VSPH 14 Cmo 105/2024-1230

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Broučkové a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Michaely Janouškové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatelů: a) Jméno navrhovatele, narozený rodné přijmení Datum narození navrhovatele ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa navrhovatele ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ b) Log-point Areál Jméno advokáta B., IČO IČO ⟪LB:lb_006⟫ adresa ⟪LB:lb_007⟫ c) obec adresa, IČO IČO advokáta B ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ d) Jméno advokáta C, narozený rodné přijmení Datum narození advokáta C ⟪LB:lb_010⟫ bytem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_011⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta D ⟪LB:lb_012⟫ sídlem Adresa advokáta D ⟪LB:lb_013⟫ e) Jméno advokáta E, narozený rodné přijmení Datum narození advokáta E ⟪LB:lb_014⟫ bytem Adresa advokáta E ⟪LB:lb_015⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta F ⟪LB:lb_016⟫ sídlem Adresa advokáta F ⟪LB:lb_017⟫ f) Jméno advokáta G, narozený rodné přijmení Datum narození advokáta G ⟪LB:lb_018⟫ bytem Adresa advokáta G ⟪LB:lb_019⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta H ⟪LB:lb_020⟫ sídlem Adresa advokáta H ⟪LB:lb_021⟫ g) Jméno advokáta I, narozený rodné přijmení Datum narození advokáta I ⟪LB:lb_022⟫ bytem Adresa advokáta I ⟪LB:lb_023⟫ h) Jméno advokáta J, narozený rodné přijmení Datum narození advokáta J ⟪LB:lb_024⟫ bytem Adresa advokáta J ⟪LB:lb_025⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta K ⟪LB:lb_026⟫ sídlem Adresa advokáta K ⟪LB:lb_027⟫ i) Jméno advokáta L, narozený rodné přijmení Datum narození advokáta L ⟪LB:lb_028⟫ bytem Adresa advokáta L ⟪LB:lb_029⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta M ⟪LB:lb_030⟫ sídlem Adresa advokáta M ⟪LB:lb_031⟫ j) obec adresa, IČO IČO advokáta M ⟪LB:lb_032⟫ sídlem Adresa advokáta M ⟪LB:lb_033⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta N ⟪LB:lb_034⟫ sídlem Adresa advokáta N ⟪LB:lb_035⟫ k) obec adresa, IČO IČO advokáta N ⟪LB:lb_036⟫ sídlem Adresa advokáta N ⟪LB:lb_037⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta O ⟪LB:lb_038⟫ sídlem Adresa advokáta O ⟪LB:lb_039⟫ l) obec adresa, IČO IČO advokáta O ⟪LB:lb_040⟫ sídlem Adresa advokáta O ⟪LB:lb_041⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta P ⟪LB:lb_042⟫ sídlem Adresa advokáta P ⟪LB:lb_043⟫ m) obec adresa, IČO IČO advokáta P ⟪LB:lb_044⟫ sídlem, adresa ⟪LB:lb_045⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta Q ⟪LB:lb_046⟫ sídlem Adresa advokáta Q ⟪LB:lb_047⟫ n) obec adresa, IČO IČO advokáta Q ⟪LB:lb_048⟫ sídlem Adresa advokáta Q ⟪LB:lb_049⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta R ⟪LB:lb_050⟫ sídlem Adresa advokáta R ⟪LB:lb_051⟫ o) obec adresa, IČO IČO advokáta R ⟪LB:lb_052⟫ sídlem Adresa advokáta R ⟪LB:lb_053⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta S ⟪LB:lb_054⟫ sídlem Adresa advokáta S ⟪LB:lb_055⟫ p) obec adresa, IČO IČO advokáta S ⟪LB:lb_056⟫ sídlem Adresa advokáta S ⟪LB:lb_057⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta T ⟪LB:lb_058⟫ sídlem Adresa advokáta T ⟪LB:lb_059⟫ q) obec adresa, IČO IČO advokáta T ⟪LB:lb_060⟫ sídlem Adresa advokáta T ⟪LB:lb_061⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta U ⟪LB:lb_062⟫ sídlem Adresa advokáta U ⟪LB:lb_063⟫ r) obec adresa, IČO IČO advokáta U ⟪LB:lb_064⟫ sídlem Adresa advokáta U ⟪LB:lb_065⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta V ⟪LB:lb_066⟫ sídlem Adresa advokáta V ⟪LB:lb_067⟫ s) obec adresa, IČO IČO advokáta V ⟪LB:lb_068⟫ sídlem Adresa advokáta V ⟪LB:lb_069⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta W ⟪LB:lb_070⟫ sídlem Adresa advokáta W ⟪LB:lb_071⟫ t) obec adresa, IČO IČO advokáta W ⟪LB:lb_072⟫ sídlem Adresa advokáta W ⟪LB:lb_073⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta X ⟪LB:lb_074⟫ sídlem Adresa advokáta X ⟪LB:lb_075⟫ u) Jméno advokáta Y., Anonymizováno IČO advokáta Y ⟪LB:lb_076⟫ sídlem Adresa advokáta Y ⟪LB:lb_077⟫ v) Jméno advokáta A1, IČO IČO advokáta A1 ⟪LB:lb_078⟫ sídlem Adresa advokáta Y ⟪LB:lb_079⟫ w) Jméno advokáta B1, narozený rodné přijmení Datum narození advokáta B1 ⟪LB:lb_080⟫ bytem Adresa advokáta B1 ⟪LB:lb_081⟫ za účasti: 1. Jméno advokáta C1., IČO IČO advokáta C1 ⟪LB:lb_082⟫ sídlem Adresa advokáta C1 ⟪LB:lb_083⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta D1 ⟪LB:lb_084⟫ sídlem Adresa advokáta D1 ⟪LB:lb_085⟫ Jméno advokáta E1.Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta F1., Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_086⟫ sídlem Adresa advokáta F1, Anonymizováno 'Anonymizováno-Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_087⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta G1 ⟪LB:lb_088⟫ sídlem Adresa advokáta G1 ⟪LB:lb_089⟫ o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, k odvolání 1. účastnice Jméno účastnice A. a 2. účastnice E.ON International Participations Jméno účastnice B. proti usnesení Krajského soudu v adresa ze dne 24. 8. 2023, č. j. 35 Cm 84/2013-1155,

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1) Základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti je obvykle hodnota podniku společnosti; její určení je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti.

2) Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti.

3) Má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k obch. zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti (tzv. diskont za likviditu či za minoritu).

4) Při přezkoumávání přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k obch. zák. je nutné mít na paměti, že menšinoví akcionáři nemají prakticky žádnou možnost, jak hlavnímu akcionáři zabránit v realizaci jeho práva upraveného v § 183i obch. zák. Jsou-li zbavováni svého podílu ve společnosti s odůvodněním, že s ohledem na akcionářskou strukturu se jejich účast fakticky zúžila na pouhou investici, neboť jejich „vliv na chod společnosti je mizivý a možnost podílet se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti je iluzorní“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 56/05, bod 52 odůvodnění), tedy že nadále zůstává zachována pouze majetková složka jejich účasti ve společnosti, již lze nahradit (nuceně vyměnit za peníze), musí být garantováno, že poskytované protiplnění v penězích bude odpovídat hodnotě této investice. Jinak řečeno, protiplnění poskytované hlavním akcionářem musí odpovídat hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována.

5) Jakkoliv se zpravidla (v případě společností, jejichž účastnické cenné papíry nebyly přijaty k obchodování na regulovaném trhu) vychází z hodnoty podniku společnosti stanovené znalcem, přičemž výše protiplnění připadající na účastnický cenný papír se určí jako podíl na hodnotě podniku společnosti, odpovídající podílu (jmenovité hodnoty) účastnického cenného papíru na základním kapitálu společnosti, soud musí přihlédnout i k dalším okolnostem. Z požadavku přiměřenosti (spravedlnosti) mimo jiné plyne, že protiplnění zásadně nesmí být nižší než tržní cena dotčených účastnických cenných papírů v době předcházející vytěsnění, lze-li ji objektivně určit.

6) Skutečnost, že určení hodnoty podniku je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti, a že součástí odborného posouzení znalce je i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti, neznamená, že soud bez dalšího nekriticky přejímá závěry formulované znalcem. Znalecký posudek podléhá – jako každý jiný důkaz – hodnocení soudu, a to jak jednotlivě, tak v souvislosti s ostatními provedenými důkazy (§ 132 o. s. ř.). Soud přitom nepřezkoumává (nemůže přezkoumávat) věcnou správnost odborných závěrů znalce, nicméně posuzuje přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.

7) Právě proto, že v případě tzv. vytěsnění nemá akcionář možnost tomuto procesu zabránit, se při určení přiměřeného vypořádání vychází z (tržní) hodnoty podniku společnosti a základem pro určení přiměřeného vypořádání je pak podíl na této tržní hodnotě připadající na jednu akcii (účastnický cenný papír). Ve většině případů tento alikvotní podíl převyšuje tržní cenu samotných akcií (za uvedenou částku by zpravidla nebylo možné tyto akcie prodat) a již tím do určité míry reflektuje přiměřenost (spravedlnost) vypořádání mezi hlavním akcionářem a menšinovými (vytěsňovanými) vlastníky účastnických cenných papírů.

8. Dále soud prvního stupně posuzoval znalecký posudek VŠE ohledně volby metod ocenění tří znaleckých posudků (NSG Morison, znalkyně I. P. H. a VŠE) a konstatoval, že většinově byla ve znaleckých posudcích zvolena metoda diskontovaných peněžních toků (včetně VŠE). „Diskontní míra byla také většinově stanovena na úrovni vážených nákladů kapitálu (WACC), a to jak NSG Morison, tak i VŠE. Bezrizikovou míru VŠE (jakož i znalkyně I. P. H.) stanovil podle českých dluhopisů, což je pro tento případ přiléhavější než použití dluhopisů amerických, což platí i o použití koeficientu beta a rizikové prémie (VŠE se opíral o vlastní výpočty z dat českého kapitálového trhu). NSG Morison ocenil společnost VP k datu 31. 1. 2013, znalkyně I. P. H. k datu 31. 12. 2012 a 31. 1. 2013, VŠE k datu 31. 12. 2012, 31. 1. 2013 a 21. 7. 2013, VŠE (jakož i znalkyně I. P. H.) tedy zohlednil i prodej obchodního podílu právnická osoba.AnonymizovánoPodle VŠE byla strategická analýza Anonymizováno Anonymizováno neúplně zpracována, a proto ji doplnil; rozdíl mezi posudky NSG Morison a VŠE byly v tom, že VŠE nevyčlenil z kalkulace volných peněžních prostředků zisk z prodeje právnická osoba a současně tuto položku nevyčlenil do neprovozních aktiv; byla použita rozdílná diskontní míra pro diskontování peněžních toků a výpočet pokračující hodnoty; došlo k enormním rozdílům v zjištěných provozních hodnotách. VŠE stejně jako NSG Morison vyčlenil pohledávku 454,1 milionu Kč za právnická osoba, plynoucí z titulu nevyplaceného podílu na zisku, kterou zahrnul do neprovozních aktiv. VŠE se zabýval i investicemi do dlouhodobého majetku a volnými peněžními toky (jakož i plánem těchto toků pro ocenění segmentu distribuce). VŠE reagoval i na kritiku Deloitte, spočívající v upozornění na chybu při diskontování pomocí diferencované diskontní sazby s tím, že ji VŠE opravil (přestože považoval její význam za nicotný). Opravil i významnější chybu v použití diskontní sazby pro terminální fázi. Po provedení oprav stanovil k datu 31. 12. 2012 hodnotu segmentu distribuce (právnická osoba) na 6 628 591 tisíc Kč a hodnotu jedné akcie společnosti VP na 10 050 Kč (s odečtením dividendy ve výši 659 Kč) na 9 391 Kč. Deloitte nadřazoval regulační stránku podnikání, kdežto opomíjel monopolní stránku podnikání v odvětví distribuce zemního plynu, v němž mj. neexistuje konkurence. Regulace v tomto odvětví je naopak velmi výhodná (než podle Deloitte znevýhodňující), když chrání přirozený rodné přijmení. V tomto odvětví tedy existuje sice regulované, avšak velmi lukrativní odvětví. Deloitte použil v ocenění pouze nevýhody odvětví distribuce zemního plynu, avšak zcela potlačil jeho výhody. Diskontní míra použitá VŠE se tak dá považovat za zcela relevantní. VŠE zdůvodnil, že použití regulační pravidel pro odhad peněžních toků a tempa růstu tak, jak to provedl Deloitte, nemá záporný vliv na ocenění provedené VŠE, nýbrž toto ocenění ještě o cca 1,5 miliardy Kč zvyšuje.“

9. Soud prvního stupně vycházel ze závěrů znaleckého posudku VŠE, když měl zároveň za to, že VŠE svůj posudek, včetně doplnění a vyjádření při jednání soudu, náležitě odůvodnil, podložil a přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat (včetně porovnání s ostatními znaleckými posudky NSG Morison, znalkyně I. P. H., i Deloitte), závěry VŠE nebyly v rozporu s ostatními důkazy (rozdíly oproti ostatním znaleckým posudkům, zejména znaleckému posudku Deloitte, dostatečně vysvětlil), odůvodnění znaleckého posudku bylo logické, a to včetně polemiky se znaleckým posudkem Deloitte.

10. Soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, č. j. 27 Cdo 1516/2019-993, uzavřel, že „spravedlivá výše přiměřeného protiplnění, které opravdu odpovídá hodnotě akcie o nominální hodnotě 1 000 Kč, pro účely vytěsnění minoritních akcionářů společnosti VP, činí 10 050 Kč, resp. po odečtení vyplacené dividendy 9 391 Kč“.

11. Účastnice 1. a 2. se proti usnesení soudu prvního stupně odvolaly, navrhujíce, aby odvolací soud usnesení soudu prvního změnil tak, že návrhy zamítne a uloží navrhovatelům povinnost zaplatit odvolatelům náhradu nákladů řízení.

12. Argumentují předně tím, že soud prvního stupně se nedržel pokynů odvolacího soudu, a že usnesení vykazuje stejné vady, jaké vykazovalo i první jeho rozhodnutí, a odůvodnění stanovení rozhodného dne, stejně jako odůvodnění stanovení výše přiměřeného protiplnění podle znaleckého posudku VŠE, jsou nedostatečná. Proto jsou nyní uplatněné odvolací důvody totožné s těmi, jež účastníce uplatnily již ve svém odvolání proti prvnímu rozhodnutí soudu v této věci. Odvolatelky tak opět namítají, že znalecký posudek soudem ustanoveného znalce VŠE, včetně jeho doplňků, je nesprávný, nekvalitní a vnitřně rozporný. Pochybení v něm obsažená nebyla odstraněna ani v průběhu řízení navazujícího na vydání zrušujícího 1. rozhodnutí odvolacího soudu. V novém řízení nedošlo k žádné nápravě, resp. aspoň snaze tato pochybení odstranit, či vyvrátit účastnicemi v řízení vznesené námitky proti znaleckému posudku VŠE (nedošlo k novému výslechu všech znalců a regulatorních expertů, resp. k nové konfrontaci znalců apod.), přesto soud znalecký posudek VŠE upřednostnil. To vše za situace, kdy po vydání 1. rozhodnutí odvolacího soudu, nebylo ve věci prováděno žádné dokazování, ačkoliv je účastníce navrhovaly. V odborných otázkách tak nadále zůstaly nevyřešeny významné rozpory mezi znaleckými posudky VŠE, Deloitte a regulatorními experty tituly před jménem jméno FO (dále jen „B. N.“) a tituly před jménem Anonymizováno tituly před jménem jméno FO (dále jen „J. U.“). Soud prvního stupně bez jakéhokoliv nového/opakovaného dokazování ve věci setrval na tom, že veškeré rozpory byly odstraněny, a že VŠE své závěry obsažené v posudku obhájil. Soud prvního stupně se ani nijak nevypořádal s návrhem účastnic na ustanovení znalce, jehož úkolem bude revize dílčích znaleckých závěrů a otázek, které zůstávají mezi znalci sporné. Podle odvolatelek jsou závěry znaleckého posudku VŠE v rozporu s výsledky ostatních důkazů, přičemž dále shrnuly výhrady ke znaleckému posudku VŠE a v podrobnostech odkazují na svá předchozí vyjádření, na posudky a vyjádření znalce Deloitte, zejména pak na kapitolu 8 posudku Deloitte. Ke stanovenému datu ocenění soudem prvního stupně odvolatelky uvedly, že jsou si vědomy usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, č. j. 27 Cdo 1516/2019-993 a nezpochybňují podobnost obou případů, ale jsou toho názoru, že v případě VČP nebyl předpoklad, tzn. předchozí prodej majetku za nižší než tržní cenu stanovený Nejvyšším soudem v uvedeném usnesení, naplněn, jak vyplývá ze srovnání výsledků ocenění k 31. 12. 2012 NSG Morison a Deloitte. Úvaha soudu prvního stupně o kupní ceně podílu ve VČP NET pak v jeho usnesení zcela chybí. Dále uvádějí skutečnosti, pro které mají za to, že nedošlo k prodeji obchodního podílu ve právnická osoba za nižší cenu než tržní, a že tento prodej nebyl účelový. Odvolatelky rovněž namítají nesprávnost postupu soudu při hodnocení důkazů včetně opomenutého důkazu k čemuž obsáhle citují z judikatury Nejvyššího soudu a shrnují, že soud prvního stupně dostatečně nereflektoval věcné námitky vznesené účastníky proti posudku VŠE podložené posudkem Deloitte a regulatorních expertů B. N. a J. U., neboť tyto námitky nebyly v průběhu řízení vyvráceny, soud překvapivě v novém řízení nenařídil ani zpracování revizního znaleckého posudku, a aniž by se v odůvodnění napadeného usnesení vypořádal s jejich odbornými argumenty proti věcné správnosti znaleckého posudku VŠE, přesto jej preferoval a na jeho základě meritorně rozhodl.

13. Navrhovatelé b) a f) se k podaným odvoláním vyjádřili tak, že nejsou důvodná a navrhují potvrzení usnesení soudu prvního stupně.

14. Ostatní navrhovatelé se k odvoláním nevyjádřili.

15. Dne 30. 5. 2024, tedy v průběhu odvolacího řízení, bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno podání Jméno advokáta B1, narozeného Datum narození advokáta B1, bytem Adresa advokáta B1 (dále též jen „právnická osoba.“), označené jako žaloba o přezkoumání přiměřenosti protiplnění za akcii společnosti (dále jen „návrh“).

16. právnická osoba. se jako bývalý akcionář společnosti podle obsahu a petitu návrhu domáhá přezkoumání přiměřené výše protiplnění a určení, že „přiměřená výše protiplnění za každou jednu akcii společnosti, o nominální hodnotě 1 000 Kč, která přešla na hlavní akcionářku – druhou účastnici, E.ON International Participations N. V., Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, na základě rozhodnutí valné hromady, činí 5 522 Kč (výrok I.), uložení povinnosti žalovaným 1. a 2. společně a nerozdílně zaplatit žalobci obvyklé úroky z částky 5 522 Kč ve výši 2,44 % p. a. od 23. 7. 2013 do zaplacení a uložení povinnosti žalovaným 1. a 2. společně a nerozdílně zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 5 522 Kč ve výši 8,05 % p. a. od 23. 7. 2013 do zaplacení. právnická osoba.“. V návrhu právnická osoba. dále uvádí, že navrhuje přistoupení k řízení, což dovozuje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2169/2022.

17. Odvolací soud předně konstatuje, že řízení v této věci bylo zahájeno návrhy podanými od 12. 7. 2013, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 293/2013 Sb., kterým se s účinností od 1. 1. 2014 mění občanský soudní řád a některé další zákony, a proto se podle čl. II bodu 2 uvedeného zákona pro toto řízení použije občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).

18. Právní poměry vzniklé přede dnem 1. ledna 2014 se řídí dosavadními právními předpisy [§ 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)] zde zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, ve znění účinném ke dni konání valné hromady, tj. ke dni 11. 6. 2013, jež rozhodla o využití práva výkupu účastnických cenných papírů společnosti hlavním akcionářem (dále jen „obch. zák.“).

19. Vrchní soud v Praze proto usnesením ze dne 14. 1. 2025, č. j. 14 Cmo 105/2024-1218, vyzval všechny účastníky řízení a P. B. nechť se vyjádří k otázce jeho věcné příslušnosti podle § 104a odst. 3 věta třetí o. s. ř. (dále jen „výzva“).

20. K této výzvě P. B. uvedl, že soud není vázán petitem jeho žaloby, a tak žádá, aby soud určil spravedlivou a přiměřenou výši protiplnění za jednu akcii společnosti, a z takto stanovené hodnoty vyplývá, že požaduje dorovnání této výše protiplnění v objemu 2 ks akcií společnosti vynásobenou výší doplatku protiplnění stanoveného soudem.

21. Podle odvolacího soudu se tak P. B. svým návrhem již nedomáhá toliko určení přiměřené výše protiplnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006, ze dne 15. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 4918/2009 a ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3856/2010), ale domáhá se na hlavním akcionáři zaplacení protiplnění.

22. Protože lhůta stanovená § 183k odst. 1 věty za středníkem obch. zák., jež je lhůtou prekluzivní, na právo osob (oprávněných) domoci se na hlavním akcionáři zaplacení protiplnění nedopadá, a návrh P. B. byl podán dříve, než toto řízení o určení přiměřené výše protiplnění bylo pravomocně skončeno, nelze než jeho návrh na zaplacení protiplnění považovat za přistoupení k tomuto řízení (zahájenému dřívějším návrhem), v němž je rozhodováno o základu jeho nároku.

23. O spojení věcí ke společnému řízení (§ 112 o. s. ř.) ani o přibrání dalšího navrhovatele do řízení (§ 94 odst. 3 o. s. ř.) soud nerozhoduje, neboť závěr, že o všech návrzích se vede jedno (společné) řízení, vyplývá přímo z § 183k odst. 3 obch. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006, ze dne 15. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 4918/2009 a ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3856/2010).

24. Odvolací soud proto P. B. v záhlaví svého rozhodnutí označil za navrhovatele w). K čemuž je nutno dodat, že odvolací soud v rámci tohoto odvolacího řízení není věcně příslušný k posouzení splnění náležitostí jeho návrhu ve smyslu § 79 o. s. ř., a ani k rozhodování ve věcech soudního poplatku za řízení a správě jejich placení (§ 3 odst. 1 ve spojení s § 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

25. Odvolací soud dále přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.

26. Podle § 183k odst. 1 obch. zák. vlastníci účastnických cenných papírů mohou od okamžiku obdržení pozvánky na valnou hromadu, případně od okamžiku oznámení jejího konání požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění; není-li toto právo využito do měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 183l do obchodního rejstříku, zaniká.

27. Podle § 183l odst. 3 obch. zák. uplynutím měsíce od zveřejnění zápisu usnesení do obchodního rejstříku podle odstavce 1 přechází vlastnické právo k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů společnosti na hlavního akcionáře.

28. Datum, k jakému je třeba ocenění hodnoty podniku společnosti znalcem (určení přiměřenosti protiplnění; § 183k odst. 1 obch. zák.) provést (rozhodný den), zásadně odpovídá dni, kdy došlo k přechodu vlastnického práva k akciím na hlavního akcionáře (§ 183l odst. 3 obch. zák.).

29. Z ustálených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu k výkladu § 183i a násl. obch. zák., se podává, že:

30. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3185/2020, a v něm citovaná rozhodnutí.

31. Odvolací soud již ve svém 1. rozhodnutí k odkazu soudu prvního stupně na usnesení Nejvyšší soud ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019, konstatoval, že v poměrech tam vedené věci bylo „zjištěno provedeným dokazováním, že ‚v inkriminované době’ došlo k právnímu jednání vedoucímu účelově ke snížení hodnoty podniku společnosti.“ Odvolací soud „považoval proto za spravedlivé, aby takové právní jednání bylo pro účely ocenění výše přiměřeného protiplnění ‚eliminováno’, a to oceněním hodnoty podniku společnosti k jinému než ‚správnému’ dni.“ Nejvyšší soud pak toto posouzení v poměrech věci aproboval, neboť uzavřel, že „přihlédl-li odvolací soud v projednávané věci k tomu, že v období krátce před zahájením procesu vytěsnění společnost prodala podíl v dceřiné společnosti, představující významnou složku závodu společnosti, za cenu nižší než tržní, postupoval v souladu s výše citovanou judikaturou.“

32. V nyní posuzované věci soud prvního stupně opět s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019, jako rozhodný den určil den 31. 12. 2012, „aby bylo protiplnění za akcie minoritních akcionářů spravedlivé“, to ale bez toho, že by se, jakkoliv zabýval opakovaně vznesenými námitkami odvolatelek, tj. „že podíl ve právnická osobaAnonymizovánoza nižší, než tržní cenu prodán nebyl“, ačkoliv již v 1. rozhodnutí odvolacího soudu byly shledány případnými a soudem prvního stupně neřešenými. Z odstavce 8 napadeného usneseni plyne, že soud prvního stupně sice k důkazu smlouvu o prodeji obchodního podílu ve právnická osobaAnonymizovánoprovedl s tím, že „cena byla sjednána dle znaleckého posudku“, ale tento důkaz ve vztahu k námitkám účastnice 1. a 2. nijak nehodnotil (§ 132 o. s. ř.). Nadto vyšel pouze ze skutečnosti, „že prodej právnická osoba jednoznačně snížil aktiva společnosti VP, tak i hodnotu akcií“, která podle odůvodnění napadeného usnesení plyne jen ze znaleckého posudku znalkyně I. P. H. Ten ale nebyl podkladem pro jeho rozhodnutí na rozdíl od znaleckého posudku VŠE (viz odstavec 28 a 29 napadeného usnesení), ze kterého však pouze zjistil, že hodnota akcií ke dni 31. 12. 2012 činila 8 124 Kč, a byla tedy vyšší než jejich hodnota určená ke dni 31. 1. 2023, kdy činila 11 972 Kč, resp. po opravě 10 050 Kč (viz odstavec 14 napadeného usnesení).

33. Podle odvolacího soudu pak samotná skutková zjištění, že k prodeji obchodního podílu ve právnická osoba „došlo krátce před vytěsněním minoritních akcionářů“, a o existenci „rozdílů mezi hodnotou akcií stanovenou znaleckým posudkem VŠE ke dni 31. 12. 2012 a ke dni 31. 1. 2023“, nejsou těmi skutečnostmi, jež by byly sto prokázat, že k prodeji 100% obchodního podílu v dceřiné společnosti došlo za účelem snížení hodnoty podniku společnosti, potažmo za účelem snížení hodnoty účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví měl hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabýt. A proto také ani nelze mít za to, že jde o věc s obdobnou právní a skutkovou situací, jíž řešil Nejvyšší soud v usnesení soudem prvního stupně odkazovaném.

34. Soud prvního stupně tak ani v nyní posuzované věci neučinil odpovídající skutkové zjištění [popř. jiné skutkové zjištění, která výjimečně opodstatní odchýlení se od pravidla, že rozhodným dnem pro určení výše přiměřeného protiplnění je den, kdy došlo k přechodu akcií na hlavního akcionáře (§ 183l odst. 3 obch. zák.), ve smyslu judikatury citované již v 1. rozhodnutí odvolacího soudu], a jeho závěr o určení rozhodného dne datem 31. 12. 2012, proto nemůže obstát pro nedostatek důvodů.

35. A není-li napadené usnesení přezkoumatelné v části, ve které soud prvního stupně určil jako rozhodný den 31. 12. 2012 pro stanovení výše přiměřeného protiplnění, není pro nedostatek důvodů přezkoumatelný ani jeho závěr, že k tomuto dni „spravedlivá výše přiměřeného protiplnění, které opravdu odpovídá hodnotě akcie o nominální hodnotě 1 000 Kč, pro účely vytěsnění minoritních akcionářů společnosti VP, činí 10 050 Kč, resp. po odečtení vyplacené dividendy 9 391 Kč“.

36. Přestože již výše uvedené je důvodem pro zrušení napadeného usnesení [§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.], tak lze přisvědčit odvolatelům i v tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně přes závěry přijaté v 1. rozhodnutí odvolacího soudu, vykazuje v té části, ve které se zabýval určením výše přiměřeného protiplnění podle znaleckého posudku VŠE, téměř stejné vady, jaké vykazovalo i jeho první rozhodnutí.

37. K hodnocení znaleckého posudku VŠE, z něhož soud prvního stupně při určení výše přiměřeného protiplnění vycházel, odvolací soud opakuje, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v požadavku, podle něhož, má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014). Skutečnost, že určení hodnoty podniku je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti, a že součástí odborného posouzení znalce je i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti, však neznamená, že soud bez dalšího nekriticky přejímá závěry formulované znalcem. Znalecký posudek podléhá – jako každý jiný důkaz – hodnocení soudu, a to jak jednotlivě, tak v souvislosti s ostatními provedenými důkazy (§ 132 o. s. ř.). Soud přitom nepřezkoumává (nemůže přezkoumávat) věcnou správnost odborných závěrů znalce, nicméně posuzuje přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3185/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, a v něm citovaná judikatura, a dále již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2016, a ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019). Ostatními provedenými důkazy jsou z tohoto hlediska přirozeně i znalecké posudky znalkyně I. P. H., NSG Morison a Deloitte.

38. Z napadeného usnesení plyne, že soud prvního stupně učinil zištění ze 4 znaleckých posudků, které měl vedle znaleckého posudku v tomto případě k dispozici, a i z výpovědi znalců zjištění, a to převážně jen o jejich závěrech o hodnotě jedné akcie (viz odstavec 7, 13, 14 a 15), z čehož lze i usuzovat, že se v tomto závěru znalecké posudky liší. V odstavci 28 napadeného rozhodnutí pak konstatoval, že při stanovení výše protiplnění vycházel ze znaleckého posudku VŠE a popisoval znalci použité metody s konstatováním, která metoda byla „většinově“ použita, a co ve svém znaleckém posudku posuzoval VŠE, uvedl data z jednotlivých znaleckých posudků, ke kterým bylo „ocenění společnosti“ provedeno, a předně porovnával rozdílné závěry znaleckých posudků VŠE a NSG Morison, který ocenil společnost ke dni 31. 1. 2013 (nikoliv tedy ke dni 31. 12. 2012, který soud určil jako rozhodný, pozn. odvolacího soudu). V postupech VŠE a znalkyně I. P. H. pak konstatoval i shodu (volba dne ocenění a zohlednění prodeje 100% obchodního podílu v dceřiné společnosti). Podle soudu prvního stupně VŠE „reagoval na kritiku Deloitte“ opravami některých chyb, a že VŠE „opravil i významnější chybu v použití diskontní sazby pro terminální fázi“.

39. To ale podle odvolacího soudu není hodnocením znaleckého posudku VŠE podle § 132 o. s. ř. neboť soud srozumitelně a jasně nevyložil na základě jakých konkrétních skutečností a jakého konkrétního hodnocení dospěl k závěru, že rozhodné odborné závěry tohoto znaleckého ústavu (které hodnocení podle § 132 o. s. ř. nepodléhají) jsou náležitě, logicky a vnitřně nerozporně odůvodněny, jakož i podloženy obsahem posudku, a nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů (tří znaleckých posudků).

40. Měl-li totiž soud prvního stupně při rozhodování k dispozici čtyři znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, bylo ve smyslu shora uvedené judikatury jeho povinností je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru ostatních znaleckých posudků; pro tuto úvahu bylo třeba, aby vyslechl znalce.

41. Podle odvolacího soudu však soud prvního stupně shora uvedené povinnosti nedostál, neboť jeho úvaha, pro kterou vycházel z posudku VŠE, není podložena relevantními zjištěními ze znaleckých posudků rozhodných pro tuto věc, respektive taková zjištění zde zcela chybí (viz odstavec 7, 13, 14 a 15 napadeného usnesení). A to zejména zjištění, jaké bylo bylo zadání znaleckých posudků ve vztahu k jejich závěrům, potažmo i jaké byly jejich závěry o hodnotě podniku společnosti. [k tomu, co je v této věci otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení je třeba odborných znalostí (§ 127 o. s. ř.) viz výše uvedené judikaturní závěry Nejvyššího soudu k výkladu §183i a násl. obch. zák.].

42. Z odůvodnění napadeného usnesení je i zcela zjevné, že soud prvního stupně svoji „úvahu“, pro kterou vycházel ze znaleckého posudku VŠE, neučinil ani na základě výslechu znalců. Ty sice v předchozím řízení provedl, ale napadené usnesení zcela postrádá, co z těchto výslechů, vzhledem k rozdílným závěrům znaleckých posudků, zjistil, potažmo k jakým konkrétně namítaným rozporům mezi znaleckými posudky byli znalci vyslechnuti, a zda tedy tyto rozpory jimi byly skutečně odstraněny.

43. Napadené usnesení soudu prvního stupně rovněž postrádá i jakéhokoliv vysvětlení důvodů, pro které soud prvního stupně v řízení nevyhověl návrhu účastnic na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem, který by přezkoumal závěry posudku VŠE, a to obzvlášť za situace, že se v tomto případě jedná o návrh stran v řízení neúspěšných (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2900/2010, ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2870/2011, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 135/2017, ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5003/2015, a ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2570/2017).

44. Odvolací soud vzhledem ke všemu výše uvedenému dospěl k závěru, že soud prvního stupně se ani nyní v napadené usnesení odpovídajícím způsobem nevypořádal s námitkami uplatněnými odvolateli v průběhu řízení ohledně stanovení jiného rozhodného dne pro určení přiměřeného protiplnění, než je den, kdy došlo k přechodu akcií na hlavního akcionáře (§ 183l odst. 3 obch. zák.). A stejně tak se nevypořádal ani s odborně podloženými argumenty (výhradami) odvolatelů proti věcné správnosti znaleckého posudku VŠE (opakovaně v řízení vznášenými), přičemž rozdílnými závěry mezi znaleckými posudky se de facto odpovídajícím způsobem nezabýval vůbec. Lze tedy shrnout, že napadené usnesení postrádá relevantní skutkový závěr soudu prvního stupně, který je rozhodný pro právní posouzení dané věci, tedy pro jeho závěr ohledně stanovení výše přiměřeného protiplnění.

45. Shora popsaným nesprávným postupem soud prvního stupně založil nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí pro nedostatek důvodů, což je zjevně na újmu práv odvolatelek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010 a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3332/2015).

46. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení, a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

47. V dalším řízení soud prvního stupně předně posoudí návrh účastníka w) ve smyslu shora uvedeném, čemuž bude odpovídat i další jeho procesní postup v řízení. Teprve poté věc znovu posoudí z hlediska výše vyložených závěrů ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, přičemž neopomene, že je vázán právním názorem odvolacího soudu, a to i právním názorem přijatým v 1. rozhodnutí odvolacího soudu, na které se pro stručnost odkazuje (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). V rozhodnutí, jímž se řízení končí, soud prvního stupně rozhodne i o nákladech odvolacího řízení § 224 odst. 3 o. s. ř.), k čemuž odvolací soud připomíná, že v tomto tzv. nesporném řízení nemají účastnící postavení nerozlučných společníků (viz § 91 odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.