, že se našel zřejmě až v průběhu jednání u Městského soudu v Praze, tedy 10 let po nahlášení jeho ztráty, protože zpočátku předkládal jen jeho kopie. Při podání vysvětlení dne 25. 2. 2013 PČR uvedl, že pas neztratil, nýbrž se dohodl s úředníkem na příslušném pracovišti na Praze 11, že si jej ponechá na památku, protože v něm má exotická razítka. Z toho je vidět, že Anonymizováno nemluví pravdu a vlastně neví, která verze by mu měla více vyhovovat. Dále uvedl, že navrhovatel měl v pokladně dostatek hotovosti, aby mohl dne 31. 1. 2005 hotově vyplatit 295 000 Kč Anonymizováno a taky tak učinil. Částky v těchto řádech měl navrhovatel v pokladně běžně k dispozici s ohledem na své provozní potřeby. Dále setrval na svých dosavadních stanoviscích, ztotožnil se s postupem a závěry soudu prvního stupně a navrhl potvrzení odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně.

16. K odvolání se vyjádřil též účastník 2) prostřednictvím procesního opatrovníka podáním ze dne 11. 6. 2021. Naléhavý právní zájem navrhovatele považuje za prokázaný. Považuje za prokázané, že smlouva z 31. 8. 2011 je absolutně neplatnou, jelikož nebyl dán souhlas valné hromady účastníka 2) k převodu tohoto obchodního podílu. Za prokázané považuje i to, že nemohlo dojít k uznání pohledávky ze strany navrhovatele, když žádná taková pohledávka neexistovala, neboť navrhovatel dle svého tvrzení svůj závazek vůči účastníku 1) již dříve splnil a k prokázání těchto tvrzení předložil důkazy, z nichž soud prvního stupně vycházel. Určení ceny za převod podílu je ve smlouvě uveden natolik neurčitým způsobem, že není možné uzavřít, o jaké započtení pohledávky se jedná a jakou pohledávku převodce uznal, což činí smlouvu také absolutně neplatnou. Poukázal též na to, že nelze vyloučit ani antedatování smlouvy, což vyplývá z ověřovacích doložek datovaných v listopadu 2011, tudíž Anonymizováno již nebyl statutárním orgánem navrhovatele, v důsledku čehož nemohou být platné ani následné převody. Neshledal porušení či omezení práva na spravedlivý proces, když neprovedení důkazů bylo dostatečně odůvodněno, a proto navrhl potvrzení odvoláním napadeného usnesení jako věcně správného.

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

18. Podle čl. II bod 2 zákona č. 293/2013, jímž byl s účinností od 1. 1. 2014 novelizován občanský soudní řád, se pro řízení zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona použije občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2013. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 16. 8. 2012, tedy před 1. 1. 2014, proto se aplikuje občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2013. S ohledem na přechodná ustanovení v § 3028 o.z. a § 775 z.o.k., se právní poměry vzniklé přede dnem 1. 1. 2014 řídí dosavadními právními předpisy tj. občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (dále obč. zák.). a obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb. (dále obch. zák.).

19. Odvolacímu soud je známo z vlastní činnosti, že dne 15. 6. 2021 soud prvního stupně, konkrétně Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení vedeném tímto soudem pod sp. zn. 13 Cm 614/2012, rozhodl (vyhlásil usnesení) ve znění: „Veškerá rozhodnutí společnosti Anonymizováno, se sídlem Anonymizováno, registrační číslo Anonymizováno jako jediného akcionáře obchodní společnosti Anonymizováno, se sídlem Anonymizováno (ke dni 20. 2. 2012 se sídlem Anonymizováno), IČO Anonymizováno při výkonu působnosti valné hromady společnosti Anonymizováno dne 20. února 2012 jsou nicotná.“ (výrok I.), „Společnost účastníka Anonymizováno je povinna nahradit navrhovateli náklady řízení, jejichž výše bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozhodnutí, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám Anonymizováno, advokáta, se sídlem Anonymizováno.“ (výrok II.). Dle rozhodnutí společnosti Anonymizováno coby jediného akcionáře obchodní společnosti Anonymizováno, dne 20. 2. 2012 při výkonu působnosti valné hromady společnosti Anonymizováno dne 20. února 2012 došlo k odvolání členů představenstva ve složení Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, změně stanov a volbě člena představenstva společnosti - Anonymizováno, nar. Anonymizováno (zachyceného v notářském zápisu sp.zn. Anonymizováno). Byť se jedná zatím o nepravomocné rozhodnutí, otázka v něm řešená má zásadní dopad na řízení vedené v této věci Městským soudem v Praze pod sp.zn. 79 Cm 127/2012, a to jak po stránce procesní, tak i hmotněprávní, jak vyloženo níže.

20. Podle § 29 odst. 2 o. s. ř. „Opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.“ Z citovaného ustanovení vyplývá, že zákonnými důvody pro ustanovení procesního opatrovníka dle § 29 odst. 2 o. s. ř. jsou tyto situace: 1) absence osoby oprávněné jednat za právnickou osobu či 2) spornost toho, kdo je oprávněn jednat za právnickou osobu.

21. V posuzované věci došel dne 16. 8. 2012 soudu prvního stupně návrh na zahájení řízení, v němž je coby „žalobce“ označena obchodní společnost Anonymizováno, za níž podal návrh ve věci samé Anonymizováno, advokát, jehož zmocnil k zastupování před soudem Anonymizováno coby člen představenstva obchodní společnosti Anonymizováno (plná moc je zažurnalizována na č.l. 17), následně tento za společnost udělil plnou moc Anonymizováno, jenž aktuálně zastupuje obchodní společnost Anonymizováno v tomto řízení. V posuzovaném případě však nelze vyjít z toho, že nevyslovil-li soud neplatnost usnesení valné hromady společnosti (myšleno pravomocně), je zásadně nutné na toto usnesení hledět jako na platné, neboť v daném případě byla dovozena soudem prvního stupně „nicotnost“ předmětného rozhodnutí (byť zatím nepravomocně), nikoliv „jen“ neplatnost. To v posuzovaném případě zakládá spornost, zda Anonymizováno udělil předmětné plné moci za společnost coby navrhovatele v době, kdy byl ve funkci jediného člena představenstva coby statutárního orgánu navrhovatele či nikoliv pro případ, že nedošlo k jeho ustanovení do funkce v důsledku „nicotného“ rozhodnutí. Nebyl-li by jmenovaný v postavení statutárního orgánu navrhovatele, nebyl by ani oprávněn za společnost před soudem jednat, a tedy ani udělit předmětné plné moci. Tato skutečnost (spornost ohledně toho, zda je Anonymizováno statutárním orgánem navrhovatele) byla soudu prvního stupně dobře známa, ostatně sám ji v odůvodnění napadeného usnesení konstatuje. Proto soud prvního stupně pochybil, neustanovil-li navrhovateli za dané situace procesního opatrovníka dle § 29 odst. 2 o. s. ř., když bylo sporné, kdo je oprávněn za navrhovatele jednat. Toto pochybení zatížilo řízení vadou, jež je sama o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

22. Odvolací soud konstatuje další procesní pochybení soudu prvního stupně, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jež jsou též samy o sobě důvodem pro zrušení odvoláním napadeného usnesení. S odvolatelem lze souhlasit, že se nemohl seznámit se znaleckým posudkem č. 2335/211/2017 znaleckého ústavu právnická osoba., aby na něj mohl adekvátně reagovat, neboť tento byl předložen zástupci účastníka 1) fyzicky až na soudním jednání konaném před soudem prvního stupně dne 2. 11. 2017. Tím byl účastník 1) zkrácen na svých procesních právech. Z obsahu spisu nevyplývá skutečnost, jež soud prvního stupně uvedl v odůvodnění, že znalecký posudek byl předložen s dostatečným časovým předstihem. S odvolatelem lze souhlasit konečně i v tom, že k prokázání, že předmětný pokladní doklad na 295 000 Kč účastník 1) nemohl podepsat dne 31. 1. 2005, neboť byl od 25. 1. - 8. 2. 2005 na organizovaném zájezdu s právnická osoba., k čemuž navrhl předložení pasu, který považoval za ztracený, soud prvního stupně však tento důkaz neprovedl, stejně jako další dva důkazy: výslech jednatelky uvedené cestovní kanceláře a účastnice předmětného zájezdu a též další účastnice zájezdu - průvodkyně (viz č.l. 157). Soud uvedené důkazy neprovedl a v případě dvou posledně uvedených ani nezdůvodnil, proč je nepřipustil, což odporuje řádnému a přezkoumatelnému odůvodnění soudního rozhodnutí.

23. Dle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.) musí odůvodnění rozhodnutí obsahovat stručně a jasně, které skutečnosti má soud prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; …. Soud dbá o to, aby odůvodnění usnesení bylo přesvědčivé. Uvedené ustanovení se uplatní i pro posuzovaný případ.

24. Rozhodnutí ohledně věci samé je částečně nepřezkoumatelné. Chybí ucelené právní hodnocení věci, tedy uvedení konkrétních ustanovení zákona (paragrafů a jejich odstavců) a konkrétních ustanovení společenské smlouvy, resp. zakladatelské listiny společnosti, na základě nichž návrhu vyhověl. To činí předmětné rozhodnutí v podstatě nepřezkoumatelné. Právní hodnocení o danosti naléhavého právního zájmu na požadovaném určení považuje odvolací soud za dostatečně odůvodněný a správný. Následně se soud prvního stupně zabýval smlouvou o převodu obchodního podílu uzavřenou dne 3. 1. 2005 (na základě níž byl převeden 100% obchodní podíl ve společnosti právnická osoba. z Anonymizováno na společnost Anonymizováno) a posléze smlouvou o převodu obchodního podílu datovanou dnem 31. 8. 2011, jíž měl být převeden 100% obchodní podíl obchodní společnosti Anonymizováno ve společnosti Anonymizováno zpět na Anonymizováno. Ohledně smlouvy z 31. 8. 2011 přijal soud prvního stupně - pro danou věc stěžejní právní závěr, o absolutní neplatnosti této smlouvy. K tomu soud prvního stupně toliko uvedl, že „nebyl ve smyslu ust. § 115 obch. zák. dán souhlas valné hromady společností Anonymizováno (rozhodnutí společníka v působnosti valné hromady) k převodu 100 % obchodního podílu ve společnosti Anonymizováno na Anonymizováno“ (první pilíř rozhodnutí). Navíc tato obchodní transakce ani nebyla schválena představenstvem navrhovatele, jakožto převodce, jak vyžadují jeho stanovy (druhý pilíř rozhodnutí). Tento závěr však nepředchází žádné ucelené právní hodnocení věci s uvedením konkrétních ustanovení zákona (paragrafů a jejich odstavců) a konkrétních ustanovení stanov společnosti, z nichž dovodil tento právní závěr, na němž postavil celé své rozhodnutí. Není zřejmé, na základě jakých právních úvah a myšlenkových pochodů, tedy jak k němu soud prvního stupně dospěl. Soud prvního stupně sice odkázal na § 115 obch. zák., tento paragraf má však celkem 4 odstavce a ne všechny se týkají souhlasu valné hromady společnosti s převodem obchodního podílu. A už vůbec soud prvního stupně neuvedl žádné specifikované zákonné ustanovení či navíc i případné rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo závěry prezentované v odborné právní - komentářové literatuře, z nichž by vyplývalo, že absence takového souhlasu, byl-li by nezbytný, by znamenala její absolutní neplatnost. Odvolací soud k tomu tedy může jen v obecné rovině uvést, že z ustanovení § 115 odst. 3 obch. zák vyplývají obligatorní zákonné náležitosti smlouvy o převodu obchodního podílu, z § 115 odst. 1, 2, a 4 obch.zák. naopak to, že nezbytný souhlas valné hromady s převodem obchodního podílu je předpokladem účinnosti této smlouvy, nikoli její platnosti. Ostatně ke shodnému závěru dospěla i odborná právní teorie v komentářové literatuře - viz komentář k § 115 obch. zák. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 11.vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, 1528 s „ Až do následného schválení valnou hromadou pak bude smlouva o převodu obchodního podílu - při splnění zákonných podmínek - platná, ale neúčinná.“ To znamená, že je třeba důsledně rozlišovat mezi platnou smlouvou o převodu obchodního podílu a účinnou smlouvou o převodu obchodního podílu. Platnost a účinnost smlouvy o převodu obchodního podílu tedy nejsou synonyma, jak se zřejmě domníval soud prvního stupně. V daném případě však měla společnost právnická osoba. jediného společníka - obchodní společnost právnická osoba. Má-li společnost jediného společníka, není žádného rozumného, resp. logického důvodu, aby tento společník - v postavení valné hromady - uděloval sám sobě souhlas s převodem obchodního podílu na jinou osobu. Z účelu právní úpravy totiž vyplývá ochrana zbývajících společníků před tím, aby se společníkem společnosti nestal „někdo nechtěný“. Má-li však společnost jediného společníka, pozbývá jakýkoliv smysl, aby si tento jediný společník uděloval sám sobě souhlas s převodem podílu, kterýžto podíl či jeho část přitom jen on sám také převádí. Ostatně ke shodným závěrům jako odvolací soud dospěl i Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29. března 2011, sp.zn. 29 Cdo 282/2010, jenž výslovně uvedl, že: „Má-li společnost jediného společníka, není totiž logického důvodu, aby tento společník - v postavení valné hromady - rozhodoval o tom, že na něj bude převeden obchodní podíl (uděloval sám sobě souhlas s převodem obchodního podílu).“

25. Jako další důvod pro svůj právní závěr o absolutní neplatnosti této smlouvy (tedy druhý pilíř) soud prvního stupně uvedl, že „Navíc tato obchodní transakce ani nebyla schválena představenstvem navrhovatele, jakožto převodce, jak vyžadují jeho stanovy.“ Ani v tomto případě soud prvního stupně neuvedl vůbec žádné konkrétní zákonné ustanovení či navíc i případné rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo závěry prezentované v odborné právní - komentářové literatuře, z nichž by vyplývalo, že neschválení této „obchodní transakce“ představenstvem navrhovatele by mělo za následek absolutní neplatnost posuzované smlouvy.

26. Na straně 6 odvoláním napadeného rozhodnutí soud prvního stupně ke smlouvě z 31. 8. 2011 učinil následující skutková zjištění: „…převod obchodního podílu je převodem úplatným. Podle bodu 2 téhož článku je cena stanovena na částku 295.000 Kč.“ V této souvislosti je proto nepřezkoumatelný závěr soudu prvního stupně (třetí pilíř jeho rozhodnutí) o tom, že při nedostatečně určené ceně za převod obchodního podílu je předmětná smlouva absolutně neplatná. Není totiž zřejmé, co tím soud prvního stupně vlastně myslel. Cena totiž určena byla, a to přesnou finanční částkou, jež uvedl sám soud prvního stupně: 295 000 Kč. Pro tento důvod (absenci určitého stanovení ceny za obchodní podíl) tedy předmětná smlouva absolutně neplatná být nemohla. Nebylo-li soudu prvního stupně zřejmé, resp. nepovažoval-li za dostatečně srozumitelné, jak došlo k úhradě kupní ceny, resp. které konkrétní pohledávky měly být dle smlouvy předmětem zápočtu (což je ovšem jiná otázka), tak se měl předně pokusit o odstranění této neurčitosti za pomoci aplikace výkladových pravidel u obchodních závazkových právních vztahů (viz § 266 obch.zák.). Nezdařilo-li by se mu to, pak teprve mohl z toho vyvodit příslušné právní důsledky a závěry.

27. Poté soud již jen uvedl, že „doplňuje“, že „poté, co došel k závěru, že smlouva datovaná dne 31. 08. 2011 je absolutně neplatná, nemohou být ani následné převody obchodního podílu na další účastníky platné.“ Soud prvního stupně však zřejmě přehlédl, byť je samozřejmě otázka platnosti /neplatnosti/ neúčinnosti smlouvy z 31. 8. 2011 stěžejní, že předmětem řízení nebylo ke dni jeho rozhodnutí určení neplatnosti smlouvy z 31. 8. 2011, ale určení jediného společníka předmětné společnosti. Proto bylo nezbytné, aby soud prvního stupně učinil i právní závěr ohledně osoby jediného společníka předmětné společnosti (vlastníka 100% obchodního podílu ve společnosti právnická osoba.). Takový závěr však zcela absentuje, resp. je obsažen toliko ve výroku rozhodnutí, nikoliv v odůvodnění. Je i možné, že si soud prvního stupně neuvědomil, že původně se sice navrhovatel skutečně domáhal určení neplatnosti smlouvy z 31. 8. 2011, avšak sám soud prvního stupně na jednání konaném dne 31. 8. 2017 usnesením připustil změnu petitu návrhu, v důsledku níž se navrhovatel již nedomáhal určení neplatnosti předmětné smlouvy.

28. Kromě výše uvedeného je usnesení soudu prvního stupně i vnitřně rozporné, pročež z tohoto důvodu též nepřezkoumatelné. V následujícím odstavci totiž soud prvního stupně ještě „pro úplnost“ a s odkazem na „580 obč. zák. uvedl, že „pohledávky ze smlouvy z 3. 1. 2005 zanikly splněním ve stanovené lhůtě“. Avšak - ob jeden odstavec (tj. ve druhém odstavci shora na straně 13 rozhodnutí) „pro komplexnost“ uvedl, že „navrhovatel řádně vyzval účastníka 1) k zaplacení ceny za převod obchodního podílu, určil mu dodatečnou lhůtu a následně podáním ze dne 31. 5. 2012 od takové smlouvy odstoupil, když toto odstoupení obsahovalo i ověřený podpis statutárního zástupce a bylo účastníku 1/ doručeno, tedy veškeré kroky byly učiněny de lege.“ (podtržení doplněno odvolacím soudem). Metaforicky řečeno, soud prvního stupně seděl na dvou židlích. Byla-li zaplacena kupní cena ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 3. 1. 2005 v hotovosti (jak předtím uvedl a dovodil soud prvního stupně), závazek z tohoto titulu zanikl. Potom je ovšem vyloučeno, aby veškeré kroky navrhovatele (myšleno právní úkony k odstoupení od smlouvy z 31. 8. 2011 pro nezaplacení ceny za předmětný obchodní podíl) mohly být učiněny „de lege“, jak následně a výslovně uvedl soud prvního stupně.

29. Posuzoval-li tedy soud prvního stupně řádnost (zákonnost) odstoupení navrhovatele od smlouvy z 31. 8. 2011 pro nezaplacení ceny za předmětný obchodní podíl, pak není zřejmé, proč dospěl k závěru (hned v následujícím odstavci odůvodnění), že „není žádného důvodu vyčkávat skončení řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích vedeného pod spisovou značkou 13 Cm 614/2012.“ Výše uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 614/2012, jímž tento vyslovil „nicotnost“ rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady společnosti právnická osoba. ze dne 20. února 2012, by mělo při posledně nastíněné úvaze soudu prvního stupně v tomto řízení významné (výše avizované) hmotněprávní důsledky. Bylo by tedy v souladu se zásadou hospodárnosti řízení toto řízení přerušit, což soud prvního stupně neučinil. Právní úkony za společnost právnická osoba. (myšleno kroky k odstoupení od smlouvy z 31. 8. 2011) byly dle soudu prvního stupně činěny totiž za společnost právnická osoba. Anonymizováno. Bylo-li by tedy v řízení vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 614/2012 pravomocně rozhodnuto, že rozhodnutí jediného akcionáře obchodní společnosti právnická osoba., při výkonu působnosti valné hromady společnosti právnická osoba. dne 20. února 2012 bylo „nicotné“, pročež Anonymizováno své postavení statutárního orgánu navrhovatele odvozuje právě a jen z tohoto rozhodnutí, mělo by to pro posouzení úkonů, které činil Anonymizováno za společnost Anonymizováno (k odstoupení od smlouvy z 31. 8. 2011), fatální dopad. Rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné i z důvodu jeho - výše popsané, vnitřní rozpornosti.

30. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.