VSPH 7 Cmo 4/2025-63

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Uhlířové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatele: Finanční úřad pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Liberci, ⟪LB:lb_002⟫ IČO IČO ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ za účasti: 1) Jméno navrhovatele A, IČO IČO navrhovatele A ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa navrhovatele A ⟪LB:lb_006⟫ 2) Jméno navrhovatele B, narozený dne Datum narození navrhovatele B ⟪LB:lb_007⟫ bydlištěm adresa ⟪LB:lb_008⟫ o odvolání likvidátora a jmenování nového likvidátora, k odvolání účastníka 2) proti výroku IV. usnesení Krajského soudu Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 8. 11. 2024, č. j. 38 Cm 22/2012–54,

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění jen tak, že účastníci jsou povinni uhradit soudní poplatek rovným dílem; jinak se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. „Interpretace tohoto ustanovení byla významně dotčena judikaturou vrcholných soudů, které dovodily, že povinnost zaplatit soudní poplatek společně a nerozdílně (solidárně) podle § 1872 a násl. obč. zák. vzniká účastníkům pouze v případě řízení, v nichž jsou nerozlučnými společníky ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., tedy nositeli takových společných práv nebo povinností, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky vystupující na dané straně sporu (NS 29 Cdo 2066/2015, VS Olomouc 4 Cmo 825/2000).

2. Jedná-li se naopak o samostatné společníky podle § 91 odst. 1 o. s. ř., v jejichž případě jedná v řízení každý sám za sebe, činí příslušné podání každý z nich sám za sebe, a je tak i samostatným poplatníkem soudního poplatku. Rozhodná je přitom povaha předmětu řízení vyplývající z hmotného práva (srov. II. ÚS 1198/10).

3. Lze konstatovat, že k nejasnému významu ustanovení přispěla i novela zákonem č. 255/2000 Sb., s účinností od 1.1.2001, když podle dřívějšího znění (tehdy jako § 2 odst. 4) zákon výslovně uváděl, že "vznikne-li více poplatníkům podle odstavce 1 povinnost zaplatit poplatek společně, platí jej společně a nerozdílně". Z tehdejšího znění bylo možno lépe vydedukovat logický závěr, že pouze pokud se jedná o nerozlučné společníky, vzniká jim povinnost zaplatit poplatek společně a oni jsou pak povinni jej platit společně a nerozdílně.

4. Ve znění zákona účinného do roku 2000 byl výslovně zakotven i další interpretační závěr, na kterém je třeba trvat i podle stávající právní úpravy, totiž že solidární poplatkovou povinnost lze zvažovat výhradně ve vztahu k poplatkům za řízení ve smyslu odst. 1, tato ovšem nemá jakékoli opodstatnění ve vztahu k poplatkům za úkony podle odst. 6. Zde je třeba trvat na tom, že poplatníkem poplatku je vždy výhradně navrhovatel úkonu.

5. Ve správním soudnictví nepřichází aplikace solidární poplatkové povinnosti v úvahu vůbec, neboť účastníci řízení, kteří učinili společný návrh, netvoří podle § 33 odst. 8 s. ř. s. nerozlučné společenství, nýbrž každý z nich vystupuje v řízení jako samostatný účastník a současně jako samostatný poplatník soudního poplatku (NSS 1 As 74/2011 - 251).

6. Problematice solidární poplatkové povinnosti je v soudní praxi věnována pozornost i vzhledem k tomu, že od povahy poplatkové povinnosti bývá odvozován nejen způsob, jakým lze konkrétní poplatek vymáhat (tj. jako pohledávku vůči jedinému dlužníkovi či jako solidární pohledávku vůči více účastníkům jako spoludlužníkům, při níž je ve smyslu § 1872 obč. zák. na volbě věřitele, na kterém či kterých z nich bude uhrazení soudního poplatku požadovat), nýbrž i otázka, zda má být poplatek zaplacen pouze jednou za všechny poplatníky se solidární poplatkovou povinností nebo zda má být hrazen každým z účastníků, tedy vícekrát (II. ÚS 150/06) a judikatury, cit.: „Ve věcech správního soudnictví, kde je solidární poplatková povinnost vyloučena, bývá povinnost zaplatit soudní poplatek zvlášť za každého jednotlivého z více podatelů dovozována i ze znění odst. 2, v němž je poplatník vymezen jako "ten, kdo podal" žalobu či jiný návrh, resp. kasační stížnost (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2016, č. j. 5 As 65/2015 - 52, 3422/2016 Sb. NSS, a ze dne 14. 5. 2014, č. j. 7 As 56/2014 - 30, web NSS)“ vztahuje pouze na případy, kdy se jedná (podle hmotného práva) o nerozlučné společenství. Na samostatné procesní společníky se toto ustanovení nevztahuje (srov. 29 Cdo 1625/2020). Proto by měli v dané věci účastníci platit soudní poplatek rovným dílem podle § 140 odst. 1 první věta ve spojení s § 137 odst. 1 o. s. ř.).

7. Dle § 2 odst. 8 ZoSP vznikne-li více poplatníkům povinnost zaplatit poplatek, platí jej společně a nerozdílně.

§ 2 odst. 8 ZoSP se dle komentářové literatury (ASPI), cit.:

8. Z uvedené zákonné úpravy se odvolacímu soudu podává, že povinnost uhradit soudní poplatek za řízení zahájené na návrh navrhovatelem, který je však osvobozen od soudního poplatku, náleží účastníkům řízení, kterými jsou odvolaný likvidátor a Společnost. Navrhovatel byl se svým návrhem úspěšný, pročež nenáleží účastníkům řízení vůči němu právo na náhradu nákladů řízení a zároveň účastníci nejsou osvobozeni od soudního poplatku.

9. Povinnost uhradit soudní poplatek je třeba účastníkům řízení uložit rovným dílem, nikoli společně a nerozdílně, neboť se nejedná o nerozlučné společenství.

10. Odvolací soud proto odvoláním napadený výrok IV. usnesení soudu prvního stupně změnil jen tak, že účastníci jsou povinni uhradit soudní poplatek rovným dílem, jinak jej podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.“), neboť předmětné řízení lze zahájit i bez návrhu, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.